Andor.cz - Dračí doupě online

Pátek 23.00 – Ivan

Dojedu pod tribuny a vylezu z auta. Tak jo jdeme na to... pomyslím si a otevřu jí dveře. „Víš, jediný důvod, proč jsem přijel na sraz, je, že sháním řidiče,“ řeknu a čekám, jak zareaguje. Ona však zareaguje úplně jinak, než očekávám, jen pokrčí rameny a dívá se na mě jako, že proč jí to říkám. Teprve po pauze pokračuji. „No, Peter moji činnost podporuje už od začátku. Kdysi jsem tu s ním jezdil jako žák. To on mě naučil s autem,“ vypravuji svoji historii stejně jako před lety jejímu předchůdci. Chvíli se koukám do tmavé noci. Je tu hezky a obloha je pořád stejně nádherná. „Před deseti lety jsem od něho odešel a od té doby se sem vracím jen chvílemi. Mám práci, která mě baví a jsem spokojen,“ vysvětluji problém hezky od samého počátku.

Popojdu ven na asfalt, zatím musím říct, že poslouchá trpělivě. „Jednoduše, přišel jsem sem, abych našel někoho, kdo bude dost dobrý jako náhrada za Jackieho,“ řeknu potichu.

Pátek 23.15 – Moni

„A co se mu stalo?“ zeptám se, protože podle tónu, jakým to řekl, to nebylo nic hezkého. „Nic vážného a naštěstí ani to nejhorší,“ dostane se mi neurčité odpovědi. Nadzvednu jedno obočí a s tázavým výrazem čekám na odpověď. „Oženil se,“ řekne po chvíli tónem, jako by to byla smrt. „A co je na tom špatného?“ ptám se překvapeně. „Špatného nic, ale nemohu ho přece nutit, aby dal mojí práci víc času, než svojí rodině. To si nemůžu dovolit,“ odpoví mi nešťastně. Ten Jackie byl asi opravdu dobrý řidič...

Pátek 23.18 – Ivan

Když mi to řekl, věděl, že ho nechám doma. Byl s tím smířen, však taky už měl naspořeno dost na docela dobrý život, uklidňuji se. „Byl to můj první řidič, od té doby jsem přibral pod svá křídla mnoho dalších. Jednoho do každé země. Já jezdil tady v Německu a západ, on si vzal východ. Postupem času se mi povedlo udělat ucelenou síť kurýrů po celé Evropě. Já i on jsme se nakonec pustili do odvážnějšího „projektu“.“ Pohlédnu na ni a přemýšlím, jestli moji nabídku přijme. Přeci jen tu povídám docela citlivé věci, ze kterých bych mohl mít i docela velký problém... „Víš, musím vědět, zda máš aspoň trochu zájmu, protože jinak je zbytečné to tady říkat,“ naznačím jí, v čem je problém.

Pátek 23.30 – Moni

„Zatím bydlím u Petera a pracuji občas u něho v dílně. Něco stálejšího by se mi určitě hodilo,“ řeknu trochu nesměle a tišeji. On je první člověk, kterému po hodně krátké známosti říkám něco tak osobního. Nenapadá mě jediný logický důvod, proč mu tolik důvěřuji. Vlastně trochu víc než hodilo... ale to nahlas neřeknu.

Pátek 23.35 – Ivan

„To, čemu jsme se věnovali, jde asi nejlíp popsat jako expresní kurýrní poštu. V Evropě žije hromada boháčů, kteří se nudí. Aby si zkrátili svoji dlouhou chvilku, věnují se sázení mezi sebou. Sází se o statisíce dolarů. Předmětem jejich sázek bývá právě nějaká akce typu „Hele, kámo, že to sem nedostaneš do dvou hodin!““ uvádím příklad nejčastější sázky. „Oni se na to vsadí a po kurýrovi pošlou nějakou bezcennou věc. Už jsem vezl nejrůznější sošky, veselé pilulky nebo teplou pizzu. Na nás je, to stihnout převést v co nejkratším čase,“ po svém dlouhém příběhu ztichnu a čekám na její reakci, protože z očí ji nejde nic vyčíst. „Tak co, půjdeš do toho se mnou?“ ptám se nedočkavě.