Andor.cz - Dračí doupě online

Vlci zdraví řvoucí hvězdy,
i tebe, má drahá,
luno,
věčná družko noci.

Mí bratři,
krásně zpíváte...ach,
kdybych tak mohla zpívat s vámi,
zapomenout na bolest,
zapomenout na strádání.

Mladý, sličný a bohatý pán,
to on tíží mou mysl,
to on klid vzal
a krutý boj v mém srdci započal.

Čím méně toho o něm vím,
tím více toužím znát,
nehledě na to, kdo je on,
nehledě na to, kdo jsem já.

Ach...kéž bys znal můj stesk,
uslyšel můj žal,
ale ty nevíš to, co já, ty žiješ!
Ty můj milý, ty nejsi sám.

Proč neřekneš, co se ti honí hlavou,
proč mne trápíš?
Proč neřekneš, že jsem zrůdou,
monstrem,
které nechceš znáti?

Ne, raději mlč! Nech mě snít.
Nedráždi mě, nemuč mě!
Vždy» miluji tě více,
než milovati se snad na tomto světě dá,
tak proč uprostřed chladné noci,
zde na tomto nehostinném místě,
se steskem dívka smutná zalyká?

Bojíš se mne, či snad lásky?
Já se nebojím toho, co se stane,
dělám to, co musím.
Slyším křik muže, dítěte i ženy.
Věz však, že jejich bolest si nesu s sebou navždy
a je mým věčným utrpením.

Jsi tak slepý, ubližuješ mi...ubližuješ.
Jsi jako nůž,
chladný jako led,
jenž mé srdce na kusy drásá.
A stále si myslíš, že žiješ?

Ne, to není život,
jaký mám na tebe jen vztek,
raději snad byla bych,
kdyby jsi na dno hrobu leh.

Radši zemři, na hřbitově shnij!
Dál mne netrap,
jen smrtí vysvobodíš můj neklid.