Andor.cz - Dračí doupě online

New York, největší město Spojených Států, si žil svým vlastním, fascinujícím nočním životem. Někdo, kdo má rád nebezpečí, by si tu přišel na své. I ten co to rád nemá. Pokud si zařídí hodně dobrou ochranku.

V Queensu se z veřejných záchodků vynořila ženská postava a uhladila si tmavě modré sako. „Tyhle přenosy nesnáším.“ Zamumlala, přeskočila kaluž a vydala se. Kam nevěděla sama, nechala se vést instinktem. Ten ji zavedl do temné uličky, jako stvořené pro zloděje a vrahy. Co čert nechtěl, ze stínů se vynořily tři mužské postavy. Dle vzhledu moc velký příjem neměli. Otrhané tří-čtvrťáky a tílka mluvila za vše. K tomu jeden z nich měl přes rameno položenou kovovou tyč, dlouhou asi tak jeden loket. Další měl baseballovou pálku a poslední boxera.
Žena v saku nad touto cháskou jen zvedla obočí. „Jestli chcete peníze, někde mám schovaných pár franků.“ Navrhla. Muže toto zjevně nepotěšilo. „Franky? A to je co za sračku?“ Překvapeně jeden z nich zamrkal. Žena vypadala ještě více překvapeně, načež se mírně, shovívavě usmála. „Hádám, že svět pokročil, za těch... pět set, nebo kolik let.“ To vyvolalo další vlnu překvapeného mrkání. Muži nebyli zvyklí, že s nimi někdo diskutuje. Naopak, většinou ani nemusí pronést byť jen jedno slovo a peníze prší. Tahle výjimka je iritovala. Až to jeden nevydržel. „Prostě nám dej peníze nebo... tě zmlátíme.“ Tohle ženu zaujalo. Se zájmem se mu podívala do očí. „Zmlátíte?“ Zopakovala s mírným úsměvem. To muže zneklidnilo a jejich vůdce polkl. „A-ano.“ V ženině očích se zablýskl malý plamínek. „Tak si pro ty peníze pojďte.“ Zářivě se usmála a tehdy třem mužům došli věci, jejichž počet byl přímo úměrný počtu mužů. První byla, že za nějakou dobu nebude na zemi ležet jen jedno tělo. Druhá, že ani jedno z těch těl nebude té ženy. A třetí, že obracet se k ní zády není dobrý nápad a tudíž byl útěk vyloučen. S jistou dávkou rezignace se tedy všichni rozhodli na ženu zaútočit. A jak se rozhodli, tak i udělali.

O pár uliček dál se dělo něco velmi podobného. V této části New Yorku to koneckonců nebylo nic neobvyklého. V tomto případě se sice dojednávalo vyrovnání dluhu, ale princip byl stejný. Čtyřčlenná parta mužů, snažíce se vypadat co nejvíce drsňácky, obklíčila muže v černé mikině a džínách stejné barvy. Ten si povzdechl a zastavil se. Ze skupiny se vynořil autoritativně vypadající muž. „Kde jsou mý prachy?“ Muž v mikině si líně prohlédl nehty na rukou. „Bůh ví.“ Odpověděl stručně. To ale vůdce skupiny moc nepotěšilo. Zaskřipal zuby a vytáhl nůž, který přitlačil na krk dlužníkovi. „Ptal jsem se, KDE JSOU MÝ PRACHY.“ Zařval na něj. To dlužníkovi, jehož jméno bylo Laz Keith, moc náladu nezvedlo. Odsunul se na stranu od nože, levou rukou ho chytil za ruku, kterou držel nůž a druhou ho praštil do obličeje. Tou samou rukou ho poté chytil za rameno, zatáhl a tím ho donutil ho předklonit. Že teď použije koleno bylo dost jasné. Ruku, ve které měl jeho protivník nůž poté zvedl výše a druhou rukou ho chytil za palec, využívajíc ho jako páku pro kroucení zápěstí. To zkroutil tak, aby nůž směřoval vzhůru, celé zápěstí tak zkroucejíc do bolestivé polohy a nutíc ho se předklonit. Následně ho kopl do hlavy, přitlačil zápěstí k hřbetu paže a díky povolenému sevření mu vzal nůž. Velitel skupiny se svalil na zem a držel se za zápěstí i za hlavu. Laz mlaskl a silnějším kopem povalil velitele na zem. Zbývajícím třem členům skupiny se to ale, z nepochopitelných důvodů, nelíbilo. Další člověk vytáhl nůž a rozeběhl se na něj, míříc na jeho krk.

Těsně, než protivníkův nůž dopadl se Laz stočil doprava, odklonil jeho ruku svým nožem a následně ho bodl do krku. Tento protivník se chytil za krk a svalil se na zem. Dlouho nežil.

Třetí ze skupinky se pomalu připlížil za Laza, zatímco ten bojoval s druhým, a když bylo po boji, oběma rukama chytil Laze za krk a začal ho škrtit. Ten se předklonil a lokty ho párkrát udeřil do tváře, čímž ho přinutil ho uvolnit ze svého sevření. Laz rychle odskočil a kopl protivníka do rozkroku. Ten se s výkřikem svalil na zem. Laz už ho pak jen dodělal kopnutím do hlavy. Čtvrtý protivník se vypařil. Asi sháněl posily. Nebo prostě zdrhl.

Tu se ozvalo mírné tleskání. Laz se podezřívavě rozhlédl. Ze stínů se odlepila ženská postava v saku, které ale mělo rukáv potřísněno krví. „Skvělá práce. Téměř profesionální. Krav Maga, že?“ Zářivě se usmála. „Co chcete?“ Zavrčel Laz. Měl hlad, žízeň a nedostatek peněz. „Vás.“ Odpověděla žena.
„Na prostitutky nemám ani peníze, ani náladu.“ Další zavrčení. Žena chvíli mrkala a zhluboka dýchala. Začala jí tepat žilka na čele. Ozvalo se houkání sirén, což ženu přivedlo do reality.
„Když vám řeknu, že vám nabízím jídlo, pití, peníze a možnost utéct jak od těchto gangů tak policie, a to bez použití drog, zaujme vás to?“
„Pracujete u sociálky?“ Podíval se na ni podezřívavě.
„Ne. Ale pomáháme i tak,“ natáhla k němu ruku. „Jen se chytněte. Zaručuji vám, že vrátit se můžete kdykoli.“
Na stěně se začali odrážet světla policejních vozů. Laz se rozhlédl a povzdechl si. „Jako bych měl na výběr.“ Chytl se nabídnuté ruky.
Dva detektivové se vřítili do uličky, ale zde již viděli pouze čtyři těla. Jen jedno z nich bylo při vědomí. Nebylo to nic neobvyklého a jak se dalo čekat, vyšetřování moc dlouho netrvalo. Nevyřešeno.