Autor: NeasisSekce: BáseňPublikováno: 02. října 2013 23:17Průměrné hodnocení: 0, hodnotilo 0 uživatelů [detaily] |
Dech pokoje tvého
mi srdce rozerval.
Když v noci přišel jsem
a se zlostí stále řval
a potom jenom plakal...
Dávno již vím,
že slzy tě nevrátí,
že z posledních slov
se život nezkrátí.
Jen možná rozvrátí...
Vůně tvá koření -
vzduch kolem mne.
Je ze mě blázen?
Doufajíc - ne!
"Nezapomeň mne."
Duše tvá krásná,
já zamilován byl.
Odešla's daleko,
to já tě upustil.
A své štěstí ztratil...
Je to snad šílenství?
Umučen písní tvou,
přemýšlíc o tom,
že půjdu za tebou.
Skončit to rukou svou...
Dech pokoje tvého
mi srdce rozerval.
Úsměv tvůj milý,
co za něj bych dal.
A dál se s tebou smál...
| ||||
Zženštilý typ muže či citlivka by se s tím možná ztotožňoval, u ostatních si nejsem úplně jistý v mnoha obratech. Nicméně je sympatická snaha vidět věci jinou optikou. Muž a romantika (hm, ale jo, je to roztomilá idea). Jinak jsi ubrala ze stylu, osobně registruji dílka, která se ti povedla seriózněji. A co transgresiv (přechodník) přítomný mužský singulár? Jsi si jistá normativními tvary? Jinak promiň, není energie se v tom fundamentálně pitvat. |
doba vygenerování stránky: 0.061300039291382 sekund