Andor.cz - Články - Dračí Doupě Online, RPG hry

Skleněný havranOblíbit

Publikováno: 21. dubna 2013 20:13

Průměrné hodnocení: 8.2, hodnotilo 6 uživatelů [detaily]

Nevím co k tomuhle napsat... Je to dlouho co na tom pracuji a už ani nevím jaká byla původní myšlenka, ale ta poslední... je "samota"
Tak jsem zvědav jak se (ne)bude líbit.

Skleněný havran, hnán bílým větrem.
Nikoli sám, pouze osamocen.
Zrnka písku, černému dala života.
Moře a pouště! Nekončící nicota...

Živ ze smrti, našich dětí.
Než červy drahé vezmou Ti!
Bílá v černé černi modrajíc.
Odnese si vše - černý strýc.

Skleněný havran, hnán bílým větrem.
Nikdy sám, však jediný nad hrobem.
Ze skla, daleko od písku zrn.
Černá růže a jediný trn.

Nad armádou černá křídla,
skleněná pera havraní.
Táhne se od moci zřídla,
Černé vlajky běsně plápolají.

Skleněný havran, hnán bílým větrem,
vždy sám, nikdy nemocen.
Nevrátí se v rodnou zem,
sám proti všem bezmocen.

A pak lesy, hejna vran.
Další zemí nepoznán,
černí přátelé, šance malá.
Snad přijmou nového pána.

A ty lesy, lesy hluboké,
temné lesy divoké.
Tam patří, skleněná pera.
Velká křídla havraní.

Tmou tmoucí, lesem letí,
skleněný havran. Křídla víří
listí rudé barevného podzimu.
Noční les žene černou pryč.

Znovu sám i osamocen,
letí dál, hledat písky.
Havran, samotou nemocen,
na chvíli přistane u malé vísky.
(Trochu měnit osudy)

Komentáře, názory, hodnocení

Amaimon - 14. června 2013 20:31

Psát poezii není nic jednoduchého. Jestli člověk své myšlenky extrémně prožívá, tak nelze tyto pocity vyjádřit slovy. Ale jsou lidé, kteří se o to přesto pokouší a těm se říká (nejčastěji) básníci :) Tvoje báseň má spoustu metafor, ale přesto směřuje k jedinému cíli a ne všichni onen cíl dokáží pochopit. A právě to je krása myšlenek v básni, znamená všechno a zároveň nic, je to jen snůška blábolů, které však mají hluboký dopad na psychiku a onen zvláštní smysl. Je jedno, že je nesymetrická, nemá řád, či obsahuje nesouvislé rýmy. Jestliže se alespoň částečně přibližují myšlence a pocitům, pak jsi uspěl :)) Dle mého názoru je báseň neobvyklá a stejnětak i neobvykle krásná a hluboká, vytknout se tam dá úplně všechno, ale zároveň nic. Proto ti nic vytýkat nebudu, jelikož bych ti tím pádem vytýkala i myšlenku, takže se zdržím kritiky a budu chválit :DD
Můj názor je kladný, máš mou hlubokou úctu :)) nebo přinejmenším si ji získala tahle báseň :D

Marigold - 12. června 2013 08:43

thomas Enderson - 11. června 2013 19:46
Poezie je složitá věc, vím o tom své.
Beredur je výborný kritik a rozborář a jeho rad si važ.
To, že nevyčetl tvoji myšlenku z toho chumlu neuspořádaných veršíků je jeho věc, každý z nás má na to co čte vlastní názor, protože neexistuje výkladový slovník poezie- dokud nenapíšeš co si čím tedy myslel.

Osobně stojím za Beredurem, v tom co ti napsal o technické stránce. Protože ta je prostě příšerná, zkus si více hrát se slovy, protože tvé rýmy jsou skutečně zbytečně vynucené- a věř mi, že chápu jak těžké je kolikrát k myšlence najít to správné slovo.

Když tedy píšeš musíš počítat s jednou věcí: každý si tvé myšlenky může vyložit po svém, skleněný havran se nedá vyložit jednoznačně a řadu metafor, které jsi užil prostě nevidím ani když se sebevíce snažím.

Beredur - 10. června 2013 13:58
Prosím nenech se znechutit a piš své recenze/kritiky i nadále, jsou jiní, kteří to docení.

Cor Na - 11. června 2013 20:39

/facepalm

Enderson - 11. června 2013 19:46

Beredur - 10. června 2013 13:58
Dlouho jsem dokázal vydržet tvůj pohled na "mou osobu". Skleněný havran je prozatím vrcholem mých myšlenkových pochodů- týkajících se mé vlastní tvorby. Je pravdou, že už si vážně nedokážu vybavit, s jakou myšlenkou jsem začínal, ale tématem byla "bitva" "válka" "boj".

Tvůj odstavec kladů: Je naprosto mimo. "Dobro a zlo" ne to tu opravdu není- ani náznak! V mé tvorbě se objevuje jen zlo- už tento fakt vylučuje možnost "dobra a zla"
Havran samotný představuje atmosféru boje. Jeho skutečnost že je skleněný ukazuje na křehkost situace.
Písek: ukazuje na "důvod". Ani se nemusíš zamyslet nad spojitostí písku a skla. Poušť/písek by se dal označit za jakousi matku havrana. Bílý vítr označuje myšlenku obohacující suchý fakt důvodu. "Bojujeme za mír, ale skutečným důvodem je území." Samota- Je poslední myšlenkou básně a je to myšlenka na samotu, kterou zažívá poslední voják- jistota smrti po osamocení, bez přátel…
Poselství tam není- je to spíš zamyšlení nad tím nad čím se málokdo zamyslí: Kdo je poslední který padne?

Beredur - 10. června 2013 13:58

Domnívám se, že vím, co k tomu napsat...Je to poměrně krátká doba, co na tom pracuji, a určitě vím, co byla první myšlenka (kritika). Jaká bude poslední myšlenka nyní nevím, protože o dílech, i andorských, přemýšlím ve vícero dnech či měsících...

Klady: Název díla (mix metaforického a protagonistického), téma (symboly bílé a černé, potažmo dobra a zla, symbolika barev a přechodovost, princip odcizení, průsvitnost antropomorfizované osobnosti a její křehkost, linie osudu), motivy (barvy, les(život) a písek (sporadický život), sklo a samota), aplikace básnických figur (exklamace, aposiopeze, klimax (stupňování atributů lesa), dílčí snaha o zvukomalbu (temné lesy divoké), negativní nadsázka atd...), aplikování básnických obrazů (dílčí metafory, pracování s obrazovými kontrasty), poselství.

Zápory: rozprskaná kompozice a forma (jak obsah je zajímavý, tak forma a styl jsou rovněž zajímavé, ale...)! Ortodoxní forma to zaručeně není, ale působíš na mě již delší dobu jako bořič poetických konvencí. Nevnímám to jako problematické; svým způsobem je rezignace na poetickou strukturu, vyzdvižení její postmoderní absurdity kladem, ale tady jsou obludné výkyvy. Jak máš formální a symetrický úvod v rýmované šabloně (byť neideálního metru), tak si dovolíš (otázkou, zda opodstatněně) vybočit a přeladit do volného verše (to je ještě pro mě snesitelné). Ale: přesunem schématu, básnického klíče rozrušíš totálně intonaci, a to je podstatný problém. Volný verš je postavený na intonaci; doporučuji ti zkusit udělat volný verš s přesvědčivou intonací - tady je trochu v tahu, což je škoda. Báseň tím má obskurní rytmus, což se podepisuje na hlasitém přednesu (frázování je náročné). A tomu frázování: nepomáhají ani užité čárky, chtělo by to vyladit a sjednotit odmlky, ale ne čárkami, ne tečkami, spíše trojtečkami a grafickými pomlčkami. Od toho se odvíjí nedostatečné grafické vrstvení a laxní propozice ke kompozici textu ( v anotaci připouštíš, že nevíš, co je stěžejní myšlenkou. Hezké, ale když se chci se světem podělit, tak i s poetickou myšlenkou, ne civilní, a to tady sice je transparentní, ale proč podhodnocování myšlenky?). Dále jsou chybou brutální verze rýmů. Tak nevím, nemá to řád: mužský rým, ženský rým, ale nesypou melodicky, do toho místo se střídavým a gramatickým rýmem, pak ke konci už sdružený a gramatický rým...zvláštní, ale hrozně rozplizlé.

Neutrálno: Pomohla by změna veršovaných pásem, přeskupit ne do čtyřverší, ale do dichotonů . Chybí mě osobně vytažení obrazů až do imaginárního háje (zatím to je pouhý les). chceš být extrémní? Ano, proč ne, ale jinak. Neformálnost neznamená nemít řád. Prosím, dej aspoň náznak řádu, jinak přijdu u přednesu o hlasivky! (subjektivní nadsázka)!

Závěr: Není to špatné, ale není to dobré. Má to objemné rezervy. Zlepšil jsi se v práci s motivy, produkuješ je více hloubkově. Ale pro experimentování je dobré sem tam své působení prokládat konzervativními věcmi. Bez minulosti není budoucnost...

Drag Oncave - 10. června 2013 11:21

PsychoP - 05. června 2013 23:05
A-ha, a já se divil, že najednou stíháš vydávat tak rychle :O :D

Fistandantilus - 09. června 2013 21:50

V té básni, či co to je jsou zajímavé ty intonace ... skoro tam jsou a pak zase nejsou a ihned se objeví jiné, nové, překvapující.

Ceressiass - 06. června 2013 14:44

Mě se to líbí. Občas mi tam hapruje rytmika, mám raději, když počty slabik sedí a báseň je taková... Melodická. Ale to se stává poměrně často i u světově uznávaných autorů a nikomu to nevadí... Tak co už :)

Amenophus - 06. června 2013 09:57