Andor.cz - Dračí doupě online
Knihovna
VrbyOblíbit
 | Autor: RonkarSekce: BáseňPublikováno: 27. listopadu 2005 20:12Průměrné hodnocení: 8.8, hodnotilo 8 uživatelů [detaily] |
Mno...tak další pokus, zdali už mi ta poezie jde lépe. :)) Nebo» nejsem vůbec spokojen, jak dopadla moje prvotina tady, tak jsem se vrhl na další myšlenku, která mne napadla včera při učení ČJ. Zajímavé...úplně mě to vykolejilo a musel jsem to prostě dát dohromady, nehledě na to, že už mi nezbyl čas doučit se. Snad se vám bude líbít...alespoň doufám. :))
Vrby
Vrby kolem louky posmutnělé,
do temné vody hledí.
Stojí tu věky, směle,
nikdo netuší, co všechno vědí.
Ztratila duši, celou...
Co jí vlastně dal?
Vzpomínku zatracenou,
bolest a nekonečný žal.
Cestou, kudy prošla mladá žena,
byl té noci slyšet srdce pláč.
Má smutné oči, byla přinucena,
na těle krvavý šrám, Bože...řekni zač?
Být svědkem těch hrůzných činů,
lhostejně spěchá dál a dál.
Každý, jako ona, vzpoměl by si na slabinu.
Proč jen jí ten zrádce, ten netvor lhal?
Jak zbavit se bolesti?
Jak bránit se měla?
Kolik srdce ještě dokáže snésti?
Tak důvěřivá, tak hloupá byla.
Bosé nohy travou letí.
Ó, jak moc žít by chtěla, on na vině.
Už nikdy neuslyší smích dětí.
A zrak náhle strnul na hladině.
Smutné oči hledí, vzlyky se téměř dusí.
A ona váhá...
Né jednou, ale dvakrát zabít musí.
Její srdce pálí jako láva.
Naslouchají, tiše a posmutněle,
do temné vody hledí.
Stojí tu věky, směle,
nikdo netuší, co všechno vědí.
Vrby kolem louky posmutnělé,
do temné vody hledí.
Stojí tu věky, směle,
nikdo netuší, co všechno vědí.
Ztratila duši, celou...
Co jí vlastně dal?
Vzpomínku zatracenou,
bolest a nekonečný žal.
Cestou, kudy prošla mladá žena,
byl té noci slyšet srdce pláč.
Má smutné oči, byla přinucena,
na těle krvavý šrám, Bože...řekni zač?
Být svědkem těch hrůzných činů,
lhostejně spěchá dál a dál.
Každý, jako ona, vzpoměl by si na slabinu.
Proč jen jí ten zrádce, ten netvor lhal?
Jak zbavit se bolesti?
Jak bránit se měla?
Kolik srdce ještě dokáže snésti?
Tak důvěřivá, tak hloupá byla.
Bosé nohy travou letí.
Ó, jak moc žít by chtěla, on na vině.
Už nikdy neuslyší smích dětí.
A zrak náhle strnul na hladině.
Smutné oči hledí, vzlyky se téměř dusí.
A ona váhá...
Né jednou, ale dvakrát zabít musí.
Její srdce pálí jako láva.
Naslouchají, tiše a posmutněle,
do temné vody hledí.
Stojí tu věky, směle,
nikdo netuší, co všechno vědí.
Komentáře, názory, hodnocení
| ||||
 | Hezký, sem tam ti ujede rytmus, ale je to jen kapička ve sklence vody - tohle se ti povedlo. 9 - to za ten rytmus a aby jsi neusl na růžích. | |||
| ||||
 | Veřejně ti vysekávám poklonu. Vyloženě z toho kape deprese...sem si to musela přečíst ráno abych se nebála a nepropadla chmurám. ;) No nedivim se že tě to napadlo při učení... :)) | |||
| ||||
 | No fajny! To se ti povedlo, ale bacha na jednotlivé sloky. Nevypadává tam trochu rytmus? No ale jinak supr! | |||
| ||||
| Děkuju všem za ohodnocení :)) | |||
| ||||
 | je to docela dost pekne ja ti fandim pokracuj si dobra | |||
| ||||
 | Velice pekné. Málo kdy docitám básne do konce, ale tady se to podarilo. Urcite pis dál. Ráda si od tebe jeste neco prectu. | |||
| ||||
 | hezké... trochu jsem škobrtnul na konci třetí sloky... ale je to hezký příběh, plný bolesti, snahy to napravit... rve to srdce... krása... podle mě... nemusí psát každý jako mistr, pokud to na lidech udělá dojem... ;-) | |||
na začátek stránky