Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

(íček) 17: Mahira, Bard, Tumiran, Fry, ArgedOblíbit

wel1d5kk1aaa19357.jpg

Autor: Sargo

Sekce: Projekt(íček)

Publikováno: 18. listopadu 2020 10:59

Průměrné hodnocení: 8.5, hodnotilo 2 uživatelů [detaily]

 
"Můžu se vás dotknout přes plot?"
Těžké a nesnadné zadání, a přesto se našli tací, co bez bázně a hany zasedli ke svým pergamenům a se ctí nad ním zvítězili. Zde jsou první z nich!
 


Dům v údolí - Mahira -

To takhle jednou časně z rána,
ostatně jako každý den,
do lesa vyšl'em zaběhat si,
podívat se opět ven.

Vycházel'em ještě za tmy,
byl pozdní říjen, byl čas změn,
však tu roušku pochmurnosti,
a barvy listí, čekal'em jen.

Když tu náhle z čista jasna,
v dřív opuštěném údolí,
zahlédl'em tam starý domek.
„To skutečnost se komolí.“

Za hlasem'em se prudce stočil,
no nikde nikdo, listů šum,
přimhouřiv oči, sešl'em z cesty,
v ústrety zmateným snům.

Přes keře, jámy, kapradiny,
dokonce pár malých skal,
já jednoduše musel vědět,
proč se ten dům zde ocital.

Pod bičem větví, drápy keřů,
se prodíral'em věčnost celou,
a když vkoncu'm nalezl ho,
jen zmohl'em se na pusté „hello“.

Vysklená okna, díry v střeše,
již opuštěný ňajkou dobu,
byl nepochybně bez života,
jak umřel kdyby na chorobu.

Za brankou jednak vedle cesty,
kožichu kousek v oko mi pad',
„A že by přece?“ v udivení,
„Nechci tu tišit, ňačeho hlad.“

Seděla tam statná fena,
majestátně, s vznešeností,
seděla tam bez pohybu,
seděla na lóži z kostí.

Jako bym tam ani nebyl,
zavřená tlama, žádný dech,
pohled upřen v dveře domu
a černý flíček na zádech.

Zprvu jist si, že je živá,
na pochybách byl'em teď,
vždyť dělí nás jen plot děravý,
žádná metr tlustá zeď.

Pak padla mlha, ptáci ztichli,
a v dveřích domu skrytě jen,
dvě prázdné oči bez těla, duše,
špikovaly mě pohledem.

Z ničeho nic jak v omámení,
ruku'm natáh', strachu pln,
„Můžu se vás dotknout přes plot,
či pošlete i mě pod drn?“




Smím...? - Bard -

„A vaše rety jsou…“
„Pst! Nemluvte již!“ napomenula jej komtesa. „Všude jsou uši, které nám naslouchají.“
„Jen ať to všichni slyší,“ zvýšil cizinec hlas. „Nikdy jsem nepotkal takovou ženu. V širém světě není půvabnějšího stvoření.“
Usmála se, načež zapochybovala: „Kolik dam již asi mělo to potěšení slýchat podobná vaše slůvka?“
„Křivdíte mi,“ pronesl dotčeně. Opřel se o zdobenou mříž a druhou ruku natáhl k ní do zahrady: „Kdybych se alespoň mohl ujistit, že jste skutečná,“ vydechl polohlasně. „Jen lehounce se vás dotknout. Smím?“
Cítila sucho v krku. Ale teď přece nemohla odejít.
„Musíte!“ vydechla vzrušeně, přistoupila k plotu, uchopila jej za klopy a přitáhla k sobě.
Jednou rukou pevně sevřel její zápěstí a druhou jí vjel do vlasů. Rty se setkaly v dlouhém, vřelém polibku. Komtese se téměř podlomila kolena, nebýt jeho paže, která sjela ze zátylku na bedra a přitáhla ji k chladnému plotu. Věděl přesně, jak se jí dotýkat. Cítila jeho žár. Zmocňovala se jí dosud nepoznaná touha. Přitiskl se ještě silněji a uvěznil její ručku mezi tepanou mříží a mocně tepajícím…

Skousla prstík mezi bělostnými zuby a zlehýnka po jeho bříšku přejela špičkou jazyka. Když byl dostatečně vlhký, plna dychtivého očekávání jím obrátila stránku.
… srdcem.
„Hmmm,“ zhodnotila nespokojeně.
Její ňadra toužila vyklouznout zpod korzetu, když se jich letmo dotkl. Cítila však nezúčastněný chlad kovu, který ji od něho nepřekonatelně odděloval. Odtáhla se.
„Tak nic,“ pronesla otráveně. Odložila knihu a vstala. „Vaše starosti bych chtěla mít,“ zavrtěla hlavou a prošla zdí do jídelny, aby se konečně napila.




Mříže - Tumiran -

Země je děsně studená.
Ošetřovateli šla ráno pára od pusy.
I tráva ve výběhu byla ojíněná.
V našich snech zas figurují citrusy.

Malí i velcí lidé nadšeně hledí.
Přes plot a přes sklo dělají: Kuk!
Na to, že kožich nás svědí
zvysoka kašlou. Je jim to fuk.

V péřových bundách, čepicích, je jim hej.
Já leda sádlem abych se namazala.
Potvoro chlupatá, přes plot na mě nesahej!
Stejně ti nic nedám – cedule to zakázala.

Čumilové. Nýmandi. Pokrytci!
Zaplatili jste, co? Tak čumíte.
Jen jdi, jdi dál. A polib si…
Za rok dva přijďte zas. Když musíte.




Láska - Fry -

"Môžem sa vás dotknúť? Takto.. cez plot?" Je veta, ktorá zahubila svet.
Po Kríze ľudia vybudovali Plot. Na jednej strane ľudstvo, na druhej Oni. Ale, Ich územie bolo relatívne malé a ľudstvo pokračovalo v živote takmer ako predtým.
Veď koniec koncov, stačilo iba počkať. Ich polčas rozpadu bol koľko? Desať rokov? Stačí počkať jedinú generáciu a budú preč. Lenže, pamäť ľudí je krátka...
Sú nebezpeční, hovorili jej. A ona prikývla. Keď sa To stalo, pred šiestimi rokmi, práve sfúkla 7 sviečok na narodeninovej torte
Sú agresívni, silní, zúriví, hovorili jej. Extrémne infekční. Dajú sa spoznať iba v infračervenom spektre. Stačí jeden jediný na našej strane Plotu a sme všetci stratení. Aj na to iba vedúcne prikyvovala.
Čo jej ale nepovedali je, že vedia byť... nádherní. Hlavne tí... čerstvejší. A keď sa to doma nedalo vydržať, chodila sa prechádzať k Plotu. Ten bol síce strážený, ale neďaleko ich domu bolo hluché miesto. A tam stretla Jeho. Bol nádherný. Vznešený. Iba sedel na spustošenej zemi a zasnene na ňu hľadel, skrz vrstvu perforovanej ocele. A ona pocítila niečo, čo ešte nikdy predtým, so silou, akú dokáže vykúzliť iba dospievajúce telo. Bola zamilovaná.
Pri plote s Ním trávila celé večery, dlhé týždne. Zo začiatku si držala odstup, ale ako plynuli dni, v mĺkvom očakávaní, všetky varovania sa vytrácali.
A vo chvíli, keď vyslovil tú vetu (ešte aj hlas mal božský), všetko bolo stratené. Stačil jeden škrabanček, ani si ho nevšimla... A skutočná Zombie apokalypsa mohla začať.




"Můžu se Vás dotknout přes plot?" - Arged -

Sousedka – mladá Alžběta
Skočí vždy po hlavě do léta
S úderem července plný bazén
A já den co den jako blázen...

Na špičkách skrz větve jabloní
Někdy si pošlapu záhony
Někdy se o keře podrápu
S úžasem hledím a nechápu

Nevím, zda ví, že sleduji
Často to její cachtání
Za rybízy či za tújí
Je to nad moje chápání

Nejednou srdce mi poskočí
Nač se jen dívat, chci ji hladit!
To se až hlava zatočí
A opatrnost chce mne zradit

A už už bych se vyzradil
Však plot mi cestu zahradil
Rychle se stáhnu do křoví
„Vždyť je to hezký, takový….“



 

Komentáře, názory, hodnocení

Rešaja - 29. listopadu 2020 08:36
reaja5657.jpg
Mahira: Prozraď, jak to vyslovovat, a budu zpokojená :)

Bard: Tohle se mi líbí se vším všudy. Vsadím se, že bolestné proškrtání hodně napomohlo, aby zbylo jen to nejlepší. Akorát mě docela zmátlo, že se mohla jít napít.

Tumiran: Dobře výstižně nabručené. Čte se to parádně.

Fry: Nádherné zombie... To zní jako dobrá evoluční výhoda. Pointa nepřekvapila, ale vůbec to nevadilo.

Arged: Je super, že je tu jedna i tak správně voyerovací a šahací, natožpak takhle dobře zpracovaná.
 
Arged - 23. listopadu 2020 12:02
arged - kopie82357676.jpg
Mahira: ´em je vážně neskutečně zasekávací věc. Nejdřív jsem to nedočetl. Ale nakonec jsem to dal a musím říct, že ´em je naopak nezbytným průvodcem. Super!

Barda ani nebudu komentovat, jestli vám to nevadí.

Tumiran: Napsal jsi to jak ňáká lama. Proto je to tak výstižné.

Fry: Musím se přidat k pochvale skladby, luxusně to graduje.

 
Sargo - 22. listopadu 2020 08:50
wel1d5kk1aaa19357.jpg
Mahira: i mě bohužel krapet rušila forma. Ale ten optimisticky - tragický příběh...! Bezva :-D

Bard: do precizna vypsaný... :-) Prozradím na něj, že se musel poprat s nezbytností proškrtat se do povoleného rozsahu. Věřím, že to sakra bolelo. Ale stálo to za to :-))

Tumiran: jsem ráda, že i po tomhle tématu někdo sáhnul. Skvěle z toho za syrovými slovy čiší ten upřímný názor na věc :-D Paráda. :-)

Fry: málem jsme psali to samé, víííš. Od tebe si ale počtu raději - protože čtivost ti vážně neschází. :-))

Arged: nevím, jak jsi to dokázal, ale dostal jsi do těch pár slov neuvěřitelně silný náboj té chvíle... ty až vypiluješ styl, budeš sakra nebezpečný! :-D
 
Tumiran - 20. listopadu 2020 23:15
thief058182.jpg
Mahirovy temné verše. Tichá, zádumčivá fena. Dobré. Možná zbytečně dlouhé.

Bardovi to tepe a tepe... Dnes a denně. Ve dne v noci. Že jo?

Uvědomil jsem si, odkud se vzalo moje "země je děsně studená". V té písničce to pokračuje: "ze života užil jsem si půlku..." Trochu se stydím. :-D

Nádherný a vznešený zombík? To mal asi nos ako gombík. Eště aj hlas mal božský. Neuveritelné. To asi že zalúbil sa, chaľan. Ale tak, čo bysme neurobili pre pointu, však?

Túje, netúje, měls tam skočit a pořádně jí... napustit bazének. :-P


 
Bard - 20. listopadu 2020 22:33
ikonagamma1684.jpg
Mahira: To ´em je hrozně rušivé. Prakticky po celou dobu čtení (a to i opakovaného) mne to nutilo přemýšlet, zda jde o záměr nebo nějakou chybu formátu či čeho. Ale závěrečný rým pln x drn je geniální. :-D

Tumiran: Zajímavý námět k zamyšlení - copak si o nás asi myslej? ;-)

Fry: Parádně napsané, čtivé - moc se mi to líbilo. A kam to celé spěje prozrazené až na samém konci. Super.

Argedův zákeřný (za rybízy či za tújí) voyeur mne pobavil. Vyskytují se tam, pravda, některé lacinější rýmy, ale nějak mi to v tomhle případě nevadilo.

Děkuji všem, bavil jsem se.
 
Eithné - 18. listopadu 2020 20:35
dub2857.jpg
Mhmm, dobrá várka!

Mahira: Páni, ve veršované formě je 250 slov vážně hodně. Nářečí na mě bylo dost komplikované a možná trochu zbytečné, ale pointa je moc pěkná.

Bard: Já se tak bavila! Nejdřív jsem opravdu věřila, že to celé bude milostná scéna, a pak jsem si skoro poprskala monitor.

Tumiran: Mluvíš mi z duše. Zajímalo by mě, kolik lidí chtělo napsat něco podobného. Zvládl jsi to skvěle.

Fry: Bezvadný! Čekala jsem na pointu - příběh jsi v tomhle ohledu vystavěl skvěle - a nebyla jsem zklamaná. Spolu s Bardem nejlepší z téhle várky.

Arged: Živě to vidím před očima. Takové to milé sousedské voyerství :)
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.065015077590942 sekund

na začátek stránky