Andor.cz - Dračí doupě online

Když jsem si to přečetl poprvé, musel jsem si to přečíst znovu, přiznávám se že se v tom trochu ztrácím. Ale spíše to bude citovou nechutí k tomuto tématu. Neříkám že se mi to nelíbí, naopak, ale pronásleduje mě jistý vnitřní strach z podobných věcí. Je to působivé a vyvolává to ve mě smíšené pocity.
Dlouho jsem nad tím přemýšlel než jsem se odvážil to komentovat, nyní se bojím že to bylo hloupé. Tohle si zaslouží tichý potlesk, protože málo která báseň v poslední době na mě takto zapůsobila.
Klaním se před tvým umem, nikoli v pokoře, nikoli v závisti, ale v obdivu.
Nevím jestli se mohu odvážit to číselně hodnotit.

nějak ses nám rozjel. Orten je můj asi vůbec nejoblíbenější český autor a jeho elegie, jsou nezapomenutelné... hlavně Karině...

Nicméně Orten inspiroval mne, kdysi napsal básičku malé holčičce, použil jsem podobnou skladbu, v jendom vyznání... Helence...

Moje projekty teďka směřují spíše k podzimu, a nejtěžší je asi ten, kde se snažím uchopit Brno. Kdysi jsem napsal cyklus o Praze, ale Praha má jinou poetiku, tak teď hledám poetiku Brna...
Je to zajímavá práce, někdy tě sem zatáhnu až mi ujede žena,a uděláme svobodomyslnou pánskou jízdu;)

Tahle věc se mi výrazně líbí, to jak si hraješ se slovy. Nicméně se jedná o věc, se kterou tady příliš nepochodíš. Většina přijde, přečte a pokýve hlavou. A vlastně neví co napsat.
Zmizeli naštěstí výkřiky typu: Božííí za deset, a nebo naopak, nerozumím, neznám, nechápu, 0.
Ale stejně tak i ostatní čtenáři těžce hledají co chtěl básník říct.

Tvá poezie zde výrazně vyčnívá, jednak vyjímečností zpracování, jednak vyjímečností hloubky.
Každý musí hledat, málokdo hledá, a ještě méně jich nalezne.
Mrzí mě prto, že pod díly zde nadprůměrnými je méně komentářů než-li u těch méně kvalitních. Asi to má něco společného s tím, že člověk raději plive než chválí, a že je snadnější vrčet, než vymyslet něco konstrultivního.
V tomto tvém případě se i mě špatně vymýšlí co napsat.
Mám rád hry se slovy a ty krásně vyznívají.Ale těm, kteří neznají žánr, ve kterém píšeš, formu, báseň bohužel nedocení...

V autentickém životě jsem slíbil, že nebudu mudrovat, ale je to i moje esence, takže si neodpustím současnou myšlenku. Upravuji si hlášku o tom, že člověk se nezavděčí všem, a změna se odráží do orientace v tom, že člověk se v současnosti nezavděčí téměř nikomu. Nejde o nářek, jde o to, jak snadné je člověka odepsat. Ano, Odepsané už jsem napsal, a cítím, že do konce roku dopíší jenom jednu věc, kterou dokončit musím, a v novém roce musím v lednu napsat cosi o vděčnosti. Kolik lidí si člověk přikrášlil, jen proto, že chtěl věřit a být vděčný.