Andor.cz - Dračí doupě online

Nikdy Marigold nepoužil ve svých vyjádřeních modální slovesa či formulace typu: musíte, máte povinnost apod. Ve svých promluvách se chová eticky (nejen podle publicistických norem), drží se kritického hodnocení díla, neatakuje svými reflexemi vůbec autora a jeho posuzování; o násilí nemůže být ani řeč. Výroky jistého komentátora jsou opakovaně nepřesné a v oblasti poezie samy o sobě jsou bezvýznamné.

jenom zareaguju-at se nehadame...

a myslim, ze nam eMkum, Beckum a Eckum je jedno co rika Redidlo (a je nam to jedno, jen se chci vyjadrit). Nekazeme nejaky kanon versu. My nabizime nasi radu, zkusenost a znalost- nedelame si patent na rozum) a nenutime radu...
Ano jsme starsi pani a milujeme sve vzorce, ale v katovne radi poradime.
Mejte nas radi nebo ne, jsme tady... a radime... a vzdy radi pomuzeme s rozvojem- nehonime si ega, nepotrebujeme to... pisem,protoze chcem;)

Mě se to moc nelíbí... má to rytmus jako dětská říkanka navíc taková co ji slyšíš a pustíš z hlavy. Po napsání jednoho řádku textu si pamatuju akorát, že se to jmenuje "Chrt", ale o čem to bylo fakt nevím.
Moje hodnocení se ztotožňuje s hodnocením pode mnou. Od tebe asi nejslabší.

Jinak když už bych se měla vmísit do konverzace níž, poslední dobou otevírám články ne abych si přečetla dílo, ale spíš diskuzi pod ním. :D Kdo ví proč, přijde mi to občas daleko zajímavější a tak nějak... živější. :D

Zmíním se pouze krátce. Celé problematice by slušel vydatnější výklad.
Podle mě pořádně nevíš principy básnického rytmu a melodie. Nejsi ale sám, mnoho andorských pisálků se honosí zkreslenými „fakty“ o poetické filozofii, když dojde na rytmus. V základě je rytmus slepování hlásek do slabik, které jsou v provázaných soustavách a které mají repetici ve fázích; jinak řečeno opakují se ve frekvencích, periodách. Podílí se na něm mnoho faktorů, mj. zvukosled (další veličiny rytmu si případně dostuduj z teoretických knížek, kdybych měl jednotlivé konstanty rytmu tady psát, zahltil bych okna komentářů a Knihovna k tomu neslouží). Zvukosled kouzlí s libozvučnými (eufonickými) a nelibozvučnými (kakofonickými) hláskami. Mezi ty kakofonické patří obecně sykavky. Běžný básnický text (ve vázaném i volném verši) je prodchnutý vyváženým poměrem tonálních a atonálních hlásek. V praxi se setkáš hodně s kompozicemi, jež preferují eufonický tah veršů, také se můžeš zkřížit s kakofonickými kompozicemi, a pak existují takové, které mají za rutinu mix kakofonie a eufonie. Pro ilustraci a pro určité srovnání si přiberu pasáž z Halasova Zpěvu úzkosti:

Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon
Čí ruce ho rozhoupaly
Francie sladká hrdý Albion
a my jsme je milovali

Když zacílíš na první verš z uvedené strofy, střelí tě do očí aliterační kakofonická zvukomalba. Slabika „z“ je na deseti slabikách 6x (verš je delší než tvůj oktosylab). Kyselou melodii kakofonie ale Halas ihned zjemňuje tím, že nejen to zet figuruje v každém slově jako náslovná rýmová hláska, ale zmohutňuje rytmus opakovací figurou epizeuxis (ihned tatáž slova opakuje a zasahuje do rytmu tím, že tempo básně mírně zpomalí a nechává tu kakofonii doznívat, aby získal trochu čas a prostor to uchlácholit – jen okrajově, opakovací figury mají mj. rytmickou funkci). Aliterační hláska v obecné rovině verše má převážně eufonický ráz ve zvukosledu, a tady otupuje přílišnou dominanci kakofonie, a to podtrhuje podpora jasných eufonických samohlásek dlouhého í či e jako je ve slově ruce (c je kakofonická hláska). Takže přemrštěnou moc kakofonie ihned redukuje hláskovým uměním, mixem eufonie a kakofonie, ale zároveň dalšími věcmi (a ty také mají odraz na rytmu a melodii): 1) rozvržení verše, strofy a kompozice (tj. v případně verše delší verš při velkém objemu kakofonických hlásek, bezprostřední interakcí s jinými typy hlásek. V případě strofy jde o polymetrické rytmické impulsy, které stejně jako ty hlásky mají pravidelné periody, vzorně střídá 10 slabik a osm slabik ve střídavém schématu. Celou kompozici tu nemáš, ale první verš Zvoní zvoní …a celá strofa stojí v celé básni jako refrén. Opět opakovací efekt, který tiskne kompozici rytmické a melodické schéma.
2) Mistr verše udělá melodický kontrast v dalších verších – tady ve třetím a čtvrtém verši Halas nakumuluje pro změnu eufonické hlásky, když první verš přeplácal kakofonií a dá tomu rytmický a melodický kanón, k němuž se vrací. Napěchuje tam mj. eufonické l a j a dá je hláskově i do koncových rýmů, aby komplexní vyznění bylo harmonické. Ani drsnost a přebujelost kakofonie, ani nadvláda eufonie. Na živém přednesu je to až mírně trylkovité a trošku zpěvné.
Ale ve tvém případě všechna „s“ ve verši nejsou na pozici aliterace, nejsou v posloupné soustavě s dalšími hláskami ve strofě, o celkové kompozici se vůbec nedá mluvit, a to i přesto, že „s“ se splétá ihned s „e“, přesto „se“ není v důrazové opakovací fázi. (Je v celé kompozici kromě toho verše Pes se se… jiný verš, kde bys měl třeba čtyři až šest sykavek stejného druhu v podobné důrazové sekvenci jako Pes se se..? Ne, není. Ten verš rytmicky vybočuje, je arytmický v kontextu s celkovou kompozicí, nemáš ho jako refrén atd. Prostě zbloudilá konstrukce. Jedno selhání rytmu ve striktním vázaném verši? Ne, přijde další rytmická a melodická facka – osiřelý "kakofonický" rým chrt – smrt na koncové pozici, jež je ve vázaném verši rytmicky velmi klíčová, a zejména v oktosylabu.
Když jsme u osmislabičníku, tak jen z historického prizmatu poezie je tvá aplikace šesti s na osmi slabikách…promiň…ztřeštěnost. (Je vůbec otázkou, zda jsi toho v poezii života dokázal hodně, když nepřemýšlíš o tom, zda máš či nemáš morální právo prznit tradici v poezii). Oktosylab je nejen v českých zvyklostech kategorie sama pro sebe. Je ikonou eufonického verše; musel bych hodně dlouho slídit v mé „skromné“ knihovně, zda vůbec někdo servíroval to, co ty. V českém baroku je módní v poezii, líbí se např. Bridelovi v duchovní lyrice, struktura oktosylabu je v dramatu Mastičkář atd. Síla eufonie na oktosylabu je přirozená pro baladické verše (Tvůj chrt baladou není ani obsahově, ani rytmicky, ani melodicky). Desítky let a přesto není staromódní, když si ho dovolí použít Seifert v roce 1949 v Písni o Viktorce. Ale předtím jsou v takových klenotech balad, jako je Erbenova Kytice nebo Dykova Milá sedmi loupežníků. Nikdo z nich (a mnoho dalších) si nedovolil do oktosylabu včlenit to, co jsi zařadil ty, v takové objemné rytmické neuspořádanosti a drsnosti (jde o kvantitu). Proč asi? Protože slušný básník je citlivý, nechová se bezmyšlenkovitě, řídí se intuicí, šestým smyslem, není cynický k základům poezie, neboť je v nich nesmrtelná síla.
Samozřejmě, oktosylab není dogma, chlubí se rozmanitými modifikacemi, ale u tebe trpí oktosylab splývavostí rytmu, melodie. Jako bys líbal něco krásného a vzápětí tě šokuje facka a ty netušíš, proč jsi ji slízl. Chrt prostě není harmonický a podepisuje se na tom to, že kašleš na úplné základy. Neztotožňuješ se s tím, že pro báseň je nutný nejen úmysl, myšlenka, sen, pocit, idea, ale i způsob zpracování, stylu a formy, způsob prezentace, způsob reflexe a skepse. Je to tvoje literárního pojetí a filozofie, neberu ti je, ale jako subjekt se mi moc nelíbí, protože vím, že to jde i jinak.
Nějak naivně věřím, že ty máš na to, zpětně se podívat a popřemýšlet. Nad těmi neutrálními a nic říkajícími slovesy (v Leviatanovi obzvláštně silně), které opravdu stačí puberťákovi, ale básníkovi nestačí ani 20000 slov. Chválit můžu zatím tvoji vytrvalost a snahu hledání. Sem tam myšlenku, záchvěv hravosti, vtipu. Ale charakter těch vyjádření má obsáhlé rezervy. (Jo, sykavky jsou fajn, ale všeho moc škodí. Krása je kolikrát v uměřenosti).

Krucinál! Já vím jak to teď je s těmi nonsensy... všichni, nebo většina si myslí že jich je už moc... ale prohohy ve všech svérách! Tohle je příšerné, absolutně základní chyby kterých ses nedopustil ani v těch nejhorších dílech, myslím že začínáš kypět kvantitou a zapomínáš na kvalitu. Beredur ti chyby vyčetl dostatečně a já až na opravdu nevkalitní rytmus nevídím nic dalšího co by bylo třeba vytknout.... Možná asi slovní zásoba, která se tak nějak uzavírá do kruhu obyčenjnosti. Čert to vem. Tohle je potřeba překopat od základů....



janajane555 - 03. listopadu 2014 20:52
Jako vážně jsi použil(a) "řádkami"????
Každopádně k tvému celkovému komentování. Poslední dobou hodně pracuji s mladými (především ) autorkami, sám se zdokonaluji v modernismu a futurismu a pomáhám ostatním tam kde se cítím být pevně postaven za svůj názor. A mohu ze zkušenosti říct že chvála je to nejhorší co autor může dostat.... Ano je třeba ukázat na pozitiva, ale jen pokud jsou skutečně výrazná, nebo důležitá v rozvoji autora. Chvála málokdy posune autora vpřed, naopak ho uzemní na místě ba dokonce stáhne dolu. Jakmile si o sobě autor začne myslet kdo ví co, ztratí na sebe nároky.... Já osobně jako autor jsem na sebe neskutečně přísný a vyčítám si každou chybu kterou udělám... a Beredur s Margoldem mi pomáhají si chyb všímat jedině tím, že na ně poukážou!

"pes se se souhlasem sklání"

Jako kakofonii mám překvapivě i rád, ale dát na oktosylab (verš o osmi slabikách) slova se šesti s, nehledě na to, že další slovo začíná další kakofonickou hláskou s, je opravdu scestné. Projekt oplývá velkým množstvím sykavek a kakofonickými rýmy, které nejsou neutralizovány jinými podpůrnými prostředky. Neupravíš slovosled, nepomůžeš si rytmickou kombinací hlásek j či l se samohláskami atd. O tvém užívání sloves raději nemluvím. Spojku však máš absolutně nemelodicky posazenou. Dál raději nepokračuji, dotýkám se jen lehce lexikálních, morfologických a fonetických zvyklostí, ale i to stačí k tomu, že verše jsou to mizerné.
Spoléhat na to, že uděláš obsahovou látku na triviálním popisu a případně na "gradaci" běžných přídavných jmen je také naprosto mimo. Takových popisů bez šťavnatých dialogů je nejen na internetu mraky a jsou daleko vyzrálejší. To opravdu nemáš na víc, než si třeba bláhově myslet, že soudobá poezie si hravě vystačí bez respektu k básnickým (jazykovým) pravidlům?

Mi se to líbí.
Tuhle chápu :)

To jako vážně? Poslední tři pokusy - ano pokusy, ne básně jsou tragické. Těm dvěma před tím jsem se vyhnul, nechtělo se mi vytýkat zcela očividné věci- už jen proto, že je ti to nejspíše jedno. Ale tady už sem prostě neodolal.
Je mi jedno, že nechceš psát vysokou poezii (nikdo to po tobě ani nechce), ale tohle je tragédie- když už chceš psát něco co je rýmované, tak ať ty rýmy za to stojí, ať to má rytmus a melodii. Originální slova a ne tohle, tohle je báseň pro kluka páté třídy.
Celkové použití obratů je tristní a klopýtavé, rýmy používáš ne pro plynulost, ale aby byly.
Zkus si to po sobě párkrát přečíst, než sem něco hodíš. Protože tohle je opravdu nečitelné a nic to v člověku nenechává - krom pachutě na jazyku.