Andor.cz - Dračí doupě online

Dolnoskal! Jaké to překrásné město!
Hlavní město trpaslíků, vytasené do jeskyních stěn, vykutané pod horami, bylo naplněno řemeslnou zručností a tvorbou umělců, ovšem byly v něm i skvosty přírody. Mezi ně patřilo například Diamantové náměstí s nevytěženou, obrovskou diamantovou žílou, která bylo ponechána jako klenot města a byla divem světa.
Město řídil sám Velkokrál trpaslíků s pěti Doly. V běžných městech byl vůdcem jeden Dol a zastával všechny funkce, ale v městě tak obrovském bylo zapotřebí rádců a správců. O jejich posty se tahali nejrůznější rody trpaslíků, rody z Tichohoří, rody z Modrava a nebo trpasličí rody, které si vydobyli sílu v lidských městech. Ovšem velká pestrost trpasličích rodů zapříčiňovala...jisté nepokoje.

Dakul, mladý trpaslík z Modrava, zjistil, že Dolnoskal není tak pěkné místo, jak se o něm vyprávělo.
Právě ho skupina Dolnoskalských trpaslíků vláčela ulicí, ruce měl svázané a v puse roubík. Před chvílí se ještě snažil utéct či bránit, ale rány ho donutili přestat.
Nevěděl proč Tichohorští nenávidí Modravovanské trpaslíky. Ovšem několik málo vyhlášek Dolů a během pár momentů je nenávidělo celé město.
Přitáhli ho ke sloupu, kde ho přivázali. Podle toho jak si začínali brát hole a klacky mu bylo jasné, že dopadne déšť ran.
První rána ho trefila do břicha a on se ohnul v pase. Další ho opět narovnala úderem do brady zespoda.
Pokoušel se uhnout, ale dopadali pořád další a horší rány.
Pak uslyšel hlas, starší, naplněný tou trochou ironie kterou přináší moudrost a stáří.
,,Co vy tady děláte holobrádci?"
Dav sebou cuknul, jako by uslyšeli stráž za rohem a většina se otočila na staříka, který stál před nimi. Nejspíš by se na něj vrhli, buď proto že jim kazí zábavu nebo proto že slyšeli jeho Modravovský přízvuk. Také je koneckonců urazil, vždyť někteří z nich měli vousy až po pás, i ti mladší.
Zarazili je dva mohutní Modravovští trpaslíci, nejspíše Horalové, v plné zbroji a se sekerami. Ten typ lidí, kteří jsou čistidlem na potíže.
Jeden z lidí, poháněný davem, vykřikl.
,,To není nic pro tebe staříku!"
,,Stařík" udělal jeden krok kupředu. Zbroj zachřestila. Pak si prohlédl každého z trpaslíku co tam stáli. A až poté řekl.
,,Měli by jste se stydět. Vypadněte."
Byl to ten samý hlupák? Nebo někdo jiný? Na tom nezáleželo. Dav se nestará o jednotlivce. Vždycky někdo napřáhne ruku a vrhne kámen. A opravdu. Jeden z nich po starci hodil kámen.
Další tři už se rovněž napřáhli. Byli to oni hlupáci co dělají věci jen, proto že mají tu možnost.
Kameny dopadli zpátky na zem, když stařec chytil kámen ve vzduchu a upustil ho na zem.
Ti dva nebo tři bystřejší, kteří táhli s davem jen ze strachu, poznali že takhle to běžně neprobíhá. Ztratili se v uličce.
Nezáleželo na tom. Dav byl přesvědčený o své pravdě a nic ho nemohlo přimět k opaku.
Trpaslík si povzdechl, když uviděl, jak se všichni v davu ušklíbají. Jako by byli chytří! Myslí si, kdoví jak nejsou mazaní. Smějí se, protože v davu nesmí projevit lítost či strach.
Trpaslík vykročil k davu. Odstrčil dva a když se napřáhli k úderu, všimli si že oni dva velcí Modrovované velmi významně drží ruce na zbraních.
Nechali ho projít.
Došel k Dakulovi a zvedl ho na nohy. Ten zakolísal jeden z ochránců starce ho musel podepřít. Stařec pohlédl na dav. Přímo z něj vyzařovalo, že si to s nimi nevyřídil, jen protože na něco tak nevýznamného nemá čas.
Otočil se k Dakulovi.
,,Pojďme chlapče."
Po několika krocích se naposled podíval na váhající dav.
,,Doufám, že už vás neuvidím." Řekl s odporem.

Uběhlo několik hodin. Dakul se vzpamatoval a dychtil po informacích o svém zachránci. Byl ve starcově domě na Diamantovém náměstí. Už to dokazovalo, že je to někdo důležitý. Když vešel do jeho pracovny, byl překvapen.
Stěny byli obklopeny knihami. Uprostřed stolu stál masivní psací stůl. Za ním bylo okno a před oknem stojan. Na stojanu staře vypadající modré roucho. Jeho zachránce seděl za stolem. Na stole bylo mnoho papírů a prapodivný modrý krystal velikosti pěsti v kovovém stojanu. Trpaslík na sobě neměl zbroj ale běžné oblečení.
Když stařec vstal uviděl Dakul věc, která ho šokovala. Na hrudi starce se houpal amulet. Železný kroužek v jehož středu byl zasazen malý smaragd. Z jeho středu vycházeli malé rýhy ke stranám kruhu. Byl to znak Arcimágského koncilu.
Uvědomil si, že civí na muže, který stojí před ním a čeká. Když se vzpamatoval a otevřel pusu aby se představil, stařec ho předběhl.
,,Tak už se vynadíval. Zdravím tě, jmenuji se Yrek. Nejspíš už si poznal, že jsem členem Arcimágského koncilu. Kdo jsi ty?"
Dakul udeřil pěstí do hrudi po trpasličím zvyku.
,,Dakul rodu Mahaarin, učedník Runových kovářů."
Yrek přikývl.
,,Dobrá. Měl bys tu zůstat alespoň do zítřka. Ti hlupáci si na tobě jistě budou chtít vylít vztek. Proč nechodíš s dalšími Modravovany?"
Dakul zavrtěl hlavou.
,,Žiji u svého mistra. To je Tichohořan a dělá mi ze života peklo."
Yrek se pousmál.
,,Že mě to nepřekvapuje."
Několik minut probíhala běžná konverzace a pak si Yrek povzdechl.
,,No, už by ses měl vrátit k mistrovi. Zkusím s touhle na nic situací něco udělat."
Dakul přikývl. Pak se rozloučil a odešel. Je to vskutku zvláštní muž ten Yrek, pomyslel si.
Důsledně se vyhýbal větším cestám a zkratkami se dostal až ke kovárně svého mistra. Stál venku. Hned jak Dakul stál v doslechu, vyštěkl.
,,Kdes byl tuláku! Kdo se má o tebe starat."
Dakul pozvedl své ruce před sebe a začal se hájit.
,,Pozval mě-"
,,Ticho lháři! Zmiz mi z očí."
Dakul došel do komory, kde přespával a svalil se na lůžko. Dlouho přemýšlel o Yrekovi a doufal, že ho ještě někdy potká.

Yrekovi v hlavě běželo téměř to samé. Pročítal dopisy od rady a usmíval se nad záminkami, pod kterými mu psali. No, možná už se do toho pustí, zdá se že, jak se říká, dozrál jejich čas. Doufal, že do toho všeho nakonec Dakula ještě nezatáhne.
Z toho by mohl být zatraceně dobrý Modrovovan.

Dakulovi dny ubíhaly. Díky Yrekovi mu Tichohořané dávali pokoj a on se mohl daleko snáz vyhýbat svému mistru.
Jako obvykle procházel Dolnoskalem, když uslyšel křik a posměch Tichořanů. Šli od Malého Plácku, náměstí sousedícího s vězením, známé popravištěm a pranýři.
Rychlým krokem se dostal až k davu, který se tam shromáždil. Prodíral se jím, až uviděl komu se smáli a na koho létalo shnilé ovoce.
V pranýři byl uvězněn vážený mistr kovářského umění Yrek.

Několik hodin předtím byl za nejasný zločin zatknut a odveden k pranýři. Dobří lidé Dolnoskalu nevynechali příležitost smát se na něčí účet, zvlášť když šlo o Modrovovana.
Dakul se vrhl kupředu a trefilo ho několik shnilých rajčat. Dostal se k zámku, ale když si ho Yrek všiml vykřikl.
,,Nech toho! Jen se dostaneš do problémů!"
Dakul na něj pohlédl a pak zvedl oči. S dusotem k nim běželi dva vojáci.

Yrek sledoval jak vláčí Dakula směrem k věznici. To bude nějaké pořádné obvinění, nějaké narušení veřejného pořádku, poškozování věřejného majetku, odpor při zatčení, zneuctění člena armády, napadení člena armády a tak dále. Ale nejvíc ho jen tak zavřou do pranýře nebo schovají na pár týdnů od kobky
Yrek se usmál. Možná že to nebude na škodu.

Výraz dola Hartoka měl k úsměvu daleko. Právě mu doručili zprávu o zatčení mistra Yreka, ctihodného člena arcimágského koncilu.
To přitahovalo nežádoucí pozornost. Nechtěl, aby Velkokrál přišel a začal řešit problémy. Měl by zůstat na bojišti na frontě.
Ale on už viděl tenkou hnědou obálku, jak věděl nadepsanou úhledným písmen hlavního tajemníka rady. Ta obálka znamenala problémy. O propuštění Yreka ani tak nešlo.
Spíš se bál toho, že stejnou obálku, s možná trochu pozměněným obsahem, dostal Velkokrál.

Jen o hodinu později na dveře dolovy pracovny zaklepal protektor rady a za ním další dva jeho spolupracovníci.
Funkce protektora rady vznikla po velkém rozmachu Arcimágského koncilu a vstoupení Rady Čarodějů do politiky. Radní se báli, že národy nebudou ctít práva členů Arcimágského koncilu roztroušených po celém světě. Protektoři, vedeni vrchním protektorem, byli velmi schopní čarodějové, kteří měli velmi vzácný dar cestování astrálem. Díky němu se stali vykonavači vůle rady všude na světě. Dokázali totiž přenést sami sebe do astrálu a urazit v něm vzdálenost tisíců mil v hodinách či dokonce minutách.
Protektoři byli uznávaná síla kdekoliv na světě a odznak protektora měl u kteréhokoliv šlechtického dvora větší moc než celá síť intrikánů.
Návštěva samotného vrchního protektora pak byla mnohdy větší událostí než doražení monarchy či panovníka.
Mnozí se ptají, jak to že s touto mocí nevládne vrchní protektor koncilu sám. Odpovědí je, stejně jako i u mnoha jiných otázek o koncilu, přesné vyvažování sil. Kdyby se kterýkoliv vysoce postavený mág, včetně vrchního protektora, pokusil převzít moc, nikdy by nebyl rozdíl v jeho moci dost velký aby se vyrovnal zbylým mágům v koncilu. A jestli se proti někomu mágové spojí, pak to bude ten někdo, kdo je chce vyhnat z jejich prestižních pozic.
Možná že v tom je neoblomná stabilita koncilu, v zodpovědnosti která se vtlouká do hlav nejmladším studentům, v zodpovědnosti, která přichází spolu s neskutečnou mocí magie a neskutečným rizikem zahrávání si s magií.
Nebo spíš v tom že všem připomínají poslední válku mágů. Její následky dodnes stíhají svět.
Jakmile se do politiky začne míchat arcimágský koncil, pomyslel si dol Hartok, všem šlo o zdraví.

Protektoři vstoupili do kanceláře. Dol vstal a začal mluvit.
,,Vítám vás, vážení páni protektoři, já si myslím, že se tak jako tak jedná jen o nedo-"
Do řeči mu skočil jeden z nich. Bylo jasné, že tak učinil zcela úmyslně a že má rozhovor naplánovaný pět minut dopředu.
Při cestování astrálem si nemůžete dovolit chyby nebo mezery v plánech.
,,Vítání necháme na jindy. Jsme tu kvůli záležitosti, která zcela jistě není jen nedorozumění. Člen arcimágského koncilu, navzdory diplomatické imunitě a potvrzení podepsaném Radou a Velkokrálem, byl zatčen z nedostatečných důvodů a důkazů bez předložení stížnosti radě. A ani jste nepodali řádné obvinění k Úřadu Protektu Rady."
Dol se usmál.
,,To můžu vysvětlit."
Protektor zvedl obočí v obrazu dobře předstíraného překvapení.
,,Skutečně? Tak proč toto vysvětlení ještě nemám v ruce v příslušné právní formě. Dostal jste hodinu na přípravu."
Protektor si povzdechl.
,,No předpokládám, že ve vašem vysvětlování můžeme pokračovat po propuštění mistra Yreka."

Yrek si protáhl ruce a krk a sykl bolestí.
Moje kosti už nejsou co bývali.
První protektor kývl na dola a pak se otočil na Yreka. Dol se urychleně vzdálil a nechal je o samotě. Hned se zeptal.
,,Dobrá. Teď u Astrálu pověz, proč potřebuješ takové divadýlko? Dobře vím, že bys dokázal ty pouta roztrhat na kusy, jednou možná dvěma slabikami."
Yrek se usmál.
,,Měl jsem jiný plán, ale velmi mi pomůže tvá přítomnost. V Dolnoskalu se to mele, to ti povídám. Pojďme někam do soukromí."
Oba se vydali směrem k domu, následovaní dalšími dvěma protektory.

Zaklapli za nimi dveře pracovny a protektor opět začal.
,,Povídej. Hořím nedočkavostí."
Yrek začal vykládat
,,Roste napětí mezi Tichohořany a Modrovovany. Když tu byl Velkokrál, všechno šlo dobře. Jenže tenhle dol, dol Hartok. Nedivil bych se, kdyby vydíral ostatní doly nebo se s nimi spřáhl. Skoro bych se vsadil, že usiluje o trůn."
Protektor si posměšně zasmál.
,,To bych ho chtěl vidět. Poslední Velkokrál, který nastoupil proti vůli předka, lidu i dolů byl který? Ten co zemřel na ostří popravčí sekery?"
Yrek si povzdechl.
,,No to je právě to. Velkokrál má dost potíží s elfy. Dolové se starají jen o peníze a svoje břicha a lid je víc než nadšený za utlačování Modrovovanů. Kamenný trůn se otřásá. Běžně vidíme na ulicích lynčování Modrovovanů. Už za Hartokem jdou i lidé."
Protektor pokývl hlavou.
,,Jestli se teď začne dít něco se stabilitou postavení Velkokrále, elfové budou mít navrch. Pánu z Dubu se podaří přesvědčit Vysokou dámu do války. A lidé si budou také chtít utrhnout kousek cizího. Jak s tím souvisí tvoje zatčení?"
,,Právě se k tomu dostávám. Původně jsem chtěl tlačit na dola, že to poženu výš, ale teď je tu lepší příležitost. Ve věznici teď sedí jeden mladík. Učedník kovařiny. Talent. A já už jsem se postaral aby těch posledních několik Modrovovanských stráží bylo u jeho cely. Byl nespravedlivě obviněn. Podle zákoníku měl být buď na hodinu sám přikován a nebo mu měli naúčtovat drobnou almužničku. Ale oni ho odsoudí k smrti."
Protektor se překvapeně podíval na Yreka.
,,K smrti? No to by mohlo zavlnit lidmi. Mám o tom zpravit Velkokrále?"
Yrek kývl.
,,Ano, napíšu ti dopis. Vím, že tam můžeš tak jako tak vejít, kdy chceš, ale přeci jen, chceme aby ti uvěřil."

Dnešek uvadl, aby přes noc mohl znovu vykvést jako zítřek. Pro mnohé stejný den jako všechny. Dakul kráčel s kamennou tváří k popravišti. Pořád se neodvážil do své hlavy vpustit myšlenku na smrt.
Na pódiu stál dol s vážnou tváří, ale v jeho očích se blýskala nenávist. Když nemohl na Yreka, jiný Modrovovan postačí.
Popravčí stál mlčky se sekerou v rukou. Byla to obřadní velká sekera. To bylo štěstí. Jen málo trpaslíků zoostudilo svůj lid natolik, aby jim byla udělena ta potupa smrti oběšením, ne zbraní.
Stál vzpřímeně a hleděl do očí davu.
Ochránce protokolu se otočil k davu.
,,Dol tímto odsuzuje Dakula Mahaarina k trestu smrti za porušení zákonů Dolnoskalu z moci jemu svěřené a zákonníkem darované."
Dakul poklekl.

Davem se začal šířit šepot. Opakovala se slova Modravo, hloupost a bezpráví.
Popravčí zvedl sekeru. Dol na něj kývl navzdory vzrůstajícímu napětí davu.

Protektor dorazil k Velkokráli. Začalo jednání. Jakmile Velkokrál slyšel o utlačování Modrovovanů trvalo jen dalších několik minut přesvědčování než vydal zatýkací rozkaz na dřívějšího dola Hartoka, koneckonců, vždyť měl sám příbuzné v Modravu. Protektor ihned vyrazil. Velkokrál pohlédl na jednoho ze svých poslů a pak si zhluboka povzdechl.
,,Přiveď mi ochránce protokolu. A řekni vojákům ať se stáhnou."
Pak se otočil k druhému.
,,Ty se vydej k táboru Pána z Dubu. Vyřiď jim, že navrhuji jednání k příměří."

Popravčí se napřáhl.
Dol uslyšel, jak se za ním s charakteristickým praskotem zjevuje protektor. Tasil meč a vrhl se k popravčímu špalku.
Protektor vykřikl a z jeho ruky vyšlehl modrý blesk. Zasáhl dola do zad, mezi lopatky. Ale čepel dola už se vydala na cestu smrti.

Co se honilo hlavou dola? Proč se rozhodl zabít bezvýznamného obyvatele Dolnoskalu? Možná to bylo beznadějí, která mu proběhla hlavou, když se za ním objevil protektor, zvěstující zatčení.
Jeho mysl byla od začátku posedlá, zničená. To, že dokonale rozuměla politice, jí nebránilo v šílenství. Nakolik bylo jeho řádění vinou posedlosti po smrti Modrovovanů a nakolik touhou stát se Velkokrálem?
Z jeho mrtvého, chladnoucího těla už mnoho nezjistíme.

Čas se rozdělil.

Čepel dopadla. Dakul nestihl ani vykřiknout. Ozval se jen děsivý smrtelný chropot. Rána zpomalila a přišla o svou sílu. I tak nabroušená čepel proťala krk a nenávratně poškodila míchu a páteř a proťala dýchací trubici.
Kolem špalku se začala objevovat krvavá louže.

Zásah blesku odklonil meč. Hrot se s třesknutím odrazil od špalku a meč spadl k zemi. Všude se rozhostilo ticho. Stačilo několik centimetrů.

Dakul stál v tuhnoucím světě a sledoval, jak se oba čas odehrávají v jediném prostoru. Ucítil chladný závan, když se vedle něj postavila temná postava.
Dakul na ní pohlédl.
,,Umřu. Umřu, že ano?"
Na neexistující tváři se objevil neexistující úsměv.
,,Možná. V tomto bodě se čas prolíná. Hranice je tak úzká a tak náhodná, že jste schopni vidět obojí. Ale rozhodující slova má náhoda. Do poslední vteřiny není nic jisté, zvlášť budoucnost. Ale pak už je to stejně jen minulost. A s tou nic nenaděláme."