Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

Myší ocásekOblíbit

alone_12739.jpg

Autor: Caine Aryah

Sekce: Povídka

Publikováno: 10. listopadu 2005 08:50

Průměrné hodnocení: 9.1, hodnotilo 12 uživatelů [detaily]

 
Všechno začalo malým nenápadným copánkem v mých vlasech... jaká maličkost může člověka inspirovat :)

 

Tma... a jemná melodie flétny...
Chtěl jsem vědět, odkud se ty tóny berou, a proto jsem se vydal ulicí nazpět... Šel jsem za zvukem a divil se, že si ho ostatní lidé nevšímají.
Hudba mě zavedla do nádherné zahrady. Noc voněla po růžích a k mým uším doléhalo také jemné zurčení řeky. Ve vzduchu byla cítit jakási síla, cosi nevysvětlitelného... Nahoře nad sebou jsem v koruně stromu zahlédl dívku. Dlouhé hnědé vlasy jí sahaly skoro až k pasu, ale do obličeje jsem jí přes tu záplavu kadeří neviděl. V rukou držela flétnu... Hbité prsty tančily po nástroji, jako tančí dívky na králově dvoře.
Fascinovaně jsem zůstal stát pod stromem a poslouchal jsem. Hudba mě donutila zavřít oči a snít. Viděl jsem štěstí a radost, dvě sestry s květinami ve vlasech, jak si bezstarostně zpívají v trávě. Viděl jsem život, bílé hříbě poprvé stojící na nohách. Viděl jsem lásku, milence líbající se při západu slunce...
Najednou bylo ticho. Jen nerad jsem procital ze snu. Svět za melodií flétny byl tak překrásný... Zvedl jsem hlavu k nebi, hledaje důvod, proč dívka přestala hrát. Podíval jsem se do koruny stromu a... Topil jsem se v jejích zelených očích. Věděl jsem, že se mi dívá až do duše, ale nemohl jsem odtrhnout pohled. Usmála se. Jako by mě tím úsměvem pohladila po tváři. Potom ale seskočila ze stromu a zmizela...


Když jsem se ráno vzbudil, má první myšlenka patřila tomu děvčeti. Nevěděl jsem ani, jak jsem se dostal zpět do strážnice. V myšlenkách se mi znovu a znovu vpíjela do očí. Nemohl jsem se dočkat večera.


Uběhlo pár dní a já už pomalu přestal doufat, že ji opět uvidím, že znovu uslyším její flétnu. Jako každý večer jsem procházel ulicemi města. Nemohl jsem tomuto zvyku odolat, i když jsem jako velitel stráží mohl poslat někoho ze svých vojáků.
Stejně jako včera, ani dnes jsem hudbu nezaslechl.


Dlouhý vysoký tón. Nic jiného. A potom opět ticho.
Prudce jsem se posadil. Byla hluboká noc. Všechno zakrývala tma, ani měsíc nesvítil. Novoluní, uvědomil jsem si. Nebyl jsem si zcela jistý, jestli jsem ten zvuk opravdu slyšel. Teď už se zvenku ozýval jen šramot obvyklý pro noční město. Zklamaně jsem si lehl zpět, ale trvalo dlouho, než jsem opět usnul neklidným spánkem.


„Zabili krysaře!“ To byla první věc, kterou jsem ráno slyšel. Nevím proč, ale rozhodl jsem se jet podívat na místo, kde bylo nalezeno tělo. Rozkázal jsem nechat mrtvolu tam, kde je, abych si ji mohl prohlédnout.
Cestou do temné čtvrti města, kde byla vražda spáchána, jsem přemýšlel. Krysaři byli vyvrhelové společnosti. Neměl je rád nikdo, ale ještě se nestalo, že by na ně někdo vztáhl ruku. Lidé si šeptali pohádky, že nosí smůlu. Vyprávěli si, že nemají duši, jiní tvrdili, že jejich duše je ukrytá v úzkém copánku, který nosili jako poznávací znamení zapletený ve vlasech. Podle tohoto copánku jim říkali „myší ocásky“. Také se říkalo, že jeden krysař ve městě znamená smůlu, dva smrt. Jenže i přes všechny povídačky zbavovali krysaři město neodbytných hlodavců a jeho obyvatelům tak prospívali.
Můj voják mě zavedl do úzké slepé uličky. Prošli jsme kolem jednoho z mých mužů, který tělo hlídal.
Pohlédl jsem dolů na Myší ocásek a zůstal překvapeně stát. Muž ležel na zádech, vlasy rozhozené kolem hlavy. Rty měl rozkousané do krve, ale to byla jediná krev, kterou jsem kolem něj viděl. Zvláštní byly jeho oči. Měl je doširoka otevřené, jako by se ještě teď, po smrti, na něco upřeně díval.
Už jsem se chtěl otočit zpět k východu z ulice, ale najednou jsem si všiml ještě něčeho. Jeho copánek byl v horní třetině uříznutý. A nikde kolem něj nebyl.


Večer jsem se jako vždy vydal na obvyklou obcházku města.
V průběhu dne jsem si uvědomil ještě dvě zvláštní věci. Tam kde byl mrtvý, byly většinou i krysy. Ještě jsem neviděl, že by tady ve městě nechali hlodavci na pokoji by» i mrtvou kočku, natož člověka. Za další zvláštnost jsem považoval to, že se nenašla krysařova flétna. A byl jsem si jist tím, že žádný Ocásek by bez své flétny neudělal ani krok. Vždy ji chránili jako oko v hlavě.
Přemýšlel jsem o těchto „náhodách“, když jsem uslyšel známý zvuk. Tentokrát však byla melodie jiná, divoká, plná zlosti a hrůzy. Otočil jsem se a nechal se vést tóny.


V okamžiku, kdy jsem vkročil na měkký trávník a podíval se do koruny stromu, se hudba změnila. Již nebyla tak divoká, ale sálala z ní podivná touha.
Jako ve snu jsem přistoupil k širokému kmeni. Nahoře opět seděla ta známá dívka. Změnila se, měla černé vlasy a bledou kůži, ale já přesto věděl, že se jedná o to samé děvče, které mě zde okouzlilo před několika dny. Podíval jsem se jí do tváře a nemohl jsem odolat touze políbit ji. Měla zavřené oči. Soustředila se na hraní, ač bylo jasné že o mé přítomnosti ví.
Hrála dál, i když jsem vylezl do koruny za ní. Seděl jsem naproti a upřeně si jí prohlížel. Natáhl jsem ruku a jemně ji pohladil po tváři. Zakončila divokou píseň jediným vysokým tónem a odložila flétnu.
Nemohl jsem si pomoct, byl jsem jako v horečkách. Nechtěl jsem nic jiného než zjistit, jak chutnají její rty... Zabořil jsem ruku do jejích vlasů, naklonil se blíž k ní. Dole pod stromem zapískaly krysy.
Téměř jsem se mými rty dotýkal jejích, když jsem se zarazil. Jak jsem nechával mezi svými prsty proklouzávat pramínky jejích černých vlasů, nahmatal jsem něco, co mě překvapilo. Myší ocásek.
Najednou jsem zjistil, že jí na rameni sedí velká černá krysa. Zahrada mi zmizela z očí a já se ocitl na starém opuštěném hřbitově. Chtěl jsem se odtáhnout, když tu dívka otevřela oči...Nebyly zelené, ale temně černé, tak černé, že panenky splývaly s duhovkami. Kdesi hluboko v jejím pohledu hořel modrý plamen a já cítil jak mě spaluje..ale přesto jsem nedokázal odvrátit pohled. Nedokázal jsem se pohnout. Cítil jsem, jak mě políbila, cítil jsem na jazyku slanou příchu» krve... Mojí krve tekoucí z rozkousaných rtů.
Tma...občas záblesk modrého plamínku...a temná melodie flétny.
 

Komentáře, názory, hodnocení

Bramboráček - 29. ledna 2006 23:18
lightmaster176.jpg
Nechápu proč děláte tolik poviku pro tečky dokud to nejsou deseti,dvacetitečky tak to tomu textu něják neškodí.
 
Spawn - 09. prosince 2005 18:28
storm095316.gif
To je povedený. Nějak jsem se nemohl vzpamatovat z toho konce.. :) Povídky o krysařích se mi dycky líbily. :)
 
Eveline - 09. prosince 2005 14:50
screen shot 2013-12-16 at 172744.38
Moc pěkné, mě ty trojtečky vůbec nevadí. Dávám deset. :o)
 
Caine Aryah - 09. prosince 2005 08:23
alone_12739.jpg
Durda: jj :) vím :)
 
Durin Mahalul - 08. prosince 2005 21:53
dwarfm1808.jpg
psychop - 08.Prosince 2005 21:37
proč bys kazil rum takovejma nealkověcma?


Caine Aryah - 08.Prosince 2005 21:51
hvězdička ;p víš že na mě je spolech přeci hehe...
 
Caine Aryah - 08. prosince 2005 21:51
alone_12739.jpg
Durda: :)
 
PsychoP - 08. prosince 2005 21:37
falling8927.jpg
Durin Mahalul - 08.Prosince 2005 20:54
jo a dá se rozpustit v čaji s mlíkem a rumem...
 
Durin Mahalul - 08. prosince 2005 20:54
dwarfm1808.jpg
Sargo - 08.Prosince 2005 20:13
A med je sladkej.
 
Caine Aryah - 08. prosince 2005 20:46
alone_12739.jpg
tolik povyku pro tři tečky :)


... :D
 
Sargo - 08. prosince 2005 20:13
wel1d5kk1aaa19357.jpg
Uáá, ještě k troj(TROJ!)tečkám - nepovažuju je za pravopisnou chybu :-) Občas své místo mají, ale jenom v určité míře. Jinak dělají z děje kbelík medu :-)) Tak! :-P
 
Caine Aryah - 08. prosince 2005 20:01
alone_12739.jpg
Eee... já píšu povídky zásadně o sobě *sob* :P
 
Astahoe - 08. prosince 2005 19:41
asiaraven719.gif
Er ... sorry, trojtečkám
 
Astahoe - 08. prosince 2005 19:40
asiaraven719.gif
Jů, to je moc pěkný ... akorát, zezačátku jsem měl problém odprostit se od toho, že to nejsi ty na tom stromě ... ke konci to už šlo rychle :)))

Eh ... chtěl jsem něco napsat k těm dvojtečkám, něco, že tak píšu taky ... ale ikdyž jsem na to zapoměl tak asi nic řikat nemusim ... ale mě přijdou dvojtečky fajn. Vnímám to jako, že se autor na chvilku odmlčí ... nebo nechá něco vyznět lehce do ztracena. Sice se to vnímá jako pravopisná chyba, ale jakej by byl korektní ekvivalent?
 
PsychoP - 08. prosince 2005 19:23
falling8927.jpg
beruskovova - 08.Prosince 2005 19:08
njn... ségra... ty abys neopruzovala...
 
beruskovova - 08. prosince 2005 19:08
vendulomedvedcb1338.jpg
psychop - 08.Prosince 2005 18:52
a psychous rozumuje... XD XD
 
PsychoP - 08. prosince 2005 18:52
falling8927.jpg
a FANTOMAMLAS?
 
Caine Aryah - 08. prosince 2005 18:37
alone_12739.jpg
:P
 
PsychoP - 08. prosince 2005 15:09
falling8927.jpg
co si myslíte o slově: SKLOVINOVINA
 
PsychoP - 08. prosince 2005 15:08
falling8927.jpg
trojtečky\ navozují iluzi pomalu končícího děje... nedořečené myšlenky... dodávají pocit bezpečí a hebkosti... er... myslím že už o trojtečkách nemluvím, sry...
 
gumidek - 08. prosince 2005 14:38
ff2ww26127.jpg
já s trojtečkama souhlasím.. je to pěkný... líbilo se mi to.. působí to zvláštním dojmem... to mám při čtení rád...
a pravopisné chyby?... jsem asi slepý...:P:D
 
Caine Aryah - 08. prosince 2005 09:16
alone_12739.jpg
Tak jsem to kvůli vám počítala a trojteček jsem napočítala třináct... vím že na normálního člověka je to hodně, ale na mě je to ještě úspěch!! :P *smích*
 
Sargo - 08. prosince 2005 00:49
wel1d5kk1aaa19357.jpg
Jako si mám zvykat na pravopisné chyby? ;-) Tůdle :-P Jak jich není přiměřeně, působí to rušivě. Tak :-)
 
PsychoP - 07. prosince 2005 18:07
falling8927.jpg
Sargo - 06.Prosince 2005 21:36
trojtečky? co to je? myslíš.... jako psát takhle.... prostě tečkovat do alelůja... jako naprostý magor.... píše takhle hodně lidí, prostě si na to musíte zvyknout, je to druh recese...
 
Bard - 07. prosince 2005 09:51
ikonagamma1684.jpg
Mně se to docela líbilo a hlavně se to příjemně četlo. Příběh sám o sobě mi příliš neoslovil, ale styl psaní ano.
Snad jen jediné místo, kde bych udělal trošku změnu: Můj voják mě zavedl do úzké slepé uličky. Prošli jsme kolem jednoho z mých mužů,... Tam bych spíš šoupnul kolem jednoho ze strážných, místo dalšího "můj".
Ale jinak jo ... fakt příjemný. ;-)
 
Caine Aryah - 07. prosince 2005 06:28
alone_12739.jpg
I to je názor a každý jsme jiný :) díky :)
 
Eithné - 06. prosince 2005 23:59
dub2857.jpg
Mnoo, sice pěkné, ale bylo hrozně předvídatelné, kdo ta dívka je. To mě hodně mrzelo :-(
Krom toho, konec - to s tím hřbitovem - vypadá jako zahuštěný konec akčního filmu, aby diváci (čtenáři) nebyli zklamaní. Stejně tak jako přerušený polibek; tohle ve mně prostě evokuje touhu zvednout se a odejít, tohle vážně nemám ráda.
Jen můj názor, jinak pěkné ;)
 
Caine Aryah - 06. prosince 2005 22:29
alone_12739.jpg
Díky všem.. těší mě to, obzvláš» proto, že teď už mi psát nejde a mám radost když ta stará dílka mají aspoň malilinký úspěch..
Sargo: já vím, já vím.. to jsem prostě já, nemůžu se jich zbavit :)
 
Sargo - 06. prosince 2005 21:36
wel1d5kk1aaa19357.jpg
Jediná výhrada - méně trojteček, prosím.
Jinak opravdu radost číst :-)
 
Ronkar - 06. prosince 2005 21:07
a6111.jpg
Moc pěkný příběh. Chytlo mě to už od prvních vět a jelo to téměř v klidu, až do závěrečného a velmi příjemně zakončeného konce, jako po másle. Líbí se mi, že je to takové...klidné, jemné vyprávění, nikde to vyloženě nebije do očí, či zadrhává...Faktem však zůstává, že jsem asi jedenkrát, či dvakrát zavrávoral v textu, kvůli nepříliš vhodnému spojení, ale nikterak to nevadilo k celkovému dojmu, který byl konkrétně pro mne moc moc příjemný. Navíc je to příjemně nevšední příbeh, což je také další plus. Jen tak dále. :))
 
PsychoP - 06. prosince 2005 20:48
falling8927.jpg
nemám slov...

Gaia - 06.Prosince 2005 18:53
jak jsi mohla mit tu drzost cist to driv nez ja?
XD
 
Caine Aryah - 06. prosince 2005 20:21
alone_12739.jpg
Děkuju :)
 
Gaia - 06. prosince 2005 18:53
svtlo6904.jpg
Super!
Mě osobně se to moc líbí a nemám k tomu co dodat :))
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.071192979812622 sekund

na začátek stránky