Andor.cz - Dračí doupě online

Jen tak sis jednoho dne projížděl svoji knihovnu (nejspíše z nudy) a najednou si narazil na knihu, kterou jsi nikdy u sebe neviděl. Na obale bylo napsáno Deník Jacka Dishe. Zajímalo tě, kde se tu ta kniha vzala, nepamatoval sis, že jsi ji někdy kupoval a nakonec si ji ze zvědavosti otevřel. Hned na začátku na tebe vyskočil úvod:

Mé jméno je Jack Dish a jsem hraničář. Je mi 21 let. No, tak to jsem asi nezačal úplně nejlíp. Putuji světem středověku se svým věrným kojotem Bingem a poznávám zajímavá místa. Dříve jsem žil na venkově se svou rodinou, ale s tou jsem si moc nerozuměl. Víc mě přitahovala příroda a tak jsem se stal hraničářem. Utekl jsem z domova a od té doby chodím po světě a poznávám nové lidi a stvoření. Také umím dobře střílet z luku. Ale dost už bylo představování. Dneska bych vám chtěl říct o svém úplně prvním dobrodružství, které jsem zažil v jistém Barbarově lese. Né že by tam žili barbaři ale,...to už si můžete dále přečíst sami.

Byl zrovinka krásný jarní den. Za nedalekými horami vysvitly paprsky slunce a zasáhli mě prudce do očí. Já jsem spal v koruně mohutného dubu a můj věrný kojot Bingo ležel pode mnou na zemi. Spokojeně si podřimoval. Já jsem kvůli záři začal pomalu otevírat oči a pomalu se rozkoukal. Unaveně jsem zívl a pořádně se protáhl. Ještě napůl rozespalý jsem se rozhlédl kolem sebe. Okolo stromu poletovali motýli, ptáci vesele zpívali a jedny veverky se zrovna nedaleko praly o oříšek. Pobaveně jsem se pousmál a pohlédl na svého věrného zvířecího partnera. Ten dělal, jako by si sluníčka ani nevšiml.
Pomalu jsem začal slézat se stromu dolů. Po prvních dvou větvích jsem lezl opatrně, potom už jsem jen hbitě seskákal dolů a dopadl jsem těsně vedle Binga. Ten se leknutím ihned vzbudil. Vyskočil na všechny čtyři a začal na mě nepřátelsky vrčet.
"Ale Bingo, to jsem jen já." ujistil jsem ho a podrbal ho za uchem. Kojot vesele zavrtěl ocasem a zvědavě si mě prohlédl. Otočil jsem se na nedalekou cestu do města a ohlédl se zpět na Binga.
"Měli bychom zajít do města. Zásoby už nám pomalu docházejí a mohli by jsme občas zajít mezi lidi." řekl jsem a u toho pohlédl na moji skoro prázdnou brašnu, která ležela opřená o strom. Uchopil jsem ji do rukou a nasadil kolem ramen. S Bingem jsme si vyměnili pohledy a oba naráz vyrazili cestou přímo do městečka Udyr.
Cesta nebyla zase tak dlouhá. Můj věrník se celou dobu držel u mě a cesta uběhla rychle. Než jsme se nadáli, byli jsme před branami města. Spíše vesnice. Odvážným krokem jsme vkročili vpřed.
Ve vesnici bylo mnohem více lidí, než obvykle. Tedy alespoň mně to tak připadalo. Všude kolem bylo hromady stánků s různými doplňky, jídlem, zbraněmi a vším možným. Určitě se konaly trhy. Moje podezření se objasnilo velkým nápisem Udyrské trhy nad radnicí. Vzdychl jsem a Bingo zakňučel. To jsme sem přišli zrovna v dobrou dobu. Pohlédl jsem na kojota a přikrčil se k němu.
"Počkej chvíli tady. Já si zaběhnu támhle do toho obchodu nakoupit jídlo a ty tu hezky počkáš." vysvětlil jsem mu a chtěl odejít, ale pes mě chytil za můj dlouhý fialový plášť.
"Tam zvířata nesmí." přemluvil ho smutnějším tónem. Bingo si nakonec poslušně sedl. Usmál jsem se na něj a on na mě a já se rozeběhl k obchodu.
Bleskurychle jsem nakoupil vše, co jsem potřeboval a chtěl jít zpět za svým přítelem, ale sotva jsem vyšel z obchodu, "napadl" mě nějaký divný kupec a začal mi představovat svůj stánek se zbraněmi. Snažil jsem se mu vysvětlit, že spěchám, ale byl neodbytný. Rozhodl jsem se to chvíli vydržet a ignorovat ho, ale tu mě zaujala jedna jeho zbraň. Byla to profesionální kuš s velkým rozsahem a velkou zásobárnou na šípy. Neodolal jsem a zdržel jsem se u obchodníka déle, než jsem chtěl. Přesvědčil mě a já se rozhodl si tu kuš koupit.
Už jsem tak skoro učinil, když tu jsem najednou zaslechl Bingův hlasitý štěkot. Prudce jsem se za ním otočil, stejně jako většina občanů a hleděl co se děje. Bingo nepřátelsky štěkal a vrčel na divného týpka zahaleného v kápi. Ten se snažil před kojotem utéci, ale pes se za ním vrhl a shodil ho na zem. Začal mu trhat hadry a obklopil je dav zvědavců. Rychle jsem se k nim rozeběhl a prorval se skupinkou lidí.
"BINGO! DOST!" zařval jsem na kojota a odtrhl ho od muže. Muž se rychle zvedl a začal utíkat pryč. Bingo za ním ještě štěkal. Čekal jsem, až se dav rozejde a klekl si k Bingovi.
"Co to mělo znamenat? Proč jsi na něj utočil?!" zeptal jsem se ho výhrůžným hlasem a věrník se ode mne odtrhl. Přišel k nějakému papíru, který nejspíš ten muž upustil, když na něj Bingo skočil a poklepal na něj packou. Doplazil jsem se k němu a sebral papír ze země. Než jsem ho stihl prostudovat, ozval se hluboký hlas za mými zády.
"Promiňte pane, to je váš pes?" ozval se za mnou vysoký a svalnatý strážník. Za ním stáli další dva, takže jsem si s nima nechtěl zahrávat.
"Ano, je" odpověděl jsem jim vlídně a zvedl se ze země. Papír jsem rychle strčil do kapsy.
"Je mi líto, ale budete ho muset odsud odvést. Odehrává se tu jedna z největších akcí roku a nechceme tu žádné výtržnictví." nakázal mi strážník s vážným pohledem. Nepřátelsky jsem se na něj díval a aniž bych ho spustil z očí, pomalu jsme s Bingem odcházeli pryč.
U brány jsem vytáhl ten divný papír s kapsy a přečetl si nadpis: Legenda o Barbarově lesu. Nadzvedl jsem obočí a četl dál.
Tento les byl dříve útočištěm barbarů, ale od té doby, co je tam všechny lidi vyhubili, tam taje ticho a prázdnota. Nikdo tam už celá léta nebyl, až na pár hrdinů. Většina z nich se odtamtud nikdy nevrátila a ti co jo, skončili na psychiatrii. Vyprávěli něco o tom, že tam spatřili duchy barbarů a jejich tajemné síly. Před rokem se dokonce začali záhadně ztrácet malé holčičky. Lidé vyprávějí, že je unášejí právě oni barbaři...
Dál už mě to nebavilo. Takovou kravinu jsem v životě neslyšel. Stejně jsem měl kvůli tomu papíru jen samé problémy a tak jsem neváhal, papír zmuchlal a zahodil ho někam pryč. Bingo se na mě nechápavě díval.
"Jdeme." pokynul jsem a už jsme se chtěli vydat k odchodu, ale najednou na nás začal někdo volat. Ohlédli jsme se za tím hlasem a za námi běžela stařenka. Doběhla k nám a chvíli se vydýchávala.
"Mladý muži, prosím pomozte. Viděla jsem vás na náměstí a podle vašeho luku na zádech a vašeho zdatného společníka soudím, že jste nějací dobrodruzi. Prosím pomozte!" vyhrkla na nás. Byl jsem trochu zmaten a zeptal se stařenky: "No, trochu jsme. A s čím byste potřebovala pomoci?" otázal jsem se přátelsky.
"Ztratila se mi vnučka! Myslim že ji unesli! Byly jsme zrovna doma a já od ní na chvíli odtrhla zrak a byla pryč. A na stole jsem pak našla papírek, na kterém bylo napsáno..." pokračovala stařenka, ale pak se na chvíli odmlčela.
"Co? Co tam bylo napsáno?!" zeptal jsem se celý nervózní.
"Barbarův les!" odpověděla mi stařenka a padla k zemi. Bingo se k ní rozeběhl a začal ji oblizovat obličej. Já šokovaně ustrnul. Vyděšeně jsem udělal krok dozadu a pomalu se podíval na zmuchlaný papír na zemi. Že by to byla skutečně pravda?!

Tu jsi si uvědomil, kolik už je hodin. Zaklapl jsi knihu a celý napjatý, jak to dopadne, si ji strčil zpátky do knihovny. Pokračování příště :)