Andor.cz - Dračí doupě online

„Dobré ráno, Dane.“ Muž se s trnutím probudil a uvědomil si, že před ním nestojí jeho vždy nespokojený mistr, ale jeho dcera, půvabná Tereza. Musí to už být… kolik? Dvaadvacet let, co jsem s ní nepromluvil? Ano, určitě. Přemítal, pak se posadil na posteli a vzal si nabízenou kávu a chléb. „Děkuji, Terezo, ale proč? Je snad můj mistr nemocný a tak mám po dvaadvaceti letech volný den?“ zeptal se, protože skutečně netušil, co jej čeká. „Ne, váš výcvik je u konce, Dane, teď jste mistrem bojovníků za svobodu a brzy se vydáte do války.“ Řekla mu žena, kterou si pamatoval jako dívku ze dne, kdy dorazil na základnu, tehdy mu bylo 13 let. „Ano, Terezo, máte pravdu.“ Řekl, oblékl se, dopil a dojedl a připnul si k opasku meč. „Je na čase, abych pomstil matku a bratra.“ Pronesl a vydal se na cestu k válečnému táboru, kde jsou shromážděni bojovníci za svobodu.

V tu samou chvíli, avšak o mnoho mil dále se i Jakub probudil ve výcvikovém táboře, za posledních dvaadvacet let ani on neprohodil se ženou jediné slovo, ale to jej nečeká ani nyní. Ihned zamířil do tábora, kde se shromažďují muži pro první linii. Na to mu byly přiděleny stan, meč a kůň. Na to už se vydali na pochod. Buď za smrtí, nebo za dobytým územím.

„To jsou oni! Zachraň se kdo můžeš!“ tak zněly výkřiky těch, co spatřili černou armádu. Jeden z nich zaslechl i hlavní generál bojovníků za svobodu. „Pojďme chlapi, ti psi už dorazili.“ Zvolal a pět tisíc mužů vstalo, zabalilo si věci na cestu a vyrazilo do války.