Andor.cz - Dračí doupě online

Kank cítil, jak mu žluč stoupá neodvratně do krku. Nesnášel bleskové sestupy, do atmosféry. Ve chvíli, kdy se bezpečnostní pásy utáhly okolo jeho svalnatého, ovšem nakulatělého břicha, ucítil jistou dávku nevolnosti, která si neodvratně hledala cestu na svobodu.

Stejně jako všichni v letounu, měl na sobě Kank standartní zelenou, cadiánskou uniformu, zeleně zbarvené kalhoty, dočista vyleštěné, černé boty, doplněné pláty z plast-oceli. Jeho zelená přilbice hrdě nesla lehce zamaštěný a přetřený znak imperiálního orla, doplněn plynovou maskou a ochrannými brýlemi proti prachu. Jako zbraň vlastnil Kank nepříliš užívanou autopušku, která byla vytvořena dle vzoru M.40. Dlouhý, bojový nůž, měl Kank zastrčen v pochvě, kde bezpečně přečkával, než bude třeba.

Wezzli nesl jako většina cadiánců, dlouhou standartní laserovou pušku vzor M.36, která byla považována za nejlepší přítelkyni každého imperiálního gardisty.

Po zlé zkušenosti s energo-zásobníkem, se Kank rozhodl požádat munitorium u výměnu zbraně. Měl štěstí, že zbrojní důstojník, měl ten den dobrou náladu. Za takovou žádost, mohl být popraven.

Celá kabina letounu se otřásala. Wezzli hučel a očividně si celé třeštící šílenství užíval. Kank nemusel pohlédnout svému dobrému příteli do tváře, aby věděl, že Wezzli tímto způsobem pouze zbavuje sám sebe nervozity. Stejně jako všichni gardisté v letounu i Kank věděl, že jakmile se vylodí, budou stát proti svým ztělesněným nočním můrám.

Orkové. Pro Kanka, bylo to slovo, stále živou přípomínkou strašlivého barbarství a nebožském hladu po ničení.

Opakovaně přepínal režim střelby na své auto-pušce. Systematické klapání jej uklidňovalo. Měl něco, na co se mohl soustředit.

Kank si povšimnul, že ani ne deset metrů od jejich letounu, zasáhla orčí raketa letoun, ve kterém se nacházela rota "Lovci Kacířů", nebo aspoň její část. Kank by přísahal, že viděl zbytky hořícího gardisty, který začal být trhán na kusy atmosférou a strašlivým horkem.

Kankovu jednotku vedl důstojník Sollu. Sollu byl muž, jenž ctil disciplínu a pořádek. V boji byl však nezastavitelný a až velmi přesný stroj na zabíjení. Občas bylo jeho chladné, systematické bodání, střelba a přebíjení děsivé i pro jeho spolubojovníky.

Soll se právě s klidnou tváří držel jedné z tyčí letounu a zatímco se jeho popruhy zmítali, on klidně nadále pročítal svůj vlastní datatablet.

Wezzli šťouchl Kanka do ramene, vysloužil si zato bolestivý kopanec. "Není to skvělý Kanku ? Piscina čtyři ! Uvidíme kde naši předchůdci nakopali orčí zadky !"

Kank si tím nebyl tak jistý. Když pilot letounu ohlásil poslední minuty do výsadku, patřily jeho myšlenky už jen jediné věci. Zeleným kůžím.