Andor.cz - Dračí doupě online

Moni

Auto po nekonečné době zpomaluje. A toho jsem chtěla v Německu porazit? konečně chápu, že jsem neměla sebemenší šanci. Jezdí rychleji než kdokoliv, koho znám. Na druhou stranu, porušil snad všechny předpisy, které mohl.

Vrozená zvědavost mně nedá, prostě musím zjistit, co stojí za takovou honičku. Přes rameno pohlédnu na kufr. Určitě bude zamčený... řeknu si, ale přesto se po něm natáhnu. Zatáhnu za chromové zámky. Uhnou do strany a klapnou. Nezamčený? nechápu. Otočím se dopředu a chci se omluvit, že jsem to otevřela. „Já myslela, že je zamčený...“ Myslet - houby vědět!

Odpovědí mi je jen překvapený výraz a dupnutí na brzdy. Pás mě v okamžiku přitáhne k sedačce. Auto ujede pouze pár metrů, než zastaví. Nemohu popadnout dech. Kašlu a až po chvilce se mně povede nadechnout. Ty pásy jsou zabijáci. uvědomím si. „Proč...?“ snažím se zeptat, ale vidím, že mluvím k prázdné sedačce.

Ivan

Bomba?! uvědomuji si na co se dívám. Silou sevřu volant a nohami se zapřu o pedál spojky a brzdy. Auto sebou párkrát cukne, jak pracuje ABS, a pak zastavuje. Pravou rukou drknu do řadicí páky. Vyřazuji. Druhá už rozepíná sponu pásu a otevírá dveře. Z auta doslova vylétám. Otevírám druhé dveře a vytahuji kufr. Bomba s dálkovým ovládáním. „Já toho Gregora zabiju!“ rozčiluji se a osnuji pomstu. Bomby nevozím...

Vždycky jsem si říkal, že to je zbytečné. Že to jen zvyšuje váhu auta. A teď se to bude hodit. S kufrem v jedné ruce otevírám dveře, když se ozve pípnutí. Tiché, krátké pípnutí. Dveře ani nezvedám do výšky, malou mezerou tam hodím kufr a svižným pohybem ruky kufr s ránou zavírám. Monika teprve teď vylézá. Obíhám auto a strhávám ji do příkopy. Za mnou se ihned ozývá rána, jakou jsem ještě nikdy neslyšel. Zády vnímám, jak se přes nás přelije vlna tepla. „Za to zaplatíš!“ nadávám, když se zvedám ze země. „Georgi! Ty parchante!“ chybí jen hodně málo do stavu, že se přestanu ovládat. Můj mercedes už není bílý. Celá zadní část je černá. Centrální hasicí systém hasí případné zárodky požáru a zachraňuje zbytek.

Moni

Vnímám jak letím do příkopu. „Co to má...“ ptám se, ale nedomluvím, protože znovu mám vyražený dech. Něco nechápu. Co bylo v tom kufru? chci se zeptat ve chvíli, kdy to sama zjišťuji . Teplo nejde „přehlédnout“. „Do háje...“ konstatuji suše a vyzní to tak, že komentuji špinavé oblečení. Jsem klidná povaha a to, že jsme byli až tak blízko smrti, nějak nechápu.

Na nohy se zvedám okamžitě. To mému zachránci trvá delší dobu i s mojí pomocí. Na jednu nohu nemůže došlápnout, přesto má větší starosti o auto. „Opři se, pomůžu ti...“ nabídnu mu rameno. On se opře a konečně se může otočit k autu. Nadávkám se nedivím. Auto je z větší části odepsané. Pomalu k němu dojdeme a pomohu mu sednout si na kapotu.

Obejdu auto a podívám se do pootevřeného kufru. Hladké kovové stěny jsou značně pokroucené. Hladké kovové stěny? divím se, co vidím. Kde se berou v kufru centimetr silné kovové stěny? Prohlížím si ohořelé vnitřnosti auta pečlivěji. Kovové stěny doplňuje i zprohýbaná kovová deska na dveřích. „Pancíř“ ozve se mi u ucha tiše hlas. Skoro nadskočím leknutím.

Ivan

Poprvé se usměji, když sleduji, jak zkoumá kovové desky v kufru. Danny věděl, proč nechtěl slyšet mé námitky, že je to zbytečné. Tvrdil, že v mém povolání je to jen otázka času. „Už jsem nám zavolal odvoz. Bude tu za půl hodiny.“ „Ještě se chceš kouknout pod kapotu? Tam to zůstalo podle všeho v pořádku.“ nabídnu ji, protože tu teď stejně budeme nějakou chvíli trčet. Mezi tím vyměňuji přední značku auta, aby nebyl problém s policií. Rozhlédnu se a uvědomuji si, jaké jsme měli štěstí. O nějakou chvilku později a měli bychom svědky z vilek. Georgi, za tohle zaplatíš... opakuji si.

Monice otevírám kapotu, která není bílá, ale šedá. Očesané kryty motoru odhalují dvě leštěné hlavy osmiválce. Z nich je vidět vždy pouze horní polovina. Spodní je skryta pod přívodem vzduchu z mezichladiče. Ten je umístěn o něco více vpředu, před nosníkem.

Ke každé čtveřici válců připadá jedno obří turbo, které tlakuje vzduch vháněný k sacím ventilům motoru na hodnoty kolem 3-4 barů. Jen samotný blok motoru je původní AMG, zbytek je zakázková výroba, kterou organizuje Danny. Větší svody, větší turba, silnější kompresory a účinnější mezichladiče. Víc než poloviční nárůst výkonu. Danny mě jednou přesvědčil a auto otestoval na brzdě s výsledkem lepším než Bugatti Veyron.

Nechávám jí, aby ho obdivovala a její překvapení nad rozměry nechávám bez komentáře. Když se mě zeptá na průměr výfuků, odpovídám pravdivě „Má čtyři. Každý o průměru sedmi centimetrů. Jeden na dva válce a jsou vyrobené z nerezu. Zajímavější než průměr je zadní rezonátor, který je dálkově ovládaný.“ dodávám jí informace a připadám si jak encyklopedie. Z toho, že rezonátor byl můj nápad, mám opravdu radost, protože většinu zbývajícího vymyslel Danny.

Když zaslechnu hluk přijíždějícího auta, zvednu hlavu. Je to spíše hukot, skoro jak náklaďák. To už je tady? podivím se, protože poznávám charakteristický zvuk Dannyho dodávky, desetiválcový Ford z Ameriky. Když jsem mu nabízel osm ve Sprinteru, tak se mně vysmál. Znovu se usměji na ten podělaný svět, protože teď vím, že vše už bude jenom lepší a lepší. A opravdu, během chvilky se objevuje černá dodávka s přívěsem. Danny nás přijel vysvobodit.