Andor.cz - Dračí doupě online

Mladý čaroděj dopadl na zem. Když se zvedl a oprášil se, poprvé se rozhlédl. Úžasem vydechl. Zdařilo se. Nalezl Mystický Archív, Knihovnu Světa.
Pln nedočkavosti se natáhl po první krize v první regálu na první polici.

...již alchymisté v dobách Prvního království znali účinky Tartatory. Její pronikavá chuť byla součástí většiny tehdějších léčivých lektvarů, zvláště díky její až zázračné schopnosti podporování přirozené regenerace organismu. V dnešní době bylo Muluovou metodou dokázáno, že složka odpovědná za tuto schopnost není jen ve vzácné Tartatoře, ale nachází se v mnohem menší míře dokonce i v běžných rostlinách a plodech (např. jablka, jahody, mrkev...) ovšem v těchto je v tak malém množství, že se neprojeví nijak viditelnou změnou. Pokud by se ale podařilo extrahovat...

Mág přejel pohledem stranu herbáře. Byl velmi podrobný, i s ilustracemi. Ale pak jeho oko zachytilo v první regále, v osmé polici, pátou knihu. Přečetl název a upustil herbář na zem. Ihned se pustil do čtení druhé knihy.

...konvektor, kterýžto jsme nalezli v zapadlých ruinách, jsme nesli plni opatrnosti, jdouce po vratkých sklaních cestách. Magistr Sivis nesl samotný krystal. Bylo to neuvěřitelné. Pro čtenáře, kterým je pojem Magický konvektor neznámý zde uvádím cítát z knihy čaroděje Rulima: "Konvektor jest znám pro svou vlastnost vyjímečnou na násobení energií krystalů, kterážto vlastnost se vymyká nám známým kombinátorům sil magických. Přístroj tento samotný skládá se ze zaměřovacího krystalu (...) a je nám neznámo, jak jej staří mistři dokázali vytvořit. Jest to ale objev důležitý, ne-li přelomový." Musím potvrdit slova pana Rulima že se jedná o přelomový objev...

Mág byl u vytržení. Jeho sen se vyplnil. Mystický archív ohýbal čas a normální zákony světa na něj neplatily. Prý ani smrt do něj nemohla vstoupit! Měl celou věčnost na průzkum těchto regálů. Uviděl útlou knížku, jejíž přebal tak důvěrně znal. Byla umístěna na druhém regálu, páté polici.
Zvedl jí a nalistoval náhodnou scénu.

Jednání První, Dějství Druhé

Na scénu vstupují Šašek a Král. Z pozadí je slyšet mluva a smích.

ŠAŠEK: Co se stalo Vaše Výsosti?
KRÁL: Katastrofa, šašku,katastrofa se nám přihodila! (ustrašeně)
ŠAŠEK: Co by to bylo za kastrofu, aby ji Vaše Výsost nevyřešila? (usmívá se)
KRÁL: Všichni se jen smějí a baví a předstírají, kdoví jak nejsou přátelští. (znepokojeně přechází po místnosti)
ŠAŠEK: Nechte to plynou, Vaše Výsosti, však on se zrádce objeví.
KRÁL: Snad máš pravdu šašku.
Na scénu přichází Vrchní Konstábl.
VRCHNÍ KONSTÁBL (dále KONSTÁBL): Tak co? S kým do želez?
KRÁL: Ale s kým, s kým! Na to jsme se zrovna ptali.
KONSTÁBL: Ale co teď? Železo už je nažhavený, kleště připravený!
ŠAŠEK: Jen je nechte nažhavené konstáble! Však on se objeví!
KRÁL: Tak objeví? (podezřívavě hledí na šaška)
ŠAŠEK: Proč by se neobjevil králi? Noc je ještě mladá.
KRÁL: No, nikde nikdo a jediný, kdo tam není, jsi ty!
ŠAŠEK: Kdo já? Nejvěrnější hlupák králův?
KRÁl: Dost už s těmi lži! Konstáble, do mučírny s ním!
Konstábl chytne šaška a táhne ho ze scény.
ŠAŠEK: Ale ne králi! Já zrádce nejsem! Já vám je pomůžu najít!
KRÁL: No jistě ty podvratný živle!
Konstábl i šašek jsou pryč. Král se směje a veselým krokem míří na druhou stranu ze scény.
KRÁL: No a našel jsem ho, podvodníka jednoho! A tahkle je dostanu všechny!

Mág hltal řádky své oblíbené hry. Hloupé intriky s paranoidním králem a podlézavým šaškem okořeněné trochou satiry a břitkého humoru byli vždy lehká a příjemná četba. Ovšem jak šel dál kolem regálů a knih spatřil opravdový skvost. Tuto sbírku neviděl mnohá léta, naposledy vystavenou téměř jako nějakou relikvii v knihovně na akademii. Vždy toužil přečíst si z ní několik řádků. Pozvedl tuto knihu z prvního podstavce mezi čtvrtým a třetím regálem.

...
I pozvedl kněží nad lid trofej získanou,
lid oslavně vzdechl a cestu kněžímu uvolnil,
kráčejícímu mezi zničenou zemí a úrodou.
I kněz pokračoval k trůnu krále proradného a sám si korunu na hlavu usadil.

Však ale netušil, že zlo pouze zpomalil,
doufal ve zla konec a ve své víře polevil.
Pomalu ho zlo zakořeněné v trůnu strávilo,
brzy čas radosti a království skončilo.

Temnota pohltila duši knězovu a smrt mu poklepala na rameno.
Když odcházel vzpomínal na své sny a štěstí ztracené, zapomenuté.
Ač zlo konal, bylo mu odpuštěno.
Víra v něho nepolevila a obětí se stal, mučednickou korunu nasadil.
...

Procházel mezi statisíci knihami, prohlížel je a hledal vědění nekonečna. Pomalu docházel až ke konci tohoto nekonečného archívu.
Divil se, jak to že rozumí každé knize ač o mnohých věděl, že nebyly ani přeloženy. Bylo jasné, že na něj archív reaguje a knihy, které vidí, jsou v jazycích, kterým rozumí.
Pomalu došel k podstavci u posledního regálu. To, že stál u posledního regálu neznamenalo, že nadešel konec vědění. Archív se stále měnil, regály se posouvaly, knihy přelétavaly, jen za jeho zády.
Na podstavci ležela kniha. Byla otevřená, její písmo bylo úhledné, s kličkami, pro něj tak důvěrně známé.
To je moje písmo!
Uvědomění ho zasáhlo jako blesk. Žádnou takhle tlustou knihu nenapsal.
Na poslední stránce se psala další a další slova, jako by kniha byla rozepsaná a neviditelný autor dokončoval své dílo.
Začal číst.

Sklonil se nad knihou a začal číst. Hlavou mu procházely nejrůznější myšlenky paniky, když prohlížel tyto řádky. Studený pot ho polil a on se zděšením čekal na další stranu. Je vědění tak strašné? Pomyslel si.
Zděšeně ustoup-

Vědění vlastního osudu. Vědění mnohdy nemá cenu. Už samo vědění je cenou.
Pamatoval si, jak prožil stránky této knihy, které se nyní otáčejí jako by vál vítr. S nimi jeho kůže svraštěla, oči se zamlžily a záda shrbila. Viděl, jak stránky ubíhají před ním, desítky a desítky, popisující věci již napsané. Nedokázal se přinutit je zastavit, nechtěl znovu nahlédnout do knihy psané jeho rukou. Prošel každou knihou, na kterou v archívu narazil, ale nedokázal se přinutit dočíst tuto, uvědomit si, jak moc cizích knih je v té jeho vlastní, začít psát svůj vlastní život, přestat číst cizí. Teprve když uviděl, že jen několik posledních stran zbývá, natáhl vrásčitou ruku ke knize. Ale uvědomění přišlo příliš pozdě.
Ucítil závan studeného vzduchu. Za ním se ozval mrtvý hlas vycházející z neexistujících rtů smrti.
,,Mýlil ses, když sis myslel, že tu nemám moc."
Jeho srdce odbilo posledním úderem.