Andor.cz - Články - Dračí Doupě Online, RPG hry

Svítání nad Metropolí - úvodOblíbit

Publikováno: 06. října 2018 14:39

Průměrné hodnocení: 3.8, hodnotilo 6 uživatelů [detaily]

Ahoj. Tak jsem se konečně odhodlal, že tedy něco zveřejním. Tento článek je uveden jako povídka, ale jedná se o pouhý úvodní text k mnohem rozsáhlejší a propracovanější novele. Nemá tedy prakticky žádný děj ani rozuzlení, ani nevysvětluje podstatu světa, ve kterém se odehrává. Představuje pouze stručně hlavního hrdinu a ukazuje něco málo z Metropole, místa, ze kterého je toho v celém příběhu ukázáno daleko víc.
Vím, že sám o sobě tento úryvek rozhodně není mým nejlepším dílem. Je však nutné si uvědomit, že hodnotit tento text jako samostatné dílo nemá smysl. Berte ho jako menší ochutnávku, jako úvod do novely Svítání nad Metropolí, která už mým nejlepším dílem naopak je.
Její skutečně zajímavé pasáže a hlavní myšlenka jsou však skryty v dalším textu, který je teprve potřeba zveřejnit.
No nebudu už dál žvanit. Takže jenom poslední věc. Stále sháním někoho na vytvoření obálky a byl bych vděčný komukoliv, kdo by se nabídl. Snad vám tento příspěvek ukáže, že to celé doopravdy myslím vážně. Protože já to vážně myslím. Velice vážně. Píšu už opravdu dlouho a můžete si být jistí, že hodlám se svojí tvorbou něco udělat.

Červená. Černá. Nažloutlá. Zach nanášel jednotlivé barvy na štětec a rozprostíral je po plátně s perfektním smyslem pro detail. Dělalo mu radost vytvářet obrazy svého města. Metropole byla jeho domov. A on ji zbožňoval pro její krásu. Miloval každičký její detail, každé zákoutí, všechno, na co kdy jenom dokázal pomyslet. Díval se před sebe a viděl její budovy. Nepočitatelné množství budov o různé velikosti. Ty nízké v nejbližším okolí byly poměrně nové a uvnitř oblasti, do které se město teprve začínalo rozrůstat. Ale když Zach pohlédl více dozadu, uviděl obrovské pokřivené mrakodrapy, nesmrtelné giganty sahající svými špičkami až do nebe. Některé z těch staveb už byly velmi staré. Tak staré, že si nikdo nepamatoval, jak vlastně vznikly. Někdo dokonce spekuloval o tom, že je postavili bohové. Nebo lidé kdysi v dávných dobách, kdy ještě existovaly všechny ty absurdní věci, o kterých jste se nyní dočetli pouze z legend. Ale na jejich skutečném původu nezáleželo. Důležité bylo, že byly krásné.
Zach pozoroval jejich rozpadající se okna i popraskané stěny a viděl přitom nádherné znaky postupujícího času. Viděl hory rozdrobené omítky a popraskaného kovu tvořící koberce kolem nich. A všímal si i toho, jak se některé budovy naklánějí a padají jedna přes druhou jako poničené kmeny stromů, těch divných živých věcí, které byly pokáceny už před stovkami let. Teď už žádné lesy nebyly. Byly nahrazeny mrakodrapy, jejichž divoká masa sama postupně vytvořila džungli. A byl to úžasný pohled. Zach si neuměl představit nic krásnějšího, nic přirozenějšího. A jako malíř si dokázal představit poměrně hodně věcí.
Kovová změť byla místy narušována komíny obřích továren. Byly jich tisíce. Naskládané ve shlucích vedle sebe jako zvedající se prsty obrů. Zach je miloval, protože dodávaly Metropoli energii. Bez nich by všichni její obyvatelé dávno umřeli hlady. A on proto děkoval všem bohům za to, že stále fungovaly. Bylo nádherné poslouchat, jak se z jejich nitra line jejich tupé mechanické hučení. Stejně tak jako pozorovat, jak k obloze stoupá jejich jedovatý černý kouř. Zach se zhluboka nadechl a nasál si do plic tu nádhernou vůni spáleniny. Stejně jako ostatní ji nepovažoval za smrad. Naučil se ji během svého života téměř nevnímat a pokud už ji vnímal, vždy se mu spojovala s příjemnými každodenními pocity. Byla pro něj součástí života. A vůbec mu nezáleželo, že ho její dýchání pomalu zabíjí. Nad scenérií proletěli dva ptáci. Jeden z nich držel v ruce kus zkaženého masa a snažil se utéct před svým společníkem svírajícím jakousi velkou blyštivou věc.
„Zmiz!“ zařval první pták.
„Ne! Dej mi to! To je moje!“
„Tak to ani náhodou! Myslíš si, že si to sežereš sám? Já to viděl první a sebral to! Ty by sis měl najít vlastní snídani!“První pták otočil po druhém svoji lidskou hlavu a posměšně se uchechtl.
„Stejně mě nechytíš, kreténe! Jsem rychlejší než ty! A sežeru…“Vzduchem proletěl záblesk kovu. Druhý pták se rozmáchl svojí blyštivou věcí. A zabořil ji svému společníkovi doprostřed krku.Zach uslyšel křik. První pták řval zoufale bolestí. A řval pořád víc, protože nůž se mu nořil stále hlouběji do masa. Jeho křik se hlasitě rozléhal městem, tenký a hlasitý jako křik malého dítěte. V lidské tváři se objevily slzy. Pták pustil kus masa na zem a díval se, jak padá společně s proudem jeho krve. Stále se pokoušel mávat svými křídly, ale ta postupně ztuhla a jeho tělo se přestalo vznášet. Pak spadlo taky.
Křup. Kosti se rozdrtily a maso se rozprsklo všude kolem. Pták byl mrtvý a jeho protivník se vznesl dolů, aby si z jeho těla vytáhl svůj nůž. Pak se podíval na rozpláclý kus shnilého masa.
Chvíli si ho prohlížel. Udělal se svým ptačím tělem několik krátkých kolébavých kroků. Sklonil k němu hlavu a očichal ho. A poté náhle mávl křídly a poskočil zpátky k mrtvole.
„Tohle je mnohem lepší,“ zamumlal si sám pro sebe a zabořil do těla svoje zuby. Pustil se do jídla a z jeho úst stékala krev. Zach se na celý souboj díval s výrazem plným nadšení. Takové věci se nevidí každý den, pomyslel si. Metropole byla prostě tak úžasná! Obsahovala v sobě tolik krásných věcí! Tolik scenérií, které mohl malovat! Dokončil poslední tah štětcem a podíval se na své dílo. Bylo to, jako by panorama před ním ožilo podruhé. Dokonalé jako vždycky! Krásné do každičkého detailu!Zvedl hlavu a uviděl, jak na obloze vychází slunce. Bylo načase, aby svůj obraz ukázal Erice.

Komentáře, názory, hodnocení

SebastianStorm - 18. listopadu 2018 00:12

Bohužel mám pocit, že je to brak. Nezaujalo mne to slohem, ani volbou slov a ani dějem. Je pravda, že většina lidí se dnes vydává za autory a myslí si, že psát umějí naprosto skvěle, ale je to naopak. Bohužel...alespoň podle komentářů...jde vidět, že autor tohoto díla nejenom, že si myslí, že je to skvělé, ale nedokáže ani přiznat chybu, chytit zodpovědnost za pačesy a něčemu se přiučit. Trochu to na mě působí, jak lehce se dají hledat výmluvy proč to nejde, než aby člověk hledal způsob, jak by to mělo jít.

Za mě tedy hodnocení 1, ergo nejhorší, ono ostatně hodnocení 0 zde není. Autorovi přeji brzké vyléčení z bludu, ve kterém očividně žije a hodně štěstí při budoucím psaní.
S. Storm

Lucius Pelner - 16. listopadu 2018 09:40

Chápu tvoje neporozumění ohledně ptáků, ale věř mi, jejich změna by celý příběh pokazila neuvěřitelným způsobem. Metropole je složitější místo, než tušíš a spousta věcí má v pozdějším příběhu větší smysl. Nicméně vzhledem k poskytnutému textu je tvoje reakce zajisté pochopitelná.

Qued - 15. listopadu 2018 08:00

Já bych asi nejvíc souhlasil s hodnocením Fista.
Nevidím to nijak tragicky, dokonce chápu ono přemrštěně kladné vnímání města 'hlavním' hrdinou, zvláště v kontrastu k reálné ošklivosti města.
Než krátké věty mě rušilo nerozvinutí myšlenek, prostě přeskakování z výroku na výrok.
A pak tedy nelogičnosti - vůbec mě nenapadá, proč by si měl zrovna malíř umět představit 'poměrně' hodně věcí (nemluvě o tom, že slovo poměrně znehodnocuje celý výrok, neboť není s čím poměřit). Jsou malíři bez představivosti, kteří jen malují, co vidí. U některých může být minimum představivosti naopak darem pro jejich umění zachytit skutečnost.

Ptáci, to je kapitola sama pro sebe. Nedávají vůbec žádný smysl. V tuto chvíli nevím, zda a jak funguje magie, ale biologie a fyzika by řekly ne. Celý popis děje mezi nimi je pak navíc kostrbatý, vůbec netuším, proč je nutné popisovat nůž jako velkou blyštivou věc, navíc dvakrát - když už, tak jednou stačí, například s dovětkem "...která se při druhém pohledu ukázala býti kuchyňským nožem."
Zvážil bych, že jsem tak smělý, nahrazení ptáků nějakým druhém opice, či lidoopa.

Jinak za mě by hodnocení bylo někde v průměru. Potenciál tam vidím a hlavně chuť psát, což je příslib zlepšení.

Fistandantilus - 30. října 2018 20:27

Na mě to působí tak, že tam jistý potenciál možná bude, ale pouze do doby, než se autor naučí jakým způsobem se dají používat věty rozvité. Téměř jsem tam nenarazil na nějaký zajímavé souvětí, čárku, která by nějakým způsobem oddělovala zbytek textu od stohých vět utnutých okamžitě tečkou. Mě naopak zaujmou věci, nad kterýma člověk musí chvíli uvažovat a chvíli lehce snít. Ne však tak, že příjde rychlý konec. To je nepochybně konec pro každého autora. Jak již tady bylo psáno v komentářích, víc naznačovat, méně sdělovat, více rafinovanosti. Lidé si občas koupí zajíce v pytli, ale nejprve je potřeba naznačit, jestli v tom pytli nějaký zajíc vůbec přebývá.

Podle mě, ten který bude dělat korektúru bude mít ještě mraky práce.

Ještě dodatek: Andor a jeho články, tím spíše uživatelé snesou daleko hutnější a delší texty než se na první pohled může znát. Ne nadarmo jsem chodí trubadúři a pisálkové se všech fantasy luhů a hájů co jich znám, tak klidně nechť se brk tvůj rozpíše a rozezní jako struna u harfy. Pak bude potěšením si přečíst text, který uchu lahodí a mysl neunaví. To je vše co ti můžu popřát. Slibem nezarmoutíš, ale používat v anotaci a varovat příliš okatě čtenáře o něčem, na co by se měl připravit zavání určitým druhem spisovatelského fiaska.

Lucius Pelner - 19. října 2018 21:10

irminsul - 13. října 2018 13:27
Promiň, že jsem neodpověděl dřív. Cením si tvojí korekce, ale faktem je, že většina z toho, co jsi vytkl, se prostě příliš opravovat nedá. Ano, připouštím, že pták by s nožem v krku řvát neměl, to je samozřejmě hloupost. Nebo vznesl se dolů, to je samozřejmě taky jasná chyba. I když ne úmyslná. Píšu často dost rychle a i když si po sobě věci čtu, můžou mi některé překlepy stejně uniknout. Zvlášť takové, které mi korekce opraví na jiné slovo. Věř mi, prvoplánové to nebylo.
Ale jinak, všechno ostatní je spíše problém toho, že jsem vybral špatný úryvek a mrzí mě, že za to teď odsuzujete celou novelu. Zkusím to trochu vysvětlit.
To, že jsou ptáci popisováni jako obyčejná věc, je účel a je to tak uděláno schválně. Nechci to rozebírat víc, ale je hned vidět, že ten příspěvek doopravdy nechápeš (Což ti opravdu nemůžu mít za zlé, protože jsem to já, kdo ti to neumožnil).
To, že mluví tak hloupě a to, že vůbec mluví... Opět, má to v rámci celku svůj účel a oni takoví prostě mají být, i když připouštím, že tady by změny udělat šly (I když mluvit musí). Opět to ale nemá cenu rozebírat, protože neznáš kontext. Kdybys ho znal, mohl bych uznat, že můžu něco změnit, ale takhle to moc nejde.
Mohl bych pokračovat, ale vím, že to nemá smysl. Ano, udělal jsem s tím příspěvkem chybu a představil se ve špatném světle.
Sakra, když nad tím přemýšlím, i já bych zrovna tenhle úsek hodnotil spíš hůř, protože je opravdu takový nemastný neslaný.
Jenže problém je, že jsem takový úryvek původně chtěl, protože jsem hledal něco, co by prozradilo co nejméně z děje té novely.
Moje chyba opravdu. Mám problémy se propagovat, to je pro mě daleko těžší než napsat nějaké novely nebo romány.

irminsul - 13. října 2018 13:27

Já mám pro změnu trochu jiné výtky než kolegové. Upřímně mi nevysvětlení nijak nevadí, naopak si myslím, že je to dobrý způsob jak čtenáře udržet při knize, protože mu hned všechno nebude jasné a bude chtít zjistit, o co se jedná. Stačí se podívat na první díl Malazské knihy padlých - Steven Erikson se ani zdaleka nesnaží vysvětlovat zákonitosti svého světa a jelikož se jedná o svět opravdu propracovaný a komplexní, tak čtenář tápe možná i prvních sto stran. Ale to v čem tápe je natolik zajímavé, že prostě čte dál. V samotném nevysvětlování tedy problém nevidím. Spíš jde o to, co je nevysvětlováno a jakým způsobem.

Za prvé mi přijde, že zde přítomná bizarnost (tedy ptáci s lidskými tvářemi a rukama) působí poněkud prvoplánově. Myslím, že v tomhle ohledu by pomohlo, kdyby popis ptáků nebyl tak rychlý a tak nějak obyčejný. Žádalo by si to bohatější jazyk, zakomponovat něco atypického, aby to odpovídalo atypičnosti situace. A rozhodně by pomohlo vícero přirovnání, a to nejen při téhle scéně, ale v průběhu celého textu. Mimochodem, malá připomínka k realističnosti - myslím, že pták, člověk, ani nic jiného by už nedokázalo řvát s nožem v krku. Taky bych řekl, že celá scéna by působila úderněji, kdyby ptáci nemluvili. Hrozně mi to kazí atmosféru a přispívá to k dojmu prvoplánové snahy zakomponovat do textu cosi neočekávaného a šokujícího. Kdybys s lido-ptáků udělal něco tajemnějšího, čtenáře by to u četby podle mě udrželo lépe.

Teď ale k problému, který mi přijde důležitější. Sice říkáš, žes toho napsal už hodně, přesto z tvého textu mám dojem určité nevypsanosti. Některé věty či celé popisy působí kostrbatě, kazí je výběr slov či rovnou celá skladba věty. Tady souhlasím s Mael v nadužívání superlativů. Ačkoli mi vadí spíše to, že Zachův vztah k Metropoli je popsán tak jednoduše explicitními výrazy nadšení. Když jsou Zachovy pocity popisovány neustále samými krásny, nádherami, nadšeními, tak výsledný dojem je pro mě opět poněkud plytký a činí tak plytkým i onen Zachův vztah k Metropoli. Možná je to ale záměr a v průběhu novely se Zachův pohled na jeho milované město začne razantně proměňovat. Jelikož mám ale zatím k dispozici jen tenhle úryvek, můžu hodnotit jen tímto způsobem.

Teď ty věty, z nichž jsem získal dojem tvé nevypsanosti.

„Tak to ani náhodou! Myslíš si, že si to sežereš sám? Já to viděl první a sebral to! Ty by sis měl najít vlastní snídani!“První pták otočil po druhém svoji lidskou hlavu a posměšně se uchechtl.
„Stejně mě nechytíš, kreténe! Jsem rychlejší než ty! A sežeru…“ Tahle část mě hrozně irituje. Z velké části kvůli tomu kreténovi. Nemám nic proti nadávkám, ale jejich použití musí být vhodné. A sem se to prostě nehodí a ve výsledku to působí hrozně... puberťácky. Prostě to totálně kazí atmosféru. Rovněž by znělo lépe, kdybys místo "První pták otočil po druhém hlavu a posměšně se uchechtl," napsal třeba "První pták se otočil k druhému a posměšně se uchechtl." Další věc pak je, jak jsem už psal, že se mi úplně nelíbí, když ti ptáci mluví.

Pták byl mrtvý a jeho protivník se vznesl dolů, aby si z jeho těla vytáhl svůj nůž. Pak se podíval na rozpláclý kus shnilého masa. Dvě věci - vznesl dolů snad ne, myslíš nejspíš snesl dolů, ale to mi přijde spíš jako překlik. Naprosto nevhodný výběr slova mi ovšem přijde v případě toho rozpláclý. Zní to hrozně, na tvém místě bych ho něčím nahradil nebo nejlépe úplně vynechal. Kus shnilého masa bohatě stačí.

Pak tam je ještě spousta malých detailů, většinou jde o špatnou volbu slov nebo stylistiku, ale to by se vyřešilo při korektuře, takže to tu nebudu vypisovat.

Celkově si myslím, že tenhle úryvek měl být delší. Mohl jsi dál pokračovat k části, kdy by Zach šel ukázat svůj obraz Erice nebo jakkoliv jinak. Jde o to, že abys čtenáře zaujal, musel bys ukázat náznak zápletky či nějakého konfliktu. Nemusí to být pro samotný děj zas tak důležitá část, ale je třeba, aby se něco stalo. Takhle mám pocit, že se jedná pouze o několik prvních odstavců mnohem delšího, skutečného úvodu. Když nad tím tak přemýšlím, tak krátkost vlastně způsobuje i to, že vykreslení ptáků působí natolik povrchně. Kvůli své divnosti na sebe totiž strhávají většinu pozornosti, jelikož jsou tím nejzajímavějším v úryvku, ale tolik jí prostě neunesou.

Pro příště bych si na tvém místě celý text nechal někým projít než ho publikuješ, pokud ti na něm tedy opravdu tak záleží. Takhle si totiž uděláš spíš špatnou reklamu. Jinak ale hodně štěstí s novelou, snad ti to vyjde, jak si přeješ. :)

Lucius Pelner - 13. října 2018 12:40

Jak bych to...
Já píšu i povídky. A tohle není moje první novela nebo román. Ano, moje předchozí romány trpěly kvůli nedostatku zkušenosti, ale spoustu věcí jsem v tomhle díle už napravil.
Ano, posílat tenhle příspěvek jako propagaci byla chyba, byl jsem trochu v presu a chtěl jsem si tohle už odbýt.
Protože se ale stále toužím propagovat, přidám sem někdy, až se k tomu dostanu něco jiného. Jednu ze svých CELÝCH povídek (I když by byla asi na osm stran) nebo první kapitolu té novely. Ještě uvidím. Teď už to tady ale dál řešit nebudu.

Cvok* - 13. října 2018 12:14

Osobně nebudu klikat žádný hodnocení, těžko se hodnotí úryvek něčeho ale zase jsi to sem dal na obdiv, tak k tomu napíšu pár slov. Popravdě když přijdu do knihkupectví a něco mě zaujme, nejprve si přečtu anotaci a pak pár řádků z první stránky, odstavec anebo dva abych věděl, zda mi autorův styl sedne.
Kdybych se měl rozhodovat podle textu nade-mnou, tak knihu vrátím zpět a jdu dál.
Jak píše Nenia, je tam toho moc a vlastně nic. Je sice možný, že na pozdějších stránkách by se vše vysvětlilo ale to je podle mě špatně, hlavně pokud tohle mělo sloužit jako ukázka a navnadit k dalším čtení. Pokud čtenářovi představuješ něco, co je pro něho nové, neznámé (zde ptáci) nemůžeš s vysvětlením čekat až za X stránek, na to se můžeš spolehnout u toho, co znají. Když popíšeš osobu se špičatýma ušima, každému je hned jasné, že se jedná nejspíš o elfa, pokud o metr a něco vysokou a podsaditou postavu s plnovousem po pupek, tak zase nejspíš trpaslík ale zde čtenář a tedy i já naprosto tápu, co to je za tvory anebo jestli to jen umělec přehnal s drogama. A to je podle mě chyba, obzvlášť u toho, co mě má navnadit a nemá to point, rozuzlení a otázky, na který mě neláká znát odpovědi.
Osobně nemám žádný literární ambice ale sem tam něco napíšu, spíš abych se držel ve formě :D Moje rada, a to radím každému, je nesmysl se hned pouštět do novel. Většina autorů začíná povídkami, ve kterých právě nabírá zkušenosti.

Lucius Pelner - 12. října 2018 20:58

Přísahám, že je to ale lepší, než to teď vypadá.
Cítím se trapně.

Lucius Pelner - 12. října 2018 20:56

Nenia - 12. října 2018 20:22
To je to, co jsem si myslel. Všechno se vysvětlí, kdybys přečetla víc. Akorát nevím, jestli jsem teď té novele udělal dobrou reklamu, to je pravda. Největší chyba byla sem posílat tenhle krátký úryvek.
Mám v plánu vydat na jedné stránce celou verzi, ale k tomu potřebuji mít obrázek na obal, což je něco, co nedokážu vytvořit, jak už jsem ostatně psal.

Nenia - 12. října 2018 20:22

Já nevím... Mám příliš mnoho otázek a celý text mi přijde strašně roztahaný a vcelku o ničem.
Chápu, že je to úvod ale nemám pravděpodobně dost fantazie. Takže ti ptáci jsou lidi? Nebo něco jako lidi? Mutanti? Ptáci ninja?
Nebo je to jen v mysli kreativního autora? Představuje si to?
Pro mě příliš mnoho informací o ničem v dlouhém textu a příliš málo informací v krátkém textu- bohužel.
neříkám, že výsledné dílo bude špatné, ale úvod je v podstatě reklama. Člověk, co půjde za těžce vydělané love do knihkupectví pro knížku, si bedlivě prostuduje anotaci a přečte si úvod.

Ohledně komentáře na "umět psát". Hele, tady ti nikdo neporadí, zkus na facebooku skupinu začínajících spisovatelů, kde jsou i betareadeři. Postni tam tenhle úvod a dostaneš dost rad, jak se vylepšit.
Umět psát je velmi spekulativní věc- mnozí spisovatelé, kteří mají velmi dobrá díla v jisté fázi své tvorby tvrdí, že neumí psát. Psaní je o tom být kritický k tomu, co tvoříš a snažit to co nejvíce zlepšit, jak po obsahové tak grafické stránce.
Jinak hodně zdaru v tvé tvorbě.

Lucius Pelner - 12. října 2018 18:35

Mael - 12. října 2018 09:26
Moc superlativů je vesměs účel, ale to opakování slova nádherné je překlep, který mi musel uniknout.
Abys věděla, dost mě tahle reakce frustruje a vážně bych rád dokázal, že umím psát. Vytvořil jsem hodně věcí se skvělým příběhem a nápady, které uvázly kvůli pár nedokonalostem. A pravdu nechci na tomhle skončit. Pokud chceš, můžu ti poslat soukromě víc, třeba první kapitolu, abys mi řekla, jestli ti pořád přijde špatná.
Budu rád za jakoukoliv kritiku, opravdu. A stejně sháním někoho, kdo by mi pomohl tu novelu celou upravit.

Mael - 12. října 2018 09:26

Lucius Pelner - 11. října 2018 21:52
Já nevím, ono se to asi špatně hodnotí, když je to jen úvod, jak říkáš. Na mě to taky nepůsobí úplně dobře, ale to neznamená, že celá novela bude špatná... Jinak moc superlativů a 3x za sebou "nádherné" mi vadí :D

Lucius Pelner - 11. října 2018 21:52

Hodnocení 1? Ok no. Je mi jasné, že je to mimo kontext a špatně se to asi chápe. Musí působit bez zbytku příběhu až absurdně, ale chtěl jsem sem něco hodit. Ono to samostatná povídka opravdu není. Ta novela má celkem 154 stran.
Možná jsem působil s tím vším trochu namyšleně a za to se omlouvám. Chci už konečně v životě něco vydat a tahle novela je k tomu velmi blízko. Z názorů jiných lidí na úryvky vím, že je dobrá, i když hodně zvláštní. Ale oni toho četli trochu víc...
No nebudu to tady spamovat. Omlouvám se, pokud tohle nestačí, ale zatím nemám v plánu sem posílat další úryvky. Zvlášť, pokud nebude zájem.

Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

Svítání nad Metropolí - úvodOblíbit

Autor: Lucius Pelner

Sekce: Povídka

Publikováno: 06. října 2018 14:39

Průměrné hodnocení: 3.8, hodnotilo 6 uživatelů [detaily]

Komentáře, názory, hodnocení