Andor.cz - Dračí doupě online
Knihovna
Legenda o Azul DunaruOblíbit
 | Autor: AngelosSekce: PovídkaPublikováno: 25. prosince 2014 17:37Průměrné hodnocení: 8, hodnotilo 3 uživatelů [detaily] |
Jsou prázdniny. Hodiny ukazují 14:34 a já stále ležím v postely a učím se o starověkém Egyptě a prohlížím si obrázky necromantů... a pak přišel obrázek. Koukám se na něj a hle! Nápad. Zapnul jsem po dlouhé době Andor a začal psát... začal vytvářet. Začal tvořit příbě o vzestupu i pádu mocné Sluneční říše, která nakonec padla do temnoty.
Už je to pár měsíců, co jsem začal psát a baví mě to... ale zlepšuji se v tom? Jsem v tom dobrý? Proto jsem se také rozhodl publikovat tuto legendu a poprosím vás, jestli si už najdete čas na přečtení, aby jste můj článek ohodnotili a napsat svůj názor na něj.
Neodmítnu žádnou kritiku, ani radu na zlepšení :)
Už je to pár měsíců, co jsem začal psát a baví mě to... ale zlepšuji se v tom? Jsem v tom dobrý? Proto jsem se také rozhodl publikovat tuto legendu a poprosím vás, jestli si už najdete čas na přečtení, aby jste můj článek ohodnotili a napsat svůj názor na něj.
Neodmítnu žádnou kritiku, ani radu na zlepšení :)
Legenda o Azul Dunar
"Před dávnými časy se na jihovýchodě země rozkládala mohutná říše. Azul Dunar... Sluneční císařství. Tato říše neměla mezi jinými obdoby. Nádherná architektura měst z pískovce, nádherných paláců a chrámů vykládaných zlatem, svým stylem a architekturou připomínala starověký Egypt. Překrásná písečná města se chránila za mohutnými hradbami, které ještě nikdy nebyly pokořeny. Silná armády i hospodářství. Těžba drahých kamenů a předměty z nich vyráběné se rovnali těm elfím, ba dokoce i šperkům trpasličím. To byla tvář starodávné Říše slunce a východu, nejmocnější říše své doby, byla ve svém zářivém úsvitu, za vlády Khaldena, zvaného Azul: Slunce."
"Byl to nejmocněší císař všech dob. V jeho válečných mladých letech se rozloha říše zdvojnásobyla. Za starších let míru se také prokázal jako výborný vládce. Stavěl chrámy slunečnímu bohu, potronu říše, ale také domy a nemocnice pro prostý lid. Za jeho vlády nikdo nehladověl a i když někdo neměl domov, mohl jít do chrámu, kde byl ubytován a zaměstnán... Pokud prokázal nadání i vzděláván. Byly to zlaté časy... Každá říše zažla svůj vzestup... Ale i pád... a ten jež se konala v Azul Dunaru, byl stakně tak náhlý, jako jeho vzestup."
"I přes to, že byl císař uznáván, jako syn slunečního boha, byl stále smrtelný, jako každý jiný a jeho čas odchodu se neodvratně blížil. Ale nastal problém. Barbarští nájezdníci ze severu vycítilu slabost Sluneční říše. Císař Kalden Azul byl stár a nesachopen boje a jeho následník, jediný milovaný syn, Kaltet byl příliš mladý a nezkušený, než aby vedl armády. A tak císař vložil veškerou naději a víru do rukou svých generálů. Ti ale také využili císařovi slabosti a vzbouřili se. Celou říší začala zmítat občanská válka, jak se jednotliví generálové a šlechtici zrazovali na nechávali se na pospas barbarům, kterým dobývání Říše ještě usnadnili. Na samotného císaře a jeho syna byl spáchán atentát. Císař zemřel t rukou svých vlastních lidí, ake jeho syn byl díky kněžím zachráněn a odvezen do chrámivého města Axadu, obývaného převážně kněžími, kteří byli stále věrní královské rodině."
"Zde se Khaltet vzdělával a učil se magii i správnému vládnutí. Kněží v něm ale vycítili nenávist, zžírající jeho srdce. Nenávist k vrahům svého otce a k barbarům a rebelům sužující zemi, která byla poprávu jeho... Ale pád Azul Dunaru nebyl nic, v porovnání s tragédií jeho znovuzrození..."
"Říše byla rozdělena na čtyři frakce. Úrodný sever země byl v rukou severských barbarů a jejich náčelníků. Západ byl v pevném držení jednoho z rebelských generálů, tato země oplývala především nerostným bohatstvím a udržovala obchodní styky se zemí středu, která udržovala aktivní a celkem silnou armádu. Malá země na východě byla ale stále věrna princi... Ale to nestačilo a princ to moc dobře věděl. Hledal jiné cest k moci... Temné cesty..."
"Jednou odešel do pouště s příslibem, že se vrátí. A on se vrátil. Po devíti letech se vrátil a byl obklopen černým pískem. Kněží se zděsili...
Princ si sebou přinesl písek ze záhrobní pouště, říše Podsvětí, kde vládne bůh temnot. Říká se, že Khaltet uzavřel smlouvu s bohem smrti a zaprodal mu svou duši, výměnou za moc. A tak to také bylo. Princ nechal písek vsáknout do svého těla. V tu dobu ztratil vše, co ho činilo člověkem. Už nebyl živý, ale ani mrtvý... Stal se vťelením temného boha smrti a poslem záhubi.
Když to udělal, tvář slunečního boha se odvrátila a nastalo zatmění, temné mraky zahalily nebe, město ze zlatavého pískovce, ve kterém princ přebýval zšedlo a kamenné stavby zčernaly, sochy boha slunce vystřídaly hrozivé vyobrazení smrti a lidé v městě se změnili dle příkladu svého pána."
"Tak se zrodil Císař... a vypravil se ze svého nového hlavního města na východě, aby si vzal to, co mu patří. Tam, kam dopadla jeho noha, zlataví písek zšednul a roztliny uschly. V čele svých nemrtvých služebníků se prohnal zemí, jako nezastavitelný příval. Armády říše středu byly zadupány do země a jejich mrtvý bojovnící povstali po velním Císaře. Ani říše na západě nemohla odolat moci Císaře, který povstal, jako nemilosrdný duch pomsty. Pak už zbýval jen sever. Výpady barbarů proti nemrtvým služebníkům Císaře byly bez účinku. Kdokoliv vyrazil do šedé pouště, nevrátil se, nebo se vrátil šílený strachem. Ale pak se armády Císaře obrátily na sever."
"Žádný ze zrátců, nebo uchvatitelů Černou válku nepřežil. Města se změnila na temné Necropole a uprostřed každé z nich se tyčil černý monolit, jako chrám boha smrti. Lidé se změnili v nekonečné zástupy nemrtvých služebníků svého Císaře Khalteta."
"Když byla celá zem dobyta a barbaři vyhnáni zpět do hor, na hranicích země byly vytvořeny černé obelisky se symboli boha a pomocí mocných zaklínadel odpuzovali strachem všechny, kteří by se do temné pouště odvážili."
"Ale jak plynula léta a staletí, celá civilizace se uložila ke spánku i se svým Císařem. Necropole zavál písek a obelisky ztratili své kouzlo... A tak bylo na Říši zapomenuto. Z reality se stala zkazka... ze zkazky se stala legenda... legenda o temnotě a smrti, spící v nekonečných zlatých písečných dunách a čeká, až příjde její čas."
Dovyprávěl Vypravěč a zavřel těžkou knihu, plnou černých kamenných desek, popsaných neznámím písmem. Pak zavanul chladný poryv větru a zvednul pár zrnek písku a oheň ve prostřed výpravy zaplápolal. Kolem něj vedle Vypravěče seděly vědci, žoldáci a dělníci... Všichni toužili naleznout tuto ztracenou civilizaci a objevit její tajemnství, magii a zlato.
"Ale to jsou jen povídačky, legenda ze severských kmenů a lidí z pouště." Prohlásil jeden ze žoldáků. Vypravěč se usmál a pozvednul hlavu v těžké černé kápy, která zplývala s nocí.
"Myslíš? Nu... To se brzi dozvíme."
Komentáře, názory, hodnocení
| ||||
 | Dreamcatcher - 08. ledna 2015 16:50 Byvala, ale uz neni. Zastavam nazor, ze dila zde zverejnovana jsou i vizitkou jejich autora. Proto uz nedelam zadne korektury. | |||
| ||||
 | Není jednou z funkcí knihovníků korekce textu? | |||
| ||||
| El - 08. ledna 2015 11:12 Děkuji za tvé pochvaly s gramatikou se stále tak nějak peru... Pokusím se to zlepšit. | |||
| ||||
 | Obsahově to rozhodně není zlé. Bohužel, celkový dojem kazí jaden překlep či chyba za druhým. Také si nemyslím, že by každý odstavec musel nutně začínat uvozovkami. Rozhodně máš pěknou představivost a potenciál, jen si dávat pozor na úpravu ;) | |||
na začátek stránky 