Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

Cesta válečníkaOblíbit

vlkkk9681.jpg

Autor: Ned

Sekce: Povídka

Publikováno: 17. ledna 2006 19:36

Průměrné hodnocení: 3.2, hodnotilo 11 uživatelů [detaily]

 
Je to jen část mé povídky !!!

Na obrázku jsem já v plné výzbroji !!!

 
jvezbroji7388.jpg
Jmenuji se Ned a jsem válečník, který jde svou vlastní cestou. Nevěřím v žádného boha a žádný si mě nemůže podrobit. Chci vám popsat, jak se můj příběh odehrával.
Narodil jsem se na farmě a vykonával práci farmáře, až jednoho dne se strhla bariéra, která věznila nejhorší vrahy a zabijáky na tomto ostrově. S vězni se přihrnula i horda skřetů, kterých už na tomto ostrově bylo dost. Můj otec povolal na farmu žoldáky, aby střežili naší farmu před skřety. Mezi nimi byl i můj učitel boje. Jmenoval se Frank a byl to nejlepší učitel boje na tomto ostrově. Naučil mě základy boje s jednoručním i obouručním mečem.
Dlouho žoldáci odráželi nápory skřetů, ale už jich nebylo dost, aby uchránili farmu před dalším útokem. Mnoho žoldáků odešlo na Onarovu farmu, aby unikli jisté smrti. Na naší farmě zůstal jen Frank s pár žoldnéři, kteří mu byli věrní. Už jsme slyšeli roh skřetů. Žoldnéři už tasili meče, když vtom se z lesa vyřítilo 50 skřetů, z toho 9 elitních a jeden specoš skřet, asi jejich vůdce. Žoldnéřů bylo 20, s Frankem 21 a spolu s dělníky z farmy 35.
Frank mě poslal do domu a zabarikádoval dveře. Já jsem odporoval a říkal, že chci taky bojovat, ale Frank mě neposlouchal a násilím mě donesl do domu. Stál jsem netrpělivě u dveří, poslouchal, co se děje na bojišti, slyšel jsem výkřiky mužů a skřekot skřetů. Vtom mě popadla touha být na bojišti a bít se po boku Franka a mého otce. Pak jsem si vzpomněl na trhlinu ve střeše, která je přikrytá vlčí kůží.
Stoupnul jsem si na stůl a hledal trhlinu ve střeše. Náhle jsem ji spatřil, ale byla moc vysoko, vyskočil jsem tedy na trám a přehoupl se na druhý, který byl blíž k trhlině. Vyrval jsem kožešinu a vylezl na střechu. Zpozoroval jsem, že otec i Frank ještě žijí, ale žoldáků už moc nezbývalo. Seskočil jsem dolů a popadl meč mrtvého žoldáka. Vrhl jsem se mezi vřavy skřetů a začal zuřivě máchat kolem sebe mečem.
V tu chvíli jsem na rameni ucítil něčí ruku, která mě odhodila pryč z bojiště! Ta ruka byla otcova, který se teď vrhl mezi skřety! Ovšem otec se neubránil a padl po několika skřetích seknutí. NÉÉÉ !!! zakřičel jsem a už jsem běžel znovu mezi skřety. Sekal jsem a na zem padal 1. skřet, 2. skřet… Vtom jsem uviděl skřetího velitele, který ode mne rozehnal ostatní skřety. Začal na mě mluvit něco skřetí řečí. A za chvíli se na mne vrhl s napřaženou rukou, v které dřímal svoji sekeru. Akorát jsem stačil uskočit, ale … sekera mě sekla přes pravé oko, přesněji přes obočí, víčko a místo pod okem.
Svalil jsem se na zem s nevídanou bolestí a se zavřenýma očima jsem ležel na zemi . Už už jsem čekal, až vůdce máchne sekerou a zabije mě, ale uslyšel jsem Frankův výkřik. Chtěl jsem otevřít oči a podívat se, co se děje. Když jsem otevřel oči, tak jsem zděšen uviděl … Frank ležel na zemi mrtvý a v hrudi měl zaseklou vůdcovu sekeru. Podíval jsem se na skřetího vůdce a spatřil jsem, že vůdce má v boku zaražený Frankův meč. Pohlédli jsme si do očí a skřet jen zamumlal ROKNAK ŠAK, což jsem si přeložil jako ,,JEŠTĚ SE UVIDÍME„.
Zavelel skřetům odchod a všichni odešli. Já jsem se vydrápal na nohy a otevřel jsem poraněné oko, s údivem jsem zjistil, že na oko vidím. Měl jsem štěstí, jen pár milimetrů a přišel bych o oko, ale jizvu budu mít určitě. Rozhlédnul jsem se kolem a uviděl těla mrtvých mužů a skřetů. Všechny jsem pohřbil na hřbitov za farmou a těla skřetů jsem spálil. Přidělal jsem si meč k boku a běžel do lesa směrem, kam šli skřeti.
Říkal jsem si, jestli je doženu, tak na ně musím vymyslet lest, protože všechny je nezvládnu, i když je velitel zraněn. Skřetů zbylo 9 včetně vůdce. Na stezce jsem objevil jejich stopu. Skřeti mě nejspíš ucítili a chtěli se vrátit, aby mě zabili, ale velitel hodně krvácel a musel se co nejdřív dostat do skřetího tábora. Poslal na mě 2 skřety, které mohl postrádat, aby přinesli moji hlavu.
Já mezitím pořád šel po stopách skřetů a najednou se na mě vrhli 2 skřeti z křoví. Já jsem spadl na zem a jeden ze skřetů se na mě vrhl, já jsem ale nastavil meč a skřet se na něj napíchl, překlopil jsem se, abych shodil skřeta z meče a abych unikl sekeře druhého, kopl jsem ho a rychle se postavil. Skřeta to kopnutí ještě víc rozzuřilo a rozběhl se na mě s napřaženou sekerou. Chtěl jsem úder vykrýt a zaujal jsem obrannou pozici. Skřet švihl paží a já jsem ucítil bolest v zápěstí, a když jsem se napřímil, zjistil jsem, že můj meč je zlomený a že skřetova sekera je zaražená ve stromě za mnou. Uvědomil jsem si, že skřet každou chvilkou udeří znovu, popadl jsem úlomek meče a vrazil ho skřetovi do hrdla, ten se svalil na zem mrtvý.
Pokračoval jsem dál po cestě, ale už jsem byl moc unavený a rána na oku stále krvácela. Spadl jsem na zem a upadl do bezvědomí…

Probudil jsem se na zakrváceném lůžku. Otevřel jsem oči a ucítil jsem bodavou bolest kolem pravého oka. Sáhl jsem si na ránu na oku, byla dost hluboká a byla podivně mazlavá, a když jsem se podíval na prst, měl jsem na něm černý maz. Chtěl jsem si přičichnout, ale ze stínu v rohu se ozvalo: „ZADRŽ“! Z rohu vyšla stařena a řekla mi: „To je trus Černého goblina, přičichnutí by tě ochromilo na několik dní!“
Ihned jsem maz otřel do lůžka, ale až tehdy jsem zpozoroval, že lůžko je celé potřísněno krví! Vyskočil jsem na nohy a chtěl jsem vytasit meč, ale uvědomil jsem si, že zlomený meč jsem nechal ležet u mrtvých skřetů.
Stařena se ke mně pořád blížila a já jsem couval a hledal nějakou zbraň, až jsem uviděl srp zaseklý ve stole. Popadl jsem ho a zamával jsem jím před stařenou. Ta jakoby nic pokračovala dál v cestě. Už byla ode mě na dosah mé paže, rozmáchl jsem se a chtěl jsem udeřit. V tu chvíli stařena vykřikla „ZADRŽ, MLADÍKU“! Pocítil jsem podivnou strnulost, žena ke mně přistoupila a chtěla mi srp vytáhnout z ruky, já jsem ale vzdoroval a stařena mi nemohla vypáčit srp z ruky. Najednou jsem u vchodu do jeskyně uviděl krvavou mouchu, vzepřel jsem se stařenčině magii a vší silou hodil po mouše srp. Ten krvavou mouchu trefil do hlavy a přišpendlil ji ke stěně.
Ve chvíli mé nepozornosti mě stařena omámila nějakým pylem. Padl jsem na zem a cítil otupělost, ale ta hned přestala, protože mně stařena přiložila k nosu podivné bobule. Žena ke mně začala promlouvat ,,Nemluv! Neunavuj se zbytečně. Já jsem Saggita. Nelekej se toho zakrváceného lůžka. Před několika dny jsem tady měla zraněného muže, který měl nesčetně zranění a moc krvácel. Bohužel jsem ho nemohla uzdravit. A ještě jsem nestihla vyměnit prostěradlo. Našla jsem tě na stezce v lese. Nevím, co jsi tam dělal, ale o kousek dál jsem našla dva mrtvé skřety. Ránu na oku jsem ti ošetřila. Máš štěstí, ještě kousek a měl bys po oku. Ještě si tě tady nechám pár dní na uzdravení, ale pak bych tě prosila, abys odešel, nemám moc ráda společnost, za ty roky jsem si na samotu zvykla. Tak, teď už víš, kdo jsem, a teď mi řekni, kdo jsi ty.“
"Já se jmenuju Ned. Měli jsme farmu, ale před několika hodinami ji celou vyvraždili skřeti a…" tak jsem to všechno Saggitě vysvětlil, i to, jak jsem se ocitl v lese, a po několikahodinovém povídání jsem se Saggity zeptal, jestli by mě neučila, jak rozpoznávat rostliny a jak namíchat lektvary. V tu chvíli jako by se Saggita zarazila.
Zeptal jsem se, co jí je. Ona za chvíli odpověděla, že už je to strašlivá doba, kdy naposledy měla žáka.
,,Ano, vezmu si tě jako žáka, ale jenom pod podmínkou, přineseš mi Sluneční aloe.“
"Co?" odpověděl jsem, "Kde ho jako mám sehnat!"
Tato rostlina, řekla stařena, roste jenom u místa, kde žije Černý trol.
Zůstal jsem stát s otevřenou pusou. ,,Černý trol, jako to myslíš vážně?“
Saggita jako by má slova ignorovala. ,,Tady máš mapu, je na ni vyobrazeno, kde žije Černý trol.“
"Dobře, donesu tu kytku, ale potřebuju nějakou zbroj a zbraň!"
"Počkej, něco tady zůstalo po tom nebožtíkovi," a otevřela truhlici, z ní vytáhla potrhanou koženou zbroj a rezavý jednoruční meč. "Na," řekla a podala mi zbroj s mečem. ,,Tady máš ještě něco,“ a dala mi koženou kabelu, do které jsem se podíval a uviděl v ní několik lektvarů.
"Děkuju," řekl jsem a vyšel z jeskyně.
Jeskyně se ukrývala v lese poblíž Onarovy farmy. Řekl jsem si, že tam zajdu koupit si nějaký jiný meč a varovat je před nájezdy skřetů. Na cestě jsem potkal několik mrchožroutů. První dva mrchožrouty jsem zvládnul dvěma máchnutími meče, ale třetí mě přepadl zezadu, skočil mi na záda a chtěl mě klovnout, ale chytnul jsem ho za zobák a vší silou trhnul. V ruce mně zůstal zobák a mrchožrout, kterému zobák patřil, ležel v kaluži krvi na zemi. Zobák jsem hodil po právě přilétající krvavé mouše, a ten se jí zabodl přímo do hlavy. Moucha padla na zem, ale pořád se vrtěla, přiskočil jsem k ní a probodl ji mečem.
Rychle jsem spěchal pryč z lesa. Když jsem uviděl světlo pronikající hustými korunami stromů, vyběhl jsem na pastvu a zděšen spatřil… Všude na zemi ležely mrtvé ovce a farmáři. Běžel jsem dál a uviděl v dáli hustý dým. Běžel jsem, jak nejrychleji jsem mohl, až jsem doběhl k tomu, co zbylo z Onarovy farmy.
Uslyšel jsem ženský křik. Tasil jsem rychle meč a běžel po směru ženského hlasu. V hustém kouři jsem se špatně orientoval a nemohl dýchat. Vtom jsem uslyšel skřetí funění a tasení meče. Z kouře se na mě vyřítil skřet s napřaženou zbraní. Stačil jsem uhnout, ale skřet do mě narazil ramenem a srazil mě k zemi. Meč mi vypadl z ruky a já jsem ho v kouři nemohl najít.
Skřet znovu udeřil, ale tentokrát vedle a já jsem po směru švihu meče nohou. Uslyšel jsem zaskučení, skřet to asi schytal do oka! Postavil jsem se a na zemi se zablýskl skřetův zakrvácený meč. Popadl jsem všechnu odvahu a vrhl se vpřed, odkud vycházelo skučení. Když jsem byl už dost blízko skřeta, tak jsem se rozmáchl a pěstí udeřil. Ozvalo se další zaskučení, skřet se ale vzchopil a rozeběhl se směrem ke mně a udeřil do obličeje, až jsem odletěl o několik metrů dál.
Všechno se se mnou točilo a cítil jsem, že mám tvář rozseklou od skřetího prstenu. Jak jsem tak ležel na zemi, ucítil jsem pod sebou něco tvrdého, nadzvedl jsem se a vytáhl skřetův meč. Vyhoupl jsem se na nohy a v rukách držel skřetův meč. Zavřel jsem oči a pozorně naslouchal skřetovo dupání nohama. Dupání se čím dál víc blížilo a když bylo dostatečně blízko… sekl jsem mečem, který jsem držel v rukou. Vystříkla na mě krev a slyšel jsem, jak něco dopadlo na zem. Byla to skřetova hlava! Jeho tělo pořád stálo na nohou a z krku stříkala krev.
Kopl jsem do setnutého skřeta a ten spadl na zem. Utřel jsem si krev z obličeje a šel jsem dále tam, odkud byl pořád slyšet ženský křik. Se skřetím mečem v ruce jsem nemohl moc rychle běžet a během několikaminutovém motání v nyní méně hustším kouři jsem doběhl k hořícímu domu, odkud vycházel křik.
Vrazil jsem dovnitř, vyběhl po hořících schodech, popadl ženu, vyběhl jsem z domu. Ženu jsem položil na zem, v tom šoku totiž omdlela. Přehodil jsem si ji přes rameno a běžel pryč z kouře. Neustále jsem se rozhlížel, jestli někde není nějaký skřet. Tamten se asi odpojil od skupiny a ztratil se v dýmu. Proběhl jsem kolem mrtvého skřeta a o kousek dál jsem uviděl ležet svůj meč, sebral jsem ho ze země a vyběhl z kouřového bludiště.
Opatrně jsem dívku položil na trávu. Měla bledou barvu. Vyndal jsem tedy láhev s vodou a polil ji. Dívka se začala probouzet, otevřela oči a celá zmatená si sedla.
„Kdo jsi?“ zeptala se mě.
„Já jsem Ned,“ pronesl jsem.
„Co se stalo?“ vyptávala se dál.
„Zůstala jsi v hořícím domě a já tě vynesl ven,“ odpověděl jsem.
„Nevím, jak ti mám poděkovat,“ řekla v rozpacích.
„Mohla by si mně poděkovat tím, že mi řekneš svoje jméno a co se tady stalo a proč celá farma hoří?“
,,No, bylo to nějak takhle…

…byl normální ranní den, když najednou se odevšad začaly hrnout zapálené šípy. Rychle jsem běžela do domu, tam jsem se schovala do skříně. Byla jsem tak vystrašená ze skřetích výkřiků a hořících domů, v tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem v hořícím domě já! Začala jsem panicky bušit do skříně a ta se překlopila na stranu a praštila jsem se do hlavy a upadla do bezvědomí. Když jsem se probudila, cítila jsem hustý kouř a uvědomila jsem si, že jsem stále ve skříni. Kopla jsem do zaseklých dveří a ty se s rachotem otevřely. Vylezla jsem ven ze skříně a všude byl hustý dým. Začala jsem křičet, no a pak si už nic nepamatuju."
"Takže skřeti napadli farmu," řekl jsem. "A ještě jsi mi neřekla, jak se jmenuješ."
"Jmenuju se Elena," odpověděla dívka.
"Tak, Eleno, můžeš jít se mnou, jestli chceš."
"Opravdu bych šla moc ráda, ale musím jít informovat ostatní farmáře."
"No, já bych mo…," ale nedořekl jsem větu, protože mě Elena políbila.
"Děkuju," řekla a pomalu odcházela směrem k Sekobově farmě. Já jsem se zvedl a šel směrem ke krčmě „U Mrtvé harpie“.
Když jsem vešel a chtěl se napít piva, objevil se za mnou bandita a nepozorovaně mi chtěl vytáhnout lektvar, který jsem dostal od Saggity. Vytasil jsem meč a přitiskl ho banditovi ke krku. „O co se pokoušíš?“ řekl jsem. „Okamžitě vra» ten lektvar do mé kabely,“ rozkázal jsem banditovi. Bandita vrátil lektvar poslušně do tašky. Zaplatil jsem hospodskému a pomalu odcházel ven, ale najednou, když jsem byl ve dveřích, mně prolétl kolem ucha šíp. Otočil jsem se a zjistil, že po mně vystřelil šíp ten bandita, co mi před chvílí chtěl ukrást lektvar od Saggity. Vyběhl jsem na prostor a bandita za mnou. Podívali jsme se na sebe a tasili meče. Vrhl jsem se na banditu a rychlým výpadem mu rozhodil postoj. Chtěl mi výpad oplatit, ale já uhnul a seknul ho přes záda.
Bandita zařval a svalil se na zem, chtěl jsem ho dorazit, ale zabránili mně v tom další dva bandité. Vrhli se na mě s výkřikem „Zéémřříí“. Byl to rychlý boj, protože když se na mě řítili, tak jsem výpad obou dvou vykryl a odstrčil je zpátky, jedním švihem jsem jednomu setnul hlavu a druhého rozpůlil vejpůl. Otočil jsem se a chtěl zbývajícího banditu zabít, ale on tam nebyl. Nezabýval jsem se tím dál a radši jsem šel k mrtvým banditům podívat se na jejich zbraně, ale neměli o nic lepší meče než já, nemohl jsem si vzít ani jednu zbroj, protože jedna byla na půl a druhá celá od krve a navíc byla děravější než moje kožená zbroj. Pomalu jsem tedy odcházel po cestě.
Po asi sto metrech jsem potkal lovce Dragomira, který mi řekl, jak se dostat k Černému trollovi. Šel jsem po úzké cestě do kopečka. Cestou jsem spatřil obrys pyramidy, ale podívat jsem se na ni nešel, protože mám jiný úkol.
Šel jsem opravdu dlouho, až jsem došel k obrovskému jezeru. Vyběhl jsem na písečnou planinu, kde u ohně seděl nějaký lovec. Přišel jsem k němu a zeptal se, kdo je.
Lovec se postavil a řekl hrubým hlasem: „Jsem lovec a do jména ti nic není a být tebou, nechodil bych támhle,“ a ukázal prstem na jeskyni, která byla kupodivu obrostlá stromy a trávou.
„A proč bych tam neměl chodit?“ zeptal jsem se.
„Protože tam žije Černý troll,“ odpověděl znovu ostře lovec.
„Aha, tak díky,“ řekl jsem a šel směrem k jeskyni.
„Ty jsi mě neslyšel, říkal jsem, že tam žije Černý troll,“ křičel na mě z dálky lovec.
Ignoroval jsem ho a šel dál. Když jsem přišel k jeskyni, uslyšel jsem funění té kreatury, co tam na mě čekala. Vběhl jsem dovnitř a spatřil…trolla porostlého černou srstí a z hlavy mu vyrůstaly dva rohy. Okamžitě si mě všimnul a začal se ohánět obrovskými tlapami. Rychle jsem uskočil a uhnul se úderu tlapou. Nevím, co mě to napadlo, ale nebyl čas na rozmýšlení, a tak jsem se rozhodl vykonat můj úsudek. Rozběhl jsem se podél stěny, a když troll chtěl udeřit, tak jsem se odrazil od stěny a v otočce jsem vytasil meč a seknul trolla do paže. S údivem jsem zjistil, že jsem byl rychlejší než trollova paže a že můj zrezlý meč dokázal proseknou kůži trolla, kterou nepronikne ani meč paladina, který je navíc posvěcený svěcenou vodou.
Troll strašlivě řval a já jsem měl alespoň čas najít rostlinu, kterou mě pověřila Saggita najít. Rychle jsem se rozhlížel a hledal rostlinu, všude byl jen samý mech, a pak jsem uviděl rostlinu, která přímo vyčnívala mezi ostatními rostlinami. Rychle jsem ji utrhnul a běžel pryč, ale troll byl už zase na nohách a ještě víc rozzuřený. Rozběhl jsem se podél stěny s úmyslem zopakovat otočku, ale troll po mně chňapl obrovskou tlapou a popadl mě za nohy. Držel mě ve vzduchu před svou hlavou a už pomalu otevíral tlamu. Rychle jsem se začal vymaňovat ze sevření a jak jsem visel hlavou dolů, tak mi z ramene spadla brašna, v níž byl hojivý lektvar, ten se po dopadu okamžitě roztříštil a troll ho navíc zašlápl nohou, takže nezbyla ani kapka.
Nevěděl jsem, co mám dělat, pak jsem ale vytasil meč a sekl trolla přes hruď. Ten mě s řevem pustil na zem a chtěl mě rozdupat obrovskýma nohama, ale najednou odněkud přiletěl šíp a zasáhl trolla do oka, ten se pomalu skácel na zem. Rychle jsem vstal a utíkal. U vchodu stála postava v kápi, vytasila meč a běžela k trollovi a probodla ho. Vyběhl jsem, ven ujistil se, že mám rostlinu přivázanou u pasu, ještě že jsem si ji nedal do brašny, která ležela v jeskyni.
Sedl jsem si na zem a postava ke mně přistoupila blíž. „Děkuji,“ řekl jsem postavě, která dosud v ruce třímala meč.
„Vstávej,“ přikázala mi postava.
„Počkej chvíli, jen trochu oddechnu,“ odporoval jsem.
Postava se ale najednou napřímila, sundala si kápi a odhodila pláš» na zem. Postava byl ve skutečnosti muž, měl černé krátké vlasy, na sobě měl těžkou nablýskanou zbroj a v ruce držel těžký obouruční meč. Chtěl jsem se ho zeptat, kdo je, ale ani jsem nestačil začít větu a už se napřahoval mečem. Rychle jsem popadl meč a vykryl jeho úder, zvedl jsem se a on znovu zaútočil, tentokrát ale o mnoho rychleji a silněji, tento úder jsem jen taktak vykryl, rychle jsem zaujal znovu obrannou pozici. Muž se rozběhl a sekl, tento úder už můj meč nevydržel a zlomil se, ale já jsem v tu chvíli muži podseknul nohy, a ten spadl a já s ním. Oba jsme leželi a měli na krku přiložené meče, v mém případě jílec s úlomkem.
V tu chvíli muž promluvil: „Bojuješ opravdu dobře, ukončeme tento boj,“ a svěsil mi meč z krku. Já jsem udělal totéž a oba jsme se postavili.
„Kdo jsi,“ zeptal jsem se ho.
„Já se jmenuji Rannek a jsem nájemný zabiják.“
„Kdo že jsi?“ tázal jsem se.
„Rannek a jsem nájemný zabiják,“ odpověděl.
„Co je to za povolání, být nájemným zabijákem?“ zeptal jsem se ho.
„Do toho ti nic není a vůbec, co se o to zajímáš!“ odpověděl hrubě zabiják.
„Promiň, byl jsem jenom zvědavej,“ řekl jsem nevinně.
„Tak, teď půjdeš se mnou,“ začal ze sebe chrlit zabiják.
„Počkej, ale já nikam nechci jít, a taky že nikam nepůjdu,“ odmítal jsem.
Rannek mě však chytil za krk a vyzdvihl mě do výšky. „Budeš poslouchat, co ti nařídím,“ zvýšil hlas nájemný zabiják a pustil mě na zem. Zdvihl mě ze země a postrkoval mě dopředu.
Šli jsme kolem lovce, který byl teď ovšem mrtvý. „Proč jsi ho zabil?“ zeptal jsem se Ranneka. Neodpověděl. Všimnul jsem si, že u mrtvého těla je položený i lovcův toulec plný šípů. „A kam vůbec jdeme?“ začal jsem odlákávat zabijáka.
„To se dozvíš, jakmile dorazíme,“ odpověděl Rannek.
Popošli jsme blíž a už jsme byli u mrtvoly a já jsem chtěl Ranneka odlákat, abych mohl sebrat šíp. Když jsem však chtěl něco říct, zazněl skřetí roh. Rychle jsem se sehnul a vytáhl šíp z toulce, Rannek se rychle otočil a už tasil meč, když vtom jsem mu vrazil šíp do krku. Zabiják padl na zem mrtvý. Vytáhl jsem jeho meč z pochvy a pro jistotu jsem zabijáka ještě jednou probodl. Ujistil jsem se, že mám u pasu připnutou rostlinu a běžel jsem zpět po cestě k jezeru.
Najednou se odevšad začali hrnou skřeti a obklopili mě. Byl jsem v pasti! Propadl jsem panice a nevěděl jsem, co mám dělat. Uchopil jsem tedy meč oběma rukama, přikrčil se a začal se točit kolem dokola a přitom jsem usekával skřetům nohy. Když padla první řada, tak jsem se napřímil a rychle začal pobíjet skřety kolem sebe. Připadal jsem si silnější než kdy jindy, když mě jeden ze skřetů sekl do ramene. Cítil jsem, že jsem čím dál tím zuřivější. Začal jsem mečem máchat kolem sebe s hlasitými výkřiky. Popadl jsem skřeta a používal ho jako krycí štít. Skřeti neberoucí na vědomí, že zabíjejí svého druha, sekali dál. Potom jsem se sehnul, abych se vyhnul setnutí hlavy a zároveň, abych chytil skřeta za nohy, rána která měla směřovat na mě, usekla skřetovi hlavu. Uchopil jsem bezhlavého skřeta za chodidla a rozzuřeně s ním točil kolem dokola a přitom jsem odhodil několik skřetů o pár metrů dál. Skřeta, s kterým jsem kroužil, jsem hodil po běžícím skřetovi, kterého mrtvola smetla do vody. Pozabíjel jsem omráčené skřety a uklidil je na jednu kupu.
Když jsem si chtěl jít umýt obličej k jezeru, všiml jsem si, že skřet, kterého jsem smetl do vody mrtvým skřetem, neležel ve vodě…byl pryč! Cítil jsem funění za zády, rychle jsem se otočil a v tu pravou chvíli jsem chytil čepel meče mezi dlaně. Přehodil jsem skřeta do vody a probodl ho jeho vlastním mečem. Vůbec jsem nevěděl, jak jsem mohl mít takové reflexy a tak velkou sílu. Dále jsem se tím ale nezabýval a běžel jsem zpět do krčmy „U Mrtvé harpie“.
Byl už večer a já se potřeboval někde vyspat než půjdu dále. Neměl jsem ale dost zlatých, tak jsem tam tak seděl a popíjel „Temného paladina“ (pro neznalce je to pivo) a náhle tam vstoupili tři muži v kápích a blížili se ke mně. Když už byli u mě, tak si všichni sundali kápi.
Jeden měl dlouhé černé vlasy spletené do koňského ohonu, druhý je měl zrzavé a krátké a třetí neměl žádné, respektive měl holou hlavu.
„Jmenuješ se Ned?“ zeptal se ten s koňským ohonem.
„Jo, to jsem já,“ odpověděl jsem.
„Tak teď půjdeš s náma,“ řekl neznámý černovlasec.
„Vy jste taky nájemní zabijáci?“ otázal jsem se.
"Jo…"
 

Komentáře, názory, hodnocení

Eithné - 16. února 2006 22:40
dub2857.jpg
Takže, zcela souhlasím s Malakianem, Ravem a DTL, kteří zde měli konstruktivní kritiku díla.
Pokud ti mohu doporučit, začni kratšími dílky, zaprvé si je po sobě vícekrát přečteš a víc toho opravíš - až tak po pátém přečtení autorem samým se stává dílo čitelné i pro ostatní - a kromě toho se to také lépe kritizuje, což ti může pomoci v dalším literárním vývoji.
Jak už někdo podotkl, nech se inspirovat knihami, ne hrami. Stejně jako nejde napsat pořádný příběh podle klasického "jeskynního hraní", u počítačových her je to také velice obtížné a je to spíše prací pro mistry než pro začátečníky.
Jinak, ten DTL a Amim avizovaný stůl Dílna "U tří grácií" je tady: odkaz. Pokud se budeš nad dílem aspoň trochu snažit, rády ti pomůžeme s vylepšováním. Ovšem, ani my nejsme roboti, takže by bylo fajn opravdu začínat s kratšími dílky ;)

Mno, piš dál, jedině tak se to naučíš pořádně. A čti, čti, čti ;)
 
Zak - 16. února 2006 21:43
tyran8544.jpg
Neznámkoval jsem to. Rozhodně by si to ale zasloužilo alespoň bodík za snahu.
Tvůrče, je vidět snaha, ale děj mě víceméně vyděsil. Nevím, zdali to bylo myšleno jako horor, ale působilo to na mě tak.
Neříkám, abys přestal psát, piš dál, ale zamysli se nad logičnostmi. Píšeš, že pohřbíš těla mužů. Přitom vykopat hrob pro jednoho člověka může zabrat hodiny... A pak že chceš dohnat skřety... Ti už, než jsi pohřbit 30+- osob, navíc přestávky na odpočinek, jídlo, spánek.... ti už museli být za humny...
Zabrousil jsem po očku doprostřed textu.....
Troll tě chtěl sníst, držel tě, ale vys vytasil meč, a sekl jej přez hruď....
Poradím ti, piš jenom logické věci, které se dají něčím podložit, odůvodnit, které jsou reálné. Jasně, píšeš fantasy, ale i fantasy má meze, ikdyž jen velmi malé. Tvoje postava, o které píšeš, když už má koženy v Gothicu, nemůže létat, plivat oheň, apod ( uvádím jenom příklad ) a dělat jiné vylomeniny. Děj nesmí být jednotvárný, tvoje postaba nesmí být nepřemožitelná... Jistě, může, ale to by čtenáře nudilo.. O to jde... Chce to napětí, drama, strach ryziko, bezmoc a děs.... To čtenáře baví. Jistě, je fajn psát o sobě jak elefantně tneš hlavu za hlavou, ale když to publikuješ, musí to bavit i druhé lidi číst :) upřímně vzdávám hold lidem, kteří to dočetli až do konce.
Nechci tě vážně odrazovat, piš dál, ber to jako poučení. Piš dobrodružství, piš triller, piš napínák, piš komedii či cokoliv jiného, jen né takovouto.... Věc...
Snaž se podávat to reálně, chytlavě, a napínavě. Tohle je jednotvárné, opakující se, rychlé... Neboj se situace více rozepsat, nepěchat.... Například jsi v jedné větě napsal aktivitu asi tak na den a půl... A ani to nebylo souvětí....
Prostě, piš dál, trénuj, snaž se... Určitě tomu příjdeš na kloub... Dobrá inspirace jsou fantasy knížky, jsou tam pěkné formulace, apod...
 
jeskyne - 16. února 2006 11:41
tn_84366_jpg2410.jpg
Komentáře, které se netýkají přímo dotyčné povídky, prosím směřujte do příslušných stolů, sobě do pošty, či jinam.
Děkuji :)
(Ano, v zásadě jen opakuji žádost po Amim. Komentáře mimo povídku budou vymazány.)
 
Edwin3 - 16. února 2006 00:19
vl0036028122.gif
A ještě k té konsktruktivitě. Ty dva komentáře podemnou to celkem dobře vystihly, takže jsem neměl potřebu dodávat něco navíc a soustředil se jen na pocity, které ve mně dílo evokovalo po přečtění.
A jak říkám, nejdřív základy, pak kritika...
 
Edwin3 - 16. února 2006 00:13
vl0036028122.gif
Pokud chcete něco dělat, musíte to nejdřív alespoň trochu umět. To je základní předpoklad pro prakticky jakoukoli činnost.
Hudebník se musí naučit noty, překladatel jazyky atd...
Základy jsou dostupné v dnešní době už všem. Po tom, co se ty základy naučím, pak mohu uvažovat o případné prezentaci svého díla široké veřejnosti.
Z toho důvodu mají hudební skupiny zkušebny, z toho důvodu překladatelé po nocích studují slovníky.

Analogicky k této situaci... A to ještě děkujme bohům, že je zde korekce...

Ne, nedělá mi radost, když tu někoho takhle seřvu, ale je lepší říct pravdu, která se nelíbí, a zvednout tak la»ku výš, aby se dosáhlo celkové lepší úrovně, než vychvalovat díla, která si to viditelně nezaslouží.

Autor si musí své dílo umět obhájit, v tomto případě to snad ani nelze. Jo, každý nějak začínal, to já nikomu neberu... Ale jde o to, jak se začne.

Pokud se na sebe budeme mile usmívat u každého takového výplodu, tak se naše, ehm, mladé talenty ;) nikdy dostatečně nepoučí.

A dle mého jsem zase tak strašně útočný nebyl, znám horší lidi ;))
 
gumidek - 15. února 2006 23:19
ff2ww26127.jpg
Myslím si, že to není nejhorší... ostatně chyby už tu byly řečeny, takže k tomu už není co dodat.. myslím, že dát známku pět je akorát... ale je to spíše.. horší... imho...





co se týká edwina... musím se ho zasta, protože tady je to od toho aby se hodnotilo... takže pokud má svůj názor, tak nevím proč mu ho berete, co si on myslí.... Je sice tvrdý, ale je jeho názor.. každý má své...
a navíc... má se tu komentovat povídka.. ne názory..

/ačkoliv já mám teď co říkat/
 
Belgarion_Kolder - 15. února 2006 20:06
belg4582.jpg
Thaien - 15.Února 2006 18:26
Promiň, byl sem totálně vyfluslej (den plnej písemek), takže se mi to pomíchalo. Ty rady patří Nedovi a tobě se ještě jednou omlouvám.
 
Thaien - 15. února 2006 18:33
0-0-04432.jpg
Edwin3 - 15.Února 2006 16:48
Edwine,omlouvam se prevelice,to vysvetleni jsem spletl.Misto "co nejlevneji" tam melo byt co nejdraz.

Belgarion_Kolder - 15.Února 2006 17:17
diky za upozorneni.
 
Thaien - 15. února 2006 18:26
0-0-04432.jpg
Belgarion_Kolder - 15.Února 2006 17:21
Moment, nekde se stala chyba.Tuto povidku jsem nepsal ja,ale Ned.Ja jsem akorat reagoval na dle meho mineni zbytecne utocne Edwinovo hodnoceni. hodnoceni
 
Belgarion_Kolder - 15. února 2006 17:21
belg4582.jpg
Thaien - 15.Února 2006 16:57
Ještě jedna věc. Nečetl jsem to, co jsi napasl celé (shrnutí a začátek mi stačily), ale na to, že je ti třináct je hodnocení 3 poměrně vysoké. Holt, desítka je maximum a ta se uděluje jen za něco opravdu dokonalého.

Takže piš dál a hodně čti, protože: "Spisovatel, který více píše než čte, to je špatný spisovatel."
 
Belgarion_Kolder - 15. února 2006 17:17
belg4582.jpg
Thaien - 15.Února 2006 16:57
Údělem prodávajícího je koupit co nejlevněji a všechno to prodat co nejdráž, jinak by zkrachoval. Jinak, nepřijde mi fér napadat cizí díla, když se tu bavíme o tom tvém.

Na druhou stranu se musim přiznat, že když mi bylo deset, psal jsem asi tak stejně děsný ptákoviny a myslel jsem si, že fantasy je jen o vybíjení skřetů .-)

A co poradit? Hodně čti něco kvalitního, ne Kulhánka, amatérský povídky a podobně. Můžu doporučit Žambocha (ten má taky namakaný hrdiny, ale neni to jenom o zabíjení), Sapkowskiho, atd. Všímej si o čem píšou a jak to píšou. Boj většinou musí děj posunout, né bejt základem děje.

Pozn: A proč ne Kulhánka? Nemyslím si, že je to zrovna ten pravý literární vzor, ale to už je otázka jiné diskuse na jiné téma.
 
Thaien - 15. února 2006 16:57
0-0-04432.jpg
Edwin3 - 15.Února 2006 16:48
No prece udelem prodavajiciho je prodat co nejvic a co nejlevneji,zakaznik by mel naopak dokazat rozpoznat cenne od bezceneho a zvazit jestli je cena primerena.
 
Edwin3 - 15. února 2006 16:48
vl0036028122.gif
Thaien - 15.Února 2006 16:27
Ted jsem nejak nepobral, co jsi tim chtel rict.
 
Thaien - 15. února 2006 16:27
0-0-04432.jpg
Edwin3 - 15.Února 2006 15:16Ja jsem taky vyjadril svuj nazor a obesel jsem se bez utoku..Jo a kdyz to reknu chladne logicky veren tvemu zpusobu, tak z toho co jsi rekl vyplyva :Ned umi prodavat zatimco ty neumis nakupovat.(je to asi stejne namiste jako tve prirovnani ze cas jsou penize)
 
Durin Mahalul - 15. února 2006 16:11
dwarfm1808.jpg
Edwin3 - 15.Února 2006 15:36
Nedávno jsem četl povídku tuším od Lorda Dunsanyho. Nebyl tam ani jeden jednorožec, skřet, drak ani nic takového a přece to byla dost dobrá fantasy povídka.
Takže díš pravdu o tom, že fantasy je o něčem úplně jiném.
 
Edwin3 - 15. února 2006 15:36
vl0036028122.gif
Ned - 15.Února 2006 14:06

Pro tvou informaci mi je méně než 20 a tamto není poezie, ale životopis postavy.
Nicméně můj výtvor sem netahejme, tohle není diskuze o něm.

Pokud je podle tebe fantasy trapné vybíjení skřetů mečem nabušeného borce, pak tě hluboce lituji a doufám, že z toho jednou vyrosteš.
 
Edwin3 - 15. února 2006 15:16
vl0036028122.gif
Thaien - 15.Února 2006 13:22

Ned - 15.Února 2006 14:06

Čas jsou peníze a za své peníze jsem nebyl spokojen, je mi líto.
Od toho tady komentáře jsou, od toho je tady hodnocení, abych vyjádřil, zda jsem byl spokojen se svou koupí...
 
Aratan - 15. února 2006 15:15
dunadan4741.jpg
Podle mě to tak hrozný nebylo. Je to - pravda - pudprůměr, ale nejnižší hodnocení rozhodně není adekvátní. Nelogičností je tam opravdu mnoho (občas není na škodu si něco po sobě pozorně přečíst a trochu nad tím popřemejšlet). Dokonce se v textu vyskytují některé opravdu začátečnické chyby (např.: číslovky - těm se co nejvíc vyhýbej. Všechno piš, pokud možno, slovy). Řekl bych, že to má moc rychlej spád. To všechno, na co lze v textu narazit, by většině ostatních stačilo na 10 LISTŮ (nikoliv stran) A čtyřek.

Jinak to, že autorovi je 13 let, ho vůbec neomlouvá. Tady se na věk nebere ohled (alespoň bych řekl). :)
 
DTL - 15. února 2006 14:45
nif2820.jpg
Nu ano, komentáře mají pravdu..Gothic či jiná RPG akční odvozenina z toho přímo čiší... O ději už se tu hovořilo... Skladba vět určitě není ideální, na druhou stranu, autor je schopen sestavit samostatnou větu, což je asi dobrý základ :)

Co by té povídce určitě prospělo, je větší pečlivost, Nede. Kolikrát jsi to po sobě četl? Co se uvozovek týče, nebyla jich tam ani polovina (přitom se ovšem sem tam nějaké našly, takže se nedá tvrdit, že bys to psal bez nich...)
Překlepy...na tak dlouhý text docela v pořádku, ale místy ti vypadávala celá slova...
(Tech. pozn.: Tyhle chyby už tam nehledejte, mluvím o stavu před korekturou.)

Takže...určitě piš dál. Zkus pro začátek něco s míň událostmi nabitým dějem, a vymysli vlastní náplň...po napsání to nech chvíli uležet, a pak si to po sobě přečti...a znova...a znova.
(Existuje tady stůl "Dílna U Tří Grácií", kde ti s povídkou a vším okolo poradí.)
Budu se těšit na další výtvor :)
 
Ned - 15. února 2006 14:06
vlkkk9681.jpg
Máte všichni pravdu můj článek je takový moc namyšlený, ale Thaien má pravdu v tom,že svět je opravdu ze hry Gothic. Ale Elwine, cením si toho že jsi tak upřímný, nic méně tobě je možná 20, neli víc a mě 13 tak si moc nevyskakuj, tvůj článek ja perfektně napsaný, ale mě se moc nelíbí protože je tam moc poezie a tu já nemám moc rád, mám radši fantasy jako takovou, ale je to jen můj názor, co kdybi si napsal něco vysloveně fantasy a né žádnou poezii, pak by jsme se mohli bavit.
 
Thaien - 15. února 2006 13:22
0-0-04432.jpg
Tak nevim ale připomíná mi to popis hry Gothic.Musim souhlasit s prehnanym opakovanim slov.Ma to vetsinu rysu pohadek o neporazitelnem hrdinovi...No jinak docela dobry.Je to prumer proto davam 5.
PS:Z Edwina si nic nedelej ,pan je asi velkym znalcem,nejlepe pak univerzitnim profesorem literatury a stylistiky.....Ale psat se ma pro radost z toho ze muzes neco vytvorit,tak klidne pis dal, ale neco vlastniho...
 
Edwin3 - 15. února 2006 11:36
vl0036028122.gif
Přišlo mi to, jako by nějaké desetileté dítě hrálo na pc a pak se podle toho rozhodlo něco sepsat.
Je to děs a hrůza. Ještě že jsem měl u sebe kýbl na zvracení, jinak bych mohl vyhodit koberec...

Ještě bych podotkl, že nechápu, proč většina z vás cpe ke svým dílům nevkusné gigantické obrázky. Tady je to markantní.
 
Ravager - 15. února 2006 11:00
ikonkarav6371.jpg
tak a mam to za sebou.
Neuraz se, ale je to opravdu slabe, pokusim se ti to nejak podat, aby jsi se mohl poucit.
Co se slohove stranky tyce, tak hrozne opakujes slova. Kdyz se ti objevi neco jako "ja", "skret", "zoldak", v kazde vete, tak se povidka necte moc dobre.

Kdyz pominu toto, tak bych upozornil na malou popisnost. Mas strohy, nevyrazny a skokovy styl. Neni tam moc poznat, co se deje, veci, ktere by si zaslouzily alespon nejake vysvetleni prechazis tremi slovy, popisy boju jsou absolutne bez naboje, stejne tak rozhovory. Asi by mi dalo dost prace, abych vymyslel horsi rozhovory, nez mas ty(neber to osobne, to je proste fakt).

Ted k obsahu.
Mam takovy pocit, ze tva povidka je vlastne popis nejakeho vaseho odehravani draciho doupete. V tom pripade by se alespon trochu dal pochopit(ale ne omluvit) te chatrny a nelogicky dej.
Mohl bych tu napsat opravdu dlouhy soucet vsech nelogocnosti, ale to si kazdy vyhleda sam, takze se opravdu soustredim na "pribeh".
Hlavni hrdina je mladik, nedovoli mu bojovat, zustane jako posledni z farmy nazivu(hlavni skret ho necha zit, protoze je zraneny, i kdyz by mu stacil jeden sek mecem a bylo by po hrdinovi). ten se vydava za skrety, najde jej korenarka, osetri a zada ukol, ktery musi splnit, aby jej neco naucila(musim sem dat hlasku z jednoho komixu, parodujiciho presne takovehle situace. "I hate side quests"). Musi zabit cerneho trolla, nestvuru, ktera je zranitelna jen magickymi zbranemi(ten mec od korenarky je nahodou kouzelny). Po nejake dobe se k jeskyni dostane(mezitim jedno vyruseni v podobe banditu) a podari se mu zabit trolla za pomoci neznameho najemneho zabijaka, ktery se na nej okamzite vrhne(nechapu, pokud ho chtel zabit, proc nejdriv nepockal, az ho zaslapne ten troll) a i kdyz je hrdina na prvni urovni, tak se mu podari onomu nepriteli nepodlehnout. Ten jej najednou nechce zabit, ale nekam odvest. Hrdina jej nakonec zabije, vezme mu kouzelny mec(proti takovemu meci hrdina nemel sanci prezit ani vterinu) a pobije zbytek skretu, kteri tu terorizovali farmy a ktere nezastavili ani zkuseni zoldaci. A to je konec, jen je jeste sbalen dalsimi vrahy a nekam odvaden(pokud by mi nekdo zabil partaka a ja byl najemny zabijak, tak ho potichu odkragluju, ne, ze bych jej nekam vedl).

Tak, tohle je muj pohled na vec. Poradil bych ti, aby jsi se nenechaval inspirovat vasimi dobrodruzstvimi, ktera hravate, hlavne, kdyz mivaji vesmes "hack and slash" charakter, ale vymysli neco sam. Dej si pozor na opakovani slov a na lepsi popis a aspon trochu inteligentni dialogy.

s pozdravem
Rav!!!

p.s.:doslo mi, ze krvava moucha asi neni obycejna moucha(co do velikosti), nebo nechapu tu scenu s mrchozrouty
 
Malakian - 15. února 2006 10:24
images9556.jpg
Tak musím by» tvrdý ,ale mne sa to zdalo trápne. Nebudem tu písa» nič k príbehu, ktorý je ako zlepenina rpg hier, len už chýbajú xperience pointy. Ďalej je hlavná psotava nejaký poloboh, ktorý sejme bez problémov každého okolo seba, pričom nemá nejaký extra výcvik...ani vlastne neviem jeho vek.

Celé to je len o zabíjaní , o ničom inom. Nevadilo by to, keby to zabíjanie malo aspoň zaujímavo podaný priebeh, alebo aspoň malo logické a nemenné podmienky. Zdá sa my, že tie mení¶ podµa toho ,ako sa ti to hodí.

Ďalej miešaš časi, píšeš minulo budúco prítomným časom, rozhovory nemajú tiež veµa zmyslu.

Tak, zhrniem to. Už po prečítaní začiatku som premýšlal, že my to za čítanie nestojí, ale veril som, že sa príbeh zlepší. Mýlil som sa, je my µúto. Príbeh zložený z podivne opísaného boja, prostredia a celkovo neprepracovaný je jednoducho slabý.
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.074330806732178 sekund

na začátek stránky