| Publikováno: 14. září 2017 22:40Průměrné hodnocení: 9, hodnotilo 2 uživatelů [detaily] |
Po dlouhé odmlce jsem se rozhodla publikovat něco ze své šuplíkové tvorby. V poslední době se mi špatně hledají vhodné názvy básní, tak snad nebude na škodu, když i tato zůstane nepojmenovaná. :)
A tak stále umíráme žízní,
Když se nemůžem vyhřívat v tvé přízni
Jsi nejspíš zrozen z nenávisti,
jsi živen naším žalem.
A málem jsme ti nepodlehli.
Ach, naivně, ach, málem.
Ty svedl jsi nás dohromady,
a za to krátké dík.
Jen sedřel si z nás všechnu kůži.
I to poslední jsi svlík.
Jen vzal sis, co ti náleželo
a nemusel ses bát.
Až natolik jsi sebejistý,
krutostí skoro kat.
Však svedl jsi nás dohromady,
a za to jemné díky,
Snad budou ti dost odměnou
mé srdceryvné vzlyky.
Skor stoupli jsme si na hranici
oheň svým světlem láká.
My hlupáci jsme netušili,
že probudíme draka.
Skor stoupli jsme si na hranici
a možná, že jsme měli.
Bychom tam s trochou důstojnosti,
s křikem uhořeli.
Snad podlehli jsme znenadání
tvé neskonalé záři.
Teď odcházíme poraženi,
tak jen ať se ti daří.
Jen... svedl jsi nás dohromady,
Za to ti dlužím díky.
Komentáře, názory, hodnocení
|
| Fistandantilus - 23. září 2017 18:16 Děkuji za návrh i za přečtení. :))
|
|
| Název k této básni by se mi líbil například Oheň v srdci. Pěkné dílko. |