Autor: DreamcatcherSekce: PíseňPublikováno: 08. března 2022 11:00Průměrné hodnocení: 10, hodnotilo 1 uživatelů [detaily] |
Vytažená slepice odněkud z čepice,
to je ten blb, co vylezl z bestiáře,
hraje si na krysaře,
plivanec do tváře,
klidně buď velitel, ale teď sleduj císaře!
Prvně na tebe nahřejeme velkou, velkou pec,
potom natáhneme tvoje tělo na skřipec,
protože to je to jediné, co si zasloužíš!
Víme, že po ničem jiném už netoužíš!
Konečně si to všechno sám vyzkoušíš!
Pro vždy bude konec tvým zločinům
a jestli tě to bude bolet, tak toho si já nevšimnu!
Nechte mě to vysvětlit -
Cože? Já jsem to zlo?
Není možné, že vám na hlavu něco vlezlo?
Co to tady zkoušíš, snad další kouzlo?
Nevšiml sis, kdo konečně drží žezlo?
Jsi k ničemu, ty k ničemu jsi,
jsi k ničemu, k ničemu ty jsi,
jsi k ničemu, k ničemu jsi ty,
K ničemu jsi, k ničemu ty, ty.
Ty jsi sakra k ničemu, k ničemu sakra jsi.
Ty jsi k ničemu sakra, sakra k ničemu jsi.
Sakra ty jsi k ničemu, k ničemu jsi sakra.
K ničemu sakra ty jsi, jsi k ničemu sakra.
K ničemu sakra jsi ty ty
ty,
Už aby tvoje ruce byly přibi-
ty,
všechny tvoje buňky byly vybi-
ty,
všechny tvoje díry byly seši-
ty,
pytlem všechny vaše hlavy přikry-
ty.
Milý Ďáble,
slyšíš mě, Ďáble?
Otevři prosím dveře do Inferna, milý Ďáble.
Vezmi s sebou všechny za odměnu, milý Ďáble.
Slyšíš mě, Ďáble?
Vidíš mě, Ďáble?
Nechej dveře do Pekla otevřené, milý Ďáble.
Milý Ďáble?
Slyšíš mě, Ďáble?
Já tě totiž neslyším, milý Ďáble.
Ozvi se, Ďáble.
Slyšíš mě, Ďáble?
Volám tě, čekám tě neustále, milý Ďáble.
Slyšíš mě, Ďáble?
Vidíš mě, Ďáble?
| ||||
Tohle ti vrátím, Ty ďáble; všechno schvátím náhle... |
| ||||
Kdo je Paní bytostí a Pánem netvorů? Kdo je Poskokem bytostí a Služkou netvorů? Ďábel/Ďáblice? Všichni a nevšechno? Možná mi schází stimul korektnosti, přijdou mi úlohy a role v mono/dialogu výrazně schématické (zřejmě záměr?). Dále, je otázkou, zda je infernem svět bez proseb (je životním smyslem přikazovat škemráním? To se mi líbí, onen významový protimluv). Ještě dále; je peklem jařmo smyslů? Opakované naléhání na sensus vyznívá až k marnosti, ale možná, že je peklem zneužívání rozkmotření absolutních kategorií. Ničemu, vždy, nikdy, nic apod. V poezii je kumštem s nimi pracovat. Nejsem si jistý, zda zrovna zařazení těchto pojmů mě tady uchvátilo. V kostce a stručně: za mě ale podnětný text. |
| ||||
jsi k ničemu slyšíš, ďáble? sakra... |
doba vygenerování stránky: 0.0677649974823 sekund