Andor.cz - Dračí doupě online

„Ahoj!" ozvalo se mi v hlavě.
„Hlase, nech mě bjet. Chci spát. Hrozně moc chci spát!" Zaskučela jsem a převalila se na břicho.
„Ale musíš vstávat, jelikož tě dnes čeká přímo delikátní, ne, to je blbý výraz... Impozantní práce!"
„To je taky blbý výraz..."
„No, tak prostě hodně dobrá práce."
„Ty sis nevšiml, že mám zlomenou ruku? Dneska musí mít hlídku někdo jiný!"
„Zlato, stačí přepnout na nadpřirozený modul a budeš naprosto v pořádku. No jo... Ta regenerace je svině, co?"
„To teda jo. Stejně bude muset mít hlídku někdo jiný."
„A to jako proč?" zeptal se uraženě hlas.
„Protože nechci celý den stát s těžkou výzbrojí v tom rozmočeném bahně! Tam! Venku, u plotu, na hlídce!"
„Nemůžeš tu být zalezlá celý den... Nejsou tu ani okna..."
„A to je ten problém... Nejsou tu okna, ani umyvadlo. Jedna vana, do které si musím vodu donést se studny a ohřát na tom ohništi! Na tom hrozném, příšerném ohništi! Navíc prší, takže se to musí ohřívat v krbu a to je teprve peklo!"
„Hej, vstávej, nebo sem přijde Eduard!"
„Eduard mi může políbit... Ty víš co..."
„No, když ti hrozil, že tě vyhodí do lesů, tak jsi tohle neříkala."
„Stejně by mě nevyhodil..."
„Má pro tebe slabost..."
„Nemá. Stejně nechápu tuhle středověkou šarádu. Nemaj tu ani Wifinu. Ani nic, na čem bych poznala, jestli je někde v okolí Wifina."
„Tak proč ses sem hlásila? Teď tu musíš vydržet rok..."
„No, chtěla jsem věděšt, jestli to dám."
„Ty? Ty nevydržíš dva dny bez Wifiny! Natož dva roky ve středověké šarádě!"
„Hm... Musím jít udělat snídani. Udělám kaši."
„Jakou?"
„Ovesno-bramborovo... No prostě do toho šoupnu všechno, co najdu. Nemůžu si vybírat."
„Víš, že historie Modelů sahá až do první poloviny jedenáctého století?"
„Ano. Ale tady jsem sama! I přesto, že již v čtrnáctém století existovaly Modely jsem v tomto hrozném táboře jediná!"
„Jak tábor?!? Je to prostě pobyt, který sis objednala ke tvému kurzu přežití..."
„No, snad tu přežiju," řekla jsem a vyhrabala se ze štiplavých, smradlavých peřin. Ne, peřin ne. To spíše dek.
„Jsem tu jediný model! Samí elfové a další havěť, kterou to tu snad i baví!" Nadávala jsem, když jsem se hrabala ve skříni.
„Vidíš ty hrozný hadry? Všechno kožený, nebo hnusný! Zas tak stará nejsem! Je mi teprve dvě stě! Na tenhle pobyt jezdily osoby už od třináctého století a od té doby se tady toho moc nezměnilo..."
„Lidem se to tu líbí..."
„Ano, lidem, ne mě! A vůbec, mlč! Nechci, aby mi někdo lezl do hlavy!"
„V hlavě mě bude mít pořád. I kdy budu mlčet..."
„No tak mlč!!!" Bylo ticho. Náladu mi to nezlepšilo. Bojové podmínky ve středověkém táboře. Každou chvílí jsem měla pochybnosti, zda jsme se neposunuli v čase. Jediný náznak moderního života. Stará, kamenná vana (spíš velký kýbl), postel, skříň a malý krb. To spolu s pár obrazy obsahovala tato příšerná místnost. Alespoň tu bylo teplo. Za chvíli vyjdu ven a už na chodbě mě zcela jistě pohltí studené a vlhké prostředí. Ani několik vrstev opotřebovaného oblečení a ochranných brnění mě nezahřálo. A co teprve venku! Pořádně jsem se obalila, noční košili jsem hodila do vany a zalila ji vodou z kýblu. Praní jsem omezila, ale vana už byla špinavého oblečení plná a já se chtěla umýt. Přihodila jsem malý kousek mýdla a nechala louhovat. Čapla jsem kyblík a šla vzdorovat chladu a vlhku. Otevřela jsem dveře a zkřivila tvář.
„Zima…“ zaskučela jsem tiše. Zrovna okolo procházel Eduard. Statný, dobře oblékaný, mladý muž. Ale neskutečně despotický vůl.
„Máš dvacet minut na udělání snídaně pro celý tábor!“ upozornil a pokračoval ve svižné chůzi.
„Máš dvacet minut na udělání snídaně pro celý tábor… Bla bla bla bla bla…“ napodobila jsem ho a zavřela dveře. Potom jsem se vydala ke kuchyni. Úterý je vždy ten úplně nejhorší den. Dělám snídani pro všechny a navíc mám dopolední a noční hlídku. Ve volném čase dojím krávy. Většinou v úterý vypotřebuji veškerou baterii Modelu. Něco, jako když si na konci týdne nabijete mobil a v úterý ho nejvíce používáte. Na ostatní dny vám zbude jen deset procent baterky. Já to mám taky tak. Jenom mám místo baterky nadpřirozenou energii. Šourala jsem se dřevěnou, opotřebovanou chodbou a míjela nejrůznější tvory.