Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

Už jen já...Oblíbit

default.jpg

Autor: Broken

Sekce: Báseň

Publikováno: 02. května 2013 09:41

Průměrné hodnocení: 0, hodnotilo 0 uživatelů [detaily]

 
Nevím jakou to má hodnotu ale myslím že moc ne. Upřímně jde spíš o takové to "vyblití" se na papír, protože bych se jinak zbláznil. Většina z vás určitě ví o čem mluvím :) .A tak nebuďte při své kritice příliš tvrdí, protože tahle báseň není věnována kritikům, ale těm co vědí, jak moc to bolí přijít o někoho, kdo tvořil váš smysl života.
 
Všechno co jednou začne, musí skončit,
jen mi teď řekni, pro co mám dál dýchat,
pro co mám dál žít...
bože...proč jen musí se mi tolik stýskat?

První rok nás minul, druhý jak by smet,
to ten třetí nás načal,
a čtvrtý to všechno sved.

Já měl všechno, co jsem si kdy přál,
to když byla zima a já tě pod peřinou hřál,
věděl jsem že už nechci nikdy jinou,
jen tu buď už napořád,
napořád se mnou.

Proč jen nedala si šanci, mě se také učit,
když já dávál ti kdysi tolik lekcí.
To žák přerostl učitele,
neschopen té samé upřímnosti.

Oheň jenž kdysi tak radostně nade všemi plál,
nechala si bez ostychu zhasnout,
a já když pak před tebou stál
nebyl schopen slova.
To ty milující oči jež by naplnily celý svět,
nejsou zde už pro mě,
teď už je z nich jenom led.

Ještě před nedávnem plánovala si se mnou budoucnost,
co jen se tedy stalo, že je z toho už jen hořká minulost?
 

Komentáře, názory, hodnocení

Marigold - 27. června 2013 10:57
images7884.jpg
Nevím jakou to má hodnotu ale myslím že moc ne. Upřímně jde spíš o takové to "vyblití" se na papír, protože bych se jinak zbláznil. Většina z vás určitě ví o čem mluvím :) .A tak nebuďte při své kritice příliš tvrdí, protože tahle báseň není věnována kritikům, ale těm co vědí, jak moc to bolí přijít o někoho, kdo tvořil váš smysl života. Tohle jsme si tady zažili všichni, myslím, že většina z nás o tom i něco napsala, a každý se s tím časem srovnal- ty se s tím srovnáš taky.

Nicméně pokud chceš sdílet poezii do článků musíš čekat také odezvu. Tedy i kritiku. Jaký by to pak mělo jinak smysl? Každý výkřik by měl zaznít do ticha, rozvibrovat ho a zaujmout.
Je mi líto, ale ten tvůj nezaujal. Četl jsem už desítky, ne-li stovky básní na podobné téma, ale tohle není vážně dobré. Místy to zní jako texty Leoše Mareše, jindy jako pseudoveršovánky z časů Lunetiku.
Nicméně potenciál to má- kdyby jsi tomu dal tvar. Kdyby si křičel pomaleji a promyšleněji.

1. forma: já vím já vím a já vím- dnes už se přece na přesně stanovené strofy nehraje, ale když už používáš sloky od dvou až semdi verčích měly by mít nějaký řád. Pravidelné opakování třeba. A nebo pokud chceš fungovat takto neděl, celky nejsou vyvážené.
Nabourává to melodičnost.
2. rytmika a melodično: nikde žádné. Jen pár veršíků sem tam zapadlo na své místo. Rýmy jsou často vynucené naprosto zbytečně. Dalo by se s tím vyhrát. Dalo by se s tím ledeacos udělat a ne se snažit zrýmovat: svět, led. přál-hřál, jinou-mnou, dýchat-stýskat.
Slyšíš sám, že ano, že nejsou zvukomalebné, a ty které jsou ty jsou zase tak ohrané, že by jeden zaplakal.

Piš dál, vypiš se z bolesti to pomáhá. Ale než budeš zveřejňovat sedni si k tomu, roveď si korekturu, proveď zkrácení, zapracuj na těch rýmech. A výsledný efekt bude mnohem lepší a bude lépe znít nejen kritikům, nejen recenzentům a běžným čtenářům, ale i ostatním zlomeným srdcím...
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.33601999282837 sekund

na začátek stránky