Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

SmyčkaOblíbit

aaaa_64_642970.png

Autor: Nargelas

Sekce: Povídka

Publikováno: 03. ledna 2015 21:15

Průměrné hodnocení: 0, hodnotilo 0 uživatelů [detaily]

 
Zmatení, nesmysly, kratší, mysteriozní
 
.. Muž se začal pomalu probouzet. Ležel na zemi u postele, první myšlenky patřily bolesti rozléhající se po celém jeho těle, ale nejostřejší bolest vycházela z temene hlavy.

Je dobrej nápad vstávat nebo ne?..

Na víčka mu začalo dopadat světlo a začínalo ho hřát. Dal si před obličej ruku a otevřel oči, naproti němu bylo okno skrz které dovnitř procházelo světlo. Naproti němu se na obloze rýsovalo slunce. Podle toho bylo jasné že je ráno. Bolest hlavy se opět ozvala a on sebou lehce škubnul. Trochu se nadzvedl, pak se posadil a druhou rukou si ohmatal temeno hlavy až našel zaschlý chomáč vlasů a pod ním bouli.
Sikl bolestí a stáhl ruku od boule. Rozhodl se postavit a porozhlédnout po pokoji.
Nic.
Krom postele s madrací a povlečením, tu byl ještě noční stolek. Na něm svazek klíčků. Vzal je a strčil do kapsy. Rozhodl se prohledat noční stolek.
Nic.
Rozhodl se prohledat zbytek domu ale měl pocit že ví co ho čeká.
Nic.
V celém domě nebyl jediný kus nábytku, jenom v ložnici kde se probral. Pokoušel se vzpomenout. Vzpomenout kdo je, nebo proč je vlastně tady…

Nic … do háje!

Naštvaný se rozhodl vyjít z domu a aby ulevil vzteku třískl za sebou vchodovými dveřmi. Ruka mu sjela do kapsy a nahmatala klíče, vzal ten o trošku delší a zamčel s ním vchodové dveře. A až potom mu to došlo

„Tak moment..“

Zadíval se na svazek klíčů na dlani a opravdu, uvědomoval si že ten trošku delší klíč je od vchodových dveří, ale mohl se dívat jak chtěl u těch dalších klíčů si nemohl vzpomenout od čeho jsou.
Trošku se otřásl zimou když mu na ruce zafoukal studený vzduch. Měl na sobě jenom tričko a rifle. Klíče schoval do kapsy a spustil zrak z vchodových dveří aby se rozhlédl kde to vlastně je. Pod nohama mu zakřupala troška sněhu když se otáčel. Byl na kopečku který se mírně svažoval dolů do nějakého města. Střechy domů měly místy lehkou sněhovou pokrývku, ulice která byla předním se táhla snad celým městem až k něčemu co vypadalo jako náměstí a k větší budově která logicky musela být radnicí.

Rozhodl se že si to zamíří přímo tam.
Ocitl se na okraji města, bylo tu ticho. Podezřele až moc velké ticho. Jak tak šel ulicí směrem k centru, začaly se objevovat stojící auta u krajnic chodníků. Auta byla celá zasněžená. Ale víc moc věcí si nevšímal a zrychlil tempo směrem k náměstí. Nedalo mu to a trošku se rozhlédl, uviděl první obchůdky. Po další chvilce mu dal žaludek jasně najevo že by ho měl aspoň něčím naplnit. Znovu se rozhlédl po ulici a objevil pekařství. Na dveřích stála klasická cedulka s nápisem:
Otevřeno

Vešel tedy dovnitř a jeho příchod oznámil zvonek.
Došel k pultu a chvilku čekal jestli se někdo objeví.
Nic
Nikdo nedošel.

„Haló je tu někdo?“

Nic.
Žádná odpověď. Rozhlédl se po pekařství ještě jednou a uvědomil se že tu vlastně nic není. Dokud mu nesklouzl pohled opět k pultu kde stál. Na proutěném košíku tu byla jedna samotná kobliha. Muž zašmátral v kapse s klíči ale uvědomil si že tam jsou pouze klíče. Zašmátral v druhé kapse a k jeho překvapení tam našel pár drobáků. Bylo to o něco málo víc než za koblihu ale položil peníze na pul vzal si koblihu a odešel.

Už pár kroků od obchodu měl koblihu celou spořádanou a neměl co jíst. Nicméně jeho žaludek si přestal stěžovat a on se cítil o něco líp. Vydal se tedy opět směr náměstí. Došel tam a ani tu nikde nebylo ani živáčka. Zamířil k radnici a vzal za kliku ale nic, bylo zamčeno. Otočil se zády k radnici a jeho pohled okamžitě něco upoutalo. Na druhé straně náměstí stál vlk. A ten vlk se díval přímo na něj a pak prostě odběhl.

„Ne, tohle se mi zdálo.“

Aby sám sebe úplně přesvědčil šel se podívat k místu kde vlka viděl. Ve sněhu tam byly stopy tlap.. a vedly směrem kterým viděl vlka odběhnout. Uslyšel zavrčení, na víc nečekal a muž se rozběhl směrem k domu kde se probral.
Najednou se mu v hlavě objevil záblesk něčeho. Nedobrovolně se zastavil. Ten záblesk se vrátil. Najednou něco uslyšel. Divný zvuk… jako by něco letělo. Další záblesk. V hlavě se mu objevila vzpomínka. Už věděl, co na něj letí. Otočil se, chtěl se bránit, ale pozdě. Prásk! Cítil bolest, nic neviděl. Najednou bolest začala ustupovat. Muž uslyšel něco jako zavytí, ale šlo k němu už jakoby zdálky.

Muž začal pomalu upadat do bezvědomí. Ležel na zemi a pomalu se mu zavřely oči..

II.
Plášť se zavlnil když se otáčel aby promluvil se setrou.

„Nemáme moc času.. běžte zavolat“

Na chvilku se zamyslel a pak ještě dodal:

„Moment .. zavolejte ještě na … tady tohle číslo ať dojde taky.“

Pak už nechal sestru ať jde. Sám se odebral jinou chodbou na opačný konec, až došel k balkónu. Otevřel prosklené dveře prošel na balkon a pořádně za sebou zavřel. Pod nohama mu zakřupal sníh. Šáhl do kapsy a nahmatal zapalovač a krabičku. Zapálil si a ve vzduchu šlo slyšet praskání ohně na špičce cigarety. Pořádně natáhl a vypustil obláček kouře. Kouř se začal rozplývat a mísil se mezi sněhové vločky. A on, se prostě opřel o zábradlí a pozoroval jak sněží. Teď už nemohl nic dělat, teď už mohl jenom čekat …

III.

Tma už dávno padla, i přesto že byly teprve čtyři hodiny odpoledne. Dalo se to pochopit snadno, všude tu byl sníh, vzduch byl chladný a při hlubokém nádechu řezal do plic. Na ulici se rozléhalo rytmické křupání sněhu jak si to muž v kabátě vykračoval. Přes ústa měl omotanou šálu a na hlavě klobouk. Nachvilku se zastavil, přes šálu vyšel obláček páry a křupání sněhu ustalo, zaklonil hlavu a zadíval se na hvězdy

„Hmm“

Věděl že už se blíží svému cíli byl kousek od náměstí, věděl to díky světlům které se tam začaly objevovat, a zvukům které sem občas odrazem od domů doléhaly. Jeho kochání se na hvězdy přerušilo zakřupání sněhu pár kroků za jeho zády a následně na to uslyšel ostré
Cvak.
Chtěl se otočit chtěl se podívat do tváře tomu kdo se k němu přiblížil, tomu kdo odjistil pistoli. Ovšem jeho veškeré tužby a přání byly přerušeny hlasitým výstřelem který také přehlušil všechny zvuky a tiché padání vloček. Jeho pád se díky sněhu stal utlumeným žuchnutím. Ještě mu od úst vyšel obláček páry.

Chvilku bylo ticho a pak zase sníh začal rytmicky křupat pod těžkými podrážkami. Křupání sněhu doprovázelo osobu odcházející dál od náměstí…

-
Pak najednou tma.
Tma a pípání nějakého přístroje.

Otravný pípání.. co to vůbec?

Muž natáhl ruku a pod prsty ucítil vypínač. Rožnul a zjistil že stojí ve svém pokoji. Kousek od postele. Uvědomil si že z někama právě došel. Ale už bylo tak pozdě a byl tak unavený…
Shodil ze sebe dlouhý kabát na židli poblíž. Protáhl se a ušklíbl se

„No co..“

Ospravedlnil si svůj další počin jednoduše a v oblečení se svalil do postele a usnul. Vzápětí se ale probral, aspoň mu to tak přišlo. Ležel na zádech a měl pocit že je tu něco špatně. Zjistil to vzápětí když se pokusil pohnout, pokusil se nadechnout a to taky nešlo, začal se dusit. Něco mu natočilo hlavu trošku do prava a pak to uviděl. Bylo to jako stín a stejně to mělo hlavu, drželo to celé jeho tělo, na ústech mu to tisklo ruku a další cítil jak mu svírá hrdlo. Ten stín se najednou naklonil trošku blíž a šlo vidět že se směje a moc dobře baví. V očích toho stínu to jiskřilo pobavením.

Někde v dálce bylo slyšet nějaké zmatené volání, něco z toho muž zaslechl i když nechápal jak:

„..zrychluje se mu pulz!!“

Naléhavé volání bylo přehlušeno smíchem, smíchem který se mužovi rozléhal v hlavě byl to smích toho stínu a muž na chvilku pocítil jak moc velkou radost stínu jeho utrpení přináší. Jednou ho stín nechal nadechnout.
Zalapal po dechu a nabral do plic co nejvíc vzduchu mohl, jenom proto aby ho pak stín dusil ještě o něco déle. Teprve až začal ztrácet vědomí a začal vidět černé mžitky před očima se všechno rozplynulo a on se mohl hýbat a dýchat. Nadechl se a rychle běžel k vypínači, v pokoji byla tma a muž měl pořád nepříjemný pocit že tu stín někde je. Nahmatal vypínač a nešlo mu rožnout, a pak napodruhé se ozvalo
Cvak
Povedlo se mu rožnout světlo a přesně v ten okamžik pocítil ostrou bolest v zátylku a do bezvědomí ho doprovodil pobavený smích…
-

IV.

.. Muž se začal pomalu probouzet. Ležel přelomený přes okraj postele, hlava se mu skoro dotýkala země. První myšlenky patřily bolesti rozléhající se po celém jeho těle, ale nejostřejší bolest vycházela z temene hlavy.

Otevřel oči a uviděl před sebou noční stolek, v půlce stolku se dělilo světlo a stín. Hlavou mu proběhla nějaká myšlenka, jenom záblesk. To ale bohatě stačilo aby sebou bolestivě škubnul čímž narušil rovnováhu a spadnul z hrany postele na zem. Další vlna bolesti a teď i nevolnosti mu projela tělem. Posbíral se a začal si sedat jenom aby zjistil že se mu mírně motá hlava. Chvilku seděl a pak se odhodlal vstát, i přes motání hlavy si zvládl udržet rovnováhu. Jak se tak postavil tyčil se nad nočním stolkem na kterém byl svazek klíčů. Dva klíče byly výrazné od zbylých tří. Jeden byl prostě delší, kdežto ten druhý byl mohutnější a další jako by byl od nějakých vrat a ne obyčejných dveří. Přesto se mu svazek klíčů vešel pohodlně do kapsy.

Porozhlédl se po zbytku místnosti ale krom postele a nočního stolku tu nic nebylo.
Nic.
Rozhodl se porozhlédnout po celém domě , ale krom pár kousků nábytku jako byl gauč, dřez, nebo skříň na šaty kde našel kabát tu nic dalšího nebylo.
Nic.
Celý dům byl jinak prázdný.
Kabát si na sebe vzal protože mu v tričku bylo chladno navzdory tomu že byl v domě. A on se zrovna chystal ven. Vyšel a zamčel za sebou tím delším klíčem. Chvilku mu to přišlo podivné ale pak si řekl že je to normální. Otočil se od dveří a vydal se do městečka pod ním. Prostě šel kam ho nohy nesly přišlo mu to lehce zvláštní ale nevěděl proč. Přesto šel. Jak tak procházel ulicí rozhlížel se a všiml si že některé domy vypadají obydleně, nebo skoro obydleně, měly záclony a většinou šel vidět nějaký ten nábytek. Ale když se podíval do jiných domů tak viděl skrz skla prázdné místnosti, v jiných případech místnosti které vypadaly jako by byly plné krabic. Jak tak pokračoval začaly se objevovat obchůdky a ty na tom byly dost podobně. Některé měly vyzdobenou vitrínu vším možným a předváděly co prodávají, a jiné obchody měly výlohu pustě prázdnou a nebo zaplněnou krabicemi. Trošku mu zakručelo v žaludku, ale nohy ho nesly dál a tak ignoroval svůj žaludek a motání hlavy a pokračoval v cestě po ulici.

Za chvilku se dostal na náměstí. Ale pořád šel dál, zaujala ho totiž větší budova. Zjevně radnice nebo aspoň tak mu to připadalo. Došel k ní vzal za kliku masivních dveří a zjistil že je zamčeno. Trochu podrážděně si odfrkl. Pak ho ale něco napadlo, zalovil v kapse a vytáhl svazek klíčů. Vzal masivní klíč a vložil ho do zámku, otočil a ozvalo se
Cvak
V ten moment mu hlavou projela nějaká rozmazaná vzpomínka, jediné co si z toho vybavil byly hvězdy. Na chvilku rozptýlen zapomněl co dělal ale pak před sebou uviděl dveře a tak se do nich opřel a vešel dovnitř. Octl se v menší hale, stěny byly zdobeny do tří čtvrtin dřevěnými obklady z tmavého dřeva, do kterého byly ryté různé zdobné ornamenty stromů a květin. Nad dřevěným obložením byly tmavozelené potahy podobné kobercům. Na obou stranách obdelníkové haly byly dveře vnořené trošku hlouběji do zdí. Naproti vchodovým dveřím pak bylo dřevěné schodiště z mohutného leštěného dřeva. Ani nepřemýšlel a vydal se rovnou po schodišti. Vystoupal po něm rychle a před ním se rozléhala podobná chodba jako ta v přízemí, s jediným rozdílem že na konci téhle chodby byly trošku větší dveře než normálně a trochu mohutnější. Vydal se tedy přímo k nim, přeci jenom byly přímo naproti schodiště.
Došel ke dveřím vzal za kliku a dostal se dovnitř. První co ho zaujalo byla rohož na kterou vstoupil a vedle ní nachystané reprezentativní černé boty na přezutí. To vše proto že zbytek podlahy v místnosti pokrýval hustý tmavý koberec.
Stěny byly řešeny jako v chodbě, akorát se s nimi na střídačku mísily skleněné okna od podlahy až ke stropu. Celkem tu byly čtyři okna. Naproti chodu byl velký masivní stůl. Bylo na něm pár věcí ale muže zrovna teď zaujal výhled z oken. Došel k prvnímu oknu na levé straně a uviděl náměstí. Na konci náměstí zahlédl pohyb. Zaměřil se na něj očima a spatřil tam vlka. Na chvilku se mu zatajil dech, a pak měl pocit jako by se mu vlk začal dívat do očí pak odběhl. Muž potřepal hlavou zamrkal, podíval se znova na místo kde byl předtím vlk a
Nic.
Nic tam už nebylo, nechal tedy okna okny a vydal se ke stolu. Bylo na něm pár složek v papírových deskách, monitor od počítače a dokonce jeden hrnek s kafem a cukrem, co bylo zvláštní že z obojího se pářilo jako by je právě někdo uvařil, kousek od kafe a čaje byla cukřenka a lžička a pár ubrousků.
Celou dobu měl muž pocit že je tu ve městě sám ale přišlo mu to normální, teď se pocit změnil a začal si říkat jestli přeci jenom ve městě někdo není. Jeho pozornost ale náhle upoutalo ještě něco, lesklý rám obrazu mu vrhnul do oka odraz slunečního světla.

Tenhle rám.. já ho z někama znám.

Lehce zdobený nabarvený na barvu zlata, s mírnými kulatými výstupky. Přesně takový byl rám přímo naproti dveřím, za masivním stolem s pohodlnou židlí. Šel se podívat co za obraz je v tom rámu ale když k němu došel blíž k jeho překvapení mu přišlo že tam nic není. Tedy zprvu. Pak když se díval zjistil že se dívá sám sobě do tváře.
Prozkoumával svou tvář a první věc na kterou mu padl zrak byl červený strup jizvy táhnoucí se pod levým okem přes líc končíc centimetr nad čelistní kostí, pak se zadíval do očí kterýma se prohlížel. Zeleně tmavé oči se zářivějším nádechem blíž k zornici. Mrkl a na malý moment potom měl pocit že viděl úšklebek na své tváři, ale sám od sebe věděl že se neusmál. A pak zase ano na obličeji v zrcadle se znovu mihnul úšklebek, pak nějaký pohyb černého stínu za zády a potom jenom :
Cvak
Pocítil ostrou bolest v zátylku a slyšel svůj pád když jeho tělo naráželo do židle a stolu pak už ztrácel vědomí a brala si ho snová říše…

V.

„Bohužel stav se zhoršil.. dáváme teď kapačku častěji.. to je vše. Teď vás tu nechám v klidu.“

Proběhlo neviditelné přikývnutí a dveře se zavřely. Muž uslyšel tichý zvuk, prvně ho nemohl rozpoznat ale byl to zvuk jako když se někdo dotkne látky a přejede po ní rukou. Pak ucítil lehký tlak na hrudi.

Co to?

Uslyšel další otravné pípání ale pak si uvědomil že tlak na hrudi není nepříjemný, spíš naopak a navíc že ho to v tom místě tlaku něco hřeje.

Přišlo mu že pípání stroje změnilo rytmus, ale jenom neznatelně.

Ucítil na pravé části hrudí víc tepla a pak, jemný měkký dotyk na tváři, hřejivý. A pak to stejné pocítil na rtech, jenom na chvilku. Zmaten a rozptýlen ani nevnímal že nemůže reagovat. Pak u ucha uslyšel potlačené vzlyknutí a potom na něj promluvil jemný roztřesený hlas:

„ Vrať se mi..“

Měl dojem že slyší ještě něco ale to přehlušilo otravné zapípání přístroje a pak zase tma.
Nic.

-

… Muž se začal pomalu probouzet. Ležel divně na posteli a hlava mu vysela přes hranu postele, a nepříjemně ho bolel krk. Vlastně i hlava a zbytek těla. Bylo mu docela mizerně a měl pocit že i když leží všechno se tak nějak divně točí. Sebral trošku sil ,nenamáhal se ani otevřít oči, zašmátral rukama a vytáhl se zpátky do postele. Nahmatal polštář nasoukal ho pod hlavu a krk, zašmátral druhou rukou a zachumlal se do přikrývky. Trochu se stočil do klubka a znovu začal usínat...

Nic.
Nic neslyšel nic neviděl.
Nic, žádný sen.
Nic.

… Začal se pomalu probouzet, nebyl si jistý jestli vůbec spal nebo ne přišlo mu to jako kdyby mu před očima jenom proběhla tma jako v tunelu. Jinak nic. Bylo mu stále mizerně a vše ho bolelo. To že byl opět u kraje postele jako by ho něco táhlo ven, nezaregistroval. Aspoň ne vědomě. Zašmátral nohama našel okraj postele a posadil se. Donutil se otevřít oči a opravdu se všechno lehce motalo. Když se podíval zjistil že je oblečený i obutý. Ale neměl vůbec páru kde nebo kdo je. Vstal. Zaregistroval noční stolek a na něm klíče. Jenom matně zahlédl zdobený rám obrazu zlaté barvy. Ale neřešil ho. Rovnou vzal klíče a šel ven.
Ocitl se před domem ve tmě. Z toho jak mu bylo měl rozmazané vidění a tak ani pořádně nevnímal že je zima a je tu sníh. Město postřehl tak, tak a jeho nohy se vydaly tím směrem snad samy. Prošel ani nevěděl jakou část města když uslyšel hudbu, a rytmické dunění basů. I když mu bylo mizerně nechápal proč měl nutkání se tam vydat. Jak se tak přibližoval hudba zesilovala, a on už neodolal. Následoval zvuky které měly temný a hluboký nádech. Ulička do které se dostal byla cihlová bez omítky, prostředkem byla vyšlapaná cestička ve sněhu. Po pár dalších metrech se předním objevily schody které vedly dolů ke dveřím, značně otlučeným lítacím dveřím z kovu polepené různými plakátky kapel které neměly zrovna libé názvy. Zatlačil do nich, a dusno do něj uhodilo plnou silou i hudba tu byla slyšet značně hlasitěji.
Ocitl se v „klubu“ jeho zrak přivyklý na tmu ani tak pořádně neviděl, taky tu nebylo moc co, zdi byly špinavé a tmavé, omítka na nich oprýskaná. Pokračoval úzkou chodbou dál, a objevily se další dveře. Když se opřel do nich udeřilo ho to doopravdy všechno. Kouř z cigaret, alkohol ve vzduchu, a hudba která se skládala převážně z basů a zpěvák v ní byl spíš jako doprovod. Muži bylo mizerně a dobře zároveň, na jednu stranu mu kouř z cigaret voněl, a pach alkoholu mu připomněl jeho oblíbenou značku, stejně tak jako zjistil že jeho tělo má chuť začít se hýbat v rytmu. Ani si to neuvědomoval že si právě něco vybavil přišlo mu to tak nějak normální. Na stranu druhou se mu to hnusilo a měl pocit že tam jeho bytost nemá co dělat. Jeho tělo bylo jako by se hýbalo samo a on to tak nechal, všiml si že se ocitl poblíž tanečního parketu a že tu snad i jsou lidé. Bylo mu to trochu podivné ale nevěděl proč. Pak si uvědomil že v celém městě nikoho neviděl, ale hned v další moment kdy se nadechl mu to bylo zase jedno. A tak si tmavých postav které spíš vypadaly jako stíny bez tváří moc nevšímal. Teprve až procházel trochu hlouběji skrz parket, začal si všímat různých podivností. Začal vnímat jak se lidé okolo něj baví, smějou, křičí. Dokonce koutkem oka zahlédl rvačku které nadšeně kroužek okolo fandil, nehledě na to pokračoval. Aniž to veděl levou ruku zatl v pěst. Na druhé straně si všiml nějaké partičky sedící v boxu kteří si mezi sebou tajně něco podávali a poté co si ruku s tím něčím oddělali od obličeje tvářili se naprosto blaženě. V muži se probrala troška zvědavosti a přemýšlel jestli by to nestálo za to. Hudba ještě víc zesílila a trochu zrychlila tempo, některé páry se k sobě na parketu začali mít trochu víc než jenom v tanci. Muž už se prodral až skoro na konec sálu už se blížil podiu, a začal si uvědomovat že mu není ani tak špatně, a že pocit že sem nepatří je už slabým nepatrným křičícím hláskem tam někde vzadu, a že by se naopak rád přidal k těm lidem i přesto že spíš vypadaly jak stíny.
A pak konečně došel k místu které bylo podiem, stála na něm mužská postava, zády, spíš stínová, v levé ruce lahev s alkoholem, v pravé cigaretu, mírně se hýbal v rytmu hudbu přesto z něj sršela agrese a jeho pohyb byl lehce hypnotizující.
Muž se přiblížil ještě blíž, a v ten moment se stín otočil a narovnal se do plné výšky. Muž mu nějak nemohl vidět do tváře ale zřetelně uslyšel jeho hlas.

„Přece jenom si přišel..“

Pak se stín hlasitě zasmál a napil se.

„Chceš se přidat? A víš co? Ty už ses docela dobře z části přidal. Jenom se pořádně podívej.“

Stín si potáhl z cigarety a pak se pořádně napil. Muž nechápal na co by se měl dívat bavil se s tímhle člověkem ale moc mu nerozuměl. A pak stín udělal krok dopředu a muž na vteřinu spatřil jeho obličej.

„Ne!“

Vykřikl muž. Udělalo se mu opět silně špatně a zapotácel se o krok dozadu když poznal ten obličej, chtěl ještě něco namítnout ale v ten moment se na tváři objevil zlomyslný úšklebek.
Stín natáhl ruku, a pak už se jenom ozvalo hlasité
Cvak
Muž pocítil ostrou bolest, začal cítit zemskou tíhu a jeho záda se vydala směrem vzad vstříc podlaze. Už měl dávno tmu před očima a nic neviděl, jenom ještě uslyšel smích a začal upadat do bezvědomí…

VI.

Nic.
Nic ho netížilo.
Nic, žádná myšlenka.
Nic, žádný pulz.
„Defibrilátor!“

Ozvalo se zvuk který oznamoval že všechny elektrony se nahrnuly do defibrilačních destiček a teď je ten správný čas je použít.

Rána, a pak se začalo ozývat pípání přístroje.

Zase to otravné pípání.

„Pulz… máme ho zpět.“

Zase chvilku nic. Žádný hluk žádné myšlenky. Jen to otravné pípání a pak se ozval zvuk dveří. Chvilku mu přišlo že se nic neděje a pak zase nějaké hlasy:

„To chcete říct… že bojuje sám se sebou?“
Zeptal se ženský hlas

„Ano bohužel… od určité doby začal být…“
Odpověděl mužský už starší a unavený hlas.

A pak zase ticho nic a tma….

-

Muž se pomalu začal probouzet,ležel pohodlně uprostřed postele , za rytmu hudby, hudby kterou doprovázel klavír, a zpěvák začal protahovat svoje hlasivky ladným zpěvem. Ano muže probouzel nastavený budík, a tak jenom z postele natáhl líně ruku otevřel oči a zaklapl ho. Nicméně zvedl se a začal se oblékat. Věděl kam má jít a kdy tam má být, pokoušel se přemýšlet ještě nad něčím ale pak si uvědomil že je to zbytečné a víc že toho nepotřebuje vědět. Oblékl se vzal klíčky z nočního stolku a vyrazil ven. Venku ho čekalo příjemné lehce chladivé ráno. Jak tak šel ulicí do města potkával lidi, někteří ho zdravili a tak je zdravil na zpět.

Dostal hlad a tak se stavil v pekařství, koupil si tam pizzu a pár koláčů a ještě kafe. Zaplatil a spokojeně odcházel. Zamířil si to rovnou k radnici. Prošel náměstím přímo k radnici. Otevřel dveře prošel a dveře se za ním s pomalým bouchnutím zavřely zpět. Prošel do své kanceláře v druhém patře a tam se pohodlně usadil. Čekal tam na něj již nachystaný čaj. Sednul si za stůl pohodlně rozložil všechny své věci i snídani a v klidu svým tempem se dal do práce. Vše mu přišlo tak trochu jako v mlze skoro jako kdyby byl příjemně opilý, ale nějak to neřešil a pracoval. Bylo mu dobře, a byl spokojený. Po nějaké hodince práce s dokumenty vzal šálek čaje a napil se. Chtěl položit hrníček ale ten mu vypadl z ruky a on zůstal zírat před sebe.

Uprostřed kanceláře, metr od jeho stolu. Stál vlk. Velký šedivě bílý vlk. A zíral přímo na muže. Ne přímo na něj ale mu přímo do očí. Muž strnul. Ale po chvilce ho naplnil divný klid jak se tak díval vlku do očí. To ale přešlo když vlk mírně zvedl oči jako by se muži díval za záda a zavrčel.

Muž se instinktivně chtěl podívat co to má za zády. Ale nestihl to.

Cvak
A pak už se muži začala dělat tma před očima a on ztrácel vědomí…


VII.

Muž opět slyšel otravné pípání, a pak jeho sluch zaujalo něco dalšího.. rozhovor?

„Takže on je v tom .. uvězněný?“

Lehce nechápavá ale spíš odmítavá otázka zazněla přes místnost.

„No.. částečně pochop to byl to jediný způsob. Takže může aspoň nějak bojovat… byla to pojistka v jeho hlavě pro podobný případ.“

Dlouho bylo ticho .

„Prostě mu věř, vždycky říkal že to je jediné…“

-

… Muž se pomalu začal probírat. A v hlavě mu proletěl záblesk vzpomínky, nebo snu? Připadalo mu že se mu zdál pořád dokola ten stejný sen. A taky zjistil že si moc věcí nepamatuje. Rychle vyletěl z postele a zadýchaný se díval na rozházenou peřinu a polštáře. Měl pocit že ještě před chvílí ležel jinde a nemohl se hýbat. A jenom slyšel rozhovory…

„Co to ?“

Slyšel nějaký podivný zvuk, byl jako by v jeho hlavě ale přesto tomu nerozuměl. Rozhlédl se po místnosti a uviděl rám obrazu, zdobený do zlaté barvy.. prázdný.. ne počkat bylo v něm zrcadlo. Hlavou mu projela další vzpomínka a on pomalu měl pocit že začíná chápat.

Z rohu místnosti najednou zaslechl smích a pak uslyšel:

„Tohle ti nepomůže…“

Tichý výsměšný šepot. Ale muž se ho z nějakého důvodu nebál. I ten hlas mu totiž přišel povědomý. Podíval se pod zrcadlo v rámu a uviděl tam na nočním stolku sedmero klíčů na přívěšku. A vedle přívěšku bylo v desce vyryto několik čísel.

Muž se usmál už mu to pomalu začínalo všechno docházet. A pomalu začal rozeznávat ten hluk který slyšel v uchu. Nebyl to hluk .. ale něčí hlas. A on věděl že se musí začít probouzet.

„Ale prvně něco dořešíme.“

Prohlásil, pak pomyslel na jedno místo kterým procházel a přenesl se tam.
Stál na ulici hlavu zakloněnou. A kochal se pohledem na noční oblohu plnou hvězd. Sklonil hlavu a zdělal si šálu.

„Naplánoval jsem to opravdu dobře že?.“

Řekl si muž spíš sám pro sebe a otočil se. Za ním stál stín který tu potkával celou dobu. Až na to že ten teď přinutil vzít tu pravou podobu. Takže se nakonec díval do obličeje sám sobě. Jeho verze která do teď byla stínem mu přesně mířila pistolí na srdce a prst měla na spoušti.
Do toho začal slyšet pípání přístroje, z reálného světa a rozhovor.

Doktora a jeho starého přítele:

„To si vážně jedna jeho schizofrenní část objednala nájemného vraha dokud byla při kontrole?“

Mladší muž přikývl a pak pokračoval

„ Nikdy svého vraha nepotkal, objednal si ho úplně anonymně, zaplatil mu a dal mu přesné instrukce.“

Pak se muži ale začal rozhovor vytrácet z uší a začal se soustředit na to co vidí před sebou. Sám sobě se díval do očí a na ten lehce pokřivený úšklebek. Slyšel jak přístroj v reálném světe jenom piští. A pak uslyšel znovu:

Cvak.

Pistole vystřelila a on začal cítit jak ho bolí hruď, udělal pár klopýtavých kroků do předu a padl pažemi na ramena toho stínu, trochu se natáhl blíž a pošeptal:

„Nebojím se.“

Pak spadl na zem, a ještě zahlédl jak mu stín uznale naposledy kývnul hlavou, a pak se rozplynul. Muž pomalu začal upadat do bezvědomí, a jeho mysl vyplnila černá tma a pak ho pohltil spánek úplně…


… Muž se pomalu začal probírat na nemocničním lůžku. Z levé strany pokoje na něj skrz okna začalo dopadat světlo vycházejícího slunce. Bylo tu celkem ticho, přístroj po jeho pravici mírně pípal s jeho vlastním srdečním tepem. Natočil hlavu trošku víc do leva a mírně otevřel oči a díval se na východ slunce. Po chvilce se zavrtěl. A víc si sedl. Uslyšel jak se otevírají dveře do jeho pokoje a řekl:

„Spal jsem tuším dost dlouho.. protáhl bych se.“

Řekl natočil hlavu ke dveřím a usmál se na postavu ve dveřích. Postavu která ho celou dobu provázela v jeho noční můře. Postavu kterou tak dobře znal, a které se teď po tváři skutálela slza plná úlevy a radosti. Postavu která se k němu rozběhla odejmula ho a šeptala mu že ho nikdy nepustí…

Znal ji moc dobře.
 

Komentáře, názory, hodnocení

Xero - 15. ledna 2015 22:29
silueta4882.jpg
Pěkné. Líbí se mi nápad i zpracování ale pořád to má co zlepšovat. Je tam docela dost gramatických chyb, především v interpunkci a vyjmenovaných slovech. To by mohlo spravit aby jsi si to po sobě víckrát přečetl.
Vzhledem k složitosti tématu povídky bych také doporučil počkat po napsání třeba týden aby se ti to trochu uleželo v hlavě a znova si to přečíst, doplnit nejasnosti, vylepšit kontinuitu.
Ohledně volby slov, některá se často opakovala. "Nic" jsem vzal jako součást dějové linky ale dvě pak v jednom souvětí mě trochu bijí do očí. Občas také trochu zpřeházený slovosled. Pozor na "protože", píše se pohromadě.
Samotná slovní zásoba není špatná jen trochu málo mysteriózní, nepodtrhuje tajemno. Jako příklad "divně" není nejliterálnější slovo, zkusil bych to s "podivně" nebo "zvláštně".

Samotný nápad povídky mě překvapil a docela zaujal, rozhodně to není špatné, jenom možná že ty dialogy z reálného světa mohly být trochu potrhanější, odhalovat pouze klíčová slova, ne celé věty, ale to je možná jen subjektivní.
Možná bych také vyzvedl podobonost smyček, přidal nějaké výrazné body které by pomohly a ukázaly že tady to začíná na novo.

Závěr:
Pozor na
Pravopis,
Slovosled,
Opakování slov (někdy může být součástí příběhu ale pozor u běžných spojek) a vhodnou slovní zásobu,
Interpunkci,
Jasnost děje (to že je složitý by nemělo znamenat že se v něm někdo má ztratit :) )

Líbila se mi
Zápletka,
Nápad,
Stín,
Vhledy z reálného světa,
Pořádně rozlišované jednotlivé odstavce a přímá řeč.

 
N6e6r6e6v6a6r6i6n6e - 12. ledna 2015 18:11
default.jpg
Jednička za to že ve věte "Haló, je tady někdo?" ti chybí čárka. To tě naučí!
 
Nargelas - 12. ledna 2015 16:59
aaaa_64_642970.png
PS:

Děkuji těm co četli, a chci jenom dodat že kritika ať už pozitivní či negativní je zde vítána :) Kdyby něco havrani na Andoru určitě rádi doručí poštu.
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.085253953933716 sekund

na začátek stránky