Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

Příběh BardaOblíbit

bez nzvu6816.jpg

Autor: Calypso

Sekce: Povídka

Publikováno: 09. března 2020 13:59

Průměrné hodnocení: 1, hodnotilo 1 uživatelů [detaily]

 
Budu Vám vyprávět příběh, který se skutečně stal?!!!???? V hlubokých a obávaných končinách Hercynského hvozdu, v odlehlém a zapomenutém kraji mocného kmene Bójů. Na úpatí pohoří kanců zvané Sudety, kudy vede obchodní stezka mezi bohatými opidii Léčivých pramenů a Eger, které střeží sousední výbojné, krvelačné a ziskuchtivé Germánské kmeny.

Pod legendární horou Krudum, na břehu hbité řeky Agary, leží velké hradiště horníků, pastevců, řemeslníků a obchodníků, které nese záhadné jméno ? Soko Lov?, podle pověstí dnešní hradiště obývali dávní lovci, sokolníci.
Obyvatelé žijí poklidným životem bez svárů a válek, věnují se převážně dolování, zpracovávání uhelného kamene a obchodování se sousedními, ale i ze vzdálených zemí příchozími obchodníky. Dolování uhelného kamene si vyžaduje mnoho úsilí a obětí, které pravidelně Bohům přinášejí. Hradiště vzkvétá a rozrůstá se do rozměrů opidia, lidé přicházejí z různých míst Bójského území, ale i z kmenů odlehlých.
Předáci jsou zaslepeni čím dál větším bohatstvím, dolují více a více uhelného kamene, přinášejí více a více obětí. Jak marné je toto konání. Nic nedbají rad a varování moudrých Druidů, kteří neúnavně, proti tomuto dolování bojují, vykonávají ozdravné rituály, udobřují a prosí Božstva o odpuštění. Vliv moudrých Druidů již není tak silný a lidé si přestávají vážit darů, které jim Matka Zem přináší. Velká Matka se však začíná na své nehodné děti zlobit a otřásá se, lidé umírají, ne ve válkách, ale v dolech a v chamtivosti.
 
V měsíci Equos, v období koně často přicházel hromovládce Taranis se svými služebníky a skrápěl zem.
Bůh slunce a ohně Belen, i když mnohdy nespatřen, již po dvakrát odešel za dorůstající Lunou a čtyři příchody mu zbývají k jeho velké slávě, kdy moudří Druidové oslavují jeho zářivou korunu při svátku Alban Hefin.
Ještě před tím než Zářivý odcházel do země stínů, se jeden mladý mabinog, jak že? ,ach ano! Talcern mu říkají, připravoval na dlouhou a náročnou cestu. Studuje již delší čas moudrost Bardů, Ovatů a Druidů, nepatří mezi nejsvědomitější mabinogi, a tak zůstává při studiu učení Bardů, rozhodl se však vykonat obřad a postoupit o kus dál ve svém snažení.
Vzal si jen věci potřebné a vydal se pod tajuplnou horu Krudum, do vzdáleného, posvátného ?Bukového nemetonu?. V tomto posvátném háji kmene Agharů, chtěl vzdát poctu Belenovi a vykonat obřad největšího světla Alban Hefin. Tento obřad vždy vykonával ve společnosti spřízněných přátel z kmene, ale tentokrát odcházel do nemetonu sám a měl ještě jiný záměr. Po dobu měsíce Samivisionos, v období jasu se připravoval na důležitý rituál dávných časů. Zřekl se pojídání jakéhokoliv masa, pití kormy a lahodné medoviny, ale i radovánek se svojí ženou, kterou nadevše miluje.
Tento pradávný rituál ? Hledání vize?, jak se nazývá, je převzatý od kmenů z dalekých zemí za královstvím Boha moře Manannána, pro kmeny Hercynského hvozdu byl z malé části upraven. Pro Talcerna se stal velkou výzvou, o které dlouho přemýšlel. Na malém prostoru ve středu Bukového nemetonu, kruhu devíti stop, po tři noci a tři dny měl pobývat, bez jídla a vody. Jen Bohové a on se svými myšlenkami a vizemi.
Po těchto přípravách, v tento den došel ke vzdálenému a hlubokému hvozdu. Po starém způsobu pozdravil a zdvořile požádal Cernuna , Rohatého Pána hlubokých hvozdů, divoké zvěře a strážce Dolního světa o požehnání a vstup do jeho království. Odpovědi se mu dostalo příletem sojky, poslem Rohatého, která barda doprovázela cestou lesem až do posvátného háje. Postupoval potichu, pomalu a pozorně sledoval dění ve hvozdu, sojka ho stále doprovázela, jen zřídka se ukázali další obyvatelé rozlehlého panství Cernuna. Na pokraji Bukového nemetonu pozdravil strážný buk a vešel.
Uprostřed háje, kde se nachází kamenný chrám a kruh, pozdravil ochránce posvátných míst, vznešenou Nemetonu a mocného Dunatise,.přivítal se s Druantiou, královnou dryád a faunů i s ostatními obyvateli tohoto místa.
Požádal o požehnání a pobytí na tomto místě, vysvětlil proč přichází, a jako při každé návštěvě, tak i dnes přinesl oběti k uctění Božstev. Ještě se pozdravil s blízkým přítelem, kterého nazývá ?Samhainové soustromí devíti buků? a začal se připravovat na večer.
Malá příhoda jej potkala, když se vydal pro vodu ke vzdálenému prameni, potkal stádo krav, kterému se stal vůdcem po celý zbytek cesty, stále šly za ním a nespustily z něj oči. Nabral vodu, osvěžil se po dlouhé a náročné cestě členitým krajem a vydal se zpět do nemetonu. Stádo krav zůstalo pod pramenem a napájelo se, na zpáteční cestě ho již nedoprovázelo. Rozdělal oheň pod cauldronem a začal vařil očistný a posilující nápoj.
Směs listů kopřivy, senny, břízy, dubu, buku a smrku byla velmi lahodná a osvěžující. Při odchodu Belena do západní říše se s ním rozloučil, dlouhý čas seděl u ohně a popíjel nápoj, aby vyčistil své tělo i duši. Hlavou se mu honilo mnoho myšlenek, postupně je odsouval a soustředil svou pozornost na jediné, rituál Hledání vize a ceremonie Alban Hefin, měl stále na mysli, dlouho do noci přemýšlel a připravoval se.
Z oblohy se snášel mírný a osvěžující déšť, Talcern se odebral ke svému příteli, tiše sedící pod Samhainovým soustromým devíti buků, odpočíval a meditoval. Bylo hluboké ticho jen v povzdálí se ozývalo volání krav.
Temná Matka Ceridwen skryla krajinu pod svůj plášť a vše uspala. Belen již byl na své pouti denní oblohou, když se mladý bard probudil, jen občas jej polechtal svými zářivými vlasy, jak byly příjemné. Vstal, pozdravil Zařivého, šedé kadeře Taranise ho stále zakrývaly.
Pustil se do oprav kamenného kruhu. Přinesl ještě několik větších kamenů, vše pečlivě upravil a připravil pro rituál, který v půli cesty Belena denní oblohou, měl započít. Před zahájením se obloha vyjasnila, Esus šedivé kadeře rozehnal, Taranis vládce hromu a nečasu se uklidnil a Zářivý Belen se ukázal v plné kráse.
Bohové se rozesmáli do překrásného dne.
Nastal čas zahájení, Talcern vyčistil rituální prostor březovým proutím a započal rituál Hledání vize.
Po starém zvyku požádal Prastaré ? Velkou Matku, Bohyni Trojjedinou , Velkého Otce, Trojjediného Boha o požehnání, podporu a ochranu při rituálu, pozdravil mocné Duchy živlů a světových stran. Posvětil prostor vodou i ohněm a začal svou pouť, tento malý kousek chrámu, kruh devíti stop, se po tři noci a tři dny stal jeho ložem i domovem. Mocný Belen předváděl svou moc, začalo býti horko, ale v Bukovém nemetonu bylo příjemně, bratři a setry stromy skláněli své košaté větve nad rituální prostor a tvořili chladivý stín. Talcern se seznamoval s okolím, pozdravil každého bratra i sestru, stromy, keře, rostliny,kameny, mravence, brouky, s každým rozmlouval a vysvětloval, co provádí. Každého, kdo se přišel podívat, pozdravil a vše mu pověděl, před odchodem Zářivého ho znal snad celý Háj. Rozloučil se s Belenem a meditoval, pociťoval příjemné uvolnění. Ceridwen již dávno roztáhla svůj plášť, vše utichlo i mladý bard se odebral do říše snů.
Každé jitro trpělivě očekával příchod Zářivého, aby rozehřál jeho tělo a přivítal světlo v sobě. Velebil ho, provedl ranní rituál, různě a dlouho meditoval, když pociťoval hlad a žízeň modlil se k Velké Matce i Velkému otci, aby ho podpořili v jeho konání a dodali mu sílu a v této zkoušce obstát. Posiloval se cvičením Nwyfre, které mu velmi pomáhalo v těchto těžkých chvílích. Během dne pozoroval a naslouchal dění kolem sebe, ale i ve svém nitru, měl mnoho času přemýšlet o sobě, o rodině, o cestě životem, kterou již ušel, ale i která ho teprve čeká. Přemýšlel o svém úkolu na této pláni, tázal se Božstev, kudy jít dál, co by v životě měl dělat, často a dlouho s nimi rozmlouval, měl mnoho otázek, na které chtěl znát odpovědi.
Druhého dne, před poledním rituálem k uctění Belena, začalo být bardovi velmi zle. S velkými obtížemi rituál dokončil, musel dělat delší přestávky a zhluboka dýchat. Pokoušel se cvičit Nwyfre, to mu trochu pomohlo, ale jen na chvíli, měl silné bolesti hlavy, pociťoval mdloby, mžitky před očima a celý nemeton byl v jednom kole.
V klidu ležel a odpočíval, pokaždé když se chtěl postavit, tak jej Matka Zem přitáhla zpět. Svlékl se a ležel, jak ho Bohové stvořili, jen zhluboka dýchal, modlil se a prosil ochránce, vznešenou Nemetonu i mocného Dunatise o podporu a ochranu, žádal i královnu Druantiu, aby mu pomohla, ležel a pozoroval co se s ním děje.
Oděn v nebeského šatu, na sebe nechal působit Vesmírného Otce, choulil se v náruči Matky Země a přijímal pomoc od bratrů a sester kolem sebe. Teprve před odchodem Zářivého se vše uklidnilo a pociťoval posílení na těle i na duchu, cítil se odpočatý a svěží.
Během jeho pobytu v nemetonu se na něj několikrát přiletěly podívat sojky poslové Cernuna, honily se a hrály, chvíli jej pozorovaly a pak v klidu, bez křiku opět odletěly. I jiní obyvatelé lesa k němu přilétali a přicházeli, různí pěvci, hnědé veverky i malé myšky. Když se člověk chová tiše, s pokorou a úctou ke všemu kolem sebe, mnoho překrásných a barvitých obrazů se předním rozprostírá, Cernun, Pán hvozdu pomalu začíná odhalovat svá skrytá tajemství.
Při nekonečném pozorování korun stromů, usedl na ležícího a nahého barda překrásný, malý, černý motýlek.
Záměrně? Či jen tak vznikl nádherný obraz. Ležící muž s černým motýlem na nahém těle, v pozadí kamenný oltář a paprsky zářivého Belena jen občas osvětlují překrásný, divoký hvozd. Dlouho si s motýlkem povídal, něž odletěl dál.
Jako předešlé dny i dnes se rozloučil s Belenem, poděkoval Prastarým za prožitý den a dlouho do noci meditoval, dnes se do krajiny snů nechystal. Poslední zahalení Ceridwením pláštěm chtěl probdít a připravit se tak na nadcházející ceremonii Alban Hefin. Probděl celou noc, přemýšlel o rodném hradišti, o lidech v něm, o dolování uhelného kamene, ničení a zneuctívání Velké Matky. O zaslepenosti, sobectví a hamižnosti lidí, kteří se podílejí na tomto zneuctívání. O odvaze, postavit se a bojovat proti tomuto ničení, o vůli jít sám příkladem, učit mladé jak se chovat a pomáhat Matce Zemi, a ne jen tiše přihlížet. Přemýšlel o varování moudrých Druidů, o Matce Zemi, kdy a jak asi potrestá svá nehodná dítka, co bude dál, když se nebudeme naslouchat. Mnoho myšlenek se mu honilo hlavou, mnoho si urovnal, ale mnohé zůstalo, ještě nezodpovězeno. Při těchto úvahách pozoroval a naslouchal nočnímu životu lesa, ze všech koutů nemetonu se ozývalo šramocení a praskání, asi po půlnoci vše přestalo a nastalo hluboké ticho. Před příchodem Zářivého se království Cernuna začalo probouzet k životu, nočním tichem se jako mlha rozléhala hladivá melodie ranního hvozdu.
Dočkal se překrásného úsvitu, přivítal a uctil zářivého, do zlata oděného Belena, poděkoval mu za jeho hřejivé a léčivé paprsky, které každý den štědře a nezištně vysílá k Matce Zemi. Po probdělé noci byl trochu unaven, a tak když ukončil meditaci a modlitby, lehl si a odpočíval. Probudilo ho klepání, pozorně a potichu se rozhlížel, ale dlouho nic nemohl najít, zaposlouchal se, až konečně našel na nedalekém stromě černočerveného datlíka, jak hledá potravu. Poklidil prostor, vše připravil a čekal, až přijde ten správný okamžik.
Seděl na středovém kameni a krátil si chvíli pozorováním okolí, jak již dělal mnohokrát během pobytu na tomto posvátném místě. Domníval se, že po mnoha návštěvách a třech dnech neustálého pozorování nemeton dobře zná, stále je co objevovat.
Okamžik Největšího Světla a ceremonie Alban Hefin nadešel.
Zářivý Belen, byl v polovině své cesty denní oblohou, přesně nad jižní mohylkou , když započal ceremonii.
Prováděl vše, jak ho učili moudří Druidové ve škole Bardů. Uctil a požádal Božstva o požehnání, přivítal zástupce stran, zapečetil kruh a pokračoval v rituálu. Celá ceremonie působila na oslabeného barda posilujícím účinkem, pociťoval v kruhu větší teplo, jak Zářivý proniká do jeho polonahého těla jemným chvěním, které trvalo po dobu ceremonie. A tak mocný Belen došel největšího světla a započal svou pouť postupného umírání, aby se mohl znovuzrodit do zářivé a oslňující podoby Luguse.

Talcern ukončil ceremonii, poděkováním Božstvu za požehnání a vedení. Tím také ukončil rituál Hledání vize, po třech nocích a třech dnech se opatrně a z chutí zakousl a vychutnával jablko, napil se čerstvé pramenité vody, pro kterou si došel, tentokráte sám, ke vzdálenému prameni.
K jeho překvapení, tak výrazné a lahodné chutě nečekal, podobu svitu to byla také jeho jediná potrava, kterou přijímal, po náročném půstu, si musel opatrně navykat. Důkladně uklidil kamenný chrám, zalil udusanou zem, ale i vysazené stromky, rostliny a keře kolem, chvíli s nimi rozmlouval, omlouval se a prosil o odpuštění za malé bratry a sestry, které kvůli jeho nerozvážnosti uhynuli. Poděkoval a vzdal chválu ochráncům nemetonu ? vznešené Nemetoně i mocnému Dunatisi, nezapoměl ani na Druantiu, královnu dryád a faunů, stromových bytostí. Poděkoval všem obyvatelům posvátného háje za jejich podporu a pochopení při jeho konání, ani na blízkého přítele Samhainové soustromí devíti buků nezapoměl. Po starém způsobu se rozloučil s Velkou Matkou i Velkým Otcem a spokojeně odešel cestou k domovu.
Hledání vize bylo u konce, šťastný, trochu unavený, a však na duchu posílený procházel královstvím Rohatého. Všude kolem sebe pociťoval přítomnost Prastarých, přemýšlel o vizích, které se nedostavili, jak měl na počátku v úmyslu, ale nebyl zklamaný, tato zkušenost kterou prožil byla pro mladého barda velmi významná a poučná. Zjistil, jakou má vůli, co dokáže vydržet, mnohému se přiučil, získal mnoho nových poznatků a urovnal si své myšlenky. Tato zkouška jej posunula o kousek dál na jeho dlouhé cestě hledání.
Na kraji hlubokého hvozdu, poděkoval a rozloučil se s Cernunem, rohatým Pánem hlubokých hvozdů a divoké zvěře, vystoupil ze stínu a vyšel pod modrou oblohu.
Zářivý a oslňující Lugus jej na okamžik oslepil a zaplavil horkem, teprve teď si uvědomil, jaké pomoci a pocty se mu dostalo, když ho příbuzní v nemetonu ochraňovali. Jen pod pláštěm Temné Ceridwen a Zářivého Belena, by tři noci a tři dny bez podpory těžko vydržel, otočil se, a ještě jednou poděkoval bratrům a sestrám za jejich ochranu a pomoc.
Rozhlédl se do dáli a pod sebou uviděl rodné hradiště, se všemi jeho radostmi, ale hlavně problémy, které si lidé sami přivodili. Myslel na milované, synka, dcerku a na ženu, které před několika dny opustil, těšil se na jejich obětí a přivítání. Posílen a odhodlán k novým činům, se vydal k domovu.
To co zažil, bude dlouho v paměti uchovávat. Co se dozvěděl, může předávat ostatním a všem těm, kdo budou chtít slyšet jeho příběh, jej bude s radostí vyprávět.

V dnešní době, kdy se nám na první pohled na tomto světě mnoho z nauky nezachovalo, je pro hledajícího velice těžké dostat se pod kůži problematice. Není mnoho lidí, co tradicí skutečně žijí denně, a těch, co se vůbec odvažují to vyučovat je v rámci ČR méně než málo. ...
Těžko radit těm, co by chtěli poznat a neví jak. Začít by měli od sebe, od subjektu. V některých případech je subjektivní poznání matoucí a může hledajícího uvést na scestí. Toto je velice nebezpečné. Hledající, student, by měl z počátku ovládnout svou mysl i své tělo a i v práci s energií by neměl být začátečník; dále kontakt s duchovními učiteli by mu neměl být cizí a ani se spiritualitou posvátných zvířat by neměl váhat. (Záměrně tu nepíši nic doslova a konkrétně; každý by se měl starat co nejvíce je schopen o to, aby se dostal na tu stezku, na kterou cítí, že jít má. Nikomu většinou není naservírováno pod nos vše najednou, na zlatém táce. Navíc psát o všem odporuje povaze druidské tradice a určitému jejímu vymezení pro ty, kteří se by jí chtěli učit).

O tom, jaká je gnoseologie jsme si něco řekli, teď je třeba mluvit o metafyzice. Druidská tradice nikdy neměla v povaze utvářet systémy dogmat, takže je v povaze dnešních lidí velice benevolentní a lidé si ji upravují snad jak je jim pomalu libo. Nejsem však zastáncem pokrucování tradice a její směšování a integrování do všeho možného, co s ní někdy ani logicky nemůže mít nic společného; v tomto případě jsem, co se mého pohledu týká, konzervativní.

Některé prameny v dnešní době říkají, že je těžké určit, co je předmětem uctívání v tradici v dnešní době.

Díky relativní neexistenci dogmat v tradici existuje souběžně několik možných pohledů na jsoucno a na předmět uctívání. Pokusím se tu vyjmenovat ty nejdůležitější úhly pohledu.

1) V prvé řadě to může být pohled monoteisticky-henoteistický, kdy víme, že existuje nejvyšší jsoucno, které je to Jedno, původní, všeobsahující, panteistické, ostatní jsoucna v sobě nese a z něho pocházejí. Uvědomujeme si přítomnost dalších božstev, avšak pro nás nejdůležitější je to Nejvyšší. Tím však, ale nevyvracíme důležitost těch dalších božstev, která z toho nejvyššího vznikla.

2) je to pohled polyteistický. Tvrdí, že existuje mnoho božstev, které můžeme uctívat; přičemž všechna božstva jsou si navzájem rovna.

3) tento úhel pohledu nám říká, že se spíše soustředíme na nejvyšší jsoucno, které je panteistické, transcendentální, nějak obecně chápáno jako neurčitá síla, energie, která je ve všech věcech (což může odpovídat již zmiňovaným systémům) a obecně chápáno jako duch, velký duch apod. jmenováno (o jméno ale nejde).

4) Tento pohled se zabývá vznikem kultů v keltském náboženství a filosofii v dnešní době (kulty ovšem zcela jistě existovali i kdysi). Subjekt se zaměří pouze na jednu část, jednoho ?zástupce? z keltského pantheonu, kterou uctívá více (jedná se tedy o vyhraněný henoteismus). Tento ?kult? se může vztahovat avšak i na místa či jiné objekty. Toto ovšem připouští prvně existenci pohledu druhého, tedy polyteistického, ze kterého se tento pak již vyvinul.

Tento výčet je pouze orientační a je to z mého pohledu základní rozdělení, ovšem není dogmatické v tom smyslu, že jednotlivci se řídí tím způsobem ve své víře, tak jak jsem já popsal tady.

Co se týká druidské nauky; v prvé řadě je třeba si říct, že druidské učení bylo a je učením tajným; předávaným systémem mistr ? žák.
Dále bychom si měli říci něco o tom, co je nejvyšším předmětem uctívání v rámci druidské tradice a jaká je její filosofie a co prosazuje.
Ze zpráv antických autorů víme, že Keltové uctívali různá božstva. Hovoří se o čísle cca 400 známých jmen božstev. Nutno dodat, že některá tehdy měla různá jména, jinak však byla totožná. Keltské náboženství můžeme označit jako polyteistické popř. henoteistické. Dále např. od Caesara víme, že Keltové uctívali mnohá božstva, přičemž mezi nejznámější patří božská trojce Taranis (bůh hromu, blesku), Teutates (bůh větru, války, kmene), Esus (bůh stromů). Badatelé se přou, zda se jedná o trojjediné božstvo, či 3 samostatné objekty; dle mého názoru to Keltové brali jako 3 samostatní objekty, které se navzájem doplňují co do vlastností a funkcí v keltském pantheonu. K dalším známým božstvům patří již předkeltský Cernunnos (božstvo chtonické, lesa, zvěře), Epona (bohyně kobyla, země, úrody, koní), Lugh (bůh Slunce, řemesel, světla) a další.

Možná spekulace je, zda druidové byli takoví polyteisté, za jaké jsou často označováni. Některé prameny uvádějí, že druidové věřili v jedno nejvyšší božstvo, jež označují pater, a které je nejvyšší a největší. V tom případě bychom starověké druidy mohli brát jako henoteisty, co se jejich náboženství týká.

Co se týká mého subjektivního názoru, jsem zastáncem té teorie, že starověcí druidové znali a věděli, že existuje jedna jediná nejvyšší podstata, která v sobě vše zahrnuje a ve všem je přítomna ? je tedy panteistická. Další božstva jsou jen částmi této podstaty. Tato nejvyšší podstata není žádného ?pohlaví;? ani mužské ani ženské podstaty; pokud to můžeme říci, co se lidské interpretace týká, obsahuje v sobě obojí. Na tom, jak to kdo jmenuje, celkem nezáleží. Pokud bychom tomu říkali Bohyně, možná odporujeme výše zmíněnému, že to není ani ženská ani jen ryze mužská podstata, ale obojí; bereme v potaz, že víme tuto tezi, ale přesto tomu říkejme spíše Bohyně, protože snad všechny původní starověké přírodní národy označovali za matku Bohyni ? ženu tedy. Tento symbol, archetyp viděli tedy zřejmě zákonitě i v tom nejvyšším jsoucnu a jeho podstatě, proto to tak mohli označovat. Vzpomeňme staroirskou bohyni Danu (Annu) ? matku všech bohů. Zastáncem této interpretace jsem i já.

Jak to bylo doopravdy tehdy už zřejmě asi zcela vědět nebudeme. Jak to brali tehdejší běžní lidé, v metafyzice, teologii nevzdělaní, nevíme. O tom, jak jim to druidové řekli, rozhodovali zřejmě jen druidové, takže i když druidové mohli vědět, že nejvyšší jsoucno je JEDNO panteistické, bylo jejich náboženství oficinálně henoteistické, polyteistické.

Druidská filosofie učí o souladu s přírodou, o koloběhu duší a také o vymanění se, resp. cílem koloběhu je jeho ukončení v rámci daného jedince. O tom se na počátku učí ve Wydě a i jinde.

Co se metafyziky týká, druidská tradice rozlišuje tři světy, a to: tento svět, říši mrtvých ? Zásvětí a Božskou úroveň bytí ? říši toho Nejvyššího jsoucna, které vlastně vše objímá a vše v sobě zahrnuje. S tímto úzce souvisí i gnoseologie, kdy pravé poznání je prve z říše mrtvých (od předků např.) resp. božské úrovně od bytostí, božstev atd. co ji ?obývají.? Druidská etika hovoří o životě jako o největším daru, o který bychom se měli starat, pečovat o něj. Cení si života a druidové rozhodně nebyli žádnými krvelačnými obětníky a pachatelé jiných hrůzností.

Druidové tvořili nejvýznamnější část keltské společnosti. Do jejich učení byli přijímáni jak chudí, tak i bohatí; avšak pouze pravděpodobně ti, kteří měli vlastnosti, které bychom mohli popsat jako vnitřní klid, vyzrálost duše, dar či nadání vnitřního zraku apod.
Druidové zastávali mnoho důležitých funkcí, a proto tedy byli také tak významní. Mezi nejdůležitější zajisté patří zajišťování náboženských obřadů, léčitelství, výchova jak mladých keltských příslušníků aristokracie, tak i působení na celý národ svým vzorem. Mezi neméně důležité funkce patřilo např. porodnictví, udržování mluveného slova, právo, astrologie, hudba, filosofie a v neposlední řadě diplomacie.

Druidové, co se týká jejich vnitřní struktury, tvořili systém o třech stupních.

Prvním stupněm byli bardové, kteří byli básníky, vypravěči legend a mýtů, uchovávali mluvenou tradici. Bardové a jejich úřad se jako jediný uchoval po zničení Keltů a jejich vlivu v Evropě nejdéle, a to v Irsku a Skotsku.

Vates nebo také Ovaté tvořili druhý stupeň. Měli znalosti bardů a také znalosti ovatského stupně, který se zabýval věštěním, léčitelstvím, porodnictvím, atd. Tento stupeň je možná již tedy duchovněji zaměřený než stupeň bardů. To ovšem nevyvrací důležitost obou.

Třetím stupněm je stupeň, který vychovává z ovatů budoucí druidy. Na tomto stupni je člověk zcela jiný než před počátky studia. Již má nějakou moudrost, a tak často bývá druid poradcem náčelníka či krále; jeho vliv spadá do politiky a diplomacie, vychovává mladé aristokraty atd. Druidové v době historických Keltů zastávali téměř všechny významné pozice, které byly úměrné jejich velikosti a byly hodny jejich ?úrovně.? Druidové stáli v pozadí; jako rádci vládců ovlivňovali osudy druhých. Vnější moc přenechávali druhým, v pozadí to však byli oni, kdo tahali za nitky. Zanechme naivních, romantických představ o druidech v lese se zlatým srpem; nejen tím byli oni, ale také politiky - kdo se vůbec odvážil postavit se jejich vůli, stejně neprosadil svou. Jeho rozhodnutí za pomoci magie ovlivnili tak, aby dosáhli svého či toho, co považovali za nejlepší; i takto to mohlo, avšak nemuselo, být.

Mimo tento třístupňový systém stojí ještě různé jiné speciální funkce jako např. vergobret aj.
 

Komentáře, názory, hodnocení

Tumiran - 27. března 2020 21:34
thief058182.jpg
Promiň, ale co to vlastně má být?
Zmátlo mě asi to zařazení "povídka". Je tu jistý příběh, řekněme. Ale čistě popisný a vlastně se v něm nic neděje.
V bezpočtu jmen bohů, postav a místních názvů se čtenář absolutně ztrácí už po druhém odstavci.
Přitom jsem zaznamenal pěkné obrazy, jako třeba černý motýl na nahém těle meditujícího aspiranta.
Opravdu jsem se snažil a tak jsem dospěl do konce.
Zde mě opět překvapuje teologicko-teistický rozbor.
Ano, potvrdil jsem si, že bard je básník a vypravěč. Pravda, o jeho spojení s druidy a Kelty jsem nic nevěděl.
Dobře. Co s tím?
Je to podklad pro nějakou konkrétní postavu? Začátek příběhové linie? Svět pro dobrodružství?
Anebo zkrátka úvaha nad tím, že by dnes v politice a vedení státu měli stát druidové? Za to bych se klidně podepsal.
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.070595026016235 sekund

na začátek stránky