Andor.cz - Dračí doupě online

Planeta Syldoris, subsektor Vinditica Secundus
Imperiální manufakturní město Syldorium Enticus
Odpoledne, 14:00 Imperiálního času

V životě válečníka chaosu nebyl jiný okamžik krásnější, než chvíle strávené rabováním výstroje mrtvých nepřátel. Jelikož se válečníci chaosu dokázali jen málokdy zásobovat kvalitními, spolehlivými a především bezpečnými kousky výstroje, byly častokrát nuceni k radikálnímu doplnění svého inventáře v boji. Ať už se jednalo o věci důležité jako byly zbraně, zbroj, lékařské vybavení, či naopak malicherné od ponožek a cigaret až k čisté vodě a jídelním přídělům. Každý z elitních vojáků krvavého spolku měl svou výstroj složenou z čehokoliv co se jim dostalo do rukou.

Nejdůležitější bylo využít každý kousek kořisti. To co nebyli schopni služebníci chaosu zužitkovat okamžitě, skladovali či posílali s běžci zpět na velení, kde byly nejkvalitnější kousky získané výstroje využity k sestrojení naprosto nového vybavení, které bylo pro neustále postupující, invazní armádu k užitku.

Kultisté se zajímali pouze o to co sebrali ze země a nikdy nedávali pozor nato, co vlastně jejich zjizvené pařáty uchopily. Dokud jejich kořist chrlila smrt a vydávala hlasité zvuky, zdáli se vždy spokojení. Ovšem praví vojáci, veteráni mnoha bitev i válek, dobře znali cenu, kterou představoval neporušený granátomet, nepoškozený, hrudní pancíř, či přilba. Poslední dobou se ovšem Morgusovi ani jeho spolubojovníkům příliš nedařilo.

Patolízalové falešného boha byli mnoho, jen ne zbabělci. Každý gardista, který dokázal ve svých zchromlých rukou udržet zbraň bránil svůj zákop až do hořkého konce. Pro někoho kdo trávil tak dlouhou dobu mezi uctívači Khorna, jako byl Morgus sám, to nebylo nic nového. Ovšem imperiální gardisté se jen těžko dají srovnávat s bezhlavým fanatismem kultistů. Jejich protiútoky i obranné linie měli jasnou stavbu a systém. Systém který odolával hrubé síle chaosu.

Aspoň tohle byly zprávy o které se podělila rozvědka s Morgusovou jednotkou, za což byl pěšák chaosu vděčný. Konec konců byla celá jeho jednotka, dohromady čítající sedmnáct mužů, daleko před hlavní silou invazní armády. Byli zde jako záškodníci a průzkumníci. Měli za úkol likvidovat malé jednotky impéria, které se mohli pokusit o útok ze zálohy a zastihnout tak vojsko chaosu nepřipravené.

Morgus se zhluboka nadechl a vydechl. Nesnášel čekání. Při čekání jej vždycky naplňovala touha zapálit si tyčinku lho, nebo jakýkoliv jiný tabák, který by mohl kouřit nebo žvýkat. Sám věděl velice dobře že právě čekání je nejhorší nepřítel během konfliktu. Dlouhé ticho napínalo nervy a nutilo oči vidět nepřítele kde žádný nebyl. Mimo to se on a jeho jednotka stále nacházely uvnitř budovy v níž zlikvidovali svou nejnovější kořist. Čekat tak dlouho na jednom místě, jen protože potřebovali navázat spojení, nebyl pro Morguse dost dobrý důvod aby byl takhle na ráně.

Ze zvyku se držel dál od oken a zůstával namísto toho opřený zády o malou zeď, která v sobě nesla známky poškození, po zásahu z las-pušky, stejně jako celé patro, ve kterém se ukrýval, zatímco prozkoumával okolní prostředí. Bylo pološero, neboť atmosféra této planety byla naplněna hustou směsí kouře, chemikálií a prachu. Mraky špíny byly tak husté, že skrze ně nepronikala záře slunce a poprvé během dnešního dne si Morgus uvědomil jak moc chladný vzduch je. Nebo ho jen klamaly jeho smysly ? Byl již tak nervózní, že jej znepokojil i lehký vánek ?

Ne. Nebyl to vánek. Věděl moc dobře o co jde. Fakt, že odhalily na této planetě přítomnost Ordos Tempestus pro něj byla již dostatečně děsivá, ale ještě děsivější byla myšlenka, že jejich kořist mají přímo zde v této budově. Zavřenou v malé, špinavé místnosti. Morgus si opět odplivnul jen když si vzpomněl na jejich konverzaci.

Byla psyker. A ne jen ledajaký o tom si byl Morgus jistý. Od chvíle kdy jim to prozradila byli všichni napnutí k prasknutí. Nebylo se čemu divit, neboť dostali velice barevnou a šťavnatou zprávu ze svého velení. Měli za úkol držet své pozice, dokud se k nim nedostaví jeden z "vyvolených" psykerů, kteří sloužily jako černokněžníci v řadách armád chaosu.

Jediné co bylo horší než jeden psyker, byli dva. Morgus nikdy nemiloval magii. Jednoduchá existence chaosu, svoboda a prolívaná krev ve jménu Khorna bylo něco, čemu se jednoduchá mysl jako ta jeho mohla plně oddat. Ale nekonečné, slizké proudy magie, kterými se krmily psykeři, bylo něco z čeho se Morgusovi ježily chlupy na krku.

Uslyšel za sebou kroky, těžké, vojenské boty drhnoucí o rozsypaný štěrk, který pokrýval podlahu v tří patrové budově, ve které se právě ukrývaly.

Byl to Olar. A fakt, že se nenamáhal k Morgusovi připlížit prozradil více než slova, která opustila Olarova slova.

"Psyker, který sem byl poslán z hlavního štábu, společně s malým oddílem našich bratrů, byl přepaden psy impéria. Pojď Morgu, musíme se připravit na přesun. Seržant za ním bezpochyby pošle záchrannou jednotku a já jsem si jist, že by jsi nechtěl aby tě sem přišel hledat, jakmile vyvolá tvé jméno a ty u toho nebudeš."

Morgus si dlouze povzdychnul a uchopil svou střelnou zbraň, využívající ji jako opěrnou hůl, aby si pomohl zvednout se na nohy.

"Tak pojďme. Z toho posedávání tady jsem málem zestárnul.", odpověděl Morgus zatímco si utáhl přezky hrudního pancíře a následoval svého jediného přítele hlouběji do nitra budovy, kde se již seržant Orgis hlasitě opřel do uší všech shromážděných vojáků a dával si velice záležet natom, aby všichni do jednoho věděli, jak moc se mu celá tahle situace nelíbí.

Morgus se podíval na Olara a jeho spolubojovník mu pohled oplatil.

"Zemřít stářím se najednou nezdá jako tak špatný nápad co ?", zeptal se jej Olar s úšklebkem. Morgus pouze okolo něj mrzutě prošel a hrubě do něj strčil ramenem, čímž si vysloužil zasloužený posměch.

Nenáviděl psykery.