Andor.cz - Dračí doupě online

Lidé jsou na sebe často zlí. Ten kritizuje toho, a jiný zase onoho. Ať už je kritika oprávněná nebo není, často je zkrátka řečená špatně, s podtónem nenávisti, a snahou kdo ví čeho. Vždyť kritika jednotlivce má být v první řadě společenským nástrojem, který obrušuje hrany daného člověka a vylepšuje ho k lepšímu obrazu sebe sama. Správná kritika má vyzdvihnout to dobré a říci, co je špatné a jak to zlepšit.

Velice oblíbená je kritika krátkých amatérských povídek. Mladý člověk si dá tu práci a cosi sepíše. Nějakou povídku, či příběh. Většinou mají první počiny velice znatelnou inspiraci v jiném příběhu nebo dokonce více příbězích, a stává se z toho typická směska, jejíž plynulost má k dokonalosti daleko. Často to z důvodu náročnosti jazyka českého není gramaticky úplně korektní, ale zeptejme se sami sebe, kdo z nás napíše povídku bez chyby. Vždyť i ti největší spisovatelé fantasy knih, které se prodávají po tisících, dali svá díla ke korekci mnoha přátelům, a následně i nezávislým čtenářům, kteří získají za tuto korekturu finanční kompenzaci.

A jak je asi takovému člověku, který tuto možnost nemá, a nějaký „hater“ mu hned pod jeho krátkou povídku vsadí obdobně dlouhou, na téměř vulgární výrazy bohatou, kritiku. Četl jsem si nedávno svojí první a jedinou povídku, kterou jsem zde zveřejnil. Jistě, bylo to neotesané, sloh byl velice nedotažený, a projevil se tu i stále přetrvávající problém kmitání z jedné myšlenky na druhou, který mne sužuje. Avšak i po dalších osmi letech zkušeností s dračím doupětem jsem si musel říct, není to zase tak moc hrozné.

V dalším kroku jsem se rozhodl podívat se na nějakou novější amatérskou pohádku, a nevhodná kritika na mne vyskočila jako úchylák na holku, ze stinného zákoutí temné uličky. Všiml jsem si jen a jen nenávistných komentářů o tom, jak se má autor vrátit zpět do školky, a jak se má naučit gramatiku. Nejvtipnější na tom bylo, že autor tohoto komentáře (o gramatice) nevsazoval za interpunkční znaménka mezery, což je do očí bijící porušení pravidel českého pravopisu, které se s překlepem nedá srovnávat. A jak by mohlo, když je to hrubá chyba, která je opakována za každou větou.

Nenávist je obrazem naší společnosti, ale nikomu nepomůže. Akorát odradí případné autory od psaní ještě dříve, než vůbec začnou, nebo dříve, než dokáží své slohové znalosti posunout na přijatelnou úroveň.

Takže ještě jednou. Kritika má být věcná, povzbuzující a poučná. Řekněte autorovi svůj názor na příběh a jeho sloh. Řekněte mu, co bylo dobré. A hlavně, neříkejte jen a pouze, že je zde něco špatně, ale taktéž dodejte, jak by to mohl změnit a zdokonalit se. Souhrnně se tento postup nazývá věcná kritika a v případě amatérských autorů by měla být jediná použitá. Nehodnotíme totiž komerční publikaci, kde se podle kritiky díla čtenáři rozhodují, zda si knihu koupí, či nikoli.

A pro budoucí amatérské spisovatele. Nenechte se odradit komentáři typu: „stojí to za prd“ nebo „než něco zveřejníš, nauč se psát“; vždyť neprodáváte knihu, ale píšete povídky, které jsou volně přístupné na internetu. Čtěte jen věcné připomínky, které Vás mohou posunout dál, a pamatujte si, že autoři nenávistných komentářů komentují povětšinou jen proto, aby ublížili, ne aby pomohli.