Andor.cz - Dračí doupě online

Zuřila další z mnoha sněžných bouří. Každý normální barbar byl zalezlý ve své jeskyni u zářícího ohně, v objetí své ženy či dětí, ukrytý před studeným vichrem a ledovou tříští, která šlehala do obličeje neuvěřitelnou silou. Každý až na jednoho.
Odfrkl si a vztekle kopl do hromady sněhu. Odměnou mu byla další ledová sprška do obličeje. Setřel si rozechvělou rukou zmrazky a vrhl krátký pohled k vesnici. Ještě by se mohl vrátit, ještě byl čas. Věděl, že by to nikdy neudělal. Proč zrovna dnes? Čím se provinil, že mu bohové vybrali ke Zkoušce zrovna tento den?
Zaklel a s nadějí vzhlédl ke skaliskům tyčícím se nad jeho hlavou. Vítr sílil a barbarovi pomalu docházely síly. Sníh mu sahal skoro po pás, čím blíže byl své Zkoušce, tím víc se mu zdála nesplnitelná.
Trvalo mu skoro dvě hodiny, než se vydrápal na útesy. Jeho rty zkřivil úsměv. Dlaně měl rozedrané do krve, obličej brázdilÿ krvavé šrámy. Ignoroval bolest a slastně se nadechl ledového vzduchu.
U vchodu do jeskyně se něco mihlo, byl to jen nepatrný pohyb, přesto barbara rozrušil. Ostražitě se přiblížil k jeskyni a uslyšel pláč...dětský pláč. Zarazil se v půli pohybu a nevěřícně se zadíval do jeskyně. Toto má být jeho Zkouška?
Nečekal na nic, rázným krokem vtrhnul dovnitř a strnul. Pláč utichl. Za svými zády uslyšel nepříčetné zavrčení. Přeběhl mu mráz po zádech a ledově se usmál. Jak jen mohl zapomenout? Zvedl ruce v prosebném gestu, klekl si na kolena a dlouze se pomodlil k bohyni. Vrčení ustalo a on se děkovně usmál. Něco studeného ho polechtalo na tváři a před jeho zraky se objevil obrovský sněžný vlk. Olízl mu tvář a pak klidně odešel do temného koutu jeskyně. Sark na něj zůstal hledět s otevřenou pusou, nevěřícně zakroutil hlavou a vydal se za vlkem.
Takto to přece nemělo být. Měl zvolit svému vlku jméno a bohyně měla požehnat svému novému válečníkovi, měl se utkat v boji s vlkem a dozvědět se jeho prvotní jméno, dané samotnou bohyní Kyia. Nic z toho se však nestalo....brzy měl pochopit proč.
Pohlédl na vlka a vytřeštil oči hrůzou. Jeho nový přítel ležel stočený v klubíčku a zahříval dítě, které si klidně hrálo s jeho mohutným ocasem. To malé barbara zaujalo na první pohled. Mohly mu být tak čtyři, možná pět let, mělo stejně namodralou kůži jako Sark, zářivě tyrkysové oči, které ve tmě svítily jako drahokamy, tvář zaplavoval závoj bílých vlasů. Byla to dívka a vypadala jako anděl. Něco se mu na ní ani trochu nelíbilo- zpod hustých vlasů se jí draly dvě špičaté elfí uši.
Zaklel a překvapeně se na malého anděla znovu podíval. Malá vzhlédla a usmála se. Jemně pohladila svého ochránce po sněhobílé srsti, vstala a k barbarově údivu jej objala. Strnule vzal malou do náruče a pískl směrem k vlkovi.
,,Otec,“ zaznělo mu tiše v hlavě. ,,Jeho pravé jméno zní Otec. Bohyně chtěla, abych ti jej řekla.“
Zamračil se ještě víc, když pochopil, kdo mu tajné poselství řekl. Malá se na něj zářivě usmála a začala si broukat tichou melodii, kterou barbar neznal.
,,Bojím se,“ ozvalo se mu znovu v hlavě, tentokrát naléhavěji.
Sark se přes svůj strach přinutil usmát. ,,Neboj malá, já a Poslední hrdina se o tebe postaráme, slibuji. Máš nějaké jméno, andílku?"
Tentokrát promluvila normálně a síla jejího hlasu Sarka překvapila. ,,Poslední hrdina? Tak se jmenuje tvůj vlk? Moc pěkné...jméno?“ Ukázala na malý medailon dosud ukrytý pod vrstvou zvířecích kůží, do kterých byla zabalená. Měl tvar vlčí tlapy, stříbrně tepaný a zdobený tyrkysem....to byla práce elfů.
Barbar jej opatrně otevřel a zamumlal: ,,Cienwelen Cain. Dobře malá, ode dneška jsi Cienwelen Cain z Ledových plání, má dcera.“
Malá zamrkala a ještě více se zachumlala do kožešin. Na barbarově tváři hrál spokojený úsměv.
Časem pochopí význam těch slov....možná je blázen, možná ne. Ujme se malé elfky a vychová ji jako svou dceru. Nejenže složil zkoušku, ale dostal od bohyně dar.
Pomodlil se ještě jednou ke Kyia a poděkoval ji za malou Cain, která mu spokojeně spala v náručí. Nechtěl znát její minulost a postará se o to, aby se o ni nezajímala ani malá. Nikdy nenajde svou pravou rodinu, zemřela, tím si byl Sark jist, jinak by bohyně tomu andělovi nezachránila život. Udělá z Cien bohyni, kterou budou všichni uctívat, nikdo jí neublíží, nikdo ji nebude urážet....bude jejich bohyní, dcerou samotné bohyně Kyia. Stane se jejich patronkou a bude vychována jako pravý barbar. Sark se jen modlil, aby to přežila.
Otočil se a s vlkem v patách vyrazil zpátky do vesnice. Všichni na něj již jistě čekají. Příchod té malé leccos změní, tím si byl jist. Cain něco zamumlala ze spaní, otočila hlavu na stranu. Lehce jí přejel po malém černém znaménku na bradě, a pak se dotkl namodralých rtů. I ve spánku se usmívala.
,,Budeš dobrá bohyně, můj anděli. Slibuji, že se staneš barbarskou princeznou, všichni tě budou uctívat jako svou paní.“
Uslyšel, jak v dálce zavyl vlk a Poslední bojovník mu za jeho zády odpověděl. Vesničané už věděli, že přichází, přesto je jeho příchod nemile překvapí, tím si byl jist.