| Publikováno: 28. října 2012 17:11Průměrné hodnocení: 9.3, hodnotilo 3 uživatelů [detaily] |
Jednou jsem někde slyšela pravdivý výrok, nevzpomenu si kde, ale nikdy ho nezapomenu. Inspiroval mě k tomuto výtvoru a abych vám nevzala možnost ho uhodnout, napíšu ho až pod dílo:)
Do černa modře září,
čerstvé rány
znovu a zas si hojí
a ač to něco stojí,
poklidně se tváří.
Její děti stále,
ať velké nebo malé,
ničí svoji matku
od soboty... k pátku.
Ve svém lůně
přesto,
že díky tomu strádá,
nechá je žít.
Ve stejném vzduchoprázdnu
shlíží se v sestrách
ojíněných.
Hřejivé dlaně
a hrdelní smích.
Váhavě šimrá
svou partnerku v tanci
a sem tam
ji něžně políbí... kamsi.
A jsou tu již věky,
tanečníci
a pro svou štědrost
nekončící,
ještě budou.
(Slunce a Země jsou zde tak dlouho jen proto, že nežijí pro sebe sama...)
Komentáře, názory, hodnocení