Andor.cz - Dračí doupě online

Jméno: Daniel

Věk: kolem 30 let (vypadá na stěží 25 let)

Výška: 176 cm

Vzhled: Průměrně vysoký mladý muž tmavých vlasů a modrých očí. Celkově vypadá, že civilizaci potkává jen v hodně špatný dny. Čemuž svědčí i jistá míra jizev po těle. Kdyby někdo hodně detailně kontroloval jeho tělo, našel by i celkem tenkou krátkou dvojnou jizvu táhnoucí se po zádech ke krku. Přes ni je mezi lopatkami vypálený kříž. Celkově jeho tělo působí pružným dojmem síly a rovnováhy.

Otec: Neznámý

Matka: Neznámá

Rodina: Jeho rodinou je svatá stolice. Ne, že by jí věřil na 110%, ale pomohli mu a tak bere za svojí morální povinnost to zaplatit. Rodinu Valeriů bere jako nebezpečný náklad, který by měl být pod kontrolou. Přesto mu nedělá problém se s nimi celkem příjemně bavit. Co se upírů týče, je s nimi na válečné stezce, protože je ve srabu díky nim.

Schopnosti:
Ovládaná proměna: Daniel je lovec-vlkodlak nakažený před několika lety při pobytu v Rumunsku. Díky tomu, že věděl, co se mu stalo, měl možnost se tak nějak zachránit z vlivu Drákuly. Díky církvi svoje proměny naučil potlačovat. Má to ale svojí daň. Nemusí se měnit o úplněk, ale musí strávit aspoň 3 noci v měsíci ve vlkodlačí kůži. Jinak se přestává ovládat jako člověk. Což je mnohem nebezpečnější než jako vlkodlak.
Boj s mečem: Asi nejobvyklejší zbraň této doby a on je celkem dobrý v jejím používání. Není sice mistr šermíř, ale s mečem celkem dobře funguje.
Boj beze zbraně: Asi jeho nejsilnější parketa. Jeho ruce jsou rychlejší než meč a popravdě mnohem použitelnější. O jeho nohách ani nemluvě.

Minulost:
Daniel je synem Řecka. Svého otce si nepamatuje. Přesněji řečeno, má na něj jen jednu potlačenou vzpomínku a to na jeho smrt, když chránil jeho a matku před útokem „něčeho ze tmy“. Byla to jeho první traumatizující vzpomínka a tak jí potlačil. To bylo ve věku 5 let. Jeho matka využila možnosti a zdrhla do Itálie, kde doufala, že se monstru ztratí.
Pravdou bylo, že to opravdu fungovalo. Po nějaký ten čas. Když bylo Danielovi 10, mělo se monstrum znova dostavit a tentokráte lovit jeho matku. Bohužel úspěšně, ale poskytlo to prvotní impulz k jeho budoucí kariéře. Jako sirotek byl svěřen do péče kláštera, kde se z něho měl stát ctihodný bratr. To by asi i vyšlo, kdyby si pro něj nepřišlo monstrum o dalších 5 let později.
Lamia, můžeme tak toto monstrum konečně nazývat, byla poslána na jeho rodinu jako pomsta za nepovolený svazek a on byl poslední. Naštěstí také připravený. Jeho z Řecka přivezené nádobíčko s lamiou celkem zatočilo a on se zachránil. Cenou za to byl fakt, že se mu lov začal celkem dost líbit a jako správný puberťák se hnal za dobrodružstvím.
To ho dohnalo o několik let později do Rumunska, kde se setkal s prvními upíry. Byla to pro něj zajímavá zkušenost a během dvou let udělal celkem dobré ředění divokých upírů. (Nepovedení a podřadní upíři, žijící ve vyhnanství.) Tehdy se měl setkat se svým osudem.
V domnění, že loví Moru, šel po krku vlkodlakovi. Nevěděl, že je snaha oboustranná. Byl to likvidátor poslaný samotným Drákulou, aby zastavil jeho počínání. Pravdou je, že se mu to podařilo. Poslední noc úplňku se setkali a proběhl, celkem rychlý souboj. Ten skončil rozhodným vítězstvím na straně vlkodlaka. Sice za to zaplatil životem, ale Daniela nakazil a odstranil z cesty.
Daniel se měl změnit. Věděl, že není moc zbytí a tak mohl udělat jen několik věcí: Spáchat sebevraždu. To mu nedovolila ovšem jeho výchova. Přeměnit se a stát se monstrem. To mu ovšem nedovolila jeho povaha. Nebo to risknout a dojet do Vatikánu a vyžádat pomoc kněží. Zvolil si možnost číslo 3 a začal mu boj s časem. Do Říma přijel dva dny před úplňkem a dobrovolně se nabídl jako pokusný subjekt. Toho samozřejmě později opravdu litoval.
Po třech letech rejpání, šťourání a řezání se jim podařilo prolomit ovšem tuhle kletbu a vrátit Daniela mezi lidi. Byl z něj už lovec par-excelanc. Jeho zaměření nebylo ovšem na Rumunsko, ale na Řecké problémy.
V poslední době bývá používán občas jako hlídač mladých Valeriů a když projeví zájem, tak jako jejich cvičitel.
Vychází celkem dobře s Helsingem, který má pro něj jistou dávku pochopení. S Annou je to o něco horší. Ta v něm prostě vidí vlkodlaka na vodítku a to se jí samozřejmě nelíbí. Velcan na něj kouká jako na jeden z pokusů Vatikánu, ale z celé rodiny ho vzal asi nejvíc na milost.

Chrakter:
Daniel je celkem zajímavý případ i pro odborníka. Se svým prokletím se naučil celkem obstojně vypořádat a občas, když se moc připije, tak s legrací říká: Jsem vlkodlak a jsem na to hrd! A má na co. Opravdu je výsledkem splynutí dvou myslí. Stejně tak jako se naučil ovládat zuřivost bestie v sobě, když je v člověku, naučil se ovládat instinkty bestie, když je v její kůži. Kdyby neměl prokletí, byl by z něj asi poměrně slušný kněz, ale osud ho zavál jinam.
Daniel občas působí dojmem učence a občas i bezohledného učence.
Jeho výchova a následný osud ho dotlačily k tomu, že neměl moc času studovat mezilidské vztahy a tak s tím mívá problém. Přesto je vidět, že se snaží proniknout do myšlení lidí. To se mu bohužel daří většinou, když už je hodně opit.
Ano, alkohol, je jeho další neřest. Nemá odhad a nezná míru. Je schopen pít absint po deckách a druhý den si vůbec nic nepamatovat. Naštěstí pro něj většinou jsou k dostání mnohem slabší verze alkoholu a tak s tím není zas tak velký problém.
Celkově si poměrně dost užívá života, přestože bere svoje povinnosti velmi vážně. Naučil se ovšem odlišovat dobu, kdy se bavit a kdy pracovat.