Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

StromOblíbit

look_and_she_her____by_thelastunicorn9938.jpg

Autor: Ceressiass

Sekce: Povídka

Publikováno: 23. prosince 2014 23:26

Průměrné hodnocení: 10, hodnotilo 7 uživatelů [detaily]

 
Malá, téměř nevinná vánoční story ze světa Warhammeru 30 000, obsahující minimum sprostých slov a maximum vánoční atmosféry.
Šťastné a veselé!
 
Tento příběh začíná, jako mnoho jiných vánočních příběhů, zcela nevinně. Stromem. Stromem, který dělá to, co obvykle stromy dělávají – prostě stojí tam, kde zrovna stojí. Tento konkrétní strom v tomto konkrétním případě stojí zrovna uprostřed jednoho z těch velkých sálů paláce na Teře. Píše se třicáté milénium, velká křížová výprava lidstva ještě zdaleka není na svém vrcholu a Horus je jen standardní primarší podržtaška Císaře – a zrovna se slaví svátky. O přesném názvu těchto svátků se pro jistotu nebudeme zmiňovat, už proto, že na každém světě jim během Dlouhé Noci začali říkat jinak, takže se kvůli tomu i sami primarchové nejednou pohádali. Traduje se dokonce, že Jaghatai Khan hodil po Guillimanovi koně poté, co se jej neúspěšně snažil přesvědčit, že se slaví „Svátky větru,“ přičemž Guilliman kontroval, že větry mít teda bude, pokud tuhle kobylu hodlá sežrat o Svátcích celou sám. Pravděpodobně se ale jedná jen o jednu z mnoha historek, které se doopravdy nikdy doopravdy nestaly a terranští remembranceři si je takříkajíc vycucali z prstu, když chtěli demonstrovat proti svátečnímu násilí na zvířatech.

Ale zpět k našemu stromu. Ten strom totiž – není sám. Vlastně okolo něj panuje čilý ruch. Čilý ruch ve zkumavkách vypěstovaných členů císařské familie, kteří se rozhodli, že se budou věnovat přesně těm věcem, kterým se rodina v předvečer onoho svátku věnovat má. Zdobení stromu! A to bez pomoci servitorů a výdobytků moderní techniky. K Magnusově pohoršení také bez magie – a nakonec i bez štaflí. Což dokazuje oproti ostatním poměrně drobný primarcha Fulgrim, balancující na Horových ramenou. V ruce drží několik skleněných ptáčků s flitry postříkanými peříčky a snaží se je umístit kdesi nahoru, kam evidentně nemá šanci dosáhnout.
„Tak drž přece! Nemůžu to zavěsit, když se pode mnou pořád kymácíš a hemžíš!“
„Já ti za to nemůžu, že seš malej! A vůbec, kdybych ti odminule nedlužil laskavost, tak ti tady štafle vůbec neď – au, opovaž se mi šlápnout na hlavu!“
„Ty nic nevydržíš, stoupni si na špičky, zakloň hlavu a já ti vylezu na obličej, stejně už tam není co zka….ááááááááááá!“
Fulgrim i s ptáčky je setřepán na zem, až to o mramorovou, slonovinou a zlatem vykládanou podlahu zaduní. A taky zazvoní, protože shodou nešťastných okolností anebo Horovým záměrem, spadne přímo do tácu cukroví, který byl položený na zemi, hned vedle nahastrošené sváteční tabule.
„Který idiot tady dal ten tác!“
„Ty,“ vykoukne z druhé strany stromu, který, jak jste jistě pochopili, rozhodně není malý, blonďatá hlava. „Říkal jsi, že se snažíš vylákat Konráda zpod stolu na cukroví!“
„Konrá-“ zbytek zamýšlené možná i věty zanikne ve chvíli, kdy se vedle na zemi sedícího Fulgrima vynoří zpod ubrusu hubená, bledá a sukovitá ruka s pokroucenými, neudržovanými, špinavými nehty a stáhne si zpátky do svého temného místečka jeden z rozházených vanilkových rohlíčků. „ÍÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!“

Jenže primarchové nejsou jen čtyři. Vlastně jich je, alespoň podle toho, co nechal slyšet Císař, větší množství, než by bylo potřeba. A rodina musí držet pospolu, takže se, jak to tak už vypadá, slézají v místnosti, jako švábi na pivo. Ve dveřích stojí Lorgar, který projednou své šedivé roucho mdlé barvy vyměnil za ostře rudý model s bílými lemy. V ruce drží zpěvník a za ním cupitá celý sbor jeho Nositelů slova, cestou zpívající koledy.

Lorgar: „Hore, Sanguinie, Fulgrime! Slyšel jsem odsud poměrně nevábné skřeky, které by si někdo bez hudebního sluchu mohl zaměnit i se špatným zpěvem hvězdiček z Merických úlů! Přišel jsem koledami podpořit tento nelehký úděl, který jste vzali na svá bedra! Stavění stromu! Tak tradiční a krásné. Tak dýchající celou tou atmosférou… toho svátku.“
Fulgrim: „Čemu říkáš špatný zpěv, já umím zpívat…“
Sanguinius: „Vlastně jsme ten strom nepostavili my, to Perturabo, my ho jenom zdobíme.“
Lorgar: „Jak šlechetné, mí bratři! Taková spolupráce, taková krása! … kde je Perturabo?“
Fulgrim: „Šel sehnat svařák.“

Horus: „Lorgare, ta červená ti sluší, možná bys měl zkusit takhle nějak přebarvit zbroje celé legie.“
Fulgrim: „Taky mi vždycky přišlo, že ta šedá je trochu ekl.“
Lorgar: „Všeho dočasu, bratři moji. Všeho dočasu. Však přijde den, kdy možná zvážím změnu barvy, abych potěšil… um… Horovo oko.“ S těmito slovy Lorgar protáčí očima a nahání celý svůj sbor do řady. Těm trošku pomalejším ještě otočí zpěvníky tak, aby je neměli vzhůru nohama a sám se staví do čela před část své legie, zpívajíc „Dlouhou noc, nesvatou noc,“ píseň, která podle všeho mapuje první krůčky Císařovy cesty za znovunalezením a sjednocením lidských planet pod jednou vlajkou.
Sanguinius, který se zdobením stromu ve větší výšce díky svým andělským křídlům samozřejmě neměl problém, mezitím přistál na zemi, posbíral popadané ptáčky a vrazil je tiše brblajícímu Fulgrimovi zpátky do rukou, načež posbíral a dal na tác zpátky i to cukroví s tím, že na těch červených zbrojích se mu něco nezdá, že to nezní jako legrace a vůbec je to jednak porušení jeho autorského práva a druhak mu na celém tom „jednoho dne“ podniku něco smrdí.

Těžko říct, jestli mu smrděla vize temné budoucnosti, anebo za jeho čichové vjemy mohl někdo jiný. Někdo jiný, kdo do místnosti vtrhl, jako velká voda. Angron.
„PREJ TU DĚLÁTE DO STROMŮ! JÁ CHCI TAKY RUBAT STROMY S VÁMA!“
Angron je z bratrů nejblíže popisu „takové fakt obří hovado.“ V obou rukou třímá sekeru a zdá se, že je vyhlídkou na rodinnou pohodu nadšen – i když si ji asi představuje úplně jinak, než celý zbytek rodiny. Kolednický sbor na chvilku kakofonicky zavrávorá, ale veden silnými hlasy Lorgara a prvního sboristy Ereba se ihned vrátí do správné tóniny.

Fulgrim: „Ty páchneš.“
Angron: „Mytí je pro sraby a buzny! Co to vůbec máš? Skleněný ptáky? Co s nima jako budeš dělat, ha?“
Fulgrim: „Patří na stromeček!“
Angron: „Stromeček! Ozdobičky. Píčovinky a cukrovíčko! Buzničky a bydlenky ovládly Slunovraty!“
Horus: „Hehe he hehe…“
Sanguinius: „Ty se nesměj, podle téhle teorie seš taky buzna.“
Horus: „Tak to prr, já jsem bydlenka.“
Fulgrim: „A co to je?“
Horus: „To nevím, ale aspoň to není teplý.“
Oba zbývající bratři, označení Angronem za „buzeranty“ pokrčí rameny a pokývají hlavami ve stylu „hmm, fair enough.“ Mezitím Horus bere Angronovi sekeru, což se neobejde bez adekvátního ne moc artikulovaného řevu, který tento primarcha pokládá pravděpodobně za „argumenty podložené vysvětlování, proč se sekery nemůže vzdát a proč je třeba rozrubat v kruhu rodinném tento strom, zakončit to oslavným řvaním, žranicí a třeba i nějakým tím řeckořímským zápasem, protože takhle se svátky přece slaví. A kdo zlomí kmen holýma rukama, ten je největší rubač a musí být celou noc uctíván.“ Jenže to mu samozřejmě neprochází. To vše za doprovodu písně o rolničkách a custodech zlatičkých, kteří jim dali hlas.

Nakonec se Angron přeci jen sekery vzdá a vymění ji za svařené víno, přinesené Perturabem. Sice zmíní něco o vínečečečku a svařáčíčku a ovocíčku a sračičkách, ale ovocíčko neovocíčko a sračičky nesračičky, svůj kelímek skoro spokojeně vyexuje. Perturabo jde zbytek varny, která je, jako vlastně vše v Impériu, zlatá a velmi kýčovitá, zdobená orlem na vrcholku, položit na stůl a cestou šlápne do tácu s cukrovím, který leží na zemi, vedle stolu. Cukroví se rozletí v ne úplně kulatém radiu dvou metrů po podlaze.
Perturabo: „Který blbec tady dal ten tác!“
Sanguinius: „To Fulgrim ho tam dal. Chce vylákat ven Konráda.“
Perturabo: „Konrá-fujtosemselek!“ Mohutný primarcha uskočí i s varnou v rukou, když se mu okolo kotníku protáhne hubená, bledá a sukovitá ruka s pokroucenými, neudržovanými, špinavými nehty a stáhne si zpátky do svého temného místečka jeden z rozházených vanilkových rohlíčků.

Fulgrim, mumlajíc něco o tom, že on není žádný blbec a Konrád si vlastně taky zaslouží slavit svátky a jíst cukroví, jako všichni civilizovaní bratři, kromě Angrona, samozřejmě, táhne Hora zpátky ke stromu a do rukou mu uraženě vráží krabici ozdob s tím, že s takovou to nikdy nebude hotové a že zatím mají nazdobenou tak půlku a když to tak půjde dál, tak se ke světýlkám a řetězu dostanou nejdříve pozítří – a to už bude po Štědrém dni. V pozadí pak zní sborově koleda „objevil se Císařpán, radujme se.“ Sanguinius ve volné chvíli posbírá cukroví z podlahy a dá jej zpátky na tác, kam patří.

Angron: „Co je to kurva Štedrej den?“
Perturabo: „To je, bratře, den, který je …štědrý.“
Sanguinius: „Všichni si sedmene ke stolu a budeme společně jíst-“
Fulgrim: „-což bude tradičně fiasko-“
Sanguinius: „-a pak se sejdeme všichni u stromečku-“
Angron: „-je to strom, buzno-“
Sanguinius: „-a dostaneme od Otce dárky.“
Horus: „Třeba nové titány, jako vloni.“
Angron: „Jasně, magoři. Jen mi tu věšejte bulíky na nos. Pod strom se žádnej titán nevleze. Co kurva, titán se ani neschová do lesa, kdyby to někomu třeba náhodou někdy v budoucnu nebylo jasný.“
Perturabo: „No, jsou tam jejich modely. Mají tak čtyřicet až sedmdesát centimetrů. Ty pravé pak pošle Mars tak o týden později.“
Angron: „A k čemu jako nějaký posraný modely, he?“
Fulgrim: „No asi mají symbolizovat ten hodnotný dárek, který je příliš velký, než aby se sem vlezl!“
Horus: „Houby. Můžeš si s něma hrát. Vloni jsme oškubali strom, udělali z toho terény, vzali kostky, Guilliman vymyslel pravidla a…“
Sanguinius: „A pak jsme zjistili, že ty větve, které jsme použili, pochcal den předem opilý Russ.“

Dalších pár desítek minut je vyplněno vzpomínkami na hru s titány, na loňskou večeři, zdobením stromu, zpěvem a pitím vína. Konečně se zdá, že jsou všichni sklenění ptáci na svém místě. Spokojený Fulgrim z krabice vytahuje fialový péřový řetěz, připomínající spíše boa. Protože letos jsou prý ptáčci v módě a psali to na novinkách. A Otec Císař mu dovolil zvolit ozdoby na stromeček, jaké on sám uzná za vhodné a tak to bude hezké a moderní a esteticky hodnotné dílo, navržené umělcem. Angron mlčí, zjevně již vyplýtval svou slovní zásobu, točící se okolo gayů anebo už ho nepřekvapuje ani to boa.
Sbor mezitím „nese noviny, poslouchejte.“
Do místnosti bez většího humbuku vpluje Alpharius a téměř nepovšimnut si u stolu nalívá svařák, popíjí a sleduje dění okolo.

„Můžete mi bratři říci, co je to tady za kravál?“ A ve dveřích stojí – kdo jiný, než Rogal Dorn. S tím svým výrazem, který někdo nazývá „Kirsten Steward“ a někdo jiný třeba znuděný, provokativní xicht.
Fulgrim: „Zdobíme stromeček!“
Dorn: „Máte ten strom nakřivo.“
S těmito slovy se otočí a odchází pryč. Jen tak.

To samozřejmě některé dopálí. Zatímco Perturabo po něm hodí prázdným kelímkem od svařáku, Angron přiběhne ke stromu, chytí jej za kmen a začne jím lomcovat ze strany na stranu, řvouc „TAK UŽ JE TO NAROVNO, TY ČŮRÁKU? UŽ JE POSTAVENEJ DOBŘE? CO?“
Ptáčci se sypou ze stromu, jako první zimní sníh a padají na zem, doprovázeni cinkavými zvuky tříštěného skla. Fulgrim hystericky pláče, že mu všichni zkazili Svátky Dokonalosti. Sanguinius jej uklidňuje, že to bude v pořádku, nerozbili se přeci všichni a nějak se to určitě vyřeší. A že mu třeba letos dá i svého titána, pokud přestane plakat. Horus odtahuje vzpouzejícího se a nadávajícího Angrona od stromu. Perturabo vyběhl kamsi za Dornem.

Alpharius: „Kluci, támhle vám spadla hvězda z vršku, já ji zved- kurvakdonazempoložiltocukroví!“
Fulgrim: „To-“ popotáhnutí nosem a zavytí „-to já. Chtěl jsem vy-vylákat Konráda!“
Alpharius: „Kon- ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!“

 

Komentáře, názory, hodnocení

Agrus - 20. června 2016 19:19
lucifer8935.jpg
Angron: „Jasně, magoři. Jen mi tu věšejte bulíky na nos. Pod strom se žádnej titán nevleze. Co kurva, titán se ani neschová do lesa, kdyby to někomu třeba náhodou někdy v budoucnu nebylo jasný.“

Šampion boha krve tehdy nemohl tušit, že se narodí tactical genius.
 
Ceressiass - 25. prosince 2014 09:49
look_and_she_her____by_thelastunicorn9938.jpg
Lina - 24. prosince 2014 23:20
:D to jsem ráda, že jsem lidem udělala radost. Do Silvestra mít moc času nebudu, ostatně i todle jsem psala v noci a dost narychlo, abych to vůbec stihla, i když to v hlavě bylo hrozně dlouho - ale rodí se mi takový malý nápad s Velikonoční tématikou, tak možná zajíčci a vajíčka :D
 
Lina - 24. prosince 2014 23:20
edopruh037115.png
Weeeeeeeeeeee!
Toto zdvihne človeku náladu :D Nesmiem sa smiať, mám migrénu jak prasa, ale to sa nedá! Môžme očakávať aj rodinného Silvestra? :D
 
Kečup Heinz - 24. prosince 2014 03:33
ultimate-gremlins-stripe-feat (4)6237.jpg
Ceressiass - 24. prosince 2014 00:37

afkone - 23. prosince 2014 23:57
Tak to prr, myslím, že to dopadlo šťastně a vesele, nejlíp, jak jen mohlo, prostě pravý hejty end.
 
Ceressiass - 24. prosince 2014 00:37
look_and_she_her____by_thelastunicorn9938.jpg
afkone - 23. prosince 2014 23:57
..ano! :D prostě ta chvíle, kdy víš, že je veškerá tvá snaha marná a cesta do pekel byla dlážděná čistými úmysly a tak vůbec!


Tellsek - 24. prosince 2014 00:34
Proto se nikdy větší počet primarchů dlouho nezdržoval na jednom místě. :D
 
Tellsek - 24. prosince 2014 00:34
thority_by_ceressiass-d512vv28028.jpg
Jako bych viděl klasický den ve třicátém mileniu :D
 
afkone - 23. prosince 2014 23:57
images (2)6435.jpg
Úplně to má tu pravou warhammerovou atmosféru, kdy s každou další snahou, byť vánoční, nevyhnutelně přichází pád, marnost a zoufalství temné budoucnosti! :D
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.070395946502686 sekund

na začátek stránky