Andor.cz - Dračí doupě online
Knihovna
SamotaOblíbit
 | Autor: LestatSekce: Bez zařazeníPublikováno: 18. ledna 2006 17:28Průměrné hodnocení: 4.8, hodnotilo 11 uživatelů [detaily] |
Tohle jsem psal kdyš jsem měl takovou malou depku.Snad se vam to bude libit a kdys ne tak se nic nestane :)))
Kde to jsem? Kde jsem se tu vzal?
Rozhlížím se kolem sebe. Nikde nic není, všude jen sníh a zima.
Halooooo! zakřičím a naslouchám. Nic se však neozve a můj hlas utichne. Pomoc! Co se děje? Proč tu jsem? honí se mi hlavou.
Váhavě udělám pár kroků. Moje nohy se boří do sněhu. Musím jít musím! Nic jiného mě nenapadá.
Jdu a studený vítr mi šlehá do tváře. Začíná mi být strašná zima a mně pomalu začíná docházet, že nemám moc času. Musím se někam schovat. Musí tu někdo být, a nebo ne? Pomalu začínám propadat beznaději. Nikde nic a nikdo, jen já a pustina. Já nechci umřít, nechci. Přežiji to, určitě ano, musím.
Stále kráčím vpřed. Tělo mám promrzlé až na kost a stále nikde nic není. Nohy mě pomalu přestávají poslouchat a já každou chvíli padám do sněhu. Vždy mi jen projede hlavou: Né, nesmím tu zůstat, musím jít dál.
Po pár krocích upadám, už nemám další sílu jít dál. Poslední pokus. Opřu se o ruce, které se pod mojí vahou prolomí a já znovu spadnu obličejem do sněhu. Z posledních sil se otočím na záda a pozoruji šedivé nebe. Hlavou se mi začínají prohánět myšlenky rychlostí blesku.
Začíná sněžit a vločky líně dopadají na můj obličej. Proč já? Já nechci! Chci se aspoň rozloučit. Co mí přátelé a rodina? Nevím, o čem mám přemýšlet dříve, tak strašně moc věcí, a tak málo času.
Už se nemůžu hýbat, mé tělo je už moc slabé a promrzlé. Pomalu upadám do bezvědomí. Néééééé, já nechci um… nedořeknu a můj hlas utichne.
Poslední moje myšlenky, které mi ještě blesknou hlavou. Tak takhle to vypadá, když někdo umírá sám bez lásky a přátel. Sbohem, mí milovaní!!! Z očí mi vytryskne slza, která okamžitě umrzá.
Je konec, už nikdy nic nebude. Už nikdy nikoho neuvidím, s nikým se už nebudu bavit. Mé tělo pokrývá sníh. Nikdo se nikdy nedozví, jak a proč jsem zemřel. Nikdo mě nikdy nenajde. Mé tělo tu bude ležet navždy, tady v hrobce z ledu bez náhrobního kamene!
Rozhlížím se kolem sebe. Nikde nic není, všude jen sníh a zima.
Halooooo! zakřičím a naslouchám. Nic se však neozve a můj hlas utichne. Pomoc! Co se děje? Proč tu jsem? honí se mi hlavou.
Váhavě udělám pár kroků. Moje nohy se boří do sněhu. Musím jít musím! Nic jiného mě nenapadá.
Jdu a studený vítr mi šlehá do tváře. Začíná mi být strašná zima a mně pomalu začíná docházet, že nemám moc času. Musím se někam schovat. Musí tu někdo být, a nebo ne? Pomalu začínám propadat beznaději. Nikde nic a nikdo, jen já a pustina. Já nechci umřít, nechci. Přežiji to, určitě ano, musím.
Stále kráčím vpřed. Tělo mám promrzlé až na kost a stále nikde nic není. Nohy mě pomalu přestávají poslouchat a já každou chvíli padám do sněhu. Vždy mi jen projede hlavou: Né, nesmím tu zůstat, musím jít dál.
Po pár krocích upadám, už nemám další sílu jít dál. Poslední pokus. Opřu se o ruce, které se pod mojí vahou prolomí a já znovu spadnu obličejem do sněhu. Z posledních sil se otočím na záda a pozoruji šedivé nebe. Hlavou se mi začínají prohánět myšlenky rychlostí blesku.
Začíná sněžit a vločky líně dopadají na můj obličej. Proč já? Já nechci! Chci se aspoň rozloučit. Co mí přátelé a rodina? Nevím, o čem mám přemýšlet dříve, tak strašně moc věcí, a tak málo času.
Už se nemůžu hýbat, mé tělo je už moc slabé a promrzlé. Pomalu upadám do bezvědomí. Néééééé, já nechci um… nedořeknu a můj hlas utichne.
Poslední moje myšlenky, které mi ještě blesknou hlavou. Tak takhle to vypadá, když někdo umírá sám bez lásky a přátel. Sbohem, mí milovaní!!! Z očí mi vytryskne slza, která okamžitě umrzá.
Je konec, už nikdy nic nebude. Už nikdy nikoho neuvidím, s nikým se už nebudu bavit. Mé tělo pokrývá sníh. Nikdo se nikdy nedozví, jak a proč jsem zemřel. Nikdo mě nikdy nenajde. Mé tělo tu bude ležet navždy, tady v hrobce z ledu bez náhrobního kamene!
Komentáře, názory, hodnocení
| ||||
 | Morra - 25.Února 2006 20:33 buď ráda, že díky mě ti depka moc dlouho nevydrží... aspoň doufám v to že je to pravda... | |||
| ||||
 | Každý má náhled na smrt a na to, jaké to je umírat...tvůj pohled se od mého hodně liší,ale je zajímavý...člověka při depce napadají různé věci :-) | |||
| ||||
 | PĚKNÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝ!!! | |||
| ||||
 | Durin Mahalul - 20.Února 2006 23:58 Woe, ja chvalu pet umim, ale basnickam moc nerozumim (az na ocividne extremy ;)) a nejak tak cekam na nejakou tu dobrou povidku, co neni na pokracovani a nebezi zrovna jeji 11. dil ;) | |||
| ||||
 | Edwin3 - 20.Února 2006 15:31 ty woe chlape ty seš poklad hehe... kdekoliv sem tě tu četl, tak pěješ chválu hehe... | |||
| ||||
| jo jasny díky za komentář! | |||
| ||||
| Tleskám invenci autora... Dodávat k depresivnímu dílu anotaci se smajlíkama je vskutku oduševnělé... Mnozí tu již řekli své a mají pravdu, nebudu je opakovat. Na mě to působí jako laciný kus textu, který nevyznívá depresivně, ale bohužel trapně... | |||
| ||||
| Když píšeš o něčem takovém, tak by ses měl opravdu víc babrat v duši hlavního hrdiny a ne popisovat tak dlouze a obyčejně jednání, které stejně nemá žádný vliv na to, co jsi tím chtěl říct. Pak mi přišlo nelogické chování toho hrdiny. Třeba jsem přemýšlel, co by udělal, kdyby teda už si i zakřičel a tak, určitě by byla vhodná panika, zkusil by někam běžet... chůze je hrozně klidná a vyrovnaná, zdá se mi, že se tam nehodí. Taky mám pocit, že kdyby se tam objevila většina z nás, tak určitě utrousí několik sprostých nadávek, které by se tam podle mě i hodily. Normálně sprostě nemluvim, ale když něco fakt nejde, tak když nahlas zařveš "označení pro slečny pracující na E55" tak to pomůže. A pak ta smrt byla moc rychlá, jak už tu několik lidí zmínilo. Pokud se chceš zlepšovat, tak se nad tím zamysli. Pokud jsi se tím jen vypsal a nechceš to dál řešit, tak ti to je asi stejně jedno. | |||
| ||||
 | Příliš silné emoce nejsou zárukou kvality. Obvykle spíš naopak. Je zajímavé si na to vzpomenout vždy, když chcete prezentovat nějakou více osobní věc. | |||
| ||||
| omlouvám se za nelogismy... fakt nemám důvod se zabývat depresema... | |||
| ||||
| jakesik nemastne neslane... umrznutí se více podobá spánku beze snů... něco jako: padám do sněhu... pokouším se vzepřít, každou samostatnou částečku svého rozumu se pokouším zaměřit na ten jediný úkol... přikázat rukám aby mě zvedly, přikázat nohám, aby šly...ale uvědomuju si, že jsem příliš slabý... bezmocně ležím... brouk na zádech... bez nejmenší šance na pomoc... zapomenutý a zanechaný svému osudu... prázdná skořápka... nicota, která mě vyplňuje nenechává prostor na vzpomínky... lidé tvrdí, že před smrtí se vám před očima promítne celý život... já vidím tmu... pár posledních hodin brečím... necítím nic... víčka jsou strašně těžké...propadám se do říše snění... věčné snění bez procitnutí... namrzlá tvář... zčernalé prsty... v tomto ledovém příkrovu mě nikdo nenajde... nikdo nikdy nezjistí, jak jsem sknčil... mé poslední chvíle zůstanou pro všechny záhadou... sbohem... jen možnost... každý to vidí jinak a já navíc ani nejsem v žádný depce, abych měl chu» to víc procítit... | |||
| ||||
 | No, co k tou rict, nenapada me nic lepsiho nez to, co jiz bylo receno.. ja take pisu vetsinou v podobnych naladach, ale tohle opravdu nic nevystihuje, je to takove "mrtve"... | |||
| ||||
 | To umrznutí mi připomíná takovej filmovej propadák - Kull Dobyvatel se to jmenovalo. Hrdinové se octli v nějaké jeskyni, kde dejchla nějaká kamenná hlava a každýho, koho ten její zajisté osvěžující dech zasáhl, umrzl během vteřiny - stejně jako tvůj "hrdina". Jinak na to můžu říci jediný - klišé (bohudík je aspoň krátké). :) | |||
| ||||
 | Tak - co s tím. Když chceš, aby něco působilo depresivně, nesmíš popisovat jen děj, je to především o náladě hlavní postavy. Zvláště pokud je děj nulový. Také na to, aby to bylo nějak depresivní, je to moc krátké - čtenáři na talíř něco předložíš a téměř ihned mu to opět sebereš. Vždy» on se tak do toho vůbec nestihne začíst... Zadalší - řekni mi, co víš o smrti umrznutím? To neprobíhá tak, že by člověk zmrzl najednou v půli věty a byl tuhej =) Člověk prostě pomalu usíná, ztrácí vůli se hýbat, a když "usne", prý se mu dokonce zdají příjemné sny. A celkově se mi zdá, že ten tvůj hrdina umřel nějak podezřele rychle. Mno. Možná to byl pokus vypsat se z depky - to je celkem fajn, taky to tak dělávám ;) - ale výsledek bohužel nic moc. Příště zkus napsat něco, kde bude lepší - rozvitější - zápletka a víc emocí. | |||
na začátek stránky