Autor: Elisabethe L. DawisSekce: BáseňPublikováno: 22. listopadu 2019 23:03Průměrné hodnocení: 7.9, hodnotilo 7 uživatelů [detaily] |
Otevři, prosím, otevři svá ústa,
a vydej aspoň jeden tón,
bez tvého hlasu je země pustá,
jen tvůj šepot zní jako zvon,
vydej hlásku a, prosím, zůstaň,
žalostné tužby nedohoň,
za budoucností jen čára tlustá,
tak slzy usuš a tóny roň.
| ||||
Enderson - 29. listopadu 2019 13:18 Díky za komplexní hodnocení, už jsem dlouho (asi osm, devět let) nic podobného nezkoušela napsat, takže i šest, sedm hodně potěší. :) ( Je to trochu smutné, ale mám pocit, že jsem dosáhla svého poetického maxima asi v 13 letech, takže si teď zkouším dokázat opak. :D ) |
| ||||
Je to obstojné. Já osobně moc nemusím tenhle druh poezie, i tak se to pokusím ohodnotit objektivně: osm za kvalitu verše a čtyři za rytmus - průměrem by to bylo za šest, ale dám sedm abych byl hodnej :) |
| ||||
Líbí se mi ambivalence: za budoucností jen čára tlustá. |
doba vygenerování stránky: 0.061622142791748 sekund