Andor.cz - Dračí doupě online

O několik měsíců později se inkvizitor Botstein probíral hlášeními z Eustis Majoris. Hlavní město bylo získáno zpět pod kontrolu, avšak za strašlivou cenu. Po zřícení hlavního chrámu se postupně zbortila a rozpadla nejméně třetina města, a do teď zuřili ve spodních patrech války gangů, kterou arbitři ani se zbytky planetární obrany neměli šanci zvládnout. Naštěstí warpová bouře polevila a hlavní síly imperiální gardy právě získávaly zbytek vzbouřených měst zpět pod kontrolu. Botstein věděl, že za tohle všechno musí někdo zaplatit. Po záhadném inkvizitorovi v bílé zbroji a jeho hvězdných pěšácích se samozřejmě slehla zem. Bostein si neustále dokola pročítal Fistovo hlášení.
„Když se nám nepodařilo včas dorazit na místo setkání s konvojem, zjistili jsme, že zbytek našich sil padl do léčky a dospěl jsem k názoru, že nepřítel ruší či falšuje naši radiokomunikaci. S tímto zjištěním jsme se vydali na hlavní stanoviště. Které bylo vyklizené, o zahájení hlavního útoku jsme neměli tušení a opatrně jsme tedy pronikli do hlavní budovy. Ve velící místnosti jsme narazili na inkvizitora s jeho bojovníky, na místě popravil velícího důstojníka a převzal velení nad zbytkem mužů. Nutno podotknout, že dohromady jich v celém areálu bylo sotva několik desítek. Inkvizitor nás všechny naložil do transportérů a odvezl do patra nad chrámem. Pomocí melta řezáků jsme se protavili skrz strop a zaútočili z horních pater chrámu. Místo našich zbraní jsme dostali velké meče a plamenomety, naším úkolem bylo vyčistit dvě horní patra chrámu a pak se přesunout k hlavnímu sálu. Když jsme tento rozkaz splnili, připojil se k nám hvězdný pěšák a provedl nás hlouběji do komplexu. Zvuky boje a výkřiky zněly bez ustání. Až, když jsme dorazili na cílový bod, prostoupil nás chladný klid. Křižovatka byla polepená a popsaná svatými symboly, kadidlo hořelo ve vzduchu. Cestou jsme narazili na kráčející mrtvé, dle inkvizitorova rozkazu jsme padlé na místě spalovali plamenomety. Narazili jsme i na několik příčetných přeživších a dle instrukcí jsme je zapojili do našich řad. Inkvizitor se svými muži pokračovali do hlavního sálu a nás nechal čekat na křižovatce. Než se začala celá budova otřásat a praskat stěny, upálili jsme několik dalších kráčejících mrtvol. Když se začal drolit strop, rozběhli jsme se nejbližším východem pryč.“
A snažil si pospojovat celkové události, jeho akolyti nasazení v řadách gardy mu vypověděli všichni více méně totéž, po průniku do hlavní části chrámu se většina mužů zbláznila a začala zuřivě střílet i do vlastních řad, z dobře organizovaných mužů se během několika okamžiků stala zuřivá masa běsnících fanatiků. Ti, kteří padli, se za několik minut opět zvedli na nohy a pomalu se sunuli do středu chrámu. Jeden z akolytů ve svém hlášení uvedl, že onoho čaroděje spatřil zmizet v záblesku fialového světla, když se chrám začal rozpadat. Na Císařově milosti začal znít lodní alarm, loď se připravovala na vstup do warpu. Botstein byl povolán na další inkviziční radu, aby o všech událostech podal podrobné hlášení.
Když Císařova milost vystoupila po měsících putování z warpu, neměl Botstein ještě stále ucelenou představu o tom, co vypoví před radou. Když se přemístil na můstek, kapitán lodi ho zpravil o několika příchozích zprávách adresovaných výhradně jemu, koordináty, které obdržel pro zakotvení lodi do doků Botsteina nezatěžoval. Když se přemístil do věže astropatů, aby potvrdil svým kódem převzetí zpráv, zachroptěl mu voxový komunikátor, nějaké menší plavidlo transportního typu se dožadovalo přistání v lodi, ještě před příletem do doků. Botstein udělil kapitánovi souhlas, a vyslal své dva nejlepší akolyty s jednotkou vycvičených mužů přivítat hosty. Jen tak pro jistotu, po událostech v posledních měsících a všech podivnostech, které viděl, si nebyl pořádně ničím jistý a to ani v blízkosti utajované inkviziční základny. Nicméně nepředpokládal, že by někdo byl tak šílený a napadl ho v jeho vlastní lodi. Bezpečnostní systémy lodi potvrdily, že se na palubě malého plavidla nenachází žádné výbušniny, ani těžké zbraně. Botstein potvrdil přijetí všech zpráv a cestou do hangáru sedm si je pročítal. Jedna z prvních byla od inkvizitorky Kury, že na jeho palubu dorazí její zástupkyně, neboť ona se rady nemůže zúčastnit. Další zprávy byly od několika jeho známých, kteří se s ním chtěli dříve či později setkat. A několik oficiálních gratulování k jeho nedávným úspěchům.
Severine počkala, až se otevřou zadní dveře transportu, do obličeje jí posvítilo několik laserových zaměřovačů. Přestože již prožila celá století, stále byla mladého andělského vzhledu, s krátce střiženými blond vlasy, oděná do černé kutny a novického oblečení pod ní, u pasu se jí houpala pouze energetická čepel. Trochu překvapeně zvedla ruce nad hlavu a pomalu vystupovala z transportu. Měla za to, že Kura dala o jejím příletu vědět dopředu. Naštěstí měla pro tuto příležitost inkviziční rozetu a zprávu s její pečetí, do rukou inkvizitora Botsteina. Jeden z jeho akolytů předstoupil a převzal dopis, zbytek mužů na ní nepřestával mířit. Setrvala v klidu a s vírou, než přišel Botstein osobně a celou záležitost vyřešil. Než loď ukotvila v docích, promluvila si s ním v jeho kanceláři a předala příslušný dopis.
„Botsteine, Severine se v posledních několika letech ukázala jako cenný spojenec a informátor, já sama se rady účastnit nemůžu ze závažných důvodů. Severine je zde jako můj zastupující akolyta, ber její rady na vědomí. Pověřila jsem jí identifikovat Alarica na radě, pokud tam bude samozřejmě. Císař s námi!
Kura.“
Botstein se po přečtení zprávy zadíval na Severine a tázal se jí, proč ji vyslal chrám, aby jim pomáhala. Bez váhání odpověděla, že Alaric způsobil několik závažných katastrof na chrámových planetách a ani jeho vysoké postavení v církvi ho dostatečně neochraňuje od exekuce za některé jeho zločiny. Naneštěstí tyto musí zůstat utajeny i jeho uším, jak pravila nejvyšší sestra.

O několik měsíců později se odehrála rada, na základnu a v jejích docích se postupně zakotvilo, zastavilo a vylodilo na necelé tři tucty rozličných plavidel a některá byla značně archaická, mnoho z nich spíše menších transportů, takže je jejich mateřská plavidla nejspíše vysadila v různých vzdálenostech od základny. Botstein z toho usoudil, že rada bude mít skutečně hojnou účast, setkal se s několika dalšími druhy v jejich věci, Severine pátrala po Alaricovi, avšak neúspěšně. Nicméně v rámci svého pátrání vyřídila několik ústních vzkazů, které přes ní Alaric posílal svým spojencům. Po tajné základně se pohyboval pouze a výhradně Botstein, Severine a jeho další dva věrní akolyté coby jejich čestní strážci. Stejná pravidla samozřejmě platila i pro ostatní inkvizitory či jejich přímo pověřené zástupce.
Botstein vstoupil do hlavního sálu a byl usazen do jedné z lavic v prostředním kruhu, nikde ve své blízkosti neviděl nikoho, koho by znal. Vysoce postavení inkvizitoři seděli v ložích několik metrů nad ním, zahaleni do stínů, aby nikdo nespatřil jejich tváře. Jeho osobní strážce byl několik metrů za ním, očima neustále těkal po místnosti a hledal možná nebezpečí i známé či povědomé tváře. Botstein brzy pochopil, že toto není obyčejná rada, bylo zde asi pět tuctů inkvizitorů jenom ve spodním sále a netušil, jaké množství se jich dívá z horního patra. A právě jim se bude zodpovídat ze svých činů. Než se dostal na řadu, vyslechl několik hlášení jiných inkvizitorů ze všech rozličných částí známého vesmíru. Řadu z nich nikdy neviděl a ani o nich nikdy neslyšel. Po několika hodinách slyšení i krátkých podání hlášení se na řadu dostal i Botstein. Předstoupil doprostřed sálu, hrdlo měl trochu stažené strachy, ale nedával svou nervozitu znát. Nebo se to aspoň domníval. Kromě vstupních dveří byl obrovský sál lemován mnoha lavicemi a křesly, v horní galerii pak byly samostatné lože. Botstein hleděl vzhůru, neboť právě odtamtud očekával pokyn ke svému hlášení. To se mu však nečekaně dostalo z jedné pozice dole, někde za jeho zády. Hluboký hlas plný neochvějné autority a sebejistoty ho na chvíli paralyzoval, neboť měl dojem, že ho zná, ale nedokázal si ho přesně zařadit a to ani přes svou bionicky posílenou paměť a vnitřní jádro, které tomu mohlo věnovat plnou efektivitu celé své výpočetní kapacity. Polkl a rozmluvil se.
„Po příletu do systému a vysazení většiny hlavních sil, zahájil generál Kawara rozsáhlou ofenzivu na všech frontách, boje trvaly několik týdnů, než se nám podařilo ustálit pevnější linii. Za korupci v našich řadách mohla temná magie nepřítele, která obracela naše vojáky proti nám. V poslední hodině, kdy vše vypadalo ztraceno, bojovali jsme v hlavním sále chrámu. Nepřítel byl mocný čaroděj a vyvolal do naší sféry démona!“
V řadách přísedících inkvizitorů to zašumělo, avšak v sále zůstal klid.
„Pokračujte.“ promluvil tentokrát shora, jiný hlas.
„Kacířský čaroděj prováděl nějaký velký nečistý rituál, ve chvíli, kdy naše síly byly rozprášeny a bojující o holé životy v malých skupinách, většinou zády ke zdi, či zatlačeni do nějakého výklenku prošel do sálu inkvizitor zahalený do bílého světla, obklopen skupinkou hvězdných pěšáků. Když se tato skupina probojovala doprostřed sálu, čaroděj vyvolal démona. A všechno se začalo hroutit, unikl jsem na poslední chvíli, stejně jako pár dalších mužů. Všichni jsou na palubě Císařovi milosti. Celý chrám se zhroutil a s ním i velká část města. Po čaroději, démonovi, záhadném inkvizitorovi i hvězdných pěšácích se slehla zem. Mým zvědům se nicméně podařilo toho kacíře zachytit na krátký okamžik na kameru.“
Botstein dokončil svou výpověď a modlil se k Císaři, aby to bylo dostačující.
„Výborně inkvizitore Botsteine, vzhledem k vašemu zařazení jste si vedl dobře. Prosím pokračujte směle dál ve vaší práci. Další instrukce vám budou včas doručeny.“ Instruoval Botsteina opět hlas shora.
Když po té poslouchal další a další hlášení zahleděl se na místo, odkud na něj promluvil ten první hlas, nepřekvapilo ho, že bylo prázdné. Doufal, že jeho akolyta někoho viděl. Nakonec se celé jednání i s pozdějšími doplňujícími dotazy, protáhlo na několik dní. Jeho akolyta si všiml pouze muže zahaleného do černého pláště, do tváře mu neviděl, stejně jako mnoha dalším zde v sále. Kromě několika ještě ne dost paranoidních. Většina předvolaných si svou kápi sundala pouze po čas podávání vysvětlení, hlášení či zodpovídání dotazů. Na závěr celého slyšení bylo jmenování dvou nových inkvizitorů a zamítnutí návrhů na půl tuctu dalších.
Botstein seděl v jedné ze svých přidělených komnat, jeho akolyta byl vedle a Severine vyřizovala nějaké záležitosti pro inkvizitorku Kuru. Jako první se za Botsteinem dostavil jeden z jeho spojenců a přívrženců jejich věci, tajné kliky lovícími inkvizitory za kterými zůstává pouze zkáza, inkvizitor orda heretika Sid Wrack. Podle držení jeho těla a toho, co se o něm Botstein vyzvěděl z jeho složek, dříve patřil ke speciálním jednotkám imperiální gardy. Do řad inkvizice ho navrhl, dnes již mrtvý, inkvizitor Hadrik, který padl při lovu zběhlého psykera. Sid byl oděn do obřadní róby, pod kterou ale byly slyšet klapat těžké vojenské boty a boule u pasu též mluvila jasně.
„Jsem rád, že se s vámi mohu setkat Henry, Kura o vás mnoho vyprávěla.“
„Děkuji.“
Usadili se do jednoho ze salonku, Botstein vyndal z malého baru pálenku z mořských plodů a každému nalil sklenici.
„Na Císaře!“ Pozvedl Sid sklenku,
„Za Císaře!“ pozvedl tu svou Henry.
„Ale k věci, chci se vás zeptat zda, by jste pro mne neudělal malou službičku?“
Botstein se napil, pálenka mu rozpálila hrdlo.
„Ještě nevím, kam mne rada vyšle, ale pokud to bude v mých silách.“
„Náhodou vím, kam vás rada pošle, jinak bych vás o to nežádal. Jeden ze zásobovacích konvojů občas záhadně ztratí celý náklad. A to vždy po návštěvě jedné čerpací stanice, která však jinak funguje zcela normálně, naši agenti tam nenarazili na žádné známky nákazy ani jiné korupce. Ale zpátky k tomu, oč žádám. Rada vás požádá, aby jste popravil všechny své muže, kteří se účastnili vašich posledních několika misí, já chci aby jste mi „věnoval“ seržanta Fista, zfalšujte jeho smrt a předejte ho jednomu z mých agentů na té čerpací stanici.“
„To nebude možné, dal jsem je všechny popravit již po příletu, dostal jsem přímý rozkaz od lorda inkvizitora Lance Von Richtera a jeho autoritě ani moci já nemohu odporovat, navíc dle svatých kodexů to tak bylo správně. A sám to moc dobře víte Side.“
„Ano, taková je služba Císaři.“
„Zemřeli pro Císaře.“
S tím se inkvizitor Sid zvedl a opustil Botsteinovi kajuty. Který začal přemýšlet, proč chtěl právě seržanta Fista a proč mu Severine řekla, aby Fist odletěl tou transportní lodí, kterou ona přiletěla. Doufal, že mu někdo dříve nebo později vysvětlí, jakou hru tady hrají. Jako další měl na programu návštěvu nejvyššího inkvizitora Von Richtera. Vzal si na sebe své nejlepší oblečení a ve společnosti svého akolyty vyrazil do jeho komnat, konkrétně do komnat na jeho křižníku, který byl ukotven v docích. Botsteinova Císařova milost se velikostí ani palebnou silou nemohla s Von Richterovou černou lodí měřit ani ve snech. Když dorazil, byl čestnou stráží odveden, až k samotným komnatám. Vstoupil, dle protokolu se uklonil a zasalutoval. Lance mu od svého velkého dřevěného stolu pokynul, aby se usadil do jednoho z kožených křesel.
„Prosím, jsem velice zaujat sérii vašich úspěchů v posledních letech.“
„Děkuji.“
„Původně s vámi měla jiné plány, ale nakonec jsem ji přesvědčil.“
Botstein tázavě pozvedl obočí a Von Richter pokračoval.
„Nakonec poletíte na Hydrapur III, a odtamtud začnete svá vyšetřování. Chci aby jste v tom sektoru zůstal několik příštích let a každý rok mi podával hlášení o všem, co se v Hydrapurském sektoru děje.“
„Je něco, nač bych se měl zaměřit?“
„Chci aby jste prověřil jejich věrnost, a případně podpořil věrnost všech důležitých velitelů v oblasti, jistě víte, jaké mám na mysli.“
Botstein se na chvíli zamyslel.
„Jistě, prověřím všechny.“
„A kdyby se opakoval podobný incident jako na Eustis Majorus, informujte inkvizici okamžitě. Spolu s vámi by měl být v přilehlém okolí inkvizitor Wrack a inkvizitorka Solius. Věřím, že si budete rozumět a spolupracovat.“
„Proč tolik inkvizitorů v jednom systému?“
„Potřebujeme, co nejrychleji prošetřit různá podezření, bylo by proto vhodné, kdyby jste přiletěl v utajení.“
„Jistě, jak žádáte, lorde inkvizitore.“
„Vaši loď jsme zapsali pod velení imperiálního letectva, dostanete novou posádku a nové muže.“
„Kdy mám vyrazit?“
„Vyřešte si zbytek svých záležitostí a odstartujte za tři dny, vše potřebné bude do té doby zařízeno.“
Botstein odcházel z komnat a přemýšlel, kde se během pár dnů sežene několik tisíc nových mužů a členů jeho posádky. Ale měl takové tušení, že tato tajná základna neskrývá pouze obrovské kaple, doky pro opravu a výrobu lodí, obytné prostory pro stovky inkvizitorů a jejich služebníků, a kasárny s několika stovkami vojáků. Byla to malá planetka uvězněná ve velkém asteroidovém poli držícím se na oběžné dráze velkého plynného obra. Když se vrátil ke svým komnatám, čekal před nimi servitor se vzkazem. Jemu zatím neznámý inkvizitor Ubbo si s ním přál mluvit. Vstoupil do svých komnat, kde již byla Severine v rozhovoru s jeho akolytou. S jeho příchodem zmlkli a on se jich zeptal, zda viděli onoho Ubba.
„Ne inkvizitore, přišel pouze servitor se vzkazem, který odmítal předat komukoli jinému, než Vám.“
Botstein si sundal obřadní šaty a převlékl se do něčeho pohodlnějšího a formálnějšího.
„Tak se na něj pojďme podívat, Severine, pojďte prosím se mnou, Werusi, jdi prosím říct kapitánovy, ať připraví loď k odletu.“
Když je akolyta opustil a oni sami kráčeli dlouhými černými chodbami a po mnoha schodištích, než se dostali do křídla, ve kterém měl být ubytován inkvizitor Ubbo.
„Proč seržant Fist byl ušetřen smrti?“
„To nevím, než moje transportní loď opustila vlajkovou loď inkvizitorky Kury, dostala jsem od ní instrukce toto vykonat, více mi k tomu nesdělila.“
„Zajímavé, musím se na to pak Kury zeptat.“
„Jistě inkvizitore.“
Zaklepali na dveře jeho kajuty a po chvilce vstoupili. Stály ve velké hale, bez nábytku, bez výzdob, pouze s dvěma dlouhými stoly s lavicemi na sezení u nich. Na jednom z krajů stály dva velké korbely naplněné nějakým mokem. Kromě vchodu, kterým vešli, bylo možné na druhé straně sálu projít do další místnosti, skrz šedý závoj. Právě z té se ozval chraplavý, ale hluboký hlas.
„Posaďte se, poslužte si! Hned jsem u vás.“
Oba si tedy sedli ke korbelům a pozvedli je. Severine, pro jednou, zapomněla na svůj asketismus a z plna hrdla se napila. Nápoj byl studený a hutný a určitě silně alkoholický. Botstein též pozvedl korbel, ale tak zhluboka se nenapil. Po chvilce zpoza závoje prošel velký statný muž, přes dva metry vysoký, široký v ramenou, skoro jistě geneticky upravený. Neměl na sobě žádné roucho a ani ho neviděl sedět při jednání rady, na sobě měl vojenské kalhoty a vestu, v levé ruce si nesl vlastní, ještě mnohem větší plný korbel. Usedl vedle Severine, která v porovnání s ním působila jako malá křehká dívenka.
„Jsem rád, že jste mou pozvánku přijal Botsteine. Dovolte, abych se představil, jsem Ubbo Železná pěst. Sloužím Císaři a svaté inkvizici, lovím kacíře všech druhů a velice mne zajímá ten čaroděj, o kterém jste mluvil.“
Botstein se rychle zamyslel.
„To jste byl vy?“
„Kéž by, kdybych tam byl, žádný proradný čaroděj by mi neunikl, na to vemte jed.“
„Tušíte, kteří inkvizitoři mají, či mohou mít přistup a oprávnění povolat si do bitvy hvězdné pěšáky?“
„Několik jich znám, ale určitě to nejsou všichni a se správnými známými...“ Ubbo se zamyslel.
„...se správnými známými je možné všechno, jak jistě víte.“
„Ano vím, až moc mužů si myslí, že na ně Císařův hněv nedosáhne, naštěstí jsme tu my.“
„Nicméně, pokud vím, žádný z nich v oblasti nebyl, a nebo bojovali se záplavou xenos na blízkých planetách.“
„Slyšel jste o někom jako je inkvizitor Alaric?“
„Ne, to jméno mi nic neříká, ale to je vcelku normální.“
„Pokud se něco dozvím o tom čaroději, vyrozumím vás, nebojte se.“
„Hlavně nic nepodnikejte sám, zavolejte nás a monitorujte situaci.“
Pak už jen pili a klábosili o svých vzpomínkách, tedy těch, které nepřipadaly žádnému vysokému utajení. Po několika hodinách a několika korbelech hutného piva se Severine a Botstein vypotáceli z Ubbových cel a dopotáceli se, až do těch svých.
Botstein do Hydrapurských systémů nikdy nedorazil, jeho loď se na několik let ztratila ve warpu, sestra Severine naštěstí na její palubě nebyla. A inkvizitorka Kura nabyla podezření, že Botstein musí být něčím nebo někým proklet, neboť není možné, aby se někdo tak často ztrácel ve warpu a po dlouhá léta se modlila, aby vše v pořádku přežil. Skutečnost však byla jiná, Botsteinova loď byla ve warpu napadena a pomocí nějaké podivné xenos superzbraně z něj vyhozena a následně zmražena do stázového pole a na vlečných paprscích převážena do neznámých končin. O několik let později, dílem náhody a nejspíše Císařovi vůle byla flotila xenos zaznamenána kapitulou ultramariňáků, včetně vlečené imperiální lodi. Ultramariňáci zahájili pronásledování a následně nepřítele rozprášili. I přes veškeré úsilí adepta mechanika ve spolupráci s ordo xenos trvalo dlouhá léta, než byla stázová technologie prozkoumána natolik, aby se jí podařilo vypnout. Císařova milost byla těžce poškozená a většina posádky mrtvá, neboť během bitvy nepřítel zasáhl citlivá místa a většina mužů byla vycucnuta do věčnosti či se udusila a umrzla ve svých ubikacích či na pozicích. Bylo s podivem, že se inkvizitor Botstein úplně nepomátl, prošel dlouhými pozorováními i testováním chování, ale žádné známky šílenství nevykazoval, o jeho posádce se to bohužel říci nedalo. Po dlouhých letech oprav a úprav byla Císařova milost vypravena na další cestu, Botstein získal novou posádku a zkontaktoval své nadřízené. Sdělil jim vše, co mu ordo xenos dovolilo vyzradit. Jeho další cesta netrvala ani měsíc, když na jednom přestupu na warpové cestě zachytila loď nouzové vysílání jedné planety poblíž. Dle všeho patřila do imperiálních světů a doposud poctivě odváděla daně, Botstein na volání odpověděl a změnil kurz. Císařova milost byla daleko od všech současných válečných tažení, a proto byl nejspíše jejich jedinou nadějí.
Když Botstein na planetu přiletěl, dozvěděl se od loajálních sil bojujících náročné boje v úlových městech a chodbách mezi nimi, že planetu ovládlo totální šílenství. Na jedné straně několik měst začalo otevřeně uctívat temné bohy, na straně druhé, se jich několik pomátlo natolik, že vyhlásily válku ve jménu víry, odmítají jakkoli spolupracovat a pouze fanaticky neustále útočí na kacíře. Botstein vysadil své nové síly a zahájil spolupráci s planetární obranou a několika regimenty imperiální gardy, které warpové bouře a turbulence zanesly mnohem dál od cílů jejich cest. S pomocí moci mu svěřené je všechny povolal na planetu.