Andor.cz - Dračí doupě online

Piscina IV
Zákopy imperiálních sil, druhá zákopová linie "Beta"

Obrovské výbuchy orčích granátů vytvářely překrásnou světlohru. Jednotlivé exploze vyhazovaly do vzduchu nekonečné kousíšky Pisciny IV, zatímco se kouř a prach nadále vytrvale valil, jako nikdy nekončící had po celém bojišti, na kterém se smíchávala krev a olej, které se navždy vpijí do povrchu planety. Každá exploze jasně zvýrazňovala hluboké vrásky, nebo ošklivé jizvy. Dodávaly každému bojovníkovi děsivý stín, který se jako neustupující bůh hrnul skrze kouř ke svému dávnému nepříteli.

Kapitán Langos a jeho jednotka si připadali jako plavci, kteří bojují vně nějaké odporné bestie. Pokaždé když dopadl granát, vyletěl do vzduchu kus těla člověka nebo cizáka. Nutno dodat, že cizáckých kusů těl bylo po bojišti více než lidských. Orkové nikdy nebrali ohled na své spolubojovníky. A k Langosově nelibosti se tak často nakládalo i s jednotkami imperiální gardy.

Langos dobře znal své místo. Věděl, že je postradatelný, ale často mu nějaký temný hlásek v hlavě našeptával, že to, co vedení se svými gardisty často provádí není správné.

Langos rovněž věděl, že poslat do takovéhoto pekla malou flotilu cadiánských gardistů bylo nanejvýš pošetilé. Nerozuměl rozkazu svých nadřízených. Langos nikdy nebyl pesimista, nebo optimista. V první řadě byl realista. A přestože si byl jistý, že on i jeho muži pokryjí povrch planety svou krví, nerozuměl strategii velitelství. Cadiánce sice doprovázaly dva regimenty Kriegu, ovšem i tak se to zdálo žalostně málo.

"Jsme tu jako posila, která má obrátit boj v prospěch Císaře, nebo tu jsme prostě jen jako další oběti, které mají vydržet, dokud nedorazí někdo důležitý ?", Langos si upřímně nebyl jistý vůbec ničím. A to se mu mohlo stát osudné. Věděl že pochybnost dovádí k podezření, které nenávratně vede do rukou temných sil. Ovšem nedokázal si pomoci, jelikož se zvědavost a temný hlásek v pozadí jeho mysli nehodlali utišit.

Když mu radista Quebbon ohlásil, že se před jeho jednotkou dle informací Piscinských gardistů nachází nepřítel poděkoval za toto rozptýlení Císaři.

Tato část linie byla nejsilněji poškozena. Ovšem ke štěstí imperiálních jednotek, se zde nacházeli Piscinští gardisté a členové roty "Poslední barikáda", kteří byli mezi rotami známí svým uměním udržet jakkýkoliv post. Což jim rovněž způsobovalo značnou ztrátu jednotek a tudíž neustálé doplňování novými rekruty. Přesto, byl velitel této roty inspirujícím vzorem gardy. Kapitán Grunnzi, šlachovitý muž s ostře řezanou tváří, zjizveným obličejem a bionickým okem. Právě debatoval s jedním z velitelů Piscinských gardistů a dle tónu a mávání své mechanické paže došlo při jejich konverzaci k hádce.

Langos dal rozkaz a členi jeho jednotky zaujali volná místa podél zákopů. Ke značné nelibosti členů "Poslední barikády". Mezi Langosovou a Grunnziho jednotkou, bylo vždy nemalé napětí. Nejednou bojovali bok po boku a nejednou společně odcházeli z boje jako vítězové. Ovšem Grunnzi byl ctižádostivý a toužil po slávě. Jeho muži často vyvolávali spory. I jiné roty měli s těmito roztouženými gardisty potíže.

"Takovou hloupost nikdy neprovedu ! Zapomínáte na své místo "Kapitáne" Grunnzi, jste tu, abyste "posílili" naše obranné pozice. Nejste tu, abyste přebírali iniciativu, nebo abyste si dovolil dávat rozkazy mým jednotkám !" , důstojník Piscinčanů byl dle frček rovněž kapitán. Na hrudi se mu krom zlatého orla vyskytovalo ještě několik vyznamenání za odvahu v boji. Grunnzi po jeho proslovu vztekle zasalutoval a bez jediného slova prošel okolo Langose ke svým jednotkám, z očí mu přitom šlehali blesky.

Langos pisciňanovi řádově zasalutoval. K jeho potěšení mu kapitán gesto opětoval.

"Kapitán Langos, Cadiánský 517. regiment. Mohu se zeptat, o čem jste se s kapitánem Grunnzim přel ?"

"Kapitán Verzuna, Piscinský 47. pěší regiment. No, kapitáne Langosi, Váš "kolega" je samolibý, netaktní hovád, bez špetky smyslu pro spolupráci nebo společnou taktiku. Člověk by si skoro myslel, že by chtěl tuhle zatracenou válku vyhrát sám."

Langos se tomu zasmál, ve hlase neměl ani stopu po posměchu.

"Grunnzi je takový. A máte pravdu, kdyby mohl, nejradši by celou válku vyhrál sám. Každopádně tu ale není jediný kapitán. Zbytek mých jednotek je více na jihu, tudíž mne doprovází pouze dva tucty gardistů. jaká je situace ?"

Verzuna podal Langosovi bez okolků svůj datatablet na kterém byli dobře poznamenané mapy. K Langosově radosti byli opravdu detailní a poměrně nové, jelikož velmi dobře popisovali pozice jednotek imperiální gardy a předpokládané pozice cadiánců. Jeho jednotka byla umístěna v samotném středu.

"No, pokud orkové budou chtít zaútočit, budeme to zřejmě vědět jako první.", uvědomil si s neveselým úšklebkem. Podal datatablet Verzunovi zpět do rukou.

"Kdy obdržíme vlastní mapy kapitáne ? Abyste mne špatně nepochopil, naše vlastní mapy jsou poněkud...zastaralé."

Pisciňan si se smutným výrazem utřel hustý mroží knír. Langosovi došlo teprve teď jak je kapitán dobře stavěný. Uniforma šedo-hnědé barvy na něm vypadala, jako by mu byla příliš malá a jeho zbroj byla poznamenaná dlouhým bojem v zákopech a na poli. Verzuna měl vyholenou hlavu, na které se tkvělo tetování imperiálního orla.

Naše velitelství mi poskytlo pouze tenhle datatablet, kterej střežím jako oko v hlavě kapitáne. Už několikrát jsem se snažil dostat skrze vox k velitelství, ale ti zatracení spojaři mě vždycky odbyli a poslali mě k čertu. Prý je nemám "obtěžovat takovými drobnostmi".

Langos si povzdychnul. Tohle byla další velká chyba imperiálního velitelství.

No, rád bych si ten tablet podrobněji prostudoval. Pokud dovolíte kapitáne, připojím se k Vám na obchůzce, aspoň mi ukážete jak na tom jsme."

Verzuna proti tomu nic nenamítal.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Kankova autopuška zařvala. Gejzír, který se následně vyřítil z hlavy zabitého zelenokožce, připomínal vodu, která se vyřítí ze zničené pumpy, kde drží vodu strašlivý tlak.

Než mohla nějaká další šílená zbraň utrhnout Kankovi hlavu, schoval se gardista do krytu a tam přečkal další neúprosnou palbu ze zbraní orků a gretchinů. Malí zelenokožci byli opravdu nesmírně obtížní. Byli rychlí, mrštní a ke Kankově značné nelibosti měli ti bastardi tolik granátů a výbušnin až se z toho třásla země. Nedaleko před jejich linií explodoval další granát, který Kanka nachvíli ohlušil.

Cadiánci zuřivě pálily ze svých zbraní a rozpoutávali v řadách zelenokožců hotová jatka. Jejich řev a nenávistné nadávky byly přehlušovány ještě hlasitější palbou orčích zbraní. Jenže za každého orka, grota, nebo gretchina, kterého zabili se zjevily tři další. Všichni věděli, že se zelené moře brzy rozroste a potom je pod sebou pohřbí.

Těžký bolter nadále pálil v krátkých dávkách. Žádný z cadiánců zatím nepoužil granáty. Prozatím se jim dařilo držet si cizáky od těla. Prozatím viděli jen velké stíny orků, které se pohybovali v hustém kouři.

Co to tam děláte ? Chystáte na nás nějaký překvápko co ?"
Kank se podíval pořádně do hustého prachu a snažil se něco rozeznat. Velmi vzdáleně se mu zdálo, že vidí nějaký obrovský obrys...ale co by mohlo...

Kank se podělil o svůj objev s poručíkem Torgastem. Ten vzal svůj dalekohled a pozorně se na neustále se zvětšující obrys podíval. Šťavnatá nadávka, kterou následně vyslovil, jen potvrdila Kankovy nejhorší obavy.

"To je jedna z těch zasraných pěsích mašin. Bronne ! Ronne ! Soustřeďte palbu na ten obrovský obrys na dvanácti hodinách ! Sollu ! Tvoji hoši se zaměří na tu chodící svini ! Vy ostatní ! Zažeňte ty zatracené bestie zpět !"

Bronn vztekle zařval a explozivní munice těžkého bolteru se zažala hladově zakusovat do něčeho obrovského. Sollu předal Torgastův rozkaz a v další vteřině již jeho muži pálily bez ustání na stále se přibližující obrys.

Když Kank uviděl obrovskou mechanickou nohu, která se jako vzteklý titán vynořila z prachu Pisciny IV, musel polknout. Ta věc byla obrovská !

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Nad planetou Piscina IV

Alminius dopadl s kletbou na chladnou podlahu vesmírné lodě.
"Svatý Omniáši, to bylo velmi blízko."

Díky hlasu ducha stroje věděl Alminius o celkovém poškození obrovské lodě. Spodní paluby byly naprosto zničené. Jeden z motorů lodě byl trvale a nenávratně poškozen, stejně jako většina zbraní na přídi a levoboku lodě.

Alminius již slyšel a četl záznamy o orčích vesmírných plavidlech, ale to co se mu naskytlo jej naprosto ochromilo. Obrovský vesmírný vrak, potřený rudými barvami a vyzbrojen gigantickými, téměř nereálnými děly, se před nimi tyčil jako zježený gigant, který přišel ztrestat nevítané návštěvníky.

Duch lodě naříkal bolestí, ovšem Alminius mohl vykonat pouze málo. Nyní mohl pouze napravovat jednotlivé chyby a rány v duši lodě, hledat slabinu vraku a modlit se k Omniáši a Císaři, že kapitán lodě ví co dělá.

Malá imperiální flotila nemeškala a přestože se těsně po průchodu warpem před imperiální flotilou tyčil obrovský vrak, nejevil žádné známky života. Teprve detailní skener vraku odhalil obrovské hordy orčích bojovníků, jenž se na něm nacházeli. Tři minuty potom, co byli výsadkové lodě vyslány na povrch planety začal strašlivý vrak chrlit smrt.

Imperiální lodě nedokázali přez veškerý chaotický vzhled vraku určit slabé místo tohoto monstra, tudíž přikázali kapitáni úhybné manévry a opětování palby, dokud technokněží, nebo skenery neobjeví dostatečně silný výboj energie, který by se dal označit jako motor, energické jádro, nebo cokoliv, co by bylo možné loď trvale vyřadit.

Prozatím se imperiální flotile dařilo systematicky odstřelovat zbraně obrovského vraku. Alminius děkoval Císaři za kapitánovu prozíravost a paranoiu, díky které přikázal bez okolků po vraku pálit a tím zničil nejhorší děla na přídi lodě. Většina z nejhorších zbraní vraku byla zničena ještě předtím, než dokázali imperiální lodě nějak poškodit. A k Alminiusově radosti, byli orkové strašní střelci. Přesto dokázali vytvořit tak strašlivou baráž střel, které nebylo možno uhnout.

Vesmírná torpéda, vysoko-explozivní granáty, průrazné, dalekostřelné kulomety, otočná děla, trojhlavňová děla, pásová děla, raketomety, vše vytvářelo dlouhý jazyk, který neustále olizoval a ničil boky imperiálních lodí.

Alminius konečně pomocí přízně Omniáše objevil energický zdroj, který by "mohl" být fatální slabinou v konstrukci vraku. Ovšem jak se zdálo, orkové si byli své slabiny vědomí, jelikož všechna děla vraku začala pálit s dvojnásobnou precizností a zuřivostí. I když spousta střel proletěla okolo lodi, mnoho si jich našlo cestu a hladově se zakouslo do pancíře lodi. Alminius aktivoval pomocí run hlas lodě a díky houževnatosti duše předal zprávu a informace o nalezené slabině kapitánovi, který na Alminiuse děkovně kývnul.

Když exploze otřásla imperiální lodí a rozezněly se sirény ,kapitán lodě zaklel a praštil rukama do zábradlí kapitánského můstku.
"Motory na poloviční výkon, posílit štíty, aktivovat veškeré zbývající baterie na přídi a levoboku ! Zaměřte všechno co máme na cíl a palte ! Trochu se poškrábeme pánové, ale ten vrak si už znovu nezalétá !"

Posádka lodi souhlasně zařvala a okamžitě začala předávat požadované informace střeleckým družstvům. Kapitán pohlédl na monitor, který mu jasně hlásil silné poškození levoboku.

Kapitán lodě věděl, že se již dlouho neudrží. Jeho loď byla příliš poškozená, než aby dokázala tento tlak, který orkové vyvolávali vydržet. Ovšem Císař mu dal úkol a on se rozhodl jej splnit. Ten vrak zničí, i kdyby to měla být poslední věc, kterou vykoná.

S nervózním pohledem sledoval jak z lodě vyletěl celý mrak střel, které se hladově propracovávaly skrze orčí palbu k vraku. Když uviděl obrovskou explozi, kterou palba vyvolala, usmál se.

Jenže vrak neexplodoval, nebylo vidět žádný ohnivý jazyk, žádný náznak toho, že je vrak poškozen. Po chvíli zjistil proč. Střely sice narazili na pancíř starého vraku, ovšem nedokázali prorazit pevným pancířem lodě. Kapitán opět zaklel a přikázal zdvojnásobit úsilí.

Proto si nevšimnul varovného výkřiku svého pobočníka. Ohnivého jazyka jenž objal celou loď všímal jako by z dálky. Kapitán se vznesl do vzduchu a padal. Mysl mu zaplnilo ledové prozření. Jeho loď již déle nevydržela.

Poslední myšlenka, která proletěla kapitánovi hlavou, patřila hořícímu peklu a pomalu umírající posádce.