Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

Nekromantka-část 1, Kapitola 1Oblíbit

200504010837-heigl18995.jpg

Autor: Ashlík

Sekce: Na pokračování

Publikováno: 27. dubna 2014 18:10

Průměrné hodnocení: 10, hodnotilo 1 uživatelů [detaily]

 
Chtěla být nejmocnější na světě. Chtěla, aby se každý hned rozklepal při pouhém zaslechnutí jejího jména. Chtěla jiný svět. Svět, kde by mohli lidé jako ona žít v nejvyšší vrstvě. Chtěla pomstu.
 
Lillien otevřela dveře starého opráskaného Fordu a vystoupila na poněkud zanedbaný trávník. Ostatně, byl to trávník obecní školy Dookenwood, takže se pár odpadků na trávníku mohlo přehlédnout.
Samotné jméno Dookenwood znělo vznešeně. Škola nesla jméno po zakladateli Braenu Dookenwoodovi, který se snažil o to, aby jeho škola byla soukromá a prvotřídní. Žádní příslušníci jiné rasy, něž on sám, do ní nesměli ani vkročit! Jak už to ale bývá, z jeho snu sešlo, díky jeho nečekanému úmrtí, a tak se školy ujal jeho syn, Karl Dookenwood. Bohužel neměl u dětí příliš veliký respekt a tak začala škola chátrat a už se zapomnělo na účel školy Dookenwood. Tedy, skoro.
Někteří žáci, výhradně z vyšších vrstev, kteří byli buď tak problémoví, že je vyhodili ze soukromé školy a nebo tak hloupí, že je odtamtud vyrazili také, se domnívali, že by do této školy neměla páchnout ani noha příslušníků jiných ras a tak se je jakkoliv snažili vyštípat.
Tohle byl bohužel i Lilliin případ. Často byla terčem posměchu kvůli její snědé pleti a každý den v této škole pro ní byl více a více úděsný. Zrovna přemýšlela o tom, jaké by to bylo chodit do školy, ve které by se jí nikdo neposmíval kvůli její rase a kvůli svému poněkud zastaralému mobilnímu telefonu. Proto se ho snažila moc nevytahovat.
Ocitla se přímo u dveří. Zhluboka se nadechla a vyrazila vstříc novému, otravnému dni na střední škole.

Tmavé, mahagonové dveře se rozletěli a do kruhové místnosti vešla nesmírně pobledlá žena s černými, dlouhými vlasy. Okolo obvodu místnosti sedělo na vysokých křeslech přibližně deset postav. Sedm mužů a tři ženy.
,,Je velice nezvyklé, aby sněm pořádal kouzelník tvého formátu! Jsi si toho doufám vědoma. Nikdo z nás tu nemusí být!” Vyštěkl muž, oděn v zlaté róbě a v ruce třímal dlouhou dřevěnou a pozlacenou hůl. Měl dlouhé bílé vlasy a vousy a byl starý. Velice starý. ,,Doufám, že nás zase nechceš krmit těma tvýma žvástama o tom, že minulost a budoucnost je propojena?!” Dodal, když žena došla doprostřed místnosti a postavila se na vyvýšené pódium. To, jakoby ožilo a vzlétlo o pár centimetrů vzhůru takže teď se mohla při mluvení dívat mužovi do očí.
,,Ano, přesně proto jsem Vás sem pozvala.” Řekla mrazivým, ale pevným hlasem. Okolo to naštvaně zašumělo a byl slyšet i přidušený smích. Žena tomu nevěnovala pozornost. Muž se nahrbil a poněkud cukl pohledem. Nesnesl pohled těch černých očí, které se na něj upírali. ,,Tohle jsme přece už probrali!”” Začal. ,,Žádná ta tvá auta, nebo jak jim říkáš, nikdy nebudou!” Všichni lidé po celém sále začali přizvukovat, jako by ten starý dědek řekl kdoví co. ,,Ale ano. Budou.” Řekla dívka potichu. ,,Neodporuj mi Lillieno! Víš, že se to nevyplácí.” Dívka se jenom ušklíbla. ,,Mám důkaz, že tato doba jednou nastane! A že minulost a budoucnost probíhají ve stejnou dobu, ale na jiném místě. Poslala jsem do onoho světa kousek své duše…”
,,Cože? Ty jsi oddělila kus své duše? To, ale zakázané!” Vykvikl tlustý muž, ve stříbrné róbě a se stříbrnou holí v ruce, napravo od zlatě oděného. ,,Ano, ano já vím.” Zastavila ho Lillien a plynule máchla rukou. Odněkud vylétla veliká křišťálová koule a zastavila se přímo nad ní. Objevil se obraz. Starý opráskaný Ford, přijíždí na parkoviště a vystupuje z něj dívka, se snědou kůží s krátkýma kudrnatýma vlasama. Přechází ke dveřím, ale v tom na ní někdo začne pokřikovat. Nebo, aspoň to tak vypadá, protože koule ukazovala jen obrazy, né zvuky. Dívka rychle vpadla do budovy, tvář zalitou slzami. ,,Ta část mé duše se spojila s touhle dívkou. Můžu teď sledovat veškeré její emoce a myšlenky. O existenci kouzelného Řádu nic neví. Z toho je vidět, že Řád už není. Moderní civilizace ho svrhla! Musíme tomu zabránit dřív, než bude pozdě!”
Mezi kouzelníky to podivě zahučelo. Konečně našla důkaz! Zlatý kouzelník se nahrbil v křesle:,,Co navrhuješ?” Dívka se usmála. ,,Jistě víte, že nejsem takový kouzelník jako vy. Kouzelníků bylo vždy deset. Nyní, ale osud rozhodl jinak a obdařil mě magií, kterou nikdo z vás nikdo neovládal.”
,,Nechceš snad…”
,,Ano. Zaplavíme svět nenávistí a strachem! Vývin bude znemožněn, zastaven a pohřben!” Zlatý kouzelník se zatvářil rozpačitě. Všude okolo se začali kouzelníci hádat. Jedni byli pro a jedni ne.
,,Ticho!” Zařval zlatý kouzelník. ,,Popřemýšlím o tom. Zatím opusťte síň!”
Lillien se musela pro sebe usmívat, zatímco opouštěla místnost, jako první ze zástupu kouzelníků.
 

Komentáře, názory, hodnocení

Dark-lord - 06. října 2014 14:43
20100922122154-b4c7d2b06224.jpg
Mně se to líbí muže být další kapitola.
 
Washeek - 08. května 2014 21:55
washeek_by_knightkopie86657348.jpg
Ufff no tak jsem to dal...
Takhle, samotné téma mi není příjemné. Možná i proto mi to přijde jako klišé na klišé, všechno inspirované podprůměrnými seriály typu upíří deníky a pod.
Když ale pominu obsah příběhu, jehož zápletka může být ještě zajímavá, to se nechám překvapit, nabízí se pohled technický:
Na spoustě místech máš špatně příčestí minulé. Tohle ruší od čtení, protože hlava čtenáře zaznamená, že je něco špatně a nutí ho se na chvíli soustředit na gramatiku místo příběhu. Řekl bych, že bys tomu mohl/a věnovat víc času a ještě tak dvakrát to po sobě přečíst: "Kvůli svému telefonu, s krátkýma kudrnatýma vlasama" to je namátkou...
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.06129789352417 sekund

na začátek stránky