Andor.cz - Články - Dračí Doupě Online, RPG hry

Co je člověk ochotný obětovat?Oblíbit

Autor: Elwing

Sekce: Zamyšlení

Publikováno: 20. dubna 2016 21:48

Průměrné hodnocení: 7.2, hodnotilo 5 uživatelů [detaily]

Mé zamyšlení nad lidskými hodnotami, nad tím, co je v životě skutečně důležité.

Co je člověk ochotný obětovat?
[/center]

Žít osaměle, nebo s vědomím lásky blízké osoby. Zapsat se nesmazatelným písmem do dějin, nebo zmizet jako nespočet dalších bezejmenných osob, které nic nedokázaly… Tyto otázky mě pronásledují už dlouhou dobu. Ne snad že by se mě přímo týkaly. Jen mi občas v noci nedají spát.
Představte si, že máte dvě možnosti, jak můžete prožít svůj život. Pouze dvě. Jedna je protikladem té druhé.
Při zvolení první možnosti byste prožili nezáživný, mnohdy nudný život. Nijak byste se nezapsali do dějin ani nevykonali žádný záslužný čin. Byli byste pouze další šedá tvář v davu, která nic nedokáže. Svět by z vás neměl žádný užitek. Ale pokaždé po návratu z vaší nudné, nezáživné práce by vás doma někdo čekal. Měli byste milující rodinu. Partnera, děti, možná i vnoučata. Svůj čas byste trávili pouze v práci nebo s rodinou, kterou bezvýhradně milujete. Vždy by tu byl někdo, kdo by vás rád a ochotně vyslechl, ať už by byl váš problém sebemalichernější. Celý život byste sice prožili nevýrazně, ale s vědomím toho, že existuje někdo, kdo vás upřímně a bez příkras miluje. Věděli byste, že na světě nejste sami. Na váš pohřeb by nepřišlo mnoho lidí, jen vaši milovaní.
Druhá možnost by byla opačná. Prožili byste naplňující život. Ať už jako významný vědec, který dokáže vysvětlit vznik vesmíru, nebo biolog, co by našel léky na nevyléčitelné nemoci. Mohli byste se angažovat i jako aktivista, který svým chováním zachrání pralesy, navrátí divoká zvířata do přírody,…. Role, jakou byste v téhle verzi života prožili, by nebyla sama o sobě až tak důležitá. Pointou by bylo, že byste změnili svět. Zasloužili byste se a jeho nápravu, záchranu, v některých věcech by lidé díky vám otevřeli oči. Nesmazatelně byste se zapsali do dějin světa. Vaše jméno by nikdy nebylo zapomenuto. Žili byste s vědomím, že jste nežili zbytečně, že jste něco dokázali. Ale byli byste sami. Každou minutu, celý váš život by vás trápil pocit osamění. Nebyli byste schopní najít nikoho, kdo by vám porozuměl, kdo by vás pochopil. Byli byste bezdětní. Život, který jste prožili by sice byl naplňující, ale nic by nepřebilo tu strašnou prázdnotu ve vás. Zasvětili byste život boji za vyšší cíle, ale za cenu naprosté citové izolace od ostatních lidí. Na vašem pohřbu by se sešly tisíce lidí, ani na jednom by vám ve skutečnosti příliš nezáleželo.
Prožít život bez lásky – trochu se obětovat. Zachovat se naprosto a bezvýhradně nesobecky, bojovat za lepší svět. Nebo být sobec, upřednostni vlastní štěstí před vším ostatním- nic nedokázat, ale žít v lásce. Myslíte si, že cena za lepší svět je příliš vysoká a zvolili byste lásku? Nebo naopak? Nad tím se každý musí zamyslet sám. Já odpověď na tuhle otázku ještě neznám.

Komentáře, názory, hodnocení

llMishall - 28. května 2016 15:49

Zajímavá úvaha!
Ovšem já osobně si myslím že je tu daleko víc možností než jen tyto dvě. Není přeci vždy pravidlem, že člověk, který se o něco zaslouží, nepozná lásku a umírá sám nebo ano? To stejné platí u té první možnosti. Pokud mám milující rodinu kolem sebe a žiji ve tzv. stereotypu denního života, je to pouze má volba a celý život tak hlavně závisí na našich vlastních rozhodnutích a snech. Pokud je někdo spokojený v tom, že chodí do práce každý den, ale má rodinu, tak bych rozhodně netvrdila, že se nijak nezapsal a že je v podstatě nenaplněný. (Samozřejmě se o něm nebude psát, ale on bude vědět, že dal možnost světu se dál vyvíjet, díky tomu, že do něj přispěl aspoň malou částí sebe = svými potomky). Tenhle pohled na svět závisí také hodně na tom, co komu stačí a kdo chce čeho dosáhnout. Rozhodně to není pravidlem, které je dané a které se stále opakuje.

Co třeba lidé, kteří se nijak nezasloužili (jak říkáš), jsou sami, ale naplňuje je jejich život a žijí své sny?
I oni měli možnost! Rozhodli se, že rodinu k životu nepotřebují, že jim stačí blízcí přátelé a žene je kupředu poznání světa?
Nebo naopak lidé, co nemají vůbec nic, protože zkrátka na světě neumí žít?

A je daleko víc příkladů lidí, kteří nezapadají nikam a já bych je ani řadit nemohla, protože jak už jsem psala, vše závisí na našich rozhodnutích a na tom, jak moc chceme žít a co jsme schopni obětovat.

Každopádně obdivuji odvahu napsat takové zamyšlení! Dávám 7. :)

sandik - 21. května 2016 15:50

Pre mňa to bolo zaujímavé a pekné. Dávam 8 ;)

Elwing - 19. května 2016 15:04

Alesandr - 18. května 2016 22:48
Děkuji moc :)

Alesandr - 18. května 2016 22:48

Moc hezky se to čte a aspoň mě to donutilo se na pár hodin zamyslet.
Takže myslím že moc pěkné.

Elwing - 16. května 2016 08:04

Enderson - 16. května 2016 00:09
Díky za názor, zamyslela jsem se nad tím.Chápu tvůj názor, ale zároveň s některými věcmi nesouhlasím. A ta Eu a Amerika byla pro měmcelkem podpásovka, nehodlám Eu ,,dout'' na slávu a Americe už vůbec ne ;) každopádně i tak děkuju za názor :)

Enderson - 16. května 2016 00:11

A ještě jedna věc: Kdyby mi někdo dal na výběr mezi záchranou světa a rodinou, pravděpodobně se bez odpovědi otočím a odejdu. Svět se zachrání sám. A člověk který dává takové možnosti by pro mne v tu chvíli byl blb. Vem tuto myšlenku z tohoto článku a zamysli se nad nesmrtelností. Nevěřila bys jak moc nesmrtelnost je reálná. :)

Enderson - 16. května 2016 00:09

Elwing - 15. května 2016 20:37
No Hitler se přeci navždy zapsal do historie. Změnil svět, udělal něco díky čemu se lidé začali víc bát i po jeho smrti. Především Evropani. Proč myslíš, že se tak moc projí proti jakémukoli náznaku xenofobie? Jak na tom byl Hitler z tvého pohledu? Co on si vybral? Ale zamysli se především nad myšlenkou jeho konání, ne nad tím co udělal.

Dále, ano řekla jsi že každý kdo obětuje svoji kariéru pro rodinu je sobec. Já jsem jedna z nejsobečtějších osob tady na tomhle serveru a nikdy bych neobětoval byť jen minutu své rodině, kdybych měl na výběr i své sebezdokonalení a možnost se nějakým způsobem více zviditelnit. Špatně chápeš sobectví. Pokud bys rozdělila lidstvo na dvě skupiny, přičemž jedna by se dle tvého názoru sobecky věnovala své rodině a druhá by dělala vše pro svou kariéru, tk by jsi získala dvě nestejné skupiny v počtu 8:2. Ta méně početná skupina lidí co dají vše do kariéry, tedy do sebe, by však obsahovala maximálně jedno procento těch kteří by se kriérně zapsali do historie pozitivně, npříklad záchranou pralesa. A i takovýto naoko dobrý skutek by byl mnohem sobečtější než činy první skupiny. Skutečné sobectví je výsada malého množství lidí, protože jen sobci dokážou jít takzvaně přes mrtvoly aby něco dokázali. Ti ostatní mají brzdy v podobě přátel a rodin.

A ještě maličkost, pokud Hitlera považuješ za loutku tak hodně štětí v příštím životě. Duj slávu americe a eu.

Shadowlight - 15. května 2016 23:36

Zajímavé.
Ale taky bych řekl že trošku nedomyšlené/nedotažené. Myšlenka dobrá ale podle mně by to chtělo ješte trošku propracovat.

Elwing - 15. května 2016 20:37

Enderson - 15. května 2016 07:40
Jasně, že jsou lidé i zlí. Já to ale spíš brala ze svého pohledu, co by pro mě bylo aktuální. Jasně že svět není jenom černý nebo bílý, spíš jsem si říkala jak by se kdo zachoval. Proto jsem dala buď a nebo. Žádné ale, kdyby atd. Prsotě buď pomůžeš a nebo ne.
Hitler byl taky jenom loutka. Akorát moc nechápu jak s tím souvisí? Teď to vůbec nemyslím ironicky, ale mohl bys to prosím trochu rozvést? :)
A s tím sobectvím - nechtěla jsem tím nikoho urazit ale je to sobectví, když upřednostníš vlastní štěstí. Já vím je to přirozené, každý chce být šťastný, právě proto ten článek vznikl, jestli by se toho člověk dokázal vzdát. Na závěr jsem psala, že sama nevím, jak bych se zachovala, možná nakonec budu ( z mého pohledu) největší sobec ze všech. Snad jsem tím nikoho neurazila, rozhodně jsem to nemyslela tak, že každý kdo má rodinu se automaticky rovná sobec. Spíš jsem to myslela, že někdo k tobě přijde a řekne ti - buď zachráníš svět, nebo bude mít rodinu. Vyber si.

Enderson - 15. května 2016 07:40

A co třeba Hitler? Jak na tom byl on?

Osobně si myslím ze to neni az tak promyšlené. I kdyby byli jen tyto dvě možnosti, tak lidi jsou i zlý. Druha věc to ze někdo obětuje kariéru rodině je pro tebe sobectví? Jestli ano, a v tomhle článku to vlastně i přímo píšeš, ta jsi asi na špatné vlně.