Andor.cz - Dračí doupě online

Celý letoun se otřásal, ovšem Kank věděl, že on samotný se třese minimálně stejně. Celý žaludek se mu stáčel a neustále se pokoušel vypustit přes jeho jícen žluč i poslední příděl jídla, který spořádal během rychlého naloďování.

"Do oka hrůzy...já se fakt nepoučím...", pomyslel si Kank a kdyby mohl, objal by svůj neustále naříkající žaludek rukama. Jenže to nemohl. Pásy jej drželi tak pevně a neviditelná síla jej přitiskla k opěradlu takovou silou, až nebyl schopen ani sklonit hlavu. Popruhy hlasitě protestovaly a sváděly s narůstajícím tlakem nekonečnou bitvu. Kank se nejednou přistihl, jak přemýšlí o pevnosti popruhů. Věřil v umění technokněžích, ovšem rovněž věděl, že technokněží mají na práci důležitější věci, než kontrolu nějakých zatracených popruhů, na nějakém zatraceném letounu, nějakých zatracených imperiálních gardistů !

Nenáviděl létání. Vždycky se mu z rychlého klesání dělalo špatně. Kank sám sobě přísahal, že pokud výsadek přežije, ubije svou autopuškou Wezzliho do bezvědomí, jelikož ten se neustále šklebil. Úšklebek, který opakovaně střídal úsměv a naopak. Celá Kankova výstroj se otřásala, ovšem gardista věděl, že uvolněný batoh by byl jeho nejmenší problém.

Neustále bojoval s nutkáním pozvracet si boty. Ve vypuštění nákladu svého žaludku mu bránily pouze dvě věci. První byla hanba nad svou slabostí, druhá byla skutečnost, že by mu zvratky působením tlaku zřejmě vletěli přímo do obličeje. Už tak přímo cítil jak po jeho kůži směřují vzhůru ke stropu kapičky potu. Nebyl to příjemný pocit.

Kank se zhluboka nabral do plic páchnoucí vzduch a opět se soustředil na jedinou myšlenku, která mu umožňovala uklidnit se.

"Vyjmout zásobník, zajistit, zkontrolovat hlaveň, překalibrovat zaměřovač, rozložit, rozdělit, vyčistit...", Kank věděl, že rozložit svou zbraň, by zřejmě dokázal poslepu, ale toto systematické cvičení mu umožnilo odebrat mysl jiným směrem.

Když se rozsvítilo rudé světlo, jenž ohlašovalo posledních třicet vteřin do výsadku, šokem si málem pozvracel boty. Wezzli se přestal usmívat a s klidným výrazem hleděl před sebe.

Seržant Sollu se podíval na své hodinky a na jeho zjizveném obličeji, se objevila podivná grimasa, která až nepříjemně připomínala divokou, šklebící se šelmu.

"Dvacet pět vteřin do výsadku hoši ! Připravte se na okamžitý výsadek a rychlý přesun ! Velitelství nám změnilo místo výsadku ! Jdeme přímo do nejhoršího svinstva ! Letoun nás vyhodí sotva sto metrů od hlavní zákopový linie ! Držte se u mě a nic se Vám nestane !"

Zatímco důstojník mluvil odbíhali vteřiny a Kank i přez strašlivý řev motorů jejich letounu uslyšel nezaměnitelný vzduch řvoucích orčích kulometů a jejich zuřivý, bestiální řev. Jediná dobrá věc, která nastala, bylo zpomalení krkolomného klesání. Nebýt popruhů, pohoupal by se Kank jako malé dítě a s největší jistotou by se zřejmě rozbil o podlahu letounu. Každopádně ke zpomalování se rovněž přidal až nepříjemně známý zvuk narážení lehkých projektilů do pancéřování jejich letounu. Kank se zachvěl. Ne strachy, ale vzrušením. Z podivného důvodu, se vždy v blízkosti nebezpečí cítil...jistější. Věděl, že když na něj někdo míří zbraní, může udělat co je v jeho silách a zachránit se. A teď měl šanci.

Pilot klel a prskal nadávky. Očividně okoukal některé výrazy od různých regimentů imperiální gardy. Kank si totiž nevzpomínal, že by někdy pilota Cadiánské pěší roty, slyšel klít dle způsobu Valhalanů, nebo Mordiánců.

Odjistil své popruhy, popadl svůj batoh, odjistil zbraň a založil prst za kohoutek. Po celém letounu prováděli jeho spolubojovníci přesně totéž.

Wezzli, Marknner, Ferg, Livroy, Ronn a jeho bratr Bronn, Liiju, Fungu a spousta dalších. Dobře rozeznával syčení zásobníků laserových pušek.

Seržant Sollu nabil svou bolterovou pistolu - unikát celé roty - a tasil svou šavli. Vypadal jako ztělesněný imperiální hrdina. Ovšem byl to hlas autority a postoj těla, který z něj dělal seržanta. Když letoun dosedl na zem, Kank zřetelně uslyšel řev orčích hrdel. Nebyly daleko...nebo jich prostě bylo tolik.

"Deme nato chlapy ! Držte se u mýho zadku ! Císař necht nás vede ! Kupředu !"

S tím Sollu udeřil pěstí do tlačítka, jenž otevřelo výsadkový můstek a gardisté se přesně dle rozkazu s přikrčenou hlavou a zbraní v rukou, vrhnuli do děsivé mlhy nekonečné války. Dorazili . Byli na Piscině IV. A orkové, se blížili.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Piscina IV byla přesně taková, jak si ji Wezzli dle povídaček představoval. Pustina plná kráterů, suché země se zbytky uschlé trávy, které byly již pásy, botami vojáků, nebo projektily sotva vidět. Místo, kde se právě nacházel, muselo být jistě kdysi nádhernou pastvinou, možná loukou.

Okolo jeho jednotky se nacházela spousta zbytků někdejších domů a starých stěn, které přečkali řádění orků a systematickou palbu imperiálních jednotek. Nyní poskytovaly tyto ruiny efektivní krytí. A přestože byly orčí projektily ničivé, přesnost orčích zbraní byla ještě horší než jejich zápach. Ovšem, nevyplácelo se zbytečně riskovat.

Držel hlavu dole a přikrčený pokračoval po boku Kanka a Marknnera, skrze podivné zákopy, které byly buďto vytvarovány těžkými granáty imperiálního dělostřelectva, nebo neustávající snahou místního imperiálního vojska. Za nimi a před nimi se pohybovaly zbytky jejich roty. Poručík Hook se již dozajista se svou jednotkou přesouval skrze hustou mlhu a prozkoumával okolí, ohlašoval postupující rotu a dával pozor na ošklivá překvapení.

Nedaleko seržanta Sollua dopadly projektily z orčích ručních zbraní a jednotka byla okamžitě donucena zalehnout a ukrýt se v kráteru, před dopadající baráží střel. Wezzli, Kank, Livroy a Bronn, začali opětovat palbu. Obrovské stíny orků, kteří se krčili za nepříliš vysokým krytím, nebylo možné přehlédnout. Jejich společná palba poslala k zemi dva netvory s těžkými kulomety a umožnili tak jednotce se přesunout.

Nemohli se opozdit, rozkaz zněl jasně. Posílit severní část zákopů. Všude okolo jednotky cadiánců vykládali letouny Císaře imperiální gardisty, kteří zuřivě opětovali palbu a zabírali pozice, kterými Wezzli s ostatními prošli.

Seržant Sollu přikázal zastavit a stále krytý malou zídkou nakoukl přes roh do nekonečné, vířící mlhy. Vzduch by čistý.

Jednotka postupovala dál a zatímco jiní gardisté dělali co bylo v jejich silách aby ubohé krátery změnili v efektivní krytí, jejich jednotka pokračovala stále dál. Kank zavrčel a odplivnul si. Wezzli mu to neměl za zlé. Společně byls Kankem již na horších místech, ale Piscina IV, se dozajista počítala mezi ty nejhorší. Viditelnost byla nulová, nebýt obrovských postav orků, zřejmě by své nepřátele ani nezahlédli. Díky Císaři, že tito cizáci byli tupější než horda ogrynů.

"Nepodceňuj červa, může se změnit ve štíra !", napomenul se Wezzli a nadále pročesával pozorně své okolí. Každou chvíli očekával šíleného orka ozbrojeného jedním z těch obrovských sekáčků na maso, jak se na ně řítí z mlhy a vyřvává svým hrdelním jazykem kletby.

Jenže nic z toho se nestalo a když nějakou chvíli pokračovali dále skrze mlhu a prach, zachytil seržant Sollu a jejich radista Ibbn rozkaz, který vysílal kapitán Langos.

"Čtyřko, tady jednička ! Hlavní velení nás varuje před velkým útokem, který míří přímo na severní část zákopů ! Spojte se s pětkou a osmičkou, obě družstva mají plamenomety. Zakopejte se a zastavte jejich postup ! Císař chrání !"

Seržant Sollu potvrdil příjem a pořádně se rozhlédl. Nedaleko, před nimi se zákopová linie prodlužovala a klesala, takže poskytovala dobré krytí. Wezzlimu stejně jako Kankovi, připadalo divné, že se v tomto okolí nenachází žádní gardisté. Viděli jen zaschlé kaluže krve a vystřílenou munici. Místní jednotky byly očividně vůdči svým mrtvým velmi důkladné. Nebo je orkové prostě sežrali. Neměnilo to nic natom, že měli jako jednotka dobré krytí. Ke všemu se napravo od nich zákop napojoval na ruiny polorozpadlého domu, který ovšem stále poskytoval dobré krytí. A jako dar od velkého Císaře, se v zákopu nacházel funkční těžký bolter s municí. Opět podivný úkaz, ovšem zřejmě byl nezbytný.

Na rozkaz Sollua se Bronn a jeho bratr Ronn vrhli k těžké otočné zbrani a zkontrolovali její stav. Mezitím se zbytek jednotky rozmístil podél celého zákopu. Od leva až po dům se táhla linie dvanácti mužů.

Wezzli, Sollu, Livroy, Ronn a Bronn, Ibbn, Fungu, Ferg, Lijuu. V ruinách domu byli zbývající členové jednotky. Marknner, Shanz, Kollinger a Bors.

Pomocí rádia, které vůdči všem obvyklým překážkám fungovalo, se k jejich jednotce připojily jednotky poručíka Torgasta a seržanta Naandara. Nyní čítali třetinu roty. Dohromady se zde nacházelo něco okolo třiceti mužů, kteří se roztáhli podél šedesáti metrového zákopu. Nejhůře na tom byli Torgastovi chlapci. Místo zákopu byli nuceni použít pneumatiky, odhozené pytle a především malé krátery. Gardisté nemrhali časem a začali pomocí svých lopatek okamžitě zvětšovat díry, do kterých se v případě dopadající palby měli zahrabat. A že přišla dříve, než to kdokoliv čekal.

V samou chvíli ve které se ozval výstřel a do vyschlé hlíny Pisciny IV, se zakousl první projektil, ozval se i hromový, nervy drásající řev orčí hordy. Ovšem tón byl...vyšší, pisklavější. Kank a několik dalších gardistů zaklelo a připravilo se na rozkaz poručíka Torgasta pálit. Orkové vyslali jako vždy své rychlo-nohé štíty. Groty a Gretchiny. Kank tyhle polo-páteřní parchanty nenáviděl. Většinou byli ověnčení granáty a jinými, nepříjemnými hračkami, které orkové na své menší příbuzné rádi přilepovali.

Poručík Torgast použil svůj vlastní dalekohled a nahlédl do téměr neproniknutelné mlhy. Po chvíli většina gardistů uslyšela ve vysílačkách jeho zaklení.

"Obsluha bolteru, zatím šetřete municí. Střílejte jen v krátkých dávkách. Ostatní, střílejte níže. Tihle zmetci mají strašnou morálku, zastřelte několik z nich, zbytek uteče. Hoonzere, Wezzli, Marknnere, dávejte pozor na křídla. Pokud uvidíte orky, ihned mě o tom informujte. V tom případě přeneseme většinu palby proti nim. Císař chrání."

Gardisté Cadie odpověděli sborově, "Císař chrání."

S tím zaujali své pozice a pozorovali své okolí. Ani né po minutě uviděli malé, rychlé stíny, jenž se jako neodbytní, nebezpeční švábi pohybovali skrze mlhu, proti zákopům. Zatímco okolo zákopu nešikovně dopadaly těžké kalibry z orčích ručník zbraní, rozezněl se pištivý pokřik grotích a gretchinských hrdel.

A tak, se cadiánci zapojili do boje o Piscinu IV...zatímco nad jejich hlavami nadále probíhal nelítostný masakr.