Je to hodně dávno… tu dobu si nepamatuje nikdo snad jen smrt a její muž… tedy bylo to hodně dávno, dávno před prvním králem, dávno před prvním mečem a dávno před první mincí. Tedy přesuňme naši fantasii do dávných dob, kdy po naší planetě chodili velcí chlupatí sloni - mamuti. Překvapuje Vás to? Nemělo by, je to příběh Adama a Evy.
Prudký ranní vítr se vehnal do vyhřáté útulné jeskyně a probudil statného vůdce kmenu. Slunce ještě nevyšlo, ale nad obzorem se již začalo červenat. Vůdce, pro nás Adam, pomalu a tiše vzbudil všechny lovce a starší syny. Třináct mužů a chlapců se tiše vykradlo z jeskyně, všichni při sobě měli své zbraně, kamenná kopí a kyje.
„Vach mau garar!“ Poručil Adam své nevelké skupince a všichni přitakali, zamířili… Ach, málem jsem zapomněl, naše mládí nerozumí mládí té doby.
„Půjdeme na velkou-jámu!“ Poručil Adam své nevelké skupince a všichni přitakali, zamířili k velké pasti, kterou před dvěma dny dohotovili. Byla to těžká práce, ale vytrvalost našich hrdinů se určitě vyplatila. Past byla v kruhu keříků a její překrytí bylo zaprášené nasbíraným sněhem.
„Hele!“ Vykřikl nejmladší člen skupinky ukazujíc na odhalenou jámu. Ano! Pomyslel si každý člen skupiny, když pohlédli na úspěch. I Adam se zaradoval a popoběhl, aby se jako první podíval přes okraj jejich pasti. Prodral se keříky a opatrně se naklonil přes okraj pasti, doufal, že uvidí nějaké velké zvíře, ovšem to, co viděl v jámě, ho překvapením donutilo tupě otevřít ústa. Jak mohla stále žít, na to bychom hledali odpověď těžko i my, na dně pasti ležela promrzlá dívka.
Společnými silami skupina mužů a mladíků dívenku vytáhla z pasti. Adam byl zarmoucen, nová past nebyla sice hotova, ale měla slibovat velké úlovky, nacházela se totiž na pravidelné stezce Datach*. Adam nebyl hlupák a nespoléhal pouze na jednu past a tak se se skupinou vydali toho dne ještě k starší pasti, odkud si do jeskyně přitáhli mamutí mládě, to slibovalo jídlo na tři dny pro celý kmen. Zítra se lovci museli znovu vydat k pastím a znovu je nastražit. Adam byl smutný, poslední dny byly pro něj i pro celý kmen špatný. Měli posledních sedm dětí a všichni dospělí pomalu umírali pod náporem sousedního kmenu a po té tragické události s jeskyním medvědem, kterému se zalíbila zrovna Adamova jeskyně. Společnými silami medvěda skolili, ale medvěd s sebou vzal na tucet žen a sedm lovců - mezi nimi i Adamova Plodná**. A k tomu všemu se do jejich nové pasti chytla jen dívka, žádný pořádný úlovek, jenž by pomohl se kmenu zotavit.
Adam se tedy vydal k velké Matriotě**, jež spává hluboko v jeskyni spolu se svou nástupkyní. Byla to mocná šamanka a moudrá žena. S sebou si vzal náhrdelník z kostí a zubů a medvědí kůži jako dary. Za nedlouho zahlédl v hloubi jeskyně světýlko ohniště a zároveň ho zaštípal kouř v nose a očích.
Matriota seděla naproti vchodu do jejího “příbytku“. Klesl na všechny čtyři a přisunul k ní své dary.
„Neboj se záhuby. To, co jsi považoval za smůlu, je tvojí záchranou.“ Odpověděla mu Matriota, aniž by musel pokládat otázku. Adam si vyslechl ještě několik rad a poté se vydal zpět ke svému kmeni.
Po mnoho dalších dní se jich smůla nedržela tak jako doposud. Kmen se pomalu začal zotavovat a nalezená dívka se zázračně uzdravila z rýmy, nikdy však nepromluvila. Kmenu pomáhala stejně jako jiné ženy a dívky a kdykoli Adam procházel kolem, vrhala po něm vděčným pohledem.

Jednoho dne se mělo vše změnit. Sousední kmen přišel o všechna svá lovecká teritoria a tak si šli obsadit méně početný kmen Adama, který vlastnil velmi hojná teritoria. Adam předešlého dne viděl v dálce nosící světla a velkou skupinu lovců sousedního kmene. Bál se, byli v přesile, ale i přesto zburcoval všechny muže a chlapce.
Atmosféra houstla a třináct lovců stálo na kopci, čekajíc až k nim dojdou asi dva tucty statných lovců. Všichni tam stáli odhodláni nezemřít nadarmo - ach, ta odvaha. Tu je však dostihla nalezená dívka a za velkých protestů lovců se rozeběhla k mužům útočníků, plakala a křičela:
„Já jsem Eva! Eva, tatínku! Eva!“



Jedni tuto pohádku vypráví se šťastným koncem, kdy díky Evě se oba kmeny spojily a Adam se stal otcem mocného rodu, kdy krev Evy a Adama koluje v žilách jejich potomků dodnes.
Druzí vypráví tuto legendu s koncem plným krve, kdy útočníci pobili celý kmen i s Evou. A její otec, vůdce útočníku, zemřel žalem. Prolitá krev zastrašila lovnou a tak i druhý kmen zanikl.
Co je na tom pravdy? Kdo ví?


*Datach bývalo ovcím podobné zvíře, vysoké asi po prsa průměrně vysokého muže.
**Matriota zastává stejnou pozici jako šaman
***Dnes bychom řekli manželka