Andor.cz - Dračí doupě online

Skyrim – Dark Brotherhood – Kat 1

Horká krev se rozstříkla po cele. Z krku obrovského norda stříkala krev v silných proudech na strop, kamenné zdivo, mříže a i na chodbu před celou. Zabít, respektive roztrhnout hrdlo, holou rukou, takovému obru jistě zdatnému válečníkovi, není zrovna snadné. Samotský strážný přiběhl téměř okamžitě. Chvíli jen nevěřícně koukal, co se to v cele vlastně stalo a pak prstem ukázal na druhého muže v cele.
„Za tohle půjdeš na špalek, ještě dnes slizkej elfe.“ Pak strážný odběhl někam pryč a nadělal při tom spoustu povyku a hluku.
Vector Vecemir, byl vlastně šťastný, že může jít na špalek ještě dnes. Jeho spoluvězeň byl přiveden současně s ním. Byla volná jen jedna cela a oba měli být uvězněni jen na pár dní, hned po tom co by se podrobili výslechu a mučení by je oba pustili. Samozřejmě mrtvé a do stok. To Vector nemohl připustit, musel přežít, aby vykonal pomstu a nabídka utnutí hlavy mu v tom měla pomoci. Mělo to háček. V Samotě je poprvé v životě a nemá sebemenší tušení, jak se vůbec dostane z města. Jak se vůbec vyvlíkne z popravy. Ten nord už to měl za sebou, přestal chroptět a z jeho hrdla krev už jen vytékala v pomalém proudu. Vectora zaujalo, kolik v sobě měl krve, tolik krve nemá snad ani mamut…
Jeho myšlenky byli přerušeny dusotem několika párů bot. Přišla jeho chvíle. Do cely kompletně potřísněné krví se najednou vřítilo pět zlých chlapů ve stejnokroji Samoty. Podlaha plná výkalů bývalých vězňů a krve současného vězně, byla odporně kluzká. První ze strážných se sklouzl a spadl velkým rypákem přímo do jednoho velkého ne zrovna čerstvého výkalu. Vector se zachechtal. Než se strážný stihl zvednout, ostatní čtyři se už už chystali Vectora tlouct. On byl však ve výhodě. První dostal bolestivou kopačku do zubů, druhého kopl do břicha. Trochu zavrávoral a praštil třetího i čtvrtého. Pak dostal ránu obuškem od hovnivála. To dost bolelo, ale nevzdal se. Ještě jim uštědřil pár ran, než se cela doslova naplnila těly a Vector byl bolestivě zbit do bezvědomí. Když přišel k sobě, byl mokrý, jelikož ho někdo zrovna polil vědrem ledové páchnoucí vody. Chtěl si promnout obličej, ale ruce měl svázané za zády.
„Proč jsi to udělal, elfe?“ Vyštěkl na něj jakýsi hlas a znovu byl polit ledovou páchnoucí vodou.
„Hádali jsme se o to, komu z nás vykouříš.“ Bolestivá rána obuškem, Vectorovi prozradila, že to asi nebylo tak vtipné, jak si myslel.
„Proč jsi to udělal, ty parchante?!“ Vyštěkl znovu hlas. Vector už konečně trochu viděl. Před ním stála obrovská hromada svalů v kožené vestě pobité ocelovými kroužky. Za jeho velmi pohodlnou židlí stál jeden ze strážných. Víc si prohlédnout nestihl, protože schytal další ránu. „Slyšels mě?!“
„Pardon myslel jsem, že to bylo na něj. Já jsem přece slizkej el…“ Další bolestivá rána mu prozradila další špatnou odpověď. Tentokrát dostal od strážného, Co stál za židlí.
„Ptám se naposledy. Proč jsi to udělal?“ Zeptala se ta hromada svalů nepatrně mírněji.
„Už jsem si myslel, že to bude trvat celé hodiny….“ Vector nestihl ani doříct jak je rád, že už se ho nebude ptát. Přerušila ho totiž ukrutná bolest na prsou. Ten idiot mu vypálil do kůže pěkně nechutnou svislou jizvu. Vector zaskučel bolestí. Ale vykřiknout nestihl, protože se mu ústa naplnili ledovou páchnoucí vodou, která chutnala stejně, jako páchla.
„Proč jsi tak ošklivě zabil toho norda?“ Zeptal se mučitel téměř laskavě. Jako by konečně nastala chvíle, na kterou čekal už mnoho týdnů.
„Pro… Protože jsem… Chtěl, abys vykouřil mě… Aaaaaaa!“ Tentokrát ho po spálení žádná voda neschladila. Spálenina nyní dostala podobu ypsilonu. To ale Vector nevěděl, protože měl hruď v jednom ohni a před očima se mu dělali mžiky.
„Ulehči to sám sobě… Proč jsi ho zabil?“ Mučitel mluvil laskavě, téměř otcovsky. Vector zaklonil hlavu a rychle a zhluboka dýchal. Cítil pach spáleného masa a doufal, že tohle brzy skončí, aby mohl konečně vymyslet plán útěku.
„Jsem vrah a libuji si v zabíjení lidí. A jestli se dostanu z téhle židle, tak tě taky za….“ Třetí spálení už nevydržel a omdlel. Když se znovu probral, cítil nepříjemnou bolest ne nohou a prsou. Spáleninu měl ošetřenou jakousi páchnoucí mastí a nepříjemně mu v ráně cukalo. Dva strážní ho táhli po dlažbě jakéhosi nádvoří. Obklopovala ho snad celá garda strážných, kterou vedl hromotluk v kožené vestě. Na hlavě měl černou kápi, což mu prozradilo skutečné povolání mučitele. Byl to kat. V ruce si nesl velkou sekeru na dlouhém toporu.
Neobratně se postavil na nohy, klopýtal, ale už ho alespoň nevláčeli. Foukal čerství skyrimský vánek, který vždy na chvíli schoval zápach velkého města. Smrad moči a výkalů se táhla z každého kouta a od každého domu. Tohle nebylo místo na dobrý život pro temného elfa. Jejich, jistě krátká pouť se ubírala po svažujícím se chodníku na náměstí a pak před městskou bránu, kudy ho do města přivlékli. Pár desítek metrů před branou průvod zahnul vlevo a klestil si cestu davem natěšených lidí. Ve vzduchu bylo cítit napětí a očekávání popravy. Velká podívaná. Když se dostali na stupínek se špalkem, zjistil, že ani zdaleka není jediný, koho dnes čeká chladný břit katovy sekery. S menší eskortou za ním šli ještě další dva vězni.
Se svou nechtěnou ochrankou se postavil ke zdi a pohlédl do tváří měšťanů, kteří se sem přišli bavit, jako by přijel cirkus. První na řadu šel pohublý bretonec, který byl buď pěkně dlouho ve vězení, nebo to byl žebrák. Špína, kterou měl po celém těle, měla tendenci odejít po svých. Uhlazený úředník v slušivé zbroji přečetl jeho rozsudek. Skutečně to byl žebrák, ale největší provinění byla zřejmě víra v Talose. Což bylo smutné. Odevzdaně poklekl a položil hlavu na kamenný špalek. Sekera zazpívala a jeho hlava se tiše odkutálela z pódia. Druhý na řadě byl vysoký nord, oblečený v kožené zbroji s modrým pláštěm, nejspíš to měl dovolené coby obřadní oděv, se kterým ho pohřbí. Během čtení jeho rozsudku si Vector dokonale promyslel situaci a plán. I nord se provinil vírou v Talose, současně však patřil k nějakému odboji Bouřných hávů. Ještě než poklekl, prohlásil něco o svobodě a poděkoval svému bohu. I jeho hlava se odkutálela.
Když odklízeli druhé tělo, všiml si, že jeho doprovod konečně polevil v pozornosti. Vector se tiše přesunul ke špalku a se smutným výrazem poklekl. Dokonale si prohlédl každou tvář v první řadě diváků. Měli radost. Jeho rozsudek byl nejdelší, vyzvědačství, velezrada císaře, protivení se císařství, vražda hned několika lidí, které ani neznal, vzpouzení se při zatýkání, urážka kata, krádež. Přišili mu několik věcí, jen proto, aby měli omáčku pro diváky. Položil hlavu na špalek. Pak, dnes už po třetí, zazpíval břit sekery.