Andor.cz - Dračí doupě online

Budu jedním z mála těch, kteří se asi bojí zanechat špatnou známku. Přesto, že jsem si jistý, že tohle dílo nemůže až tak moc oslovit, přesto zde vidím jen samé kladné známky.

Za mě ? Působivé obsahem, avšak nelibozvučné, nerytmické a nucené.

Nejsem žádný básník, ani se v tomto oboru pořádně nevyznám, takže budu hodnotit pouze to jak na mě báseň působila....

Nápad a celkově myšlenka toho všeho je skvělá. Poměrně dost si se trefil i do mého vkusu musím přiznat. Jednotlivé verše mi zní dobře, když jsem to zkoušel recitovat....

Jediné co můžu z mého estetického hlediska vytknout je třetí "sloka"
....přímo ta část/verš "z hmatu zimy mám kůži hroší, jako by mě svedla smrt pitomá."...
Nějak mi to nesedí ke zbytku....

Ale jak říkám...to je jen můj názor :)

Zcela jistě nemohu hodnotit povahu myšlenky, vystihnout komentářem porozumění anotaci a pozdějším komentářům. Toho ještě nejsem hodna. Co ale mohu říci je, že tohle dílo přesně vystihuje můj šálek kávy. I bez doplňující hudby, která byla zmíněna níž, je ta tíha čtení pro mě velmi příjemným zážitkem, proto hodnotím maximálně kladně. :3

"Bylo tu však cosi těžkého, co drtí. Smutek, stesk a úzkost ze života i smrti"

(aneb úryvek z Edisona od Vítězslava Nezvala).

Přidám ještě pár východisek a jevů, které znásobují "auru" tíhy. Fascinuje mě filmová adaptace románu Umberta Eca Jméno růže se S. Connerym v titulní úloze.
Sníh a mlha se Vám vkrádá pod kůži. když jsou Vaše oči spletené se siluetou havrana, který vrtá zobák do nechtěného hrobu
A když okořeníme prožitek čarokrásnou skladbou Snow od Loreeny Mc Kennitt, pak najednou jinak bolí, že se lidé častují milosrdným lhaním.

Těžké to je spíše kakofonickou zvukomalbou a utínáním obrazů. Také je zde více modernějších prvků, než je Petrarca (modernější verze rýmů, kratší slabikové schéma, modernější varianty rýmů; a je na velkou diskuzi, zda patří do znělky exotismy nebo slovo na hraně vulgarity, a další prvky, nebudeme nudit).
Pro krásu výrazu se podívejme na dekadenci Neumanna v Knize lesů vod a strání a jeho "stromové" sonety (Kaštan, Lípa). (Myslím to jako upoutávku pro ty, kdo nečtou přírodní lyriku, Sova dělá sonet taky v něčem velmi nekonvenčně, a tak trochu jsem rád za ty protichůdné soudy, protože báseň dělá i "kritické" rozčarování).
Vím, Marigolde, že sonet byl spíše záležitostí vzdušné ruky, ale i země (nelibozvučný sonet není nic nového). Vnímej to, prosím tě, jako stimul k tobě, aby jsi trochu ty vrátil čas a dal "zpráchnivělý" sonet. (Ono už je jaro a píše se jaksi nositelněji).

(Vše je na velkou debatu. Těší mě kritika ne ve formě milosrdných lží. Protože lidé se jimi častují, už i na hřbitově, a je těžké se umístit).

Příjde mi jako by celá myšlenka básně, všechny obraz, tvary i forma spadly z velké výšky neskutečnou vahou přímo na mé oči. Neudeří náhle, ale těžce a dlouho zůstávají na svém místě. Nevysí, neplynou, neproudí. Nevím jestli je tohle všechno dobře nebo špatně, ale má to své kouzlo a jistým způsobem je to krásné. Pro mnohé to není to pravé ořechové a věřím, že by se našlo spousta čtenářů, kteří by to hanili.

Vlastně nevím. Třeba, možná...

Tak Beredure nevím.
Líbí se mi tvar a líbí se mi myšlenka. Souhlasil bych s Fistem, kdyby to, ale nebyla spíše těžkopádná poetika.
Ve své básni vytahuješ na světlo boží obrovské množství velkolepých obrazl protkaných zimou. Ale a druhou stranu jsou všechny ty velkolepé myšlenky jakoby "splachovány" jistou nuceností. Drhnutím.
Některé rýmy jsou přeumělkovány, psány na účelnost, aby ti přesně sedělo metrum.
Vím, že je to tvůj styl, mám ho rád, ale říkám si, neprospěla by tomu lehčí ruka?

Na mě až moc těžká poetika.

Pěkné, ale maličko mi tam něco "neladí". Nejsem odborník, četla jsem to několikrát, ale je tam prostě něco malého rušivého, přesto -jen tak dál.