Andor.cz - Dračí doupě online

Zazvoní budík a přeruší tok snů, který jsem měl. Často děkuji za to, že jsem se probudil, neboť sny jsou někdy opravdu zlá věc. Rozlepení očí a uvědomění si opravdového bytí ve své teplé posteli také zabere nějaký čas. Avšak jedno hned po probuzení mohu říct s jistotou, přežil jsem noc. I když se mi stává, že mám pocit, že stále sním a někdy, když mám opravdu špatný den, tento pocit přetrvává.
Posadím se na postel a zakoukám se na podlahu a své nohy. Cítím se malátný a rád bych si lehnul zpátky, ale copak to jde? Mám povinnosti a poslaní. Znovu mě přepadá známý pocit úzkosti z toho, že nejsem schopen se svým životem nic udělat, že se pořád odehrává to samé, ten samý stereotyp každý den. Ani nevím, kde beru tu sílu nerozbrečet se jako malé dítě a vstát z postele.
Budík už dávno přestal hrát tu melodii, kterou mám tak rád. Přešourám se přes opuštěný byt na toaletu, kde rozsvítím světlo levou rukou. Ranní rituál opakující se znovu a pořád! Chce se mi křičet, chce se mi udělat něco jinak, ale nejde to. Vykonám svou potřebu a všechny ty splašky spláchnu hojnou dávkou vody, jako každý splachuji ten hnus a chaos, co se kolem i uvnitř mě odehrává. Je to opravdu tak zlé? Mytí rukou, opláchnutí obličeje. Voda je studená. Míhá se mi to před očima jako obrazy. Je čím dál těžší rozeznávat realitu, hlavně, když se člověk probudí z něčeho tak příšerného, jako realita sama.
Zadívám se do zrcadla před sebou. Co vidím? Zničený obličej, oči vyhaslé, ale jsem to já? Ne, já se přeci usmívám a můj obličej má zdravou barvu, tak co se mnou, proboha, je? Nech mě křičet, prosím sám sebe, nech mě křičet. Opřu se o keramické umyvadlo. Sklopím pohled a dívám se na odtok. Pravidelně dýchám a snažím se konečně probrat, abych mohl normálně fungovat. Sáhnu do poličky a nanáším na tu šerednou masku, co právě mám, svůj pravý obličej plný barvy, zářivých očí a úsměvů. Ano, přesně tohle jsem já. Usměji se na sebe do zrcadla a přikývnu. Teprve teď nastalo to, na co jsem čekal. Probudil jsem se, konečně se mohu usmívat. Co může být také lepšího, než opravdový úsměv?
Hello, I´m lost in Paradise....