Andor.cz - Dračí doupě online

Je vidět snaha, ale chtělo by se s tím více "pomazlit"

TAk začátek tvé básně mi vůbec nesedí. Neuznávám styl AABB, spíše ABAB nebo ABBA... Styl AABB mi přijde jako rýmovačka pro malé děti( mluvím obecně) :-)

Za mě 3 :-)

No dovol, kdo si mě tu bere do úst!

Nelíbí se mi to.
1.

Polemika?

Kim, já si myslím, že trošku nevíš, jak se profilovat (specializovat). Je vůbec opravdu záhadou, co tě táhne. Totiž oceňuji, že máš snahu o symboliku a delší verše s tendencí ukázat rétorický sloh (některé starší práce), jenomže slovní pytel není jaksi pikantní a tlustý. Opravdu by bylo krásnější (hlavně pro tebe, na nás kašli) rozmnožit si slovní top gramotnost. Jenomže poslední dobou píšeš věci, které mají stylistické prvky nonsensu a avantgardy. Oceňuji tvoji "slabost" pro citoslovce, oceňuji snahu o provázanost a prostorovost, nyní více pracuješ se zvukosledem než dříve. Některé strofy od tebe mají vcelku i slušnou stratifikaci a lomení. Kvůli tomuhle jsi opustila víceslabičné verše? I když ti dlouhé věty "nejdou", pomohlo by ti to pilovat cit a testovat moderní věci (neologismy, vulgarismy, metafory a symboly ze sféry argotu třeba). Já nerozumím tvé idei: chceš být univerzální básnířkou, nebo kopíruješ americký básnický styl: popisnost a pragmatická přímost? Protože silně lavíruješ a z toho pramení mnoho nedůsledností.

Mám pocit, že snaha vyjadřovat emoce skrze báseň ti příliš nesedí. Možná bych se být tebou nejprve zkusila vypsat v nějakém snazším útvaru a doporučila bych ti i více číst, aby sis obohatila slovní zásobu a naučila se s jazykem lépe pracovat. Netuším, jak dlouho ti to leželo v šuplíku a kolik času si básni věnovala, ale bohužel je slabá a bezvýrazná.

v cuku, letu, mistře (slovesa fajn, jen spojky dám do figury syndeton a trochu ti roztáhnu bloky, na zvukomalbu a ideové věci nemám prostor):

Nocí jsem slyšel křik
ten černý pták,
co přiletěl,
co zobákem svým
mě rval,
až na krev,
uzavřen v duši mou.

On přiletěl
na perutích soumrakem,
v komnatách mých
tam se skryl,
a vraždil
a kloval
a křídly bil!

Cesta je jedna
je jeden cíl,
ta křídla modrá
zlámat,
srdce vyrvat,
a sníst ho
a pak...

a náhle
do ticha
do ticha pohřebního...

ptát se!
(kdo jsi vlastně byl)

Napadla mě variace na téma, jenom jsem teď při obědě trošku zapřemýšlel, jak to zkusit volným veršem. Jistě to má spoustu slabých míst, ale třeba s myšlenkou černého ptáka a nenávisti a s tvými motivy mi to koresponduje. I když to místy hapruje:-D

Nocí jsem slyšel křik
ten černý pták,
co přiletěl,
co zobákem svým
mě rval,
až na krev,
uzavřen v duši mou.

On přiletěl
na perutích soumrakem,
v komnatách mých
tam se skryl,
a vraždil, a kloval
a křídly bil!

Cesta je jedna
je jeden cíl,
ta křídla modrá
zlámat,
srdce vyrvat,
a sníst ho...

...a pak se do ticha
náhle pohřebního...

...ptát se,
kdo jsi vlastně byl?

Jsou kompozice, které nemusejí viset v zásuvkách; a naopak útvary, které tam plácnuty být musí. Hodně záleží na obsahu a formách textů. Vícerozměrné práce si žádají o postupné úpravy a korektury. (Samozřejmě, jsou géniové jako např. byl Vrchlický, který valil i 5 textů za den).
Starší školy, spoléhající na postupné rozmotávání motivů do různých relací, nejsou vůbec fosilní. Nemysleme si, že je dnes vše volný verš a obrazově - znakový výplod. I vázaný verš se vyvíjí.

Dobrá tedy, přesvědčila jsi mě abych ti přece jen napsal.
Říkáš že máš problém přemýšlet nad básní a že čím více nad ní přemýšlíš tím více to má záporné hodnocení. (?) Nechci aby jsi to brala do slova protože to píšu z paměti a nevím jak přesně jsi se vyjádřila.
Tedy, dostaneš nápad, záchvěv, políbí tě Múza a ty si řekneš "tak jo Nenávist". Něco napíšeš, rychle, aby nápad nezmizel, nevyprchal. A pak na tom pracuješ...
To je ta chyba.
Z toho co píšeš chápu, že bereš svou báseň jako něco na čem musíš pracovat aby se to líbilo. Ale o tom to není. Pokud je bázeň z náhlého záchvěvu je potřeba ji odložit a čekat na další záchvěv, čekat až se Múza zase vrátí.
Já vím o spoustě papírků a mám spoustu popsaných sešitů, ze kterých si občas beru, když dostanu nápad a nápad doplním do kusu něčeho starého a znovu odložím.

Ale pak mám i básně kde si zapíšu myšlenku, nebo "tvar" a na tomto "tvaru" pracuji. Nikoli intenzivně, ale jen občas když si vzpomenu. A pracuji na tom tak abych udržel myšlenku nebo právě ten "tvar". Tohle potom nejsou básně které si odkládáš do šuplíku. To jsou dílka která máš pořád na očích a přemýšlíš o tom když si vzpomeneš.
Jestli ti dělá problém nechat báseň v šuplíku, nebo na to nemáš dost trpělivosti, zkus to udělat tak že místo veršů si napíšeš myšlenku a z ní uděláš verše. :)

Já nejsem ten kdo je básní znalý, jako třeba Marigold, nebo Beredur, ale jen se dělím o své zkušenosti.
A neměj mi to za zlé, ale vždy když do anotace napíšeš, že je to výsledek pocitu, nebo je to o pocitu, má to k citově poznamenané básni daleko. Promiň ale je to tak. Náhlý popud jednoho citu se ti nepopisuje dobře.

Tak já nevím jestli má vůbec smysl psát ať se tu do mě, nebo jiných, opět neopřou zastánci mladičké básnířky.
Nejdeme kopat ani do ní a ani jí nebudeme kopat hrob.
Víš, problém u tebe je jednoduchý. Ty nad tím vůbec nepřemýšlíš. A přitom ta myšlenka je výborná. Má obrovský potenciál. Ale bohužel ji vždy zmuchláš a zahodíš.
Proč nepracuješ s těmi emocemi intenzivněji?
Zatím jsi na to neodpověděla ani Beredurovi.
A mě to upřímně taky zajímá.

Navíc co bych přihodil já, protože jsou to mé dva nešvary-> píši buď krátký volný verš, nebo si hraju dlouze se slovy v jednotlivých verších, okořeněných tedy rýmem.¨

A myslím, že tobě by mohly slušet obě varianty. Ta krátká pokud by sis více zahrála se sekaností, s důrazem, protože při volném verši a krátké básni o emoci musíš do slov, do veršů dostat právě tu emoci, ten cit.
Nebo ho můžeš opsat, postupně, ne že chceš vrazit dýku do srdce, ale to, že vaříš jed.
Tak vyjádři nenávist.
Saladin má pravdu v tom, že tvá nenávist je plochá, mělká a rozhodně ne bezbřehá. A stačilo by tak málo...

O tom ostatním psát nebudu, protože je ti to vytýkáno neustále, a neustále tam jsou stejné chyby;)
Jakmile si najdu chvilku více, odpovím ti v poště, na to na čem pracuješ;)

PS: dveře KATOVNY jsou otevřeny, teď zrovna se tam prohání jen vítr a sem tam zaúpí duše prokletého básníka, na kterého byla kritika moc. Najdeš tam i ukázku toho jak probíhá připomínkovaný tvůrčí proces, kde si sama odpovíš na své otázky;)
Takže neváhej a otevři ty dveře pobíté ocelí;)

Nenávist se může rozprostírat různorodě. Ale upřímně, spíše bych ladil zvukomalbu ne do eufonie, ale do kakofonie (tudíž žádná ou, žádné dlouhé samohlásky, ale krátké u, sykavky s a z...protože nenávist se v člověku vaří a jako intrika hodně štípe. Slabika -ou není zde na místě, a protože jsou nadmíru nakumulována zájmena ve skladbě, nepůsobí to na přednesu sugestivně.
Slohově je dílo konstituováno slabou výbavou slov. Prosím tě, pořádně se obuj do lexikální složky básně, protože úspora hatí možnosti. Možnosti otázek, možnosti emocí, možnosti fantasie.
Spoustu věcí mrzí. Je to ale tvůj charakteristický rys, mít auru básně vyrostlou na monologu, zvukomalebných citoslovcích, průběžných obrazových zvratech. Proč ne? Ale prosím tě, existují i emocionální citoslovce, existují prokreslenější přídavná jména...víš, kolik toho ve tvém díle neexistuje?
Tvoje práce mají tendenci snižovat kurz, který jsi nasadila. Co je špatně? Neopakuješ a neprohlubuješ přednosti, které v sobě máš. Zabíháš do typu skladeb, na kterou nedostačuje slovní zdatnost. Proč nezkusíš dát verš o 14 slabikách na řádek? Bez zájmen? Proč tolik šetříš na stavových slovesech? Na nich se dají obrazovými figurami hezky docílit emoce a prožitkovost. Proč rozmělňuješ náboj práce do tolika řádků? Proč je nesmrštíš třeba jen do osmiverší? Víš,proč ti Ali píše, je to mdlé?

Kim... Mám pro tebe jednu radu... nesnaž se psát o pocitech. Nejde ti to.

Víc říkat nechci.

Možná to není dokonalá báseň, co by si všichni vyvěsili do zlatýho rámu. A já konec konců básně hodnotit neumím a většinou to ani nedělám. Ale tohle...
Nevím, možná mám poslední dobou příliš špatnou náladu, ale tohle nemá nic...
nudná technika, nulový obsah... bez emocí, bez inovace, bez citu.
Pokud je tohle o nenávisti, pak je to nenávist mdlá, nudná a čpící prachem jako kumbál mojí prababičky.
A to si zítra vezmu černé ponožky. :-O ^_^ :-*
Nelíbí. Vážně.

Děcka dejte do toho trochu šmrncu a energie. Poezie nemá být mdlá. Zvlášť když je o nenávisti. Mdlost si nechte do metalových balad :-O

Možná to není dokonalá báseň, co by si všichni vyvěsili do zlatýho rámu. A já konec konců básně hodnotit neumím a většinou to ani nedělám. Ale tohle... Nevím proč, nejspíš jsem přecitlivělá poslední dobou, ale mám po přečtení slzy v očích. Sice je tam na můj vkus trochu moc emařské černé (...ehm. Hlavně že jdu zítra do školy v černé bundě, černé sukni a černých punčochách :D), ale, no, prostě... Jo. Líbí. Fakt. Proto ta desítka. :3

Zvukomalebně pěkné, ale v předposlední sloce mě trochu ruší ta přehršle přivlastňovacích zájmen...

Opakování slov ti nesluší. První sloka by se spíš hodila někde doprostřed, divně se to čte. A přiznej se - že do tebe hučel Mensatoris, když si psala ty italic "mezisloky"?