| Publikováno: 19. března 2014 20:09Průměrné hodnocení: 9.2, hodnotilo 5 uživatelů [detaily] |
Asi taková moje klasika, báseň v próze však to znáne nepotrpím si moc na Láska, páska, kráska ...
Vzpoura strojů
Já dělník 85955627 sedím za mašinou a zírám na spršku jisker a roztaveného železa, co vyfukuje stroj při každém vpichu do traverzy jako mechanický drak jedenadvacátého století.
Robotická saň vykonává přesně odměřené pohyby, účelné a prosty všech přebytečností.
Stejně tak jako tato "Moderní doba", nikde však není komik s malým knírkem a buřinkou, jenž by vás rozesmál.
Kolem jsou jen umounění dělníci, zamlklí, unavení a bez přebytečných pohybů.
Tak jako v dungeonu pod Metropolis i my jíme černý prach a strusku společně s nezdravou potravou těla.
Nad námi vlastník kapitálu, vyšší rasa, vyšší autorita nad zákonem. Vlastník strojů i strojů se jménem a příjmením. Avšak již dlouho nebude trvat a podle plánu zefektivnění budou jména nahrazena čárovým kódem.
Lidské stroje v rámci údržby mají pro motivaci kolem sebe obrazy ráje. Obrazy obnažených lidských samiček, vystavující svá ňadra i klín pro potěchu zbídačených strojů.
Stanoviště stroj 1800TLF - Kalendář prodejce hutního materiálu - obnažené lidské samičky.
Stanoviště stroj 3200TLF Kalendář válcoven plechu - obnažené lidské samičky atd...
Vyměšovací místnost páchnoucí močí, pln8 mastného černého prachu a z trubek a kohoutků nad hlavou kapající voda a zde kalendář strojírenské firmy nesoucí letopočet 1992 s obnaženou samičkou netkunt. Snad kdyby měl člověk možnost chvíli přemýšlet, udivil by se, co má obnažená lidská samička společného s hutním materiálem? Ale odpověď je více než zřejmá. Zotročené lidské jsou stroje krmeny zotročenými ženskými objekty základních tuh. Není možnost úniku.
Maso krmeno masem stejného druhu.
Konečné absolutní zotročení.
Nebo snad ne?
Na plakát u stanoviště stroje 1800TLF vedle ležícího nahého těla někdo černou pracovní fixou domaloval znak R.A.F. (Rote Armee Fraktion) jako znak vzpoury, znak revoluce.
Hegel tvrdil, že každá dějinná událost se opakuje dvakrát, já dnes tvrdím, že tolikrát, kolikrát je třeba.
Teď přichází doba, kdy útlak lidské stroje donutí strhnout si své čárové kódy, chopit se kladiv a povstat proti svým majitelům, proti oné vyšší rase žijící na povrchu Metropolis v zahradách rozkoše. I proti jejich manželkám, synům a dcerám.
Bude zas země zahalena rudým závojem a kapky krve budou jarním deštěm revoluce, vřeštění a křik vyvražďovaných vykořisťovatelů bude Marseillaisou nového řádu. Bude to soumrak bohů, neohlásí ho však zvuk Heimdallova rohu, ale čvachtavý zvuk kladiv nořících se do lebek vlastníků strojů.
Teď já dělník 85955627 pevně svírám toporo kladiva v umouněné dlani a můj vlastník jde právě kolem. Už se napřahuji chci zažehnout plamen revoluce, jiskru nového lepšího řádu.
Už vidím jak svištící kladivo bortí lebku mého vlastníka a kapky krve a úlomky kostí se zbytky mozku se rozstřikují po hale. Vidím, jak dopadají na chladně čistou plochu nerezových desek i do černého prachu ze strusky. Úder střídá úder za osvobozujícího řevu vycházející z úst vlastníka kapitálu se rodí jiný zvuk, a to Vox populi.
- Ne ne ještě ne, ještě nenadešla doba k zažehnutí revoluce - nebo ano?
Komentáře, názory, hodnocení
|
| Tedy tedy, děkuji a takovou chválu si jistě nezasloužím. Jinak já zas děkuju Alči (Hitomi) za korekce a opravu. |
|
| heh, tak tohle je konečně bomba, ne sice s ničivým dopadem jaký by mohla mít, ale přec je. jen, možná je to má chyba, jelikož básně v próze jdou hodně mimo mě, ale tu báseň tam prostě nevidím. stejně to ale nezabrání mým slovům chvály, která si dozajista zasloužíš. |
g.mess - 26. března 2014 12:30 | | |
|
| Přečteno jedním dechem, moc hezké! Kéž by se tady zajímavé věci objevovaly častěji. :) |
|
| Líbí! Hodně! Až na ten konec, kde se ti příliš opakuje slovo revoluce. Ale jinak parádní. Jen tak dál bez lásky, pásky, a bez pití a řiti;)
Potěšil jsi mne. |