Andor.cz - Dračí doupě online

Nazvat tuto gigantickou, životem přetékající planetu nebezpečnou, by bylo hrubé podcenění situace. Tahle planeta byla peklo. Jedno velké, zelené peklo, naplněné smrtí, jež se obléká do nejpoutavějších barev. Rostliny, zvířata i počasí a prostředí samotné. Všechno Vás dokázalo zabít během jednoho úderu srdce, nebyli-li jste dostatečně opatrní.

Obrovská bota, vybavena ocelovými bodci a silnou špičkou, se zabořila do země jako padající meteorit. Všude se rozstříklo bláto a již tak skomírající příroda inkasovala další tvrdý úder.

Orkové nikdy nebyli dostatečně opatrní.

Právě nyní, ve chvílích kdy bylo slunce vysoko a skrze stromy, jejichž větve byli hustě pokryty listím, neprošel ani paprsek světla. A když prošel s hanbou se stahoval rychle zpět. Orkové nebyli stvoření pro krásu, šarm či jemnost. Byli stvořeni pro jedinou věc, kterou milují a dělají ji s neskutečnou radostí. Válčí. Válka je smyslem jejich života.

Ve chvílích, kdy by se lidské srdce stahovalo do útrob znechucení, zoufalství a touze uniknout od všeho toho nekonečného násilí, jsou orkové v nejlepší náladě svých obvykle krátkých životů. Tam kde jemná lidská duše hledá klid a švitoření ptáčků, hledají orkové neutuchající kakofonii děl, kulometů a řinčení oceli, doplněné podtónem řevu a praskajících kostí. Nutno dodat, že kosti obvykle praskají těm zeleným.

Pro orky byl jen jediný druh zábavy. A to vždycky obsahovalo jistou dávku násilí. Někdy málo, někdy hodně. Ovšem kdyby pozorný turista procházel orčím táborem, na každém rohu a za každou špinavou kůží stanů by viděl válet se skupinky orků, které se mezi sebou bijí, nebo již k tomu nemají daleko. Střelba z blízkosti do nohou, tlučení hlavami o sebe, vybíjení zubů pro zisk, převálcovávání svých druhů pomocí velkého a hlasitě řvoucího náklaďáku. Možností je bezpočet.

Ovšem náš příběh začíná jinde. Náš příběh se věnuje jednotce orků, která "jaksi" funguje jako jednotka. Jsou opatrnější než ostatní orkové, jsou bystřejší než jiní orkové, ale především, jsou smrtelnější.

Tohle byla tři stanoviska, která se "Qarrzovi Bahenní kůži" neustále opakovala v hlavě dokolečka.

Nejpodstatnější vlastností každé orčí tlupy je náčelník a jeho způsoby na udržování morálky...nebo strachu. Každý náčelník má své kratochvíle, které rád praktikuje na svých bojovnících.

Qarrzo byl neobvyklý ork. Přestože se počítal mezi průměrně vyrostlé jedince, byla jeho mysl a instinkt jeho nejsilnější zbraní. Mimo to se uměl až překvapivě dobře a tajemně plížit skrze stíny a obecně cokoliv co mohlo zakrýt jeho dva metry třicet velké tělo. Když už se bavíme o tom ukrývání těl, byl Qarrzo mimo to nejen svalnatý, ale na orky neobvykle štíhlý v pase. Jeho vypracované nohy a bicepsy mu vysloužili mezi orky respekt a úctu, na kterou si tak moc zakládal. Jeho železný tesák, jenž byl preventivně potřen špinavým olejem, který odkapával z výfuků orčích strojů, mu byl neustálou přípomínkou toho, co dokáže správně zahnutý nůž na správném místě.

Comando viděl, jak efektivně dokáží vesmírný mariňáci drtit orky. Když Qarrzo sloužil jako obyčejný průzkumník, často pomocí dalekohledu, zahrabaný hluboko v blátě fascinovaně pozoroval postup gigantů v té nejfajnovější zbroji, jakou kdy viděl. Nikdy nechápal jak bylo možné, že mariňáci pobili tolik orků, zatímco oni sami vyvázli z většiny bojů beze ztrát. Když viděl tyhle mašiny na zabíjení v akci poprvé, uvažoval zda to není lepší a tišší výstrojí, kterou mariňáci používali. Ale nakonec usoudil, že výstrojí to není. Viděl orky s mariňáckým rotomečem a přesto mu jeho protivník v modro-rudé zbroji odseknul obě ruce a hlavu v dvoj-seku. K orkově cti musel přiznat, že jeho nohy ještě odvážně vykopnuly, než jejich původní majitel dopadl ve dvou kusech do bahna.

Pak si ovšem všimnul, že po celou dobu kdy divocí sekerníci a šermíři postupují kupředu a masakrují řady orků, jsou v zásadě zezadu podporováni velkou škálou malých lidiček se svítícími flintami. Ty plivačky byli stejně otravné asi jako štípanec od komára, o to víc ale dokazovali to co Qarrza po celou dobu tušil. Lidé "spolupracovali". Orčí comando se musel zhluboka nadechnout, aby to slovo nevyzvracel.

Ovšem, přestože mu trvalo velice dlouho, než jeho tvrdé kopance a pažba jeho věrného kulometu pronikla skrze tupé lebky jeho orčích comandos, musel uznat, že efekt se dostavil velice rychle. U některých jinak než doufal, ovšem dokud plnili jeho rozkazy byl spokojený. Orkové nikdy "nespolupracovali". Orkové prostě...válčili jinak. A válčili mnohem lépe než lidé.

Qarrza si s jistou hrdostí poklepal přívěšek s podivným znakem vytvarovaným do podoby "I" s lebkou uprostřed. Nevzpomínal si pořádně komu jej sebral. Jen že vyděšeně vykřikl a pak se již jeho tělo vznášelo ve vzduchu a naráželo do nejbližšího kmene stromu, který byl po ruce. Qarrzo si vzpomínal že měl dlouhý kabát...který nyní nosil Qarrzův osobní asistent "Žwig". Gretchin. Který i přes všechny orčí zákony přežil dost dlouho nato, aby byl zařazen do bojové jednotky comandos. Gretchin nebyl silný, houževnatý nebo odvážný jako orkové, ovšem jeho mozek byl výkonnější než bájný orčí stroj pro výrobu pálenky. A mimo to uměl něco, co žádný z Qarrzových comandos nedokázal zopakovat . Uměl mluvit lidsky. Nebo to o sobě aspoň bez ustání tvrdil. Dost hlasitě. Dokud jej nezasáhla Qarrzova bota.

Mimo "Žwiga", byli v jednotce ještě další dva pod-orkové. První z těch dvou byl druhý gretchin jménem "Npug Rozhledna" a grot "Loocg Mina". Krom pod-orků, se v jednotce comandos nacházelo dalších třináct orků. Všichni jedineční. Tím, či jiným způsobem. Když je Qarrzo verboval, vtloukal jim do hlavy znovu a znovu svá pravidla, která opakoval tak dlouho, dokud mu je každý ork nedokázal zopakovat zpaměti...nebo mu nepraskla lebka. Doslova.

Qarrzo si musel přiznat, že do doby než dostal svých třináct orků, dalších třicet se válelo někde mrtvých s velkým obtiskem jeho boty v obličeji a hlubokou dírou vně hlavy. Ovšem, všechno je jen otázka pokroku.

Nyní se orčí comandos plížil skrze porost tak hustý, až nedokázal jasně vidět před sebe. Jeho šéf jej poslal dopředu společně s jeho "chlopy", aby prozkoumal prostor před tlupou a vyčistil prostor od případných "překvapení".

Qarrzo se zle ušklíbl, když si uvědomil kolik lidských překvapení již našli a zneškodnili. Pomocí praskající "vysílačky", kterou měli orkové s jedním velkým sluchátkem přiloženou k uchu, byli schopni předávat prosté dva signály. Jedno tiknutí pro znamení, že prostor je "čistý", dvě tiknutí pro znamení, že je prostor "plnej". Tuhle lekci musel se všemi orky opakovat celé tři dny, než mu aspoň jeden z nich byl schopen zopakovat k čemu, že to ty dvě stisknutí jsou.

Po několika měsících naplněných bolestivým psychickým a fyzickým výcvikem, vyrazili na svou první opravdovou misi. Tehdy to bylo zneškodnění obyčejné elektrárny. Přesto. Zabili okolo několika tuctů lidí a dokonce těžce zranili jednoho mariňáka, který se za nimi krkolomně hnal do lesa jen proto, aby jej tam přivítala divoká sprška kulek z orčích ručník zbraní.

Qarrzo se opět divoce ušklíbl, když se ten parchant válel v kaluži vlastní krve a zoufale pálil do dávno prázdných křovin. V době, kdy dorazili jeho poskoci, byli orkové již dávno pryč a aby to nebylo málo nastražili mariňákům několik nehezkých překvapení. Na jedno takové překvapení Qarrzo narazil, když vystoupil z křoví a jeho noha se jako zasažená hromem stáhla a ztuhla. Pomalu zhlédl a uviděl tenký, natažený drátek. Pro jistotu udělal krok zpět, přiklekl a popadl své kleště, které mu obstojně nějaký ork vyrobil z kusů starého plátování nějaké lidské lodě. Byly to dobré kleště. Rychle si poradili s drátkem a comando pokračoval dále skrze hustý porost.

"Bahenní kůže" byla přezdívka, kterou si Qarrzo vysloužil jako průzkumník. Často proto, aby se vyhnul lidským hlídkám, přetíral svou zelenou kůži bahnem, aby splynul s okolím. A to jak vzhledem tak i smradem. Nikdy jej nenašli. Jediné co našli, byli jeho pečlivě schované nálože.

Pomalým pohybem ruky odkryl kousek listoví a rozhlédl se okolo sebe. Po pravé a levé straně jej s odstupem následoval zbytek jednotky. Všichni orkové svírali ve svých prackách své počerněné ruční zbraně a na orky až přehnaně pozorně prohlíželi okolí. Qarrza byl na své chlapy hrdý.

O nohu mu zašmátrala ruka a po kusech látky mu na ramena vylezl Žwig, který mu již divoce šeptal do ucha hlášení.

Mávnutím ruky k sobě pomalu svolal celou jednotku. Potom popadl gretchina za frňák tak silně, až zelený prcek bolestí zapískal. Vztekle s ním zatřásl, aby gretchina umlčel a pohledem zkontroloval, že někteří z orků hlídají prostor.

"Tak ty poloviční porco, znova a vod začátku.", syknul Qarrza rychle a pomalu odjistil pojistku na svém krátkém kulometu. Kulky slabě zachřestily.

Gretchin rychle zamával rukama, aby se bručící orkové utišili a hned potom začal tiše pištět, u toho si mnul svůj bolavý nos.

"Jé to ták jaks povídal šéfe. Fááákt že jo. Ti zatracení spodko-šleháci čekaj zakopaný v zemi na útok vod ksichtu. Maj tam kvéry šéfe. Velký kvéry. Velký bum, velký ratatatata, velkej bordel. Je jich tam tak....uhrm....", malý gretchin začal pomalu počítat. Někteří orkové se museli chytit za čelo, protože přestože si gretchin nahlas a pomalu čísla odpočítával, bylo to pro orky, jejichž velitel jim pravidelně byl do hlavy pažbou své zbraně, značně namáhavé a překvapivé.

"Třicét...šedm? Jo šedm." Dopočítal gretchin po zhruba třech minutách ustavičného čekání a netrpělivého podupávání.

Qarrza si promnul svou velkou bradu. Tři tucty nebyli málo. Jich bylo třináct, takže lidí bylo trojnásobně víc. A měli velký kvéry...pokud ten zatracený gretchin nelhal. Qarrza si stále s nechutí vzpomínal, jak moc se soptil, když poslal Žwiga na průzkum a on se vrátil s hlášením o gigantických bojových strojích a neprostupných stěnách keřů a rostlin. Místo toho se ukázalo, že zbabělý gretchin prchl sotva uviděl "nějaký" starý vrak, jehož obklopovalo několik lián. Tehdy poslal Qarrzův kopanec ječícího Žwiga vzduchem, přez třetinu tábořiště.

"Co vuděláme, šéfe?", zeptal se jeden z comandos. To byl "Gragb", Qarrzův ostrostřelec.

Inu ostrostřelec je možná silné slovo. Gragb byl jediný v celé jednotce, který dokázal dvakrát za sebou zasáhnou cíl o velikosti a šířce lidského těla.

Qarrza se divoce ušklíbnul a poklepal si velkým ukazováčkem na čelo. Jeho chlapy věděli co to znamená. Všichni si přez tváře přehodili maskovací šátky a svoje bágle s výstrojí přehodili rovněž maskovacími plášt, které byli tak silně zašpiněny bahnem a místní přírodou, až orkové téměř splývali s okolím.

Zatímco si orkové zběžně zkontrolovali své střelné zbraně, věnoval Gragbovi Qarrza temný, vychytralý pohled.

"Použijem ověřenou orčí taktiku a vobejdem je zleva. Tam si hezky položíme zadky na zem a počkáme až příjde zbytek tlupy. Jakmile vymžiknou naši chlopy palice z trávy a lidi začnou střílet, roztrháme je na kusy!"

Gragb o tom na chvíli přemýšlel. No orka krátkou chvíli. Dle lidských měřítek to byli minimálně dvě minuty.

"To je fakt chytrý šéfe!", řekl Gragb uctivě a po boku svého šéfe vyrazil kupředu skrze křoviny. Jejich pláště a těla zmizela v nekonečných výhoncích a křovinách. A nikdo, ani bystré oči adeptus astartes, by orky nenašli. Našli by je až ve chvíli, kdy by jim comandos rvali své dlouhé nože do krků.

Byli přeci jen comandos.

První díl, napsal Deusn