Projektíček nr. 14, várka prvníOblíbit
| Autor: FryPublikováno: 07. září 2017 23:43Průměrné hodnocení: 10, hodnotilo 1 uživatelů [detaily] |
Tak som tu zase, a zase spamujem andorskú knihovnu. Tu je prvá várka diel, ktoré si získajú slávu Andorskú na večné veky, až do pádu databázy! Komenty sú samozrejme vítané!
1. Fistandantilus
Ešte ani nestihli oschnúť pixely na vyhlásení témy a už som mal v pošte toto príjemné dielko
Chléb a hry
"Ja Khaless". "Mě srát nebudeš."
"Edwine začni kouzlit nebo je po nás."
"Don´t bothering me".
"Já ti dám, ty mágu, Všichni do něj. Zkameněl jsem. Petrifikace. No nic. Load.
"Příště ho vykostím."
"Míro!"
"Ještě jednou. Musím. No jasně. Jó už jdu!" chce se mi chcát.
"Ja Khaless." "Tentokrát tě určitě dostanu. Vezmu si posilující lektvar. +4. Cursed. Sss.
"Montaron I never liked you !!!"
"No výborně, trpaslík chcípnul. Sere pes. Load the game. To si ze mě děláte? To je spiknutí!"
"Shaar-Teel, aspoň ty." nasazuju boty rychlosti. Spajdr sfórd to vyřeší, ještě že tě mám. Uvízl jsem. To není možné!
".F. F. F. F."
"Tiax will smity!". "Zase ten bláznivý klerik. Paráda. Mě snad jebne."
"Tiax will rule the world!"
"Ja Khaless." "Ještě jednou to řekneš a půjdeš pod drn. Mrcho!" blbne zvuk a TNT2. Musím to reklamovat, plečka."
"Míííro ... máš to na stole."
"No jo, vždyť se neposeru. Atak evryvan!"
"Zavařte jim. Tvl, měl jsem si dát nižší úroveň."
"Néééééééééééééé""
"You must gathtering your party before venturing forth." "Mě snad klepne!"
"Tichóóó."
"I have become death, destroyer of worlds."
"Ale už toho mám dost, máš to na stole."
"Slyším!"
"PAUSE."
Něco kleplo o stůl a přistálo vedle monitoru. Talíř. Uprostřed něj zelenou pažitkou posetý chleba a na něm namazaný nějaký divný bílý povlak. Že by mě chtěli také otrávit? Nadechnu se, oční bulvy rozpraskané, výraz však neměnný. Zakousnu se do něj a s chutí dám naposledy LOAD. "Tentokrát Vás určitě dostanu! +10! Parchanti!"
2. Bard
Ako druhý v pošte pristál slavný Bard. A s majstrovstvom jemu vlastným mi vyfúkol nápad, na ktorý som bo taký hrdý...
Chléb a hry
„Tyran? Despota? Ale jděte…“ král se vcelku nedespoticky rozesmál.
„Říká se to.“
„Jak kde,“ odtušil s doznívajícím úsměvem. „Kdyby se to říkalo tady, donese se to ke mně. Moudrý vládce lidu naslouchá.“
„Jistě. Pochopitelně,“ přikývl jeho host.
„Chléb a hry, příteli, v tom to celé vězí.“
„Hmm, ale zatěžuje to pokladnu. Divadlo, stadión, aréna,... Já zkouším cukr a bič.“
„Divadlo? Aréna? Proč? Chléb a hry potřebují minimalismus. Ne nadarmo se říká, že méně je někdy více. Chápu, že chcete, aby to bylo vidět, ale mnohem účinnější je, když si o tom lidi povídají.“
„Jak to myslíte?“
„V rámci dobrých sousedských vztahů vám něco ukážu.“ Vzal hosta za paži a dovedl jej do sklepení.
Kráčeli chodbou a občas nahlédli do prázdných místností. Všechny měli jedno společné. Do kamenné podlahy byla vybroušená nevelká šachovnice.
Když se přiblížili ke konci chodby, zasalutoval jim strážný. Král ukázal na jedny ze třech zamčených dveří. Voják je odemkl a otevřel. Za nimi seděli na podlaze proti sobě dva vyzáblí, shrbení muži. Jeden ani nevzhlédl od rozehrané šachové partie, druhý se na krále úkosem podíval.
„Jak to jde, pánové?“ zeptal se žoviálně věznitel.
„Na prd,“ zabručel menší z mužů. „Lepí se to na ruce.“ Na důkaz svých slov zvedl ze šachovnice královnu a upatlanými prsty ji podával králi.
Ten se na ni jen krátce podíval a přikývl: „Pošlu vám další chleba, uděláte si čerstvou.“
„Chléb a hry,“ zavrtěl se smíchem hlavou druhý z králů.
„Jistě. Až se za pár let zase podívají mezi lidi, povypráví o tom.“
3. Fredericco.
Nič nepovie chléb a hry viac, ako gladiátorské súbje. Hlavne pokiaľ sú v nich roboti
*Hry budoucnosti*
Bojovník se rozmáchl svou mechanickou paží a odťal poslednímu soupeři hlavu od těla. V následujícím okamžiku zaburácela aréna ohlušujícím jásotem.
„A je to tu dámy a pánové, souboj je u konce. Pro ty z vás, kteří naladili naší stanici teprve teď, jenom ve zkratce připomenu, že právě skončilo čtvrté kolo a náš zápasník se připravuje na finále. Pokud zvítězí i tentokrát, čeká ho zasloužená odměna, a kdo ví, možná i svoboda. Hodnotné ceny čekají samozřejmě i na vás, stačí se jenom zúčastnit naší soutěže. No nebudu už dále zdržovat a vrhneme se na páté a poslední kolo.“
Ozval se gong a do arény vstoupila pětice mechanických bytostí. Proti nim stál onen bojovník s mechanickým spárem. Ozval se druhý gong a roboti se rozběhli jeho směrem, muž udělal totéž. Vzdálenost mezi nimi se rychle zmenšovala. V momentě kdy se střetli, švihl bojovník svou paží a opsal jí půlkruh. Jeho spár přeťal dvojici robotů jako nic.
„Páni, tak to bylo něco. Dva jednou ranou. Není divu, že se náš šampión dostal až do pátého kola. Uvidíme, jestli si dokáže poradit i s ostatními.“
Zbylá trojice pak společně zaútočila, ale bojovník je hravě odrazil. Netrvalo to dlouho a všude kolem ležely kusy kovu. Bojovník znaveně oddychoval a z ran na těle mu tekla krev. Náhle znovu zazněl gong, objevil se obrovský robot.
„ A máme tu golema. Pokud odsud náš zápasník chce odejít, musí ho porazit. Bude se ho štěstí držet i nadále? To se dozvíte po krátké přestávce, kdy bude souboj pokračovat.“
4. tona11
A na koniec tejto várky niečo smutnejšie na zamyslenie
Chlebíček a hra
Cvakání myši a klapání klávesnice přerušilo ťuknutí talíře o stůl. Štíhlá dívka která přinesla obložený chlebíček s bramborovým salátem ustoupila do pozadí.
"Bráško?" pípla nesměle, ale věděla, že to nemá cenu. Její bratr nereagoval když měl sluchátka a ty už nesundával. Uběhl půlrok od doby co mu dala hru, od které už neodešel. Byl to dárek k dokončení školy ale raději by si zlomila ruku než mu ji dát znovu. Začátkem prázdnin zasedl k počítači. První den to brali jako legraci, když nejedl, nespal a jen o půlnoci si došel na záchod.
Druhý den taky nejedl.
Trvalo týden, než jim došlo, že doopravdy dolů nesejde.
S nápadem nosit mu jídlo nahoru přišla sestra. Přinesla mu obložený chlebíček který zbyl z jedné oslavy.
Snědl ho a ani se nepodíval co to bylo.
Střídali se u něj lidé, pokouseli se na něj mluvit, odtrhnout ho od obrazovky.
Stále jedl jen chlebíčky od sestry a hrál. Nikdy ho neviděli spát, nikdy ho neviděli sundat si sluchátka.
Jednu věc si ale nepřiznali. Že tohle by měl řešit psychiatr.
Jedinkrát. Jednou zkusili vypojit počítač ze zásuvky. Záchvat vzteku otřásl celou rodinou.
Po půl roce uplakaných rodičů a smířených přátel zůstala jen sestra která za ním chodila do pokoje s chlebíčky. Mluvila na něj den co den. Vypadala jako když neztrácí naději.
"Bráško?" přidala na hlase. Když ne dnes, tak už nikdy. Ve chvíli kdy se ruka natáhla po chlebíček, položila svoji ruku na jeho. Nezděsila se pohledu rudých očí a řekla:
"Zítra jsou Vánoce."
Komentáře, názory, hodnocení
Bard - 18. září 2017 21:26 | | |
|
| Fist: Jakožto nehráč jsem se malinko ztrácel, ale "Atak evryvan!" mě zasáhl. :-))
Fredericco: Tady jsem se sice neztrácel, ale nemohu říct, že bych utržil nějaký zásadní zásah...
tona11: Trochu přitažené za vlasy, ale limit dvousetpadesáti slov to vyžaduje. Atmosféra tam byla, hlavu a patu to má, na mě to docela i dýchlo. Mám rád otevřené konce, což mi tady vyhovuje. |
|
| Fist: Á, Baldurs gate. Ani nevíš, jak ti rozumím, až na to, že mě by nikdo jídlo k počítači nepřinesl. Jako spřízněná duše souzvukuji, ale nehráči by se možná mohli trochu ztrácet. Každopádně hezky zpracované.
Bard: Barde, ty a próza? Já tě teda už nějakou dobu nestalkuju, ale až se mi zatajil dech. Jinak napsané skvěle, hezky ti to plyne.
Frederico: Ehm. Popis souboje robotů hezký, ale jen tam nějak nemůžu najít ten chleba. Takhle nevím, jestli mi něco uniklo, nebo tam pointa není a je to jen náhodný útržek z Her budoucnosti.
tona: Tohle na mě ve skutečnosti docela zapůsobilo. Jen bych děsně rád, kdyby se povídka neusekla uprostřed, protože v hlavě mám fakt spoustu možných zakončení a zajímalo by mě, jaký je oficiální. Každopádně líbilo se nejvíc z várky. |