Andor.cz - Dračí doupě online

Sobota, dvanáctého prosince 1995. Je tma. Sychravé počasí trápí každého občana Prahy, co je venku. Nejeden člověk si uleví nadávkou na počasí v tuhle roční dobu. Zima zalézá pod kabáty, bundy, i za nehty. Přesto se všichni těší na Vánoce.
Z krypty pod Svatovítskou kaplí se hrabe ven zlo, o kterém Praha již sto padesát let neslyšela. Upír jménem Gregory Korvín. Potomek dobyvatele ze starých dob Matyáše Korvína. Sto padesát dva let spal a teď se probudil a šílí žízní. Vydolování se ven následuje zvířecí skřek, který vydá. Lidem venku před kaplí tuhne krev v žilách. Upír se dává do běhu. Jen kdyby tušil, co ho čeká.

Jan Martinecký. Dříve student dějin České republiky. Dnes lovec nemrtvých a jiných ohavností v našem malém státečku. O Korvínovi mladším už ví dlouho a důkladně se na něj připravil. Jediné, co nevěděl, bylo, kde v Praze leží jeho prohnilé tělo.
Revolver značky Taurus se stříbrnými náboji je na správném místě v pouzdře na stehně. Kříž za košilí a titanová katana na zádech jsou jen pojistky pro případ, že by upír vydržel víc než osm ran z Taura. Praha je v tuto noční hodinu naplněna hlavně lidmi, co jdou do hospod, a občas i pasáky nebo prodavači omamných látek.
Jan se prochází po místech, kde by tušil přítomnost upírá nejvíc. Jeho vytrénované smysly pracují na plné obrátky a čekají na jakýkoliv podnět k tomu, aby mohly uvolnit sílu, která koluje jeho tělem.

Upír zatím čeká, není tak hloupý, aby vystartoval po první osobě, kterou uviděl. Čeká ve stínu domu a doufá, že někdo osamělý půjde kolem. Za hodinu se mu čekání vyplatí. Po chodníku se k němu blíží vyzývavě oblečená, tak sedmnáctiletá dívka.
Rozhlédne se kolem, a pak se vrhá do útoku. Skok. Jeden, druhý, třetí. Je v půli cesty k ní, když si ho všimne. Upír je však moc rychlý a silný, dívka se nestihne ani účinně bránit. Přesto stihla vykřiknout.
Záblesk tesáků se odráží o výlohu obchodu. Upír saje, spokojen s úlovkem. V nádherné agónii si ani nevšimne přibíhajícího Martince. Ten stál naštěstí nedaleko a zachytil tak bezmocný křik děvčete.

Normální člověk by si ho nejspíš nevšiml, ale on normální již dlouho nebyl. Jeho život se točil kolem jediného, a to bylo vyčištění světa od zrůd, jako byl Korvín. Vytáhl revolver z pouzdra, zamířil a vystřelil. Kulka projela upírovi ramenem.
Upír zaječel a pustil již chladnoucí mrtvolu mladé dívky na zem. „Kdo jsi, že se opovažuješ střílet po mně?“ zeptá se upír.
„Jsem Jan Martinec a ty jsi Gregory Korvín, pokuď se nepletu.“
„Nepleteš,“ odpoví upír a skočí po Martincovi. Z čista jasna se zableskne z hlavně revolveru, a ještě dvakrát rychle za sebou. Upíra to zpomalí natolik, že Martinec stačí včas uhnout. Upír ale znovu vstává. Martinec má už jen čtyři náboje a moc dobře si uvědomuje, že nabít nestihne.
Gregory zkouší jinou taktiku. Ví, že obratnost je mu v tomto souboji nanic. Zaměřuje se spíš na to, jak by splynul se stíny, tak aby Martinec nevěděl, co se děje. Gregory zkouší splynout se stíny a omámit tak Martincovy smysly. Bohužel pro něj Martinec není začátečník a vystřelí znovu a znovu.
Jedna střela zasáhne upírovu hlavu a ta je teď z půlky ustřelená. Upírovi to však jakoby ani nevadí. Usměje se a vrhne se do útoku.
Martinec vystřelí poslední dva náboje a na poslední chvíli uhne. Ani jedna střela však nezasáhne cíl.
Honza se nevzdává a bere do rukou katanu. Cítí, jak mu pažemi projela uklidňující vlna. „Ta katana je prostě dokonalá,“ pomyslí si.
Upír se znovu zašklebí a vrhne se po něm.

Gregory ví, že nemá možnost úniku, a tak mu nezbývá nic jiného než útočit do úmoru. Dál a dál se vrhá po zabijákovi a dál a dál neúspěšně. Nechápe, jak je možné, že ten člověk odolává jeho síle. Konečně se mu podaří Janovi uštědřit ránu. Rána byla vedená do Martincovy ruky a jeho katana se teď válí asi deset metrů od místa střetu.
Korvín tuší možnost výhry. Na chvíli se dokonce i raduje. Skočí na svého pronásledovatele a snaží se dokončit, co začal.

Martinec je na chvíli zaskočen. Nakonec se mu podaří zachovat chladnou hlavu. Chytí upíra za hlavu a snaží se jí odtlačit od svého krku. Najednou mu bleskne hlavou šílený nápad. Druhou rukou popadne kříž, co má za košilí, a vrazí ho upírovi pusou až do mozku.

Korvín není bolestí ani schopen vnímat. Celé jeho tělo vibruje bolestí. V mozku se mu doslova kouří, jak se mu stříbro propaluje kůží. Sám si nedokáže kříž ani vyndat, vždy, když se ho dotkne, se mu totiž začne kouřit z rukou. Bolest se stává nesnesitelnou i pro tak silnou osobu, jako je on. Stává se z něj nemyslící šílící bytost. Už přestal vnímat svět okolo. Vidí jen tmu a začíná se do ní propadat čím dál tím hlouběji.

Martinec nelení a okamžitě běží pro svůj meč. Na chvíli je mu dokonce Korvína líto. Pak ale přemůže lidské city, popadne katanu obouruč a setne upírovi hlavu. Upír se na zemi rozsype v prach.
Martinec chvíli stojí na místě a kouká se na hrůzný výjev rozsápané dívky na chodníku. Je mu líto lidí, kteří zemřou pro něčí chu» na jejich krev. Proto je zabíjí, a taky proto, co udělali jeho rodině. Nikdy na to nezapomene, na večer, kdy mu volala policie a oznámila mu, že jeho rodiče a sestra byli nalezeni mrtví v Haštalské ulici u kostela. Nikdy na to nezapomene, na hrůzu zračící se v jejich očích, když identifikoval mrtvé na pitevně. Nikdy na to nezapomene. Nikdy…