Autor: SalomeGogSekce: BáseňPublikováno: 09. října 2012 17:00Průměrné hodnocení: 6.1, hodnotilo 9 uživatelů [detaily] |
| ||||
Mluvíš mi z duše. :) Někdy cítím totéž. |
| ||||
Byl jsem kdysi nešťastný, že nemám boty, dokud jsem nepotkal člověka, který neměl nohy. Nikdy nečekej, co přináší zítřek a žij již dnes!!! Tak, jak ti ho osud nadělil... Protože karty jsou namíchány a rozdány, ale my je hrajeme... |
| ||||
Ithildaria - 08. listopadu 2012 17:31 to by mohla... ale proč končit život, který může jiný zpříjemnit?! Právě jen a pouze slovy, skutky a nesmělými city?! :D:D:D Ber to tak, že když jsem to psala byla jsem na dně... Teď již vysvitlo slunce naděje a démon co tvoří tyto slova je zas pevně pod zámkem... :D:D:D |
| ||||
Na tohle ti psaní nepomůže. ... zato brokovnice by mohla. .. |
| ||||
sv.Patejl - 07. listopadu 2012 10:37 nechceš mi to prozradit, bratře?! já opravdu nevím! |
| ||||
Však ty víš za co. |
| ||||
Yoshi Snipo - 06. listopadu 2012 22:15 co mi tak zbývá?! :D:D:D |
| ||||
Hapruje rytmika diela, dosť nutne. Myšlienkovo zaujímavé, len práve to, ako ťažko to ide von, to je zádrhel. Občas to ide, potom zasa ee. Škoda, taká pekná báseň to mohla byť. Taká solídna 6, súhlasíš? |
| ||||
Poslední Ocelot - 06. listopadu 2012 10:25 Myslím, že ne... Ale vše je možné... :D:D:D |
| ||||
Nedávala jsi podobnou/obdobnou báseň do Katovny? |
doba vygenerování stránky: 0.066257953643799 sekund