Andor.cz - Dračí doupě online

Sakra, hmm, takže není to skvělé. "Modrá se s fialovou
střídá.
Jako akrobat k nebi
vzlítá.

Jak pták na nebi
krouží.
Po opravdové lásce
touží."
Tohle se ti rozhodně nepovedlo, nemyslím tím verše, ale jejich sestavení. JE tam více chybiček, drobných, možná by stáli za zmínku, ale moc bych kalil vodu pramene.

ALE

Velké ale - není to špatné! Ano není to špatné... podívej se na mě na moji první básničku.. HAHA :D od tý doby si píšu jen doma... ještě jsem nebyl s to abych to naklikal na klávesnici... ale já v sebe věřím že se zlepšuji, stejně tak věřím v každého kdo začíná, že se zlepší. I když se zlepší jen někdo. Myslím že bych měl opustit od názoru piš dál, protože vím že budeš, ale chci ti poradit čti konkurenci a tiše se jim vysměj a pouč se z cizích chyb. Je to sobecké, možná, ale vrcholu nedosáhneš nikdy sama... musíš využít to co se ti nabízí. To je má rada a tím končím.
A teď co ti dát?? Mno na desítku to není... to víš i Ty sama, ale není to ani tak špatné aby to bylo průměrné.. to znamená že ti dám osm. Je to střední cesta mezi tím co to není. *Třikrát tiše tleskne*

Svůj přednes odstartuji trochu z jiné dimenze. Z obecnější sféry, která má ponoukat k hlubšímu zamyšlení, a vůbec ke zlepšení nejen literárních vazeb.
Na 20. ročníku literární soutěže Proseč T. Novákové jeden z porotců vedl zajímavou přednášku o tom, že v současnosti je mnoho recenzentů, ale enormně málo kritiků, a zejména erudovaných kritiků. Jaké jsou příčíny tohoto neutěšeného stavu?
Je to slabá úroveň vzdělání, hektická úroveň vyjadřování, spokojenost či lenivost s moderními výrazovými prvky, snaha o univerzální (komerční) jazyk, bídná fantasie, nebo nedostatek odvahy být nekonvenční? Není jednoduché odpovědět...
Mnohdy se cítím kysele, když spatřím, jak 10-11 leté dívčiny používají angloamerické výrazy, aniž by přesně chápali význam termínů a slov. Povzdechnu si, že se produkují globalizované básně, a opouští se od instrumentů, jež dělají opravdové umění.
Aristoteles větvil básníky na ušlechtilé a nízké, Schiller na naivní a sentimentální, Schopenhauer na geniální a standardní. Dnes mnohé pokusy o básnické umění splývá v jedno, a je složité analyzovat básně a člověka, který za nimi stojí...
S básněmi je to jako s vlasy. Jsou volné či vázané, učesané či rozcuchané, vkusné či nevkusné. . Veršotepec je aplikátorem všedních slov, či těch neobyčejných, bizarních, metafor. Básník je jako bůh, je stvořitelem nových pojmů, termínů a hesel. Básník není jako bůh. Ač je třeba talentovaný, je nepřesný a zbrklý. Třeba tím, popisuje-li téma nelogicky, neodborně, je-li laxní k podnětům či nadmíru improvizuje. Básník je jako hřeben, prohrabuje slova, dláždí ji prostými motivy, někdy i vznešenými. Básník je jako lakovač, tónuje díla metaforami či je odbarvuje od nestřídmých novotvarů. Slovní email je napodobováním mělkým či hlubokým. Ty přespříliš matné se obtížně dešifrují, jsou to hádanky,naopak, básně neponorné jsou nezáživné až odporné. Velkolepý je tak takový výtvor, který je jasný, přesto jako by „nepřízemný“. Šanci být populární má báseň kultivovaná, noblesní ve formě a stylu. Taková báseň je dostatečně lesklá, nepomíjí, je poučná. Nevalná báseň je často ochuzena o „třpytivé“ termíny, trpí nevhodným, až jalovým dialektem, je přehlížená díky ortodoxním rýmům. Nejvyšší kredit má pak báseň osobitá, originální, korunována neotřelými metaforami. Nebo je to dnes už jinak?
Nesoudím tuhle "báseň", ale pokud mám ztratit pár slov, pak to vezmu od podlahy, a to rozborem, jakou má báseň látku ( o čem je) a formu.
Dílko se točí kolem mystického zvířete, a osobně se mně líbí, že jsou voleny metafory tak, že každý pohyb stvůry vyznívá až mysticky. Srovnávání je efektní, a rozhodně ne každý ho dovede použít v heslovitě vedené nestrukturní básni. Koncentrovat se na harmonický rytmus a melodičnost je složitější, protože místy báseň tónově drhne a hapruje. V tomto bodě spatřuji nedotaženost, možná byla věc konstruována v rozdílných dnech a ujížděla ta prvotní nálada, ta vyladěnost duše a myšlenky.
Báseň se obrazově řetězí mozaikově. Kdo má nepřízemní fantasii, svede si hravě vybavit jednotlivé fáze chování bytosti. Zde je však jen torzovité zaměření na detaily, snad je to úmysl tvůrce či nepovšimnutí si potenciálu detailů. Jen mistr by to ale vystihl při téhle formě básně, takže nekárám, jen navádím k jinému způsobu prezentace básně.
Kostrbaté jsou užité rýmy. Tady je úplný konstrast ve vedení básně. Na úvod ještě rýmy jaktakž dávají smysl, byť nesedí, ale ke konci jakoby vyšuměla energičnost nápadu a řádky mají klesající úroveň, o rýmech ani nemluvě. V posledních cca 4 slokách jsou natolik závažné rozpory, že čtenář je nucen se opakovaně vracet, ne proto, aby přemýšlel o obsahovém přínosu básně, ale hlavně proto, že je vyviklán z dráhy. Báseň zkrátka nedrží stopu.
Jsem na rozpacích, zda je dobrá varianta členění té básně tak, jak zde figuruje. Báseň může mít asymetrickou figuru, ale upravil bych řádkování, a nebál bych se báseň i zkrátit. Kapánek násilný a zbytečný se mně jeví závěr. Vrcholem finále může být klidně řádek o konci a pohádce.
Shrnuto, skutečná báseň musí mít osvěžující aroma. Nemusí být nutně exotická, luxusní, ale měl by to být alespoň parfém, a ne deodorant, který jen maskuje a hraje si na umění. Ve tvém pokusu jsou prvky, které inklinují k tomu, aby si jejich vůni člověk zapamatoval, ale jsou i složeniny, které páchnou. Neboj se namixovat jiné básnické esence, a nedržet linii pouze s módou.

Omlouvám se za metaforické zhodnocení.

No...
Rýmy místo občas nesedí a extra se nerýmují, ale to jen v pár případech, většinou se ale vyvedly. Vadilo mi ale hodně to, že každá sloka byla jinak dlouhá a pak se to docela špatně četlo.
Ne, že by to však bylo nějak špatné, je to vcelku dobré. Na desítku to ale v žádném případě nemá, a tak dávám za 6.

Nedá se to označit jako 'dokonalé', pár chybiček tam je, ale je to pěkné i tak, líbí se mi to.

Jakožto básník-amatér můžu říci, že mě se ta báseň líbí, ačkoli jsem i já narazil na něktré chybičky... Ale myslím, že je to pěkné...