Andor.cz - Dračí doupě online

Ach ta podkroví, co oko mé jich vidělo
a ucho slyšelo, to ticho co šeptá,
pod krovy, ty podkovy na zdích,
jak visí (sami), tu duše má se ptá:
Čí samoty vzdech, ta tíha ticha,
čí myšlenka lichá, ten vzduch mísí?
Zda jde jen o zdání, nebo je to duch
těch míst, vysoko nad sklepy,
šero a šum chtějí tě sníst!
Bzučení Much a pach lepry,
Ta jediná půda, v hlavě mi zbývá,
dopíjím rum a nevnímám červy
co lezou tu po krovech ani jak ta zrůda
ty slizký larvy lesklými prsty sbírá.
Kde se tady bere, v mé vlastní představě
pokroucený netvor, ze stínu se dere
jde mi po slovech, klepu se strachem
a klaním se postavě, na nohy nevstanu
tak se plazím prachem, vidím tu postavu;
mám z toho stíhu, pohlédnu démonu do tváře
tváří se líně, chce mě bičovat plamenem,
bolest mě sváže, bolí mě srdce
udeří, práskne to, bolest mi projde ramenem,
udeří, mrskne to, masakus ze zad rvouce
bolest, netiší, stínové zátiší, bolest
a tu se probouzím, dívka jako květ
vprostřed podkroví, lanu se nevzpouzí
točí se sní svět, já cítím tu bolest
srdce co trpělo, houpe se pod krovy
prožil jsem ‘tocoty’, též se mi zachtělo
propadnout se do té nicoty
…
Nejsi však jediná v svém podkroví,
co oko mé vás vidělo, a ucho slyšelo,
to ticho co šeptá příběh pod krovy
a má duše pořád stejně se ptá.